Zobrazují se příspěvky se štítkemthriller. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemthriller. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 21. listopadu 2022

Candyman (1992)

USA
režie: Bernard Rose
scénář: Bernard Rose + Clive Barker (povídka)
hrají: Virginia Madsen, Tony Todd, Vanessa Williams
viděno 21.11.2022

Chm, říkám si, jestli Tony Todd náhodou není nejvíc cool duch v historii lidstva. Každopádně, celou dobu jsem si byla poměrně jistá, že to budou velmi silné čtyři hvězdičky, protože to, v čem je film dobrý, je fakt děsně dobré, skoro až slovy nepopsatelné, ale zároveň je tam trocha zmatečnosti a nesmyslů a tak. Ale potom jsem se rozbrečela, když obyvatelé Cabrini-Green přišli na hřbitov, a vůbec se celkově zamyslela nad tím, jak výjimečný svou vrstevnatostí, možnými interpretacemi, ale hlavně temností a bezvýchodností příběhu mi film připadal. Hrdinka přijde opravdu úplně o všechno, a jak viscerálně... Candyman sice v závěru zakřičí "Ne-e!", ale já si ho přidám do sbírky filmů, kde záporák vyhraje. 

P.S.: Philip Glass!

pondělí 3. října 2022

Oči bez tváře (1960)

Les Yeux sans visage - Eyes Without a Face
Francie/Itálie
režie: Georges Franju
scénář: Pierre Boileau, Thomas Narcejac, Jean Redon, Claude Sautet, Pierre Gascar + Jean Redon (kniha)
hrají: Pierre Brasseur, Edith Scob, Alida Valli
viděno 3.10.2022

Ó můj bože, tak na tuto pohádku jsem nebyla v žádném případě připravena. (Hudba!) Během sledování jsem myslela na Spoorloos, další takový z kategorie filmů, které mi stačí vidět jednou a potom už se k nim nikdy nevrátit a přesto o nich navždy budu prohlašovat, že jsou moje nejoblíbenější. Oba filmy mají společné to, že navzdory svému "žánrovému zařazení" nijak nepoužívají zažité konvence a postupy, které jsou s danými žánry vědomě i podvědomě spojované. Vzniká tak výsostně nadskutečný, nadpozemský, nadčasový zážitek. A nakonec ještě musím zmínit Holy Motors, další ze slovy úplně nepopsatelných zážitků, protože teď zjišťuji, že žena s maskou tam odsud (jeden z mých nejoblíbenějších filmových konců vůbec) je právě zdejší žena s maskou Edith Scob.

úterý 31. května 2022

Devět královen (2000)

Nueve reinas - Nine Queens
Argentina
režie, scénář: Fabián Bielinsky
hrají: Gastón Pauls, Ricardo Darín, Leticia Brédice
viděno 31.5.2022

Hehehe, za to, jak mě rozesmálo, když mu motorkář vytrhl kufřík z ruky, jim velmi ráda odpustím, že to hrají i na nás. Bezodpadková dramaturgie.

úterý 28. ledna 2020

Ďábelská svůdkyně (1994)

The Last Seduction
USA
režie: John Dahl
scénář: Steve Barancik
hrají: Linda Fiorentino, Peter Berg, Bill Pullman
komentář 28.1.2020

Škoda, že je to v některých aspektech tak strašně zastaralé, protože pane bože! Všichni tři ústřední aktéři jsou famózní (zvlášť u Billa Pullmana si už nějakou dobu říkám, že je škoda, že víc nehrával v kvalitních filmech) a příběh k tomu má taky nakročeno, nicméně některé momenty, na které se očividně spoléhá jako na šokující nebo překvapivé, tomu podtrhávají nohy, nebo spíš řekněme zanechávají nepříjemnou pachuť a znemožňují filmu být nadčasový. Andělská mrcha.

pondělí 15. dubna 2019

Vysvobození (1972)

Deliverance
USA

režie: John Boorman
scénář: James Dickey (+ kniha)
hrají: Jon Voight, Burt Reynolds, Ned Beatty, Ronny Cox
viděno 15. 4. 2019

-"They're drowning the river, man." 

Musím říci, že tentokrát se okouzlení klasikou nekonalo. Nechci v žádném případě podceňovat schopnosti Johna Boormana (ani dobové možnosti), ale počet věcí, které se mi zdály nechtěně směšné, dosáhl takové úrovně, že jsem se nebyla na film schopná vůbec napojit.

Myslím, že to začalo hned tím soubojem banjí. Tu scénu beru vážně a nic se mi na ní nezdálo nepovedeného, ale v kontextu celého filmu si nejsem úplně jistá, jak ji mám vnímat. Je to jakási temná předzvěst krajiny a lidí, kteří myslí a chovají se úplně jinak, než na co jsou city boys zvyklí, a chlapec sám potom také hlídá bod, odkud není návratu, když "hrdinové" vyjedou na řeku a podplují ho pod mostem, což si řeknu jako člověk vzdělaný v principech mytologických příběhů a obecné dramaturgie a bla bla, ale zvuk banja ve mně zrovna moc nevzbuzuje pocity temna nebo nepokoje a hlavně Voight, který tam je a všechno vidí a očividně je znepokojen, se z ničeho nepoučí a potom jde na břeh a začne klábosit s ozbrojenými démony z lesa. A obecně předpokládám, že film je o mužích, kteří na to, že se vydávají uniknout do přírody před složitostmi civilizace, projevují obdivuhodnou neschopnost poslouchat své instinkty nebo si správně vyložit signály a znamení, jež jim padají do cesty.

To vlastně zní dobře a jako hodno prozkoumání, ale bohužel mi tři zásadní věci brání zúčastnit se tohoto výletu:

1. Extrémně marné herecké výkony. Voight funguje jen jako takový pohledný panák a Reynoldsovi se snad daří přehrávat i ve scénách, ve kterých není přítomen. Scéna hádky nad mrtvolou je potom tak názorným hereckým workshopem na téma "jak nedělat drama", že jsem se u sledování skoro styděla.

2. Podivné skoky v čase a střídání realistických-nerealistických fyziologických důsledků toho, čím si chlapci prošli. Nejdivnější je lovecký výlet na útes - to ti dva jako den a noc stáli v ledové vodě, zatímco náš neochotný hrdina nahoře spal a bál se? Burt Reynolds sice omdlel a natřeli ho na bílo, ale tlouštík se zdá úplně v pohodě, ani rýmečka nebo nic, co? A Voight je po propíchnutí šípem taky podezřele fyzicky aktivní.

3. Neobratné dobové triky. Tady mám na mysli hlavně ve dne natočenou modrou noc se slunečními odlesky na hladině a zpoceném těle, díky kterým to vypadá, jako že všichni umřeli a jsou nyní trestáni za svou hloupost v očistci, kde musí prožívat své utrpení znova a znova. Umělá ručička v závěrečné snové sekvenci je potom takový poslední hřebíček do rakve. A nebo nevím, jestli jsem to jenom špatně pochopila a ono to má být béčko, které si mám užívat proto, že je špatné?

pátek 22. března 2019

Čínská čtvrť (1974)

Chinatown
USA
režie: Roman Polanski
scénář: Robert Towne, Roman Polanski
hrají: Jack Nicholson, Faye Dunaway, John Huston
komentář 22.3.2019

Já jsem si říkala, že to je příliš dobré na to, aby jim to vydrželo až do konce. Z dokonalého horečnatého snu jsem se probudila ve chvíli, kdy si to všichni začali slovně vysvětlovat... a bylo to hořké probuzení. Chápu, že chtěl svůj tragický konec, a proti tomu nic nemám, jenom ten způsob, jakým k němu postavy doklopýtají, je oproti předchozímu plynulému mučeníčku prostě neobratný a neuspokojivý. Alespoň čtyřicet procent mého potlesku patří pouze Jerrymu Goldsmithovi.

pondělí 4. března 2019

Francouzská spojka (1971)

The French Connection
USA
režie: William Friedkin
scénář: Ernest Tidyman + Robin Moore (kniha)
hrají: Gene Hackman, Fernando Rey, Roy Scheider
viděno 4.3.2019

Sakra, kluci se s tím nepářou. Žádné osobní detaily, žádné emocionální bláboly. Asi začnu milovat Roye Scheidera. Fernando Rey byl skvělý. A William Friedkin ještě žije. Co si asi myslí o dnešních filmech.

pátek 8. února 2019

Třetí muž (1949)

The Third Man
Velká Británie
režie: Carol Reed
scénář: Graham Greene
hrají: Joseph Cotten, Alida Valli, Orson Welles
komentář 8.2.2019

"You put the lime in the coconut..."

Panečku, takhle se píše úvodní slovo vypravěče! A hluboce jsem nad tím přemýšlela a skoro jsem ochotná říct, že Třetí muž má nejtrefnější, nejexpresivnější a nejzábavnější soundtrack ze všech filmů, jaké jsem kdy viděla/poslouchala. Rozvíjený hudební motiv perfektně odráží každou nejjemnější změnu v tónu příběhu a přesto pořád zůstává jednoduchý a prostý, pro ikoničnost jako stvořený. Vlastně snímek nabízí totální symbiózu formy a obsahu, o které už jiné hlavy popsaly stohy stránek, takže já jenom dodám, že je to vážně blaho. Od Carola Reeda jsem zatím viděla jenom Posledního bojovníka a teď tohle a oba dva filmy jsou na pět hvězdiček a maximální úroveň "wow faktoru", takže už teď se těším na Štvance, kde si pan režisér podá Jamese Masona, který brečí jako nikdo na světě, ou jé. Zkrátka ničeho jiného než fangirlingu nejsem v tuhle chvíli schopna. Orson je přirozeně ďábel a která žena by nechtěla jeho děti.



úterý 5. února 2019

Neúplatní (1987)

The Untouchables
USA
režie: Brian De Palma
scénář: David Mamet
hrají: Sean Connery, Andy Garcia, Billy Drago
viděno 5.2.2019

Tak se zdá, že si můžu užít i gangsterku, jenom prostě ti gangsteři nesmí být (hlavní) hrdinové. Zároveň je to asi první film Briana De Palmy, který mě opravdu bavil. Plné hodnocení nedávám z důvodu klasického moru životopisně-historických filmů: heroické patetizování, fiktivní příkladný rodinný život hlavního klaďáka, překrucování reálných událostí pro větší "drama". V závěru rozhodně chybí hořkost, která by film ukotvila v realitě oproti těm oblakům, kde se teď trochu bezvýznamně vznáší. Ale jinak krása nesmírná, hlavně kamera je jako další postava filmu. Ennio Morricone je bůh, Andy Garcia je větší bůh, Billy Drago je největší bůh. P.S.: Plusové body, že v každé druhé scéně je přítomna zeleň a kytky.

čtvrtek 17. ledna 2019

Drsný Harry (1971)

Dirty Harry
USA

režie: Don Siegel
scénář: Harry Julian Fink, Rita M. Fink, Dean Riesner, Terrence Malick, John Milius
hrají: Clint Eastwood, Reni Santoni, Andrew Robinson
viděno 17. 1. 2019

Jestli jsem někdy viděla nějaká další pokračování, tak už si to nepamatuju a nemůžu provést pořádné srovnání, ale každopádně platí následujicí: Na Dirty Harrym oceňuji zejména, že je to úplně čistý (hihi), přímý a jasný film bez odboček, bez nimrání v osobním životě (jak inspektora, tak záporáka) a bez přílišného lpění na vysvětlování politických inklinací a interpretací. I když se postavy zrovna baví o tom, jestli je nebo není nějaký zákon úplně na prd, tak jejich dialog zůstává věcný a nespadá do skrytého vypravěčství či komentování. Divák se sám rozhodně, jestli s takovou postavou souhlasí nebo jestli ho takový "message" filmu uráží, ale film sám se nestaví do role kazatele. I když jsou tam teda všude ty kříže a Ježíšové, tak nevím, jak moc jsem si nasedla na lopatu. Další věc, co mě mile překvapila, že ten film není sexistický ani misogynistický, protože vzhledem k angažmá Clinta Eastwooda jsem tak nějak automaticky předpokládala, že bude.

pátek 11. ledna 2019

Tahle země není pro starý (2007)

No Country for Old Men
USA
režie: Joel Coen, Ethan Coen
scénář: Joel Coen, Ethan Coen + Cormac McCarthy (kniha)
hrají: Tommy Lee Jones, Javier Bardem, Josh Brolin, Kelly Macdonald
komentář 11.1.2019

Prvně jsem to viděla hned v době vzniku, ale tehdy mi film nějak vůbec nesedl. Určitě jsem se potřebovala filmově vzdělat a nakoukat spoustu dalších filmů, abych ho vůbec dokázala ocenit. Dneska můžu říct, navzdory tomu, že se mi pořád nelíbí postava Antona Chigurga a odmítám jí přiznat jakýkoliv status bytí cool, že jsem v pomalém tempu a vypracovaném bludišti našla velké zalíbení a že se taky pravděpodobně jedná o můj nejoblíbenější výkon Joshe Brolina. Velké plus pro bráchy, že látce ponechali její vlastní tvář a že se ji nesnažili nalámat do svého "osvědčeného" vzorce. Hollywood s precizní kostrou vyprázdněné narace, se špetkou humoru a ždibíčkem magického realismu a jaká je to nádhera. P. S.: Stejně mě vždycky překvapí, když na to někde náhodně čas od času narazím, že otec Woodyho Harrelsona byl nájemný zabiják a že dokonce existuje konspirační teorie, že byl jedním ze tří lidí zodpovědných za atentát na Kennedyho.

středa 9. ledna 2019

Total Recall (1990)

USA
režie: Paul Verhoeven
scénář: Ronald Shusett, Dan O'Bannon, Gary Goldman + Philip K. Dick (povídka)
hrají: Arnold Schwarzenegger, Rachel Ticotin, Sharon Stone
komentář 9.1.2019

A žili šťastně až do smrti. (Akční sestra Brazil.)

pondělí 7. ledna 2019

L. A. - Přísně tajné (1997)

L.A. Confidential
USA
režie: Curtis Hanson
scénář: Brian Helgeland, Curtis Hanson + James Ellroy (kniha)
hrají: Russell Crowe, Guy Pearce, Kim Basinger
viděno 7.1.2019

-"Why did you became a cop?" -"I don't remember."

Suprise suprise, opravdu jsem si to užila.

úterý 1. ledna 2019

Uteč (2017)

Get Out
USA/Japonsko
režie, scénář: Jordan Peele
hrají: Daniel Kaluuya, Allison Williams, Lil Rel Howery
viděno 1.1.2019

-"You know what I say? I say one down, a couple hundred thousand to go. I don't mean to get on my high horse, but I'm telling you, I do not like the deer. I'm sick of it; they're taking over. They're like rats. They're destroying the ecosystem. I see a dead deer on the side of the road and I think: That's a start."

Já kdybych byla režisér v Hollywoodu, tak taky dělám jenom horory. A zvlášť horory s dávkou černého humoru (hehe) rozprostřeného rovnoměrně vůkol čarodějnic. Jenomže právě kvůli tomu zdejšímu druhu humoru je film tak suchý, že se na něj (zvlášť v první polovině, nebo spíš v prvních dvou třetinách, a když budu úplně upřímná, tak ve všech čtyřech čtvrtinách) opravdu špatně dívá, neplyne to, vůbec to neodsýpá. Nevím, jestli jsem už tak rozmazlená, že mi trochu nestačí, když má film jenom začátek, prostředek a konec a ještě to dopadne přesně tak, jak to hned od začátku vypadalo... Například stačí jediný pohled na Allison Williams v její první scéně a následující vývoj se divákovi podbízí mnohem dřív, než na něj dojde. Nicméně hudba byla skvělá, tu jsem si užila. Asi to nakonec shrnu do diagnózy "debut" a těším se na příště.

čtvrtek 27. prosince 2018

Mandžuský kandidát (1962)

The Manchurian Candidate
USA
režie: John Frankenheimer
scénář: George Axelrod, John Frankenheimer + Richard Condon (kniha)
hrají: Frank Sinatra, Laurence Harvey, Janet Leigh, Angela Lansbury
viděno 27.12.2018

Panečku, to byla jízda. Frank Sinatra byl oukej, ale to, co provádí Laurence Harvey, no jéje! ( Plus fun fact, je to otec Domino Harvey, což jsem předtím nevěděla.) Miluji zombie robotické herecké projevy a postavy, které jsou tímhle způsobem koncipované. A vůbec miluji filmy, které jsou studené, chladné, odtažité, bez emocí a prostě si jedou tu svou. Navíc je radost najít něco takového v mainstreamové produkci (protože tento film považuji za mainstreamovou produkci) a natož ještě v roce 1962! Mnoho bonusových bodů si film vysloužil perfektní snovou scénou vymývání mozků. Na bitku mezi Sinatrou a Henry Silvou byla také radost pohledět. Angela Lansbury se na větší část filmu jaksi propadne do pozadí, ale její finále je tedy finále ve velkém stylu. Chápu, proč tam byla postava ztvárněná Janet Leigh, protože hlavním hrdinou je Sinatrova postava a ne Harvey, ale stejně jsem se nemohla ubránit dojmu, že v případě této role bylo obsazení herečkou jejího formátu trochu nežádoucí rozptýlení. Hlavním důvodem, proč ale přese všechno nadšení a superlativa nedávám plné hodnocení, je způsob, jakým film občas spadá do žánru (černé) komedie, což by samo o sobě bylo super, ale já si myslím, že se tak děje nekontrolovaně a neúmyslně.

středa 7. listopadu 2018

Samuraj (1967)

The Godson - Le Samouraï
Francie/Itálie
režie: Jean-Pierre Melville
scénář: Jean-Pierre Melville, Georges Pellegrin
hrají: Alain Delon, François Périer, Nathalie Delon
viděno 7. 11. 2018

Myslela jsem si, že chladné a odtažité filmy jsou můj šálek čaje... No, očividně existují čaje, které ještě tak úplně nechápu a nebo prostě vůbec nejsou pro mě a nemá smysl zkoušet to a křivit si úsměv nepříjemnou chutí. Cathy Rosier je božská, ale víc jsem si z filmu neodnesla. Delon (pro mě celkem překvapivě) v sobě nemá dostatek charismatu, aby mě přiměl vkládat si do prázdného rámu vlastní obraz, jak to u podobných filmů bývá.

neděle 29. července 2018

Skrytá identita (2006)

The Departed
USA/Hong Kong
režie: Martin Scorsese
scénář: William Monahan + Felix Chong a Alan Siu Fai Mak (původní scénář)
hrají: Leonardo DiCaprio, Matt Damon, Mark Wahlberg, Vera Farmiga, Martin Sheen
komentář 29. 7. 2018

Tohle je film doslova a do písmene z minulého století, jak tématem, tak zpracováním. (A protože nebyl vyroben v minulém století, tak to je špatně, jen pro upřesnění.)

Z nějakého důvodu jsem ten film hned po jeho uvedení strašně nenáviděla a z nějakého důvodu jsem se na něj potom tak alespoň jednou ročně dívala, abych přišla na to, proč ho tak strašně nenávidím a také abych pochopila, proč se tak líbil kritikům (kromě toho, že si Akademie řekla, že je na čase, aby Scorsese aspoň jednou tu cenu dostal a na filmu samotném vůbec nezáleželo).

Při letošním pravidelném sledování mě "the faithful departed" nachytali při nějaké vstřícné náladě a konečně jsem ocenila tu roztomilou infarktovou hru, kterou předvádějí pánové Leonardo a Matt. (Ačkoliv největší místečko v mém srdci si překvapivě ukradl Marky Mark.) A taky jsem konečně pochopila, co mě na tom filmu tak šíleně iritovalo, a je to samozřejmě postava Jacka Nicholsona.

Nicholson tu postavu snad někde popsal jako "inkarnaci čistého zla", jenomže to mu vážně musí strašit na věži, pokud se tak v tom filmu doopravdy vidí. Nejenže jeho buranský mafián dostává o mnoho víc prostoru, než ta postava skutečně potřebuje, ale hlavně působí jako karikatura z úplně jiného žánru a rozhodně ne jako nejzlejší zlo. V porovnání s koncentrací svých kolegů působí vysloveně směšně a to rozhodně nikoliv v dobrém slova smyslu. V souvislosti s tím taky nechápu zařazení prologu, protože se zbytkem filmu a jeho pointou má pramálo skutečného.

A jakmile jsem si tohle uvědomila, cítím se osvobozená a už tento film doufám nikdy neuvidím. (Ale budu se teď muset podívat na ten hongkongský originál, protože chci vidět Andyho Laua a Tonyho Leunga, jak se častují nenávistnými pohledy.)

-"Maybe. Maybe not. Maybe fuck yourself."

sobota 7. července 2018

Most špionů (2015)

Bridge of Spies
USA/Německo/Indie
režie: Steven Spielberg
scénář: Ethan Coen, Joel Coen, Matt Charman
hrají: Tom Hanks, Mark Rylance, Sebastian Koch
viděno 7. 7. 2018

Dívala jsem se na tenhle film snad už před měsícem a pořád jsem si říkala "musím si to nechat rozležet, musím si to nechat rozležet", až jsem nakonec skoro zapomněla, že jsem to vůbec viděla, no a to je můj názor v kostce.

Kdybych to měla vzít obšírněji, tak jsem vlastně celou dobu rozjímala, jestli to záslužné téma "oh, the humanity" dokáže vyvážit tu nechutně pro-americkou/patriotickou podbarvenost, která patří možná tak ještě do těch černobílých devadesátých let, ale určitě ne do kinematografie 21. století. Tím Spielberg se svým týmem, což (pro mě) překvapivě znamená i Coeny, dokazují, že nejsou schopni překročit svůj stín a reflektovat ve své tvorbě nejen dobu, jakou se zaobírají, ale (hlavně) i dobu, ve které jejich výtvor vzniká. Budu demonstrovat na příkladu: Z celého filmu se mi teoreticky nejvíc líbil oslí můstek mezi dvěma záběry, z nichž první je ten, kde Hanks jede v nadzemce "z jednoho Berlína do druhého" a vidí lidi střílené ostrými při pokusu přelézt "tu" zeď, a ten druhý je samozřejmě ten, kdy jede v nadzemce ve své domovské zemi a vidí děti, jak během hry přelézají přes plot u cesty. Jenomže jak můžou tento záběr s čistým svědomím prezentovat jako symbol "nesvoboda x svoboda" v současné Americe, která provádí víme co dětem, zdem a plotům u sebe, u svých sousedů i v mnoha dalších zemích světa.

Dál by se mi taky třeba chtěla líbit postava Abela, jak ji pojal Mark Rylance, jenomže co s takovým skvělým minimalistickým výkonem ve filmu, kde se kalkul střídá s patosem. Dál mi taky přišlo úsměvné, jak je úvodní scéna pana právníka napsaná tak, aby vypadal jako největší parchant, nebo přinejmenším vyčůránek, na světě (nevím proč jsem si celou dobu představovala, že tu roli hraje Tarantino: "Ne náš týpek, ale klient našeho týpka."), ale protože ho hraje Tom Hanks, tak na tuto expozici film už dál nenavazuje a dál už se chová a mluví jako ten nejsprávnější chlap na světě v historii. No a nic moc víc už mi toho z filmu tedy neutkvělo.


středa 25. dubna 2018

Lovec lidí/Červený drak (1986)

Manhunter/Red Dragon
USA

režie: Michael Mann
scénář: Michael Mann + Thomas Harris (kniha)

hrají: William Petersen, Kim Greist, Joan Allen
viděno 25.4.2018

-"I know that I'm not smarter than you." -"Then how did you catch me?" -"You had disadvantages." -"What disadvantages?" -"You're insane."

No do háje, tomu říkám atmosférický zážitek. A budovaný tak skvěle, jak to dokáže jenom filmové médium. Ačkoliv jsem měla párkrát dojem, že je film trošičku naivní a trošičku (dobově) úsměvný, tak spousta přenádherně komponovaných detailů to bohatě zakryla. Hlas zavražděné ze záznamníku v domě s podlahami a zdmi potřísněnými krví její rodiny, řeči o snech a fantazii a na pozadí zelené světlo za šedými žaluziemi, subjektivní vnímání a velkoformátové obrazy měsíčního povrchu, blankytné nebe a noční les a bílá vězeňská cela a slepá žena cítící dech spícího tygra na svojí holé kůži, ach ano.

Rozhodně jeden z těch případů filmu, na který by mě samu od sebe nikdy nenapadlo podívat se, ale kvůli seznamu 1001 jsem se rozhodla "zatnout zuby a nějak to přetrpět" a on se z toho vyklubal lahůdkový klenot. Moji původní neochotu způsobuje to, že já totiž skoro až nesnáším Mlčení jehňátek, které považuji za nevkusný, odporný a bulvárně natočený film, a teď tedy kvalifikovaně můžu prohlásit, že se Demme může jít zahrabat, protože Mann mu ve všech směrech nakopal zadek. 

I v provedení dr. Hannibala, sorry Anthony, ale teď už mi tvůj výkon navždy bude připadat jako napodobenina Briana Coxe - À propos, ještě několik dalších věcí ve mně vzbuzovalo dojem, že Jehňátka vykrádají Draka, včetně vzhledu a celkového pojetí hledaného záporáka. A to navíc říkám s vědomím, že se mi žádný jiný Mannův film nelíbil a některé taky vyloženě nesnáším (např. Poslední Mohykán), takže zkrátka co se týče Červeného draka, dobrá práce, Michaeli. Ale navzdory vší svojí pochvale bych stejně byla zvědavá, jak by film vypadal v pojetí Lynche v jeho osmdesátkové kondici, neboť byl taky prý zvažován na post režiséra.

-"What you movin' in slow motion for, man?"

středa 11. října 2017

Blade Runner 2049 (2017)

USA/Velká Británie/Maďarsko/Kanada
režie: Denis Villeneuve
scénář: Hampton Fancher, Michael Green + Philip K. Dick (předloha)
hrají: Ryan Gosling, Sylvia Hoeks, Ana de Armas
viděno 11. 10. 2017

Na film se budu muset někdy podívat znovu, abych zjistila, jestli se mi podaří replikovat výsledek, ale na první podívání v dobře ozvučeném kině (a bohužel i ve 3D, což mi naopak přišlo úplně zbytečné, nejsem děcko, abych nepochopila, že věci, co jsou vepředu, jsou vepředu, a ty vzadu jsou vzadu, ale to s kvalitou filmu nemá nic společného) se mi to líbilo, a to dokonce hodně, a dokonce o dost víc, než původní Blade Runner (který je pro mě definicí "meh" filmu). Perfektní kombinace inťoušského filmu a komerční zábavy.

V Příchozích mi vadil naivní a předvídatelný příběh se vztahy mezi postavami, které sice hrají důležitou roli, ale není jim věnován čas, aby se přiměřeně rozehrály. Tady je příběh vyprázdněný až na půdu a času je na všechno tolik, že jsem občas zapomínala, o čem to vlastně je, ale sakra, jak mě bavilo se na to dívat a taky to poslouchat a taky, ruku na srdce, si to trošku procítit.

Nejvíc mě asi štval Jared Leto, on už se prostě jenom předvádí pro kameru a vůbec se nesnaží svým postavám dávat nějakou vnitřní konzistenci. Sylvia Hoeks byla ďábelská, a vůbec tam bylo víc pořádných ženských než mužských postav, asi je to trend, ale když je smysluplně použitý, tak jsem s tím zcela v pohodě. No ale jak jsem říkala, musím se na tom podívat znova, jestli ten dobrý pocit nebyla jenom podivná kino halucinace.