USA
režie: Mel Gibson
scénář: Mel Gibson, Farhad Safinia
hrají: Rudy Youngblood, Jonathan Brewer, Dalia Hernández, Raoul Trujillo
viděno 20. 7. 2009, komentář upraven 30. 8. 2017
Po Umučení Krista jsem si nebyla jistá, jestli ještě vůbec někdy chci vidět něco, co svým umem poskvrnil šílený modrooký zázrak. Jenomže indiáni jsou má dlouhodobá láska vinoucí se napříč všemi možnými druhy záznamových médií a narativních umění, jak jsem se nedávno dočetla v chytré knize. Už dlouho jsem toužila vidět nějakou pěknou indiánku v áčkové kategorii, protože z opěvovaného Posledního Mohykána jsem byla zděšená a Tanec s vlky moje představy naplnil jen zčásti. A v tomto směru jsem byla výjimečně potěšena.
Nejsem odborník na historii a tak si netroufám odhadovat, kolik je toho ve filmu reálného (pravdě podobného) a kde se Gibson vydal do říše fantazie, ale z laického úhlu pohledu můžu říct, že mě nic vyloženě nepraštilo do očí jako pitomé nebo nelogické. Melův styl založený na expresivitě, patosu a černobílosti je ve filmu zase patrný, ale tentokrát ho dávkuje tak zacíleně, že mu to žeru i s navijákem. Výtvarnou stránkou a výpravou jsem byla unesena, stejně jako přirozenými výkony všech (ne)herců v čele s proklatě charismatickým Rudy Youngbloodem. Jeho způsob mluvení očima by mu mohl lecjaký "profesionál" závidět.
Popravdě bych od Mela nečekala krásnou cestu bojovníka, pojednávající o důvěře ve vlastní schopnosti a nutnosti symbiózy s přírodou. Také mě překvapilo a pobavilo, jak pracuje s "deux ex machina" a pokaždé za tím schovává ještě nějaký význam. První případ, kdy vyšší moc zasáhne do hrdinova osudu, je zatmění slunce. To ho zachrání ze situace, ze které by se jinak sám nedostal. Ve skutečnosti to ale není zásah boží ruky, nýbrž vypočítavý tah krále a jeho pohůnků k manipulaci bezhlavé (hihi) masy poddaných. Oni dobře vědí, že zatmění přijde, a když učiní gesto a slunce se zase rozzáří, poddaní nemůžou jinak než pevně věřit v nadpřirozené schopnosti svého vůdce. Druhým zásahem boha na mašině je samotný konec, kdy příchod křesťanů odvede pozornost pronásledovatelů a hrdina se může bezpečně vrátit ke své rodině. Poučený divák ovšem ví, jaké hrůzy pro původní obyvatelstvo s sebou evropská civilizace přiváží, že tento dobrý konec vůbec není konec (a už vůbec ne dobrý) a že právě odteď už ani hrdina, ani lovci, ani jejich král nebudou nikdy v bezpečí.
Stejně jako jsem si po Umučení Krista četla, co si o filmu myslí židovská komunita, jsem si teď hledala recenze a články s názory potomků původních amerických obyvatel na Apocalypto. Našla jsem pozitivní i negativní reakce. Objevila se výtka obviňující film z nesnášenlivosti kvůli tomu, že ukazuje Maye jako násilnické barbary, které může zachránit jenom příchod bělochů z Evropy. Možná to nedokážu úplně objektivně posoudit, ale osobně bych řekla, že zrovna tohle je výtka trochu nespravedlivá, nebo minimálně nepodložená. Film ukazuje široké spektrum vrstev mayské společnosti a prezentuje je prostě jako lidi, nikoliv jako exotické zpestření bílého příběhu (jako to dělá právě ten Poslední Mohykán, bůh zatrať ten film ve všech náboženstvích). Bělošským dobyvatelům nejsou filmem dány žádné vlastnosti ani kvality, pozitivní či negativní, jsou ponecháni zcela bez komentáře, jenom že se hrdina rozhodne k nim nejít. A já úpěnlivě doufám, že to Mel jako záchranu nemyslel.
P.S.: Od prvního shlédnutí jsem měla za to, že figura na plakátu je hlavní hrdina prchající před nebezpečenstvími, a on je to Prostřední Oko, nejkrutější z lovců lidí a úhlavní protivník našeho hrdiny. Kdo by to byl řekl.
