Ma Rainey – matka blues (2020)

Ma Rainey's Black Bottom
USA
režie: George C. Wolfe
scénář: Ruben Santiago-Hudson + August Wilson (divadelní hra)
hrají: Viola Davis, Chadwick Boseman, Glynn Turman
viděno 23.1.2023

O filmu jsem předem nevěděla nic, kromě toho, že byl Chadwickův poslední, a tak jsem mylně předpokládala, že to bude "tradiční" Ma Rainey biopic. A tak mě potěšilo, že skutečný formát se drží jednoty místa, času, děje k hloubkovému prozkoumání jedné konkrétní situace, což je (pro mě) vždycky zajímavější než letem světem něčí celý život. Ale zároveň to s sebou nese ten risk, že se celková eskalace emocí vymkne proporcím situace, ve které se odehrává. Což se tady (opět, v mých očích) bohužel stalo. Film není jeviště a některé situace by prostě potřebovaly mnohem víc času, aby na filmovém plátně mohly dospět do určitých bodů. "Show, don't tell" tady přirozeně vůbec nedostává šanci (s výjimkou zavřených dveří) a v rámci kontextu mám limit, kolik vylévání srdce dovedu přijmout, než se k uměleckému dílu otočím zády, protože se sama potřebuji vydýchat. Osobně bych byla ráda, kdyby ostatní členové kapely dostali víc prostoru, protože Cutler a Toledo byli parádní a vzduch kolem nich jiskřil. Toledova píseň o omáčce a zbytcích byla pro mě vrcholem filmu. Plus tedy trpká poslední scéna. A to proto, že nevyslovovaly svou myšlenku napřímo, ale probouzely k přemýšlení.

Devět královen (2000)

Nueve reinas - Nine Queens
Argentina
režie, scénář: Fabián Bielinsky
hrají: Gastón Pauls, Ricardo Darín, Leticia Brédice
viděno 31.5.2022

Hehehe, za to, jak mě rozesmálo, když mu motorkář vytrhl kufřík z ruky, jim velmi ráda odpustím, že to hrají i na nás. Bezodpadková dramaturgie.

Příběh odkvetlých chryzantém (1939)

The Story of the Last Chrysanthemums/Zangiku monogatari
Japonsko
režie: Kenji Mizoguchi
scénář: Matsutarô Kawaguchi, Yoshikata Yoda + Shôfû Muramatsu (kniha)
hrají: Shôtarô Hanayagi, Kakuko Mori, Kôkichi Takada
viděno 28.2.2022

Nemůžu říct, že bych věděla, co napsat, i když mi během sledování hlava pracovala na plné obrátky a i slzy se dostavily v několika vlnách. Snažím se po každém filmu, co vidím, nějak pojmenovat svoje myšlenky a shrnout svoje dojmy, aby ta práce nevyšla "nadarmo", ale někdy to vložit do slov úplně nejde.

Duše (2020)

Soul
USA
režie: Pete Docter, Kemp Powers
scénář: Pete Docter, Mike Jones, Kemp Powers
hrají: Jamie Foxx, Richard Ayoade, Rachel House
viděno 18.2.2022

Jeden divácký komentář na IMDB byl opatřen nadpisem "děckám bych to nepouštěl" a s tím se dá myslím celkem souhlasit. Brečela jsem několikrát jako želva, spíš v průběhu než na konci. Jediné, co se mi vlastně "nelíbilo" byla postava 22, protože škatulka ukecaného otravného side-kicka je trošku ohraná, a Tina Fey jí nedokázala vtisknout nějaké charisma nebo vlastní osobnost, oproti ostatním postavám/hlasům působí opravdu hodně genericky. Byla jsem na sebe velmi pyšná, že jsem poznala po hlase Rachel House. Ta žena je fantastická a šla bych za ní do kamkoliv.

Královna (2006)

The Queen
Velká Británie/Francie/Itálie
režie: Stephen Frears
scénář: Peter Morgan
hrají: Helen Mirren, Michael Sheen, Helen McCrory
komentář 1.2.2022

Když se na to nedívám z filmařského hlediska, tak mi to přijde nedůstojné i zdvořilé zároveň. Takový ten střední proud, vlastně jsou všichni trochu sympaťáci, trochu idioti, že, to jsme si poplakali, jdeme dál. Nakonec si říkám, že je to pro mě nejzajímavější jako film o kontextu, a tak o něm budu i nadále přemýšlet.

Krásná hašteřilka (1991)

The Beautiful Troublemaker - La Belle noiseuse
Francie/Švýcarsko
režie: Jacques Rivette
scénář: Jacques Rivette, Pascal Bonitzer, Christine Laurent + Honoré de Balzac (povídka)
hrají: Michel Piccoli, Emmanuelle Béart, Jane Birkin
viděno 19. 1. 2022

Když jsem Hašteřilku viděla poprvé (14. 5. 2011), měla jsem dojem, že mě to nebaví nebo že tomu nerozumím. Dnes vím, že mě dráždil ten princip umělce, který trpí (nebo ještě hůř, trápí ostatní), aby měl o čem tvořit. Zatím jsem ale v procesu zjišťování, jaký postoj k němu zaujmu. Pořád se mi ještě nechce vidět ten obraz.

Mladý Frankenstein (1974)

Young Frankenstein
USA
režie: Mel Brooks
scénář: Gene Wilder, Mel Brooks + Mary Shelley (kniha)
hrají: Gene Wilder, Peter Boyle, Marty Feldman
viděno 6.6.2021

Sakra, myslím, že teď miluji Martyho Feldmana.

Frankenstein (1931)

USA
režie: James Whale
scénář: Garrett Fort, Francis Edward Faragoh + Mary Shelley (kniha)
hrají: Boris Karloff, Colin Clive, Mae Clarke
viděno 21.5.2021

Blbé je, že Borisovi bych s radostí dala všechny možné komplimenty a ani u toho nemrkla, zatímco ke zbytku filmu mám zase milion rýpavých poznámek, takže z toho zákonitě vznikne nic neříkající průměrné hodnocení. 

A středem všech mých výtek je přirozeně to, jak filmaři buďto nechápou postavu Viktora Frankensteina (ve filmu přejmenován na Henryho) nebo záměrně manipulují emoce, aby se mu dalo fandit. Já ho vášnivě nenávidím už od té doby, co jsem před lety četla knihu, a určitě má místo v mém osobním "top 10 most hated fictional characters of all time". Každý pokus o jeho přetvoření v sympatického protagonistu mě tudíž naplňuje extrémním vztekem. 

Místo toho temného, hlubokého zla (o kterém je pro mě knížka) se film se věnuje těm líbivým věcem, pseudogotickým kulisám, mob mentalitě a exploataci "ohyzdného" stvoření. Dělá to sice dobře a působivě, ale pořád tím pomáhá vyšlapávat cestu žánrovým filmům, které jsou očesané o veškeré zajímavé nuance. Útočí na nejnižší pudy, místo aby kladl otázky.

Úžasná událost (1936)

Mr. Deeds Goes to Town
USA
režie: Frank Capra
scénář: Robert Riskin
hrají: Gary Cooper, Jean Arthur, George Bancroft
viděno 23.3.2021

Ach ano, ta pradávná lidská fantazie praštit právníka do obličeje a nebýt za to potrestán. 

Popravdě řečeno nevím, co si o tomto filmu myslet, a nejsem si úplně jistá, jestli pomůže počkat, až si to rozmyslím, neboť jsem si skoro jistá, že v takovém případě na svoje dojmy zapomenu a film se mi postupně vypaří z paměti. Samozřejmě se okamžitě nabídlo srovnání s Mr. Smith Goes To Washington, který mi přišel názorově ucelenější a zkrátka takový lépe artikulovaný. 

Mr. Deeds je příliš (a nebo příliš málo) narušován tou komediální rovinou, aby se ve mně něco doopravdy pohnulo. Gary Cooper je samozřejmě skvělý a mám ho raději než Jimmyho Stewarta, ale ten celek kolem něj... Rovnováha mezi komedií, romancí a militantní naivitou mě spíš stresuje jako něco, co by se mohlo každou chvíli zbortit, a s filmy, které se nemohou rozhodnout, co vlastně chtějí být, mám odjakživa vnitřní problém. Za škatulku komedie se totiž autoři často schovávají, aby je nemohl nikdo obvinit z toho, že se takzvaně berou moc vážně, i když točí o vážných věcech. Není to asi vyloženě případ Mr. Deedse, ale když už jsem k tomuto moudru přemýšlením nad tímto filmem dospěla, tak ho k němu i napíšu.

Spartakus (1960)

Spartacus
USA
režie: Stanley Kubrick
scénář: Dalton Trumbo, Calder Willingham, Peter Ustinov + Howard Fast (kniha)
hrají: Kirk Douglas, Charles Laughton, Peter Ustinov, Herbert Lom, Woody Strode, Tony Curtis
viděno 25.12.2020

-"I'm Brian and so is my wife." 

Zajímavé, že u Ben Hura jsem se u každé scény připomínající Život Briana nemohla ubránit smíchu, kdežto u Spartaka navzdory všemu dojatě brečím. Herci jsou velmi, velmi skvělí, a řekla bych, že hlavně oni film pozvedají nad úroveň ostatních sandál snímků. Mně osobně nejvíc potěšil samozřejmě Kirk, ale i Herbert Lom, Woody Strode, Tony Curtis a zejména Ustinov, který podává "nejmodernější" výkon a byl za to po zásluze odměněn (což mě nicméně vzhledem k tendencím Oscarů trochu překvapuje). 

Jako celek to ale navzdory mé aktuální posedlosti Kubrickem působí prostě jako starý (zastaralý) film, který mě nezajímá. Je monumentální i na nepotřebných místech a spousta věcí v něm není nezbytná (je zbytná?) Osvěžující alespoň je, že se to neohání náboženstvím (a možná právě to je důvod, proč u Spartaka upřímně brečím a nemám ani nejmenší tendenci se mu pošklebovat). Naprosto náhodný fakt na závěr: když jsem si hledala články o Kubrickově náboženském vyznání, tak na mě vyskočilo, že měl IQ 200, což jsem doteď nevěděla.

Komorná (2016)

The Handmaiden - Agasshi
Jižní Korea
režie: Chan-wook Park
scénář: Chan-wook Park, Seo-kyeong Jeong + Sarah Waters (kniha)
hrají: Min-hee Kim, Tae-ri Kim, Jeong-woo Ha
viděno 14.12.2020

Nevím, nevím. Chan-wook Park má sice talent jak na stavění knižních adaptací na hlavu, tak na překračování hranic, které jsou za hranicemi, o nichž se předtím myslelo, že jsou nepřekročitelné (a jeho Žízeň bude navždycky jeden z mých nejoblíbenějších filmů), ale stejně mě nedokázal úplně přesvědčit. V mých očích je to málo podvratné na to, aby se to výrazně lišilo od těch předčítaných povídek, ale aspoň je to víc upřímné, alespoň tak jsem se to rozhodla vnímat.

Lawrence z Arábie (1962)

Lawrence of Arabia
Velká Británie
režie: David Lean
scénář: Robert Bolt, Michael Wilson + T. E. Lawrence (kniha)
hrají: Peter O'Toole, Omar Sharif, Alec Guinness, Anthony Quinn
viděno 8.12.2020

Tak jasně, že tam nejsou žádné mluvící ženské role, když je to tak moc gay film, jak to jenom v roce 1962 šlo. A není divu, Omar Sharif je nebesky krásný. Mně osobně by stačila ta první, vizuálně a zvukově dokonalá, půlka o poušti a vnitřních démonech, ta druhá dobyvačná a politická část už mi tak výjimečná nepřipadala. Body navíc za soundtrack a skvělé výkony herců ve vedlejších rolích.

Ďábelská svůdkyně (1994)

The Last Seduction
USA
režie: John Dahl
scénář: Steve Barancik
hrají: Linda Fiorentino, Peter Berg, Bill Pullman
komentář 28.1.2020

Škoda, že je to v některých aspektech tak strašně zastaralé, protože pane bože! Všichni tři ústřední aktéři jsou famózní (zvlášť u Billa Pullmana si už nějakou dobu říkám, že je škoda, že víc nehrával v kvalitních filmech) a příběh k tomu má taky nakročeno, nicméně některé momenty, na které se očividně spoléhá jako na šokující nebo překvapivé, tomu podtrhávají nohy, nebo spíš řekněme zanechávají nepříjemnou pachuť a znemožňují filmu být nadčasový. Andělská mrcha.

Vzpoura na lodi Bounty (1935)

Mutiny on the Bounty
USA
režie: Frank Lloyd
scénář: Margaret Booth, Jules Furthman, Carey Wilson, Talbot Jennings + Charles Nordhoff, James Norman Hall (kniha)
hrají: Charles Laughton, Clark Gable, Franchot Tone
viděno 22. 1. 2020

Neřekla bych, že používání titulkových karet značí neobratnost při přechodu z němého na zvukový film, ale spíš nezkušenost/bezradnost při adaptaci knižní předlohy do filmového jazyka. Za mě je dobře, když dialogy fungují jako pomocník vykreslování charakterů postav a nikoliv jako posuvníky děje. Románová struktura je zkrátka jiná než "tradiční" filmový oblouk, a vlastně mi přijde, když si tak vzpomenu na desítky (a možná stovky) svých komentářů k různým adaptacím, že spíš menšina (hollywoodských) scénáristů si to umí uvědomit a dokáže zpřeházet (nikoliv) osekat knižní příběh tak, aby bezchybně fungoval i na plátně.

Jinak je to samozřejmě maso. Zajímalo by mě, jaké to bylo vidět Vzpouru v době svého vzniku. Docela jsem se napřemýšlela, jestli by někdo z herců uspěl/prošel i v dnešní době, jestli by se některý z jejich výkonů dal označit za nadčasový. Ačkoliv jeho postava nejvíc vypadá jako karikatura, tak bych řekla, že by se to snad dalo říct o Charlesi Laughtonovi. Ti druzí dva byli spíš jen panáci. 

(Neznám knihu ani žádnou jinou adaptaci.)

Šanghajský expres (1932)

Shanghai Express
USA
režie: Josef von Sternberg
scénář: Jules Furthman
hrají: Marlene Dietrich, Clive Brook, Anna May Wong
viděno 20. 1. 2020

Sákra, Anna May Wong byla taky pěkná bohyně, ačkoliv na ni myslím kvůli Marlene všichni zapomínají. V podstatě mě tam ten "romantický" příběh rušil, stačila by mi politická tíseň. Paní s pejskem jsem chtěla dát ránu pěstí. Tak zní můj erudovaný názor.

Život je krásný (1946)

It's a Wonderful Life
USA
režie: Frank Capra
scénář: Frances Goodrich, Albert Hackett, Frank Capra
hrají: James Stewart, Donna Reed, Lionel Barrymore
viděno 22. 11. 2019

Jaký roztomilý malý film o sebevraždě.

Leviatan (2014)

Leviathan
Rusko
režie: Andrej Zvjagincev
scénář: Oleg Něgin, Andrej Zvjagincev
hrají: Jelena Ljadova, Vladimir Vdovičenkov, Alexej Serebrjakov
viděno 6.7.2019

Já prostě nemůžu a nechci dát takovému filmu plné hodnocení. Zajímalo by mě, jestli ve Zvjagincevově světě existují čarodějnice.

-"Everything is everyone's fault."

Stávka (1925)

Strike - Stačka
Sovětský Svaz
režie: Sergej M. Ejzenštejn
scénář: Sergej M. Ejzenštejn, Grigorij Alexandrov
hrají: Grigorij Alexandrov, Alexandr Antonov, Vladimir Uralskij
viděno 22.04.2019

"ať si okupují / jeviště / pokud / nebudu muset sedět / v hledišti" -Charles Bukowski

Ponorka (1981)

The Boat - Das Boot
Západní Německo
režie a scénář: Wolfgang Petersen
hrají: Jürgen Prochnow, Herbert Grönemeyer, Klaus Wennemann, Erwin Leder
viděno 4. 4. 2019

Sakra, emoce jako na horské dráze, i když to ve skutečnosti byla spíš spirála spějící k jedinému možnému konci. Pěkná ukázka filmu, kde jeho (extrémní) délka je nejen ospravedlnitelná, ale je dokonce nutná, aby se všechny ty zvraty v pocitech dokázaly v divákovi smysluplně usadit a nebyl to jenom nesmyslný shluk/sled věcí. (Ehm, dívám se vyčítavě na vás, současné blockbustery.)

P.S.: Že má Erwin Leder úplně neuvěřitelný obličej jsem věděla i předtím, ale panečku...!

Favoritka (2018)

The Favourite
Irsko/Velká Británie/USA
režie: Yorgos Lanthimos
scénář: Deborah Davis, Tony McNamara
hrají: Olivia Colman, Emma Stone, Rachel Weisz, Nicholas Hoult
viděno 30. 3. 2019

Jak jsem si u "Mad Max: Fury Road" říkala, že Nicholas Hoult by měl navždy chodit s holou hlavou, tak jsem zjevně neměla pravdu. Emmu Stone jsem vždy nenáviděla, a tady je to použité výtečně. Olivia Colman je bohyně. K Rachel nemám potřebu se vyjadřovat, kupodivu.

Je příjemné vidět, že se Lanthimos neopakuje v rámci své filmografie, i když se možná trochu opakuje v rámci tohoto filmu.

-"I dreamt I stabbed you in the eye."