Příběh odkvetlých chryzantém (1939)

The Story of the Last Chrysanthemums/Zangiku monogatari
Japonsko
režie: Kenji Mizoguchi
scénář: Matsutarô Kawaguchi, Yoshikata Yoda + Shôfû Muramatsu (kniha)
hrají: Shôtarô Hanayagi, Kakuko Mori, Kôkichi Takada
viděno 28.2.2022

Nemůžu říct, že bych věděla, co napsat, i když mi během sledování hlava pracovala na plné obrátky a i slzy se dostavily v několika vlnách. Snažím se po každém filmu, co vidím, nějak pojmenovat svoje myšlenky a shrnout svoje dojmy, aby ta práce nevyšla "nadarmo", ale někdy to vložit do slov úplně nejde.

Uteč (2017)

Get Out
USA/Japonsko
režie, scénář: Jordan Peele
hrají: Daniel Kaluuya, Allison Williams, Lil Rel Howery
viděno 1.1.2019

-"You know what I say? I say one down, a couple hundred thousand to go. I don't mean to get on my high horse, but I'm telling you, I do not like the deer. I'm sick of it; they're taking over. They're like rats. They're destroying the ecosystem. I see a dead deer on the side of the road and I think: That's a start."

Já kdybych byla režisér v Hollywoodu, tak taky dělám jenom horory. A zvlášť horory s dávkou černého humoru (hehe) rozprostřeného rovnoměrně vůkol čarodějnic. Jenomže právě kvůli tomu zdejšímu druhu humoru je film tak suchý, že se na něj (zvlášť v první polovině, nebo spíš v prvních dvou třetinách, a když budu úplně upřímná, tak ve všech čtyřech čtvrtinách) opravdu špatně dívá, neplyne to, vůbec to neodsýpá. Nevím, jestli jsem už tak rozmazlená, že mi trochu nestačí, když má film jenom začátek, prostředek a konec a ještě to dopadne přesně tak, jak to hned od začátku vypadalo... Například stačí jediný pohled na Allison Williams v její první scéně a následující vývoj se divákovi podbízí mnohem dřív, než na něj dojde. Nicméně hudba byla skvělá, tu jsem si užila. Asi to nakonec shrnu do diagnózy "debut" a těším se na příště.

Ztraceno v překladu (2003)

Lost in Translation
USA/Japonsko
režie, scénář: Sofia Coppola
hrají: Bill Murray, Scarlett Johansson, Akiko Takešita
komentář 29.12.2018

Sakra, Scarlett vůbec nezní jako Scarlett. No ale jestli jí během natáčení bylo fakt 17, tak se není čemu divit. Nicméně. Mám ráda Scarlett, mám ráda Billa, mám ráda filmy, kde se nic neděje, a mám ráda filmy o nenaplněné lásce, ale mezi mnou a Ztraceno v překladu nějak nedošlo ke kontaktu. Možná nemám ráda Sofii Coppolu.

Písečná žena (1964)

Suna no onna/Woman in the Dunes
Japonsko
režie: Hiroshi Teshigahara
scénář: Kôbô Abe (kniha a scénář)
hrají: Eiji Okada, Kyôko Kishida
viděno 26. 7. 2015

Tohle se stane, když jste uvrženi do života. A nebo jenom poté, co napíchnete mravkolva na špendlík. (?)

Zajímavou hlavu zavařující úvahu jsem navštívila v momentě, když hlavní muž (podle anglických titulků) pronese souvětí: "Men aren't dogs, you can't put them on a leash." Ve své hlavě jsem si to automaticky přeložila jako: Muži nejsou psi, nemůžete je uvázat na vodítko." Ale co když tím myslel "lidé", ha?! Podle krátkého slovníkového průzkumu japonština nerozlišuje mezi termíny muž a člověk, má pro oboje jedno slovo (otoko), ale muži (hitobito) a lidé (hito) už se liší. Jenže ani zaboha nejsem schopná poznat, co z toho, jestli vůbec něco, tam ten chudáček říká.

A posouvám se dál: I jinak ho nechápu. Když ho napadne, že může udělat žebřík, proč neudělá žebřík? Ale to je samozřejmě moje polemika s lidskou povahou, nikoliv výčitka k filmu. Možná nejsem člověk? Možná nejsem muž.