Za zvuků hudby (1965)

The Sound of Music
USA
režie: Robert Wise
scénář: Ernest Lehman
hrají: Julie Andrews, Christopher Plummer, Eleanor Parker
viděno 5. 12. 2019

Pořád jsem si říkala, že celkem dobrý, ale že kdyby tam nebyly furt ty písničky, že by mě to bavilo víc. A potom začala zpívat matka představená a už jsem brečela jak želva.

Nicméně když se člověk zamyslí nad tím, jaké další filmy vznikaly v půlce šedesátých let, tak je to prostě film ve všech směrech předpotopní.

Život je krásný (1946)

It's a Wonderful Life
USA
režie: Frank Capra
scénář: Frances Goodrich, Albert Hackett, Frank Capra
hrají: James Stewart, Donna Reed, Lionel Barrymore
viděno 22. 11. 2019

Jaký roztomilý malý film o sebevraždě.

E.T. - Mimozemšťan (1982)

E.T.: The Extra-Terrestrial
USA
režie: Steven Spielberg
scénář: Melissa Mathison
hrají: Henry Thomas, Drew Barrymore, Pat Welsh
viděno 24. 1. 2019

Líbí se mi spousta obrazů, fascinace nocí a lesem a nocí v lese a nebem s hvězdami a záhadami vesmíru je hojně nasycena. Líbí se mi, jak spolu tři různě staří sourozenci pěkně spolupracují a jak se mají rádi. Líbí se mi bizár až surreálná scéna s osvobozováním žab ve škole. Líbí se mi obecně ten nápad mimozemšťana uvízlého na Zemi, ale nejsem si jistá, jestli film ten nápad vůbec rozvíjí do nějakého příběhu/děje. 

A i zbytek filmu jsou jen samé otázky s pozdviženým obočím. Předně Henry Thomas, nejsem si jistá, jestli bych ho označila za schopného dětského herce, ale nejsem si ani jistá, jestli náhodou nepůsobí tak otravně jenom proto, že je scénář tak divný a příběh se v půlce zastaví a dál se vůbec nehýbe kupředu. (Například nechápu, proč jsou ti "agenti" bráni jako záporáci a proč se na ně křičí "vy mu ubližujete a vy ho zabíjíte", když film nikdy neukáže, že by E.T.mu chtěli ublížit nebo že by jeho uvadající zdravotní stav měl doopravdy co do činění s jejich příchodem.) Zmínek o absentujícím otci je tam příliš mnoho na to, aby to byla jenom "náhoda", ale film s tím dál nijak nepracuje a v rozuzlení a pointě to nehraje žádnou roli, stejně jako vztah mezi Elliotem a agentem klíčenkou taky vyšumí, ačkoliv se celou první půlku hledají a agent potom naznačuje, že ví něco víc než všichni ostatní. Asi aby to bylo fér tak i postava matky je dost na ránu. Film si dá práci s tím, že cíleně ukazuje, že kromě péče o děti nemá žádný vlastní osobní život, ale ani tak si nevšimne, že se jí přímo pod nosem dějí psí kusy. Hudba Johna Williamse je přehnaně veselá i ve strašidelných nebo nebezpečných pasážích, což mě přirozeně štve. Moje dětské návštěvy mimozemšťanů prostě vypadaly jinak.

Lví král (1994)

The Lion King
USA
režie: Rob Minkoff, Roger Allers
scénář: Irene Mecchi, Linda Woolverton, Michael Baier
hrají: Matthew Broderick, James Earl Jones, Jeremy Irons
viděno 6. 1. 2019

Začátek je celkem pěkně impresionistický, ale samozřejmě/bohužel to hned pomine a po zbytek filmu mě animace už nebaví. Nejlepší písničku má přirozeně záporák v zeleném dýmu, ale ani tak si ji nebo žádnou jinou nepamatuji a nemám potřebu slyšet někdy znovu. A co je proboha s těmi všemi prdícími a krkacími vtipy? Gotické dítě ve mně je prostě hrubě nespokojené.

On, hrdina dne (1927)

The Kid Brother
USA
režie: Ted Wilde, Harold Lloyd, Lewis Milestone, J.A. Howe
scénář: Howard J. Green
hrají: Harold Lloyd, Jobyna Ralston, Walter James
komentář 1.1.2019

Oproti Busterovým trhákům se to zdá takové slaboučké, ale co si budeme povídat, brečela jsem jako želva.

VALL-I (2008)

WALL-E
USA
režie: Andrew Stanton
scénář: Andrew Stanton, Jim Reardon + Andrew Stanton (povídka), Pete Docter (povídka)
hrají: Ben Burtt, Elissa Knight, Jeff Garlin
komentář ze dne 25. 11. 2017

-"I don't wanna survive. I wanna live!"

Při zpětném pohledu oceňuji velmi přesně a čistě vybudovanou kombinaci toho nejcyničtějšího a nejnaivnějšího, co si američtí tvůrci nejspíš mohou (mohli) dovolit ukázat ve filmu "pro děti". WALL-E sice trpí syndromem tak moc kladného hlavního hrdiny, až je chvílemi skoro nezajímavý, ale potom se mi zase začne líbit, když inspiruje jak lidskou, tak robotickou osádku lodě k sebeuvědomění, a hned si domyslím, že WALL-E sám není až tak důležitý jako postava, ale spíš jako zosobnění myšlenek, se kterými si film pohrává. Na konci jsem i chvilku zainvestovaně slzela, nejvíc tedy samozřejmě při Also Sprach Zarathustra.

Kniha džunglí (2016)

The Jungle Book
USA/Velká Británie
režie: Jon Favreau
scénář: Justin Marks + Rudyard Kipling (kniha)
hrají: Neel Sethi, Bill Murray, Ben Kingsley
viděno 18. 10. 2017

Největší odvahou takto vizuálně pojatého světa by bylo, kdyby se zvířata chovala zcela jako zvířata a tedy kdyby nemluvila. (A nepřecházela spontánně do jazzových popěvků, wtf?!) Když už realismus, tak pořádný. Nejvíc působivé stejně byly ty momenty, které se obešly bez dialogu (pomoc slonům, posedlost ohněm). Žvatlavé proslovy, komické karikatury a vysvětlující rozhovory ponižují úroveň filmu, který by bez toho mohl být jako rána mezi oči v tom dobrém slova smyslu.

Pamatuji si, že jako dítěti se mi ve filmech, i těch primárně zaměřených právě na mladé publikum, nejvíc líbily "strašidelné, kruté a opravdové" věci a byla jsem schopná leccos chápat a sama si vysvětlit. Takže když už vidím takhle badass příběh o zvířatech z džungle, tak div neroním slzy nad promarněnou příležitostí vyprávět opravdu o zvířatech z džungle, třeba i s tím vysvětlujícím voiceoverem, kdyby na tom studio z důvodů srozumitelnosti moc trvalo, ale aby komunikace mezi hrdiny probíhala autenticky jejich vlastní, realistickou řečí.

A na závěr musím oznámit, že kvituji s povděkem myšlenkový přístup režiséra Favreaua: "In Kipling's time, nature was something to be overcome. Now nature is something to be protected."

Falešná hra s králíkem Rogerem (1988)

Who Framed Roger Rabbit
USA
režie: Robert Zemeckis
scénář: Peter S. Seaman, Jeffrey Price + Gary K. Wolf (kniha)
hrají: Bob Hoskins, Christopher Lloyd, Joanna Cassidy
viděno 2. 10. 2010

Kéž by si 1001 filmů odpustilo zařazovat podobné snímky. Dívala jsem na Prasátko Babe, dívala jsem se na Lvího králee, vydržela jsem i tohle, u čeho všeho ještě budu trpět? A docela mě naštvalo, že femme fatale vůbec není sexy a potom mě taky... naštvalo všechno ostatní.

Pořád si myslím, že i děti mají mozek a proto by se pro ně měly točit takové filmy, které s tím počítají. Ale já vlastně nevím, má tohle být film pro děti? Nebo pro dospělé? Nebo je to jedno, protože bych asi nerozuměla ani jedné možnosti.

Pořád se alespoň snažím přijít na to, jestli je ta formální vychytávka použitá chytře, ale taky mi přijde, že ne. Jedině začátek si trochu hraje s očekáváním a převrací ho, ale kromě Baby Hermana jsou všichni tooňáci přesně tak pitomí, jako se na první pohled zdají. Asi bych byla ráda, kdyby se film nějak pořádněji postavil k tomu očividnému rasismu (a sexismu), jímž se jeho vnitřní vesmír zcela oddává. Sice možná porazili toho jednoho kapitalistického záporáka, ale celá ta znepokojivá segregovaná společnost pokračuje neotřesena. Ale to neznamená, že bych nerespektovala Chhristophera Lloyda. Pořád bych ho chtěla za muže, ale to není nic nového, zvlášť když mu prakticky létají blesky z očí.