Takoví normální zabijáci (1994)

Natural Born Killers
USA
režie: Oliver Stone
scénář: David Veloz, Richard Rutowski, Oliver Stone
hrají: Woody Harrelson, Juliette Lewis, Robert Downey Jr.
viděno 1. 4. 2019

-"Look bitch, you knew I was a snake."

Birdman (2014)

Birdman or (The Unexpected Virtue of Ignorance)
USA
režie: Alejandro González Iñárritu
scénář: Alejandro González Iñárritu, Nicolás Giacobone, Alexander Dinelaris, Armando Bo
hrají: Michael Keaton, Emma Stone, Edward Norton
viděno 22. 6. 2017

Velmi nepříjemně sugestivní příběh o duševní poruše, šílený zejména z toho hlediska, že nikdo z Birdmanových blízkých si toho, zdá se, není vůbec vědom. V tom vidím hlavní zdroj nevědomosti z filmového podtitulu, ačkoliv ctnostného na ní nevidím moc, respektive skoro nic.

Intenzivní šmírování hlavní postavy příliš nedovoluje pracovat na fikčním světě, ve kterém se film odehrává, a také kondenzuje mnoho osobních krizí mnoha různých lidí na jedno místo a jeden čas, což je vždycky trošku podezřelé a autorsky chtěné. Celkové tempo je nicméně tak strhující, že své výtky hned zapomínám a odpouštím a chci vidět víc, víc z toho zběsilého tance.

Herci velmi září. Dokonce na mě zapůsobil i Ed Norton, kterého zejména v jeho ranějších rolích opravdu nemám ráda. V komediálních rolích mi ale v poslední době přestává vadit a tady je, jako karikatura sama sebe, dokonce výtečný. Kamera a hudební doprovod mi jdou přímo z duše, respektive možná bych měla říct do duše, kde vše cupují na spoustu malých kousků. A proto je mi líto, že mě velmi zklamal konec.

Film ve svém průběhu vyvolává spoustu zdání, z nichž se většina postupně potvrdí, dokonce mám ten dojem, že vše důležité víme přímo od prvních záběrů. Na tajemství nebo falešné naděje se tu nehraje, klíčem k vyprávění je pro mě intenzita. Ta vyvrcholí závěrem na divadelních prknech. A co následuje potom, je v mých očích nedůstojné vyústění všeho toho šílenství, kterého jsem právě byla svědkem. Je to předvídatelné a je to příliš ukecané. Je to spíš nástřel, jak by poslední scéna měla vypadat, ale chtělo by to ještě pečlivě osekat a nechat tam jen opravdu ty důležité záběry a opravdu ta potřebná slova. To mávání novinami mi zkrátka ani oči Emmy Stone nedokážou vynahradit.

-"A thing is a thing, not what is said of that thing."

MASH (1970)

USA
režie: Robert Altman
scénář: Ring Lardner Jr. + Richard Hooker (kniha)
hrají: Donald Sutherland, Elliott Gould, Tom Skerritt, Sally Kellerman
komentář ze dne 3. 1. 2017

Pro pořádek je potřeba uvést, že následný seriál jsem v dětství sledovala častěji než večerníček, takže ten bude v mých představách při jakémkoliv srovnávání vždycky představovat zlatý standard. A když už jsem v tom uvádění, tak pro zjednodušení bude dobré říci, že jsem tento film nepochopila. Nějakým způsobem "rozumím" tomu, co se tam děje, a jaké asi byly tvůrčí záměry za jednotlivými rozhodnutími, ale zvolený směr nechápu (kdyby se k chápání používalo srdce) a občas mi jde opravdu hodně proti srsti.

S celým filmem to mám nějak podobně jako s úvodní písní "Suicide is painless". Bez kontextu je to skoro děsivé, jak se zpočátku zdá neškodná a líbivá, ale s každým dalším zamyšlením se stává hloupější a nebezpečnější - zejména kvůli textu a unylému tónu interpreta, který nenaznačuje moc odstupu nebo probíhajících rošťáren. Použití písně ve filmu samotném během poslední večeře jí mírně napravuje reputaci, protože tam jí díky sledu událostí mohu částečně odpustit.

A toť právě i můj soud nad celým filmem. Některé momenty můžou být působivé, ale celek není zkomponován tak, abych to ocenila. Moje oblíbené antiválečné satiry vypadají jinak. Už jen co se týče roku 1970, tak u mě vyhrává Hlava 22 na celé čáře. Tam se s absurditou pracuje tak, že tomu rozumím hlavou i srdcem a obojí plesá. Oproti tomu jdou Altmanovy způsoby mimo mne. Ponižování Šťabajzny v ní odhaluje tu křehkost, kterou toužil ukázat? Co to probůh?!

Kdyby... (1968)

If....
Velká Británie
režie: Lindsay Anderson
scénář: David Sherwin, John Howlett
hrají: Malcolm McDowell, David Wood, Richard Warwick, Christine Noonan, Rupert Webster
viděno 16. 8. 2015

-"Aries. That's Mick. No matter how strong the urge, resist any temptation to go into battle this month. Otherwise, you run the risk of not only being on the wrong side but possibly in the wrong war."

Ach, to je tak krásné. (V poslední době jsem místo dokonalé začala používat slovo krásné, a v tomhle případě mám ještě na mysli také ironické a absurdní. Možná bych použila i bizarní, ale tam si pořád nemůžu zvyknout na to d, které tam nepatří.). Všechny ty detaily v jednotlivých scénkách. A jakým způsobem probíhá dvoření! (Mám ráda tygry. A svádění na hrazdě.) Vždycky jsem také měla slabost pro film vyprávěný v pojmenovaných kapitolách a to je tady použito trefně "chladně a prakticky".

 Jako výpověď/prohlášení je to bezchybný film, ačkoliv takový ten, do kterého nejsem investována srdcem, ale mozkem. Jean Vigo by byl myslím pyšný. (Bonusová pochvala: Ředitel řekne "Chlapci, chlapci, poslouchejte rozum." A revolver vytáhne dívka.) A ještě musím říci, že z nějakého důvodu nemám ráda, když se tenhle film spojuje s případy střílení (v amerických) školách 21. století, protože kontext a význam obou fenoménů je naprosto odlišný.

Trojka z mravů (1933)

Zéro de conduite: Jeunes diables au collège/Zero For Conduct
Francie
režie, scénář: Jean Vigo
hrají: Jean Dasté, Robert le Flon, Du Verron
viděno 14. 8. 2015

Zastávám ten názor, že děti jsou jediný způsob, jak změnit svět (k lepšímu, měla bych dodat), protože jejich hlavičky jsou nositelkami ideologií, podle kterých se potom svět zmítá. Tenhle film kromě dětí dává důraz i na tu druhou polovinu, a to na učitele, na bytosti, které jim do hlaviček ty ideologie dostávají. Nemyslím, že to byl od začátku autorův záměr, ale dnes Trojka z mravů funguje hlavně jako iniciační črta, která místo plnohodnotného prožitku hlavně probouzí chuť po revoltě a touhu tvořit.

District 9 (2009)

Jihoafrická republika/USA/Nový Zéland/Kanada
režie: Neill Blomkamp
scénář: Neill Blomkamp, Terri Tatchell
hrají: Sharlto Copley, David James, Jason Cope
viděno 3. 10. 2009, komentář ze dne 18. 8. 2017

Hm, tak se mi od 3. 10. 2009, kdy jsem tento film viděla poprvé, vážně změnil pohled. Měla jsem takové podezření. Nápovědou mi byl původní komentář, nejenže obsahující slova zakončená nespisovnými koncovkami, ale i spojení jako "slibný námět zprasit", "absolutně nepřesvědčivý", "proč je civilní náhled zakončen bezhlavou střílečkou" a "ne, prostě ne". Dnes mi stačí podívat se na krevetího tatínka, který miluje svého krevetího synka, a hned mé kamenné srdce pookřeje a jsem schopna zamyslet se nad tím, o čem film chce vyprávět a jak toho dosahuje. Na to, aby se mi doopravdy zapsal do srdíčka, se mi film i nyní zdá dost hlasitý, ukřičený a výbuchovitý, ale kdo já jsem, abych někomu vyčítala postmoderní křížení žánrů a bezhlavé střílečky, pokud je používá k objektivně posouditelnému filmovému dobru, a dost možná dokonce i chytrému a chytře? Velký posun nastal také v tom, že jsem právě omylem místo posun napsala psoun a že se mi nyní Sharlto Copley zdá roztomilý a respektuji ho jako protagonistu, i když by se mi přece jenom víc líbilo, kdyby dospěl k nějakému charakternímu posunu dřív než na úplně možnou poslední chvíli. Závěrem se tedy omlouvám za svou dřívější předpojatost a jestli někdy natočíte to pokračování, děcka, tak nevyvádějte blbosti.