Ďáblové (1971)

The Devils
Velká Británie
režie: Ken Russell
scénář: Ken Russell + John Whiting (divadelní hra) + Aldous Huxley (kniha)
hrají: Vanessa Redgrave, Oliver Reed, Michael Gothard
viděno 14.1.2023

Pane bože.

Rocks (2019)

Velká Británie
režie: Sarah Gavron
scénář: Theresa Ikoko, Claire Wilson
hrají: Bukky Bakray, Kosar Ali, D'angelou Osei Kissiedu
viděno 26.5.2022

Předem jsem se trochu bála, protože většina filmů s podobnou tématikou ukazuje školy dětí chudých imigrantů jako doslovné peklo na zemi. I Rocks si sáhne na dno, ale jiným způsobem, a co si budeme povídat, brečela jsem. The power of friendship. Mladé herečky byly úplně fantastické (a malý bratr samozřejmě též), spolu s režisérkou a scenáristkou se jim povedlo vytvořit něco tak přesné, citlivé a civilní, že to skoro bylo jako sledovat "opravdový život". Ode mě to bude nejspíš něco jako ultimátní pochvala, protože "sociální" žánr a filmy hrající si na realitu obvykle nevyhledávám, právě proto, že málokterý tvůrce (v mých očích) zvládá vybalancovat fakt, že to někdo navzdory všemu cíleně vyfabuloval, jistou míru amaterismu díky často nehereckému obsazení, a vybrání si pozice na cestě mezi empatií a exploitací. Tady ovšem štáb odvedl skvělou práci a ani jedna z těchto možných námitek mi během sledování nepřišla na mysl. A ne že by ty dva filmy šly stylisticky porovnávat, ale trochu mi to pocitově připomnělo Fish Tank.

Královna (2006)

The Queen
Velká Británie/Francie/Itálie
režie: Stephen Frears
scénář: Peter Morgan
hrají: Helen Mirren, Michael Sheen, Helen McCrory
komentář 1.2.2022

Když se na to nedívám z filmařského hlediska, tak mi to přijde nedůstojné i zdvořilé zároveň. Takový ten střední proud, vlastně jsou všichni trochu sympaťáci, trochu idioti, že, to jsme si poplakali, jdeme dál. Nakonec si říkám, že je to pro mě nejzajímavější jako film o kontextu, a tak o něm budu i nadále přemýšlet.

Edith Piaf (2007)

La Vie en rose - La Môme
Francie/Velká Británie/Česko
režie: Olivier Dahan
scénář: Isabelle Sobelman, Olivier Dahan
hrají: Marion Cotillard, Sylvie Testud, Emmanuelle Seigner
komentář 24.01.2022

Mám ráda, když jsou podobné filmy víc o díle než o umělcově životě. (K čemuž tady nedošlo.) Aspoň že film nabídl srovnání, jak píseň vyzní, když ji u klavíru zpívá skladatel, a jak to vypadá, když ji uchopí portrétovaná interpretka. 

Po určitém polemizování si říkám, že mi skoky v čase, kterým někteří přičítají na vrub odtažitost a nemožnost napojit se na dění, nevadily. Byl to nástroj, jak "obyčejnému" (Předvídatelnému? Přísahám, že všechny životní osudy všech skvělých zpěváků jsou totožné.) příběhu dodat alespoň nějakou autorskou strukturu a nádech hvězdné tajemnosti. 

Když mě konec dojal a rozplakal, bylo to hudbou, která mu dala obrysy i obsah, a nikoliv životem, který mu předcházel.

Pro Samu (2019)

For Sama
Velká Británie
režie: Waad Al-Khateab, Edward Watts
hrají: Waad Al-Kateab, Hamza Al-Khateab, Sama Al-Khateab
viděno 28.12.2020

-"She's saing 'Mum, why did you give birth to me? It's been nothing but war since the day I was born.'" 

Já sama nemám slov.

Červené střevíčky (1948)

The Red Shoes
Velká Británie
režie: Michael Powell, Emeric Pressburger
scénář: Michael Powell, Emeric Pressburger, Keith Winter + Hans Christian Andersen (pohádka)
hrají: Moira Shearer, Anton Walbrook, Marius Goring
viděno 19.12.2020

Velmi, velmi intensivní. Těch detailů a smysluplných rekvizit. Jak zcela odděleně od ostatních vypadá Lermontov ve slunečních brýlích a klobouku, vsadím se, že to byla inspirace za vzhledem Coppolova omlazeného Draculy v Londýně. Jak jinak najednou vypadá Craster v koženém plášti. Ale co je pro mě úplně nejzásadnější, že tanečnici hraje tanečnice, tělem i duší. Není nic horšího, než když je na tom film založen a herečky tanec jenom předstírají. (Vybaví se mi víc takových filmů, ale nejvíc remake Suspirie.) 

-"You're a magician, Boris, to have produced all this in three weeks, and from nothing." -"Not even the best magician in the world can produce a rabbit out of a hat if there isn't already a rabbit in the hat."

Lawrence z Arábie (1962)

Lawrence of Arabia
Velká Británie
režie: David Lean
scénář: Robert Bolt, Michael Wilson + T. E. Lawrence (kniha)
hrají: Peter O'Toole, Omar Sharif, Alec Guinness, Anthony Quinn
viděno 8.12.2020

Tak jasně, že tam nejsou žádné mluvící ženské role, když je to tak moc gay film, jak to jenom v roce 1962 šlo. A není divu, Omar Sharif je nebesky krásný. Mně osobně by stačila ta první, vizuálně a zvukově dokonalá, půlka o poušti a vnitřních démonech, ta druhá dobyvačná a politická část už mi tak výjimečná nepřipadala. Body navíc za soundtrack a skvělé výkony herců ve vedlejších rolích.

Četa (1986)

Platoon
Velká Británie/USA
režie, scénář: Oliver Stone
hrají: Willem Dafoe, Tom Berenger, Charlie Sheen
viděno 27.11.2020

Bylo tam pár skvělých pasáží, jako celek, jako autorská výpověď, to pro mě nicméně nefungovalo. Autor ví, o čem vypráví, zároveň ale jako by nevěděl, co tím chce říct. Vše se odráží v hlavní postavě, která střídá povahu (ani ne náladu, ale prostě svoje založení) scénu od scény, a Charlie Sheen je prostě prkno neschopné sdělit nám proč. Spojeno s tuctovým voice-overem to působí jako školní slohovka na téma "válka je špatná". Ale sakra, Vilém je tak andělsky krásný. 

-"Feeling good's good enough."

Thelma a Luisa (1991)

Thelma & Louise
USA/Velká Británie/Francie
režie: Ridley Scott
scénář: Callie Khouri
hrají: Susan Sarandon, Geena Davis, Harvey Keitel
viděno 21.5.2020

Měla si to Callie Khouri raději natočit sama za málo peněz, potom by možná šlo poznat, co to má znamenat.

Pí a jeho život (2012)

Life of Pi
USA/Tchaj-wan/Velká Británie/Kanada
režie: Ang Lee
scénář: David Magee + Yann Martel (kniha)
hrají: Suraj Sharma, Irrfan Khan, Adil Hussain
viděno 20.2.2020

Nesmyslný film. Nechápu, jak baron Prášil souvisí se survivalem a božským dotekem, tedy alespoň ne tak, jak to tito tvůrci předkládají. Zdá se mi, že je to ten druh filmu, který ztratí veškerou svou hodnotu, jakmile se lidé začnou obdivovat nějaké jiné atrakci, a takové filmy... no prostě nemají smysl.

Zahaleni stínem (2016)

Under the Shadow
Velká Británie/Jordánsko/Katar
režie, scénář: Babak Anvari
hrají: Narges Rashidi, Avin Manshadi, Bobby Naderi
viděno 8.2.2020

Best film ever. Když už bych ho měla k něčemu přirovnat, tak k Polanskiho Hnusu. Zatímco Polanski se skrz atributy hororového žánru vyrovnává s psychickým nepohodlím svojí hrdinky, její stres pramení zejména z jejího vlastního nitra a tlak společnosti je spíš upozaděn, tak Zahaleni stínem to má přesně naopak: Hrdinka a její nitro odolávají náporům zvenčí a režisér její utrpení překládá a vizualizuje pomocí srozumitelných prvků strašidelného filmu. 

Ve spoustě zdejších komentářů se objevuje zmínka zhruba ve smyslu "hrdinka se celou dobu chová jako kráva", jako kdyby to byla chyba filmu, kterou divák bystře odhalil, aniž by si jaksi zapomněl také všimnout, že o tom to celé přece bylo. O frustraci, o únavě, o strachu a o nemožnosti se bránit. Vždyť všude kolem zuří válka. VÁLKA! Hrdinka je neustále pod útokem jakožto občanka svého státu, je pod útokem jako osoba s politickým názorem v nesvobodné zemi, je pod útokem jako osoba, která touží po seberealizaci, je pod útokem už jenom za to, že se narodila jako žena. Film navíc ani její chování a podrážděné reakce nijak neobhajuje, naopak ji za ně velmi vytrestá a prožene ji peklem. Samozřejmě má každý právo prohlásit, že ho film nezaujal, že mu přišel špatný, že ho prostě nebavil, ale tako nějako nerada slyším, když filmu o šílení z něčeho nepředstavitelného někdo vyčítá, že se v něm někdo chová jako šílený.

Tenkrát v Hollywoodu (2019)

Once Upon a Time in Hollywood
USA/Velká Británie/Čína
režie, scénář: Quentin Tarantino
hrají: Leonardo DiCaprio, Brad Pitt, Margot Robbie
viděno 31.12.2019

Pořád sice nechápu, o co Tarantinovi šlo, ale vlastně se mi dost ulevilo, protože jsem se bála, že to bude mnohem horší. Že je ale úplně umělecky vyčerpaný, to už je zdá se pevně zakořeněné. Nebo teoreticky nejde poznat, jestli je umělecky vyčerpaný nebo ne, protože je tak strašně zamilovaný sám do sebe, že mu na tom ani nesejde.

Nit z přízraků (2017)

Phantom Thread
Velká Británie/USA
režie a scénář: Paul Thomas Anderson
hrají: Daniel Day-Lewis, Vicky Krieps, Lesley Manville
viděno 23. 11. 2019

-"Whatever you do, do it carefully." 

Konečně páně Andersonův film, ve kterém poznávám své vlastní rezervovaně vášnivé šílenství.

Favoritka (2018)

The Favourite
Irsko/Velká Británie/USA
režie: Yorgos Lanthimos
scénář: Deborah Davis, Tony McNamara
hrají: Olivia Colman, Emma Stone, Rachel Weisz, Nicholas Hoult
viděno 30. 3. 2019

Jak jsem si u "Mad Max: Fury Road" říkala, že Nicholas Hoult by měl navždy chodit s holou hlavou, tak jsem zjevně neměla pravdu. Emmu Stone jsem vždy nenáviděla, a tady je to použité výtečně. Olivia Colman je bohyně. K Rachel nemám potřebu se vyjadřovat, kupodivu.

Je příjemné vidět, že se Lanthimos neopakuje v rámci své filmografie, i když se možná trochu opakuje v rámci tohoto filmu.

-"I dreamt I stabbed you in the eye."

Moucha (1986)

The Fly
USA/Velká Británie/Kanada
režie: David Cronenberg
scénář: David Cronenberg, Charles Edward Pogue + George Langelaan (povídka)
hrají: Jeff Goldblum, Geena Davis, John Getz
viděno 23.3.2019

-"I'd like to become the first insect politician."

Goldblum ve své nejgoldblumovější formě, až radost pohledět, ale od zajímavého béčka až céčka k výpovědi o lidské povaze by to chtělo ještě trochu propracovat, nebo snad vychytat pár much, muhahahahaha. (A když říkám výpověď o lidské povaze, tak myslím něco jako "Věc" a ne přímo antické drama, i když v těch by se nějaký mutant taky našel, takže klidně i antické drama.) Jinými slovy jde o hrubé vítězství nápadu nad propracovaností scénáře. P. S.: Howard Shore celkem jede.

Třetí muž (1949)

The Third Man
Velká Británie
režie: Carol Reed
scénář: Graham Greene
hrají: Joseph Cotten, Alida Valli, Orson Welles
komentář 8.2.2019

"You put the lime in the coconut..."

Panečku, takhle se píše úvodní slovo vypravěče! A hluboce jsem nad tím přemýšlela a skoro jsem ochotná říct, že Třetí muž má nejtrefnější, nejexpresivnější a nejzábavnější soundtrack ze všech filmů, jaké jsem kdy viděla/poslouchala. Rozvíjený hudební motiv perfektně odráží každou nejjemnější změnu v tónu příběhu a přesto pořád zůstává jednoduchý a prostý, pro ikoničnost jako stvořený. Vlastně snímek nabízí totální symbiózu formy a obsahu, o které už jiné hlavy popsaly stohy stránek, takže já jenom dodám, že je to vážně blaho. Od Carola Reeda jsem zatím viděla jenom Posledního bojovníka a teď tohle a oba dva filmy jsou na pět hvězdiček a maximální úroveň "wow faktoru", takže už teď se těším na Štvance, kde si pan režisér podá Jamese Masona, který brečí jako nikdo na světě, ou jé. Zkrátka ničeho jiného než fangirlingu nejsem v tuhle chvíli schopna. Orson je přirozeně ďábel a která žena by nechtěla jeho děti.

Bídníci (2012)

Les Misérables
Velká Británie
režie: Tom Hooper
scénář: William Nicholson, Alain Boublil, Claude-Michel Schönberg + Victor Hugo (kniha)
hrají: Hugh Jackman, Amanda Seyfried, Eddie Redmayne
viděno 1. 2. 2019

Jak jsem poslední dobou začala říkat, že není fér rovnou z pozice předsudků říkat, že nesnáším muzikály, tak je možná na čase zase začít říkat, že nesnáším muzikály. Málokdy se filmu podaří, abych všechny zúčastněné, včetně některých mých hodně oblíbených herců, chtěla udeřit cihlou.

Gladiátor (2000)

Gladiator
USA/Velká Británie
režie: Ridley Scott
scénář: David Franzoni, John Logan, William Nicholson
hrají: Russell Crowe, Joaquin Phoenix, Connie Nielsen, Oliver Reed
viděno 19.12.2018

Film jsem neviděla v době vzniku, ale teď můžu s klidem říct, že úplně šíleně zestárl. Ani původní "meč a sandály" filmy mě nijak zvlášť neberou, respektive údiv z kinematografie si představuji jinak než jako snahu filmařů postavit co největší kulisy, a Gladiátor není schopen projevit jakoukoliv reflexi, posun či sebeuvědomění oproti svým předchůdcům. 

Ten recyklovaný soundtrack je pěkná ostuda (i když si samozřejmě uvědomuji, že technicky vzato Piráti z Karibiku vyšli později a tím pádem jsou oni ti vykrádači, ale obecně mi pirátský soundtrack přijde slavnější a znám tu hudbu lépe, ostuda tak prostě padá na Zimmera a Badelta a je jedno, kvůli kterému filmu), plus podle dalších rozčílených fanoušků hudby kopíruje ještě alespoň tři další skladatele: Morriconeho, Holsta a Goreckiho. 

Navíc se film příšerně vleče, nedovedu si představit, jaké rozhodnutí vedlo k vydání prodloužené verze, která filmu rozhodně víc ubírá než přidává. Začínám mít podezření, že Ridley Scott kromě prvního Vetřelce nenatočil žádný film, za který by si zasloužil status legendárního režiséra. 

P.S.: Oliver Reed je bůh, Tommy Flanagan je cool, Joaquin Phoenix tady vypadá a mluví úplně přesně jako Jonathan Rhys Meyers a proč má David Hemmings v každém filmu to rozcuchané špičaté obočí? 

P.P.S.: Aha, tak po krátkém výzkumu jsem zjistila, že je tak nosil v osobním životě běžně a nebyla to maškaráda pro film, proto je tak má tady i v Equilibriu a jinde.

Tři billboardy kousek za Ebbingem (2017)

Three Billboards Outside Ebbing, Missouri
USA/Velká Británie
režie, scénář: Martin McDonagh
hrají: Frances McDormand, Caleb Landry Jones, Lucas Hedges
viděno 5. 3. 2018

Olala, don't funk with my billboardy. Musím o tom ještě přemýšlet a čekala jsem něco trochu jiného, což není chyba samotného filmu. Možná se mi časem rozloží, o čem to bylo. Vývoj postav nepochopitelný v daném časovém rámci. S některou doprovodnou hudbou jsem měla mírné problémy, zejména s těmi písničkami, kousky napsané Carterem Burwellem jsou the top. A ještě mi tam neseděla spousta podivných detailů, jakože třeba v rámci poslední scény v autě je z jednoho úhlu vidět ve tváři Frances spoustu nervozity, pohybuje pusou a sahá si rukou na tvář a hned v dalším navazujícím záběru z jiného úhlu je její obličej kamenný, nehybný, ruku má někde jinde... Nevím, no. Ve filmu o niterním prožitku mi takovéhle věci přijdou přinejmenším velmi rušivé. Nebo třeba celá ta scéna, kde všichni jako jedna šťastná klaka vylepují na shořelé billboardy duplikáty plakátů je náladou a vším úplně mimo kontext všeho, co se zatím stalo, a ze zpětného pohledu i co se ještě stane. Takové skoky a výkyvy mi dost maří snahu se na film napojit, respektive celý projekt ve mně vytváří velmi nedefinovatelný dojem.

Ještě před měsícem bych nemyslela, že něco takového řeknu, ale já teď držím pěsti tomu Dunkerku, ať vyhraje, co se dá. (Lucas Hedges zase skvělý, ten mi udělal velkou radost.)

Avatar (2009)

USA/Velká Británie
režie, scénář: James Cameron
hrají: Sam Worthington, Zoe Saldana, Michelle Rodriguez
komentář ze dne 11. 11. 2017

Původně jsem měla připravené poznámky pro velmi dlouhý a podrobný seznam všeho, co mě na filmu štvalo, ale potom jsem si pustila VALL-I-ho, pobrečela si, uvědomila si, že jsou to vlastně stejné filmy a že tam, kde Andrew Stanton udělal všechno dobře, udělal James Cameron všechno špatně, a že já, jakožto divák, samozvaný kritik a trochu i člověk bych neměla věnovat takovou péči nenávistným věcem a raději si spokojeně brečet u toho, co za to stojí. Takže se omezím na tu nejzákladnější Cameronovu chybu, a tou je samozřejmě scénář. Protože špatný scénář je jediná odpověď na otázku, jak se mi může nelíbit film o dvou mých oblíbených tématech: 1. "People, what a bunch of bastards." a 2. "Naše civilizace je odsouzena k zániku."

Kdyby byl Cameron schopen sestavit funkční dramatický a emocionální oblouk, tak by se dalo všechno špatné nebo povrchní opominout nebo odpustit. Jenomže Jakův příběh není poctivě vystavěn a autor se spoléhá na nejhorší berličky typu "trénovací montáž" (jediná trénovací montáž, kterou uznávám, je "relax, zabij malajského ministra" ze Zoolandera, jinak je to vždycky známka tvůrčí bezradnosti) nebo vysvětlovací voice-over. A proto je místo zapomínání a odpouštění špatného i to něco dobré na tomto filmu spíš ponížené a bezradné. Takže sbohem a šáteček a zatímco Cameron vykašle čtyři další filmy (was?!), tak já se znovu sedmkrát podívám na Divokou planetu a Princeznu Mononoke.