pátek 27. listopadu 2020

Četa (1986)

Platoon
Velká Británie/USA

režie, scénář: Oliver Stone
hrají: Willem Dafoe, Tom Berenger, Charlie Sheen
viděno 27.11.2020

Bylo tam pár skvělých pasáží, jako celek, jako autorská výpověď, to pro mě nicméně nefungovalo. Autor ví, o čem vypráví, zároveň ale jako by nevěděl, co tím chce říct. Vše se odráží v hlavní postavě, která střídá povahu (ani ne náladu, ale prostě svoje založení) scénu od scény, a Charlie Sheen je prostě prkno neschopné sdělit nám proč. Spojeno s tuctovým voice-overem to působí jako školní slohovka na téma "válka je špatná". Ale sakra, Vilém je tak andělsky krásný. 

-"Feeling good's good enough."

středa 18. listopadu 2020

Delikatesy (1991)

Delicatessen
Francie

režie: Marc Caro, Jean-Pierre Jeunet
scénář: Jean-Pierre Jeunet, Marc Caro, Gilles Adrien

hrají: Dominique Pinon, Marie-Laure Dougnac, Karin Viard
viděno 18.11.2020

Ačkoliv je to na první pohled sled zdánlivě nesouvisejících epizodek velmi tence pospojovaných jednou dějovou linkou, tak je to ve skutečnosti ukázka klasické bezodpadkové dramaturgie, kde je vše přítomné v obraze beze zbytku využito, od Australana po dvakráte vyspravovaný kondom.

sobota 14. listopadu 2020

Malé ženy (2019)

Little Women
USA

režie: Greta Gerwig
scénář: Greta Gerwig + Luisa May Alcott (kniha)

hrají: Saoirse Ronan, Florence Pugh, Timothée Chalamet
viděno 14. 11. 2020

Panebože. Nenávidím to. Nenávidím Emmu Watson za to, jak hraje, nenávidím Gretu Gerwig za to, jak si představuje "rebelství", nenávidím Florence Pugh z důvodů, které zatím neumím pojmenovat (ale asi to bude to, že se do té role buďto vůbec nehodí a nebo mi ta postava přijde příšerně neobratně adaptovaná, neboť ve Slunovratu jsem ji milovala), nenávidím barevnou paletu kostýmů a výpravy obecně a potom ještě extra nenávidím tu jásavou hudbu Alexandra Desplata. 

Když se ale trochu uklidním a přestanu se zmítat ovládána emocemi, tak velmi upřímně nechápu, o čem ten film vlastně měl být, respektive o co Gretě šlo. Tím, že na přeskáčku pendluje mezi různými časovými rovinami, divákovi znemožňuje vytvořit si k postavám vztah a vůbec si uvědomit, co se s nimi děje, zvlášť když nikdo zjevně nestárne a nijak se nemění. Není to tudíž upřímně vyprávěný příběh několika "malých žen". Ale není to ani reflexivní "komentovaný" pohled na historickou realitu autorky píšící svůj příběh a nakladatele vnucujícího jí změny pro uspokojení konvencí a čtenářského očekávání, protože tenhle moment se tam objevuje jenom v krátké sekvenci pronásledování profesora na nádraží. Politického kontextu se nám taky moc nedostane a politicko-sociální smýšlení Marchových hraje roli jenom v několika epizodických chviličkách. 

Výsledek mi tedy prostě přijde strašně lopotný, neohrabaný, nehotový a nepropracovaný. Laurieho láska k Jo je například přítomna jenom proto, že to tak bylo v knize, ale nemám vůbec dojem, že by se film někdy zastavil a byl dost intimní a tichý na to, aby nám ukázal, že mezi nimi (alespoň z jeho strany) nějaké pouto vzniká. To už víc prostoru dostalo budování vztahu mezi Beth a dědečkem Laurencem. A vůbec je to celé hodně hlasité a ukřičené. Nezanechalo to tudíž ve mně žádné pozitivní pocity a prostě nechápu, co to mělo být, nejde tam o příběh, není to komentář, nepřijde mi to prostě hodno toho pozdvižení, co to vyvolalo.