Ďáblové (1971)

The Devils
Velká Británie
režie: Ken Russell
scénář: Ken Russell + John Whiting (divadelní hra) + Aldous Huxley (kniha)
hrají: Vanessa Redgrave, Oliver Reed, Michael Gothard
viděno 14.1.2023

Pane bože.

Mladý Frankenstein (1974)

Young Frankenstein
USA
režie: Mel Brooks
scénář: Gene Wilder, Mel Brooks + Mary Shelley (kniha)
hrají: Gene Wilder, Peter Boyle, Marty Feldman
viděno 6.6.2021

Sakra, myslím, že teď miluji Martyho Feldmana.

Rocky (1976)

USA
režie: John G. Avildsen
scénář: Sylvester Stallone
hrají: Sylvester Stallone, Talia Shire, Burgess Meredith
viděno 21.2.2020

Já brečela jako miminko, ale ne u konce, nýbrž u té scény, kde Rocky huláká na celý barák na toho stařečka, co se mu přišel nabídnout jako manažer. Opravdický konec je trošku unavený a jako kdyby z nedostatku času už nedodělaný, ale ne zas tolik, aby mi to nějak vadilo. Neexistuje možnost, že by nějaký další "díl" byl lepší než tohle nebo mohl ještě něco dalšího k tématu říct, nebo si to alespoň nedovedu představit. Vždyť to je film jak z nové vlny, málo slov, emoce, až na dřeň odhalené lidství, abych citovala Comeback. No sakra.

Drak přichází (1973)

Enter the Dragon
Hongkong/USA
režie: Robert Clouse
scénář: Michael Allin
hrají: Bruce Lee, John Saxon, Jim Kelly
komentář 28.1.2020

Zdá se mi to, nebo je to bondovka... akorát s Brucem? V tom smyslu, že je to dost badass, nebo strašně legrační, podle toho, jak se na to díváte.

All That Jazz (1979)

USA
režie: Bob Fosse
scénář: Robert Alan Aurthur, Bob Fosse
hrají: Roy Scheider, Jessica Lange, Ann Reinking, Ben Vereen
viděno 16.7.2019

Bye bye love, bye bye happiness. Navzdory tomu, že nemám ráda americké muzikály a filmy o showbyznysu, si mě Bob Fosse a Roy Scheider nakonec získali. Každý člověk by si zasloužil, aby mu Jessica Lange poletovala kolem hlavy. A co hlavně oceňuji je fakt, že tanečníci a tanečnice jsou doopravdy tanečníci a tanečnice, protože mám v hlavě nějaké nedávné trauma filmu o tanci, kde hlavní herečka jen předstírala, že se umí hýbat.

Vysvobození (1972)

Deliverance
USA
režie: John Boorman
scénář: James Dickey (+ kniha)
hrají: Jon Voight, Burt Reynolds, Ned Beatty, Ronny Cox
viděno 15. 4. 2019

-"They're drowning the river, man." 

Musím říci, že tentokrát se okouzlení klasikou nekonalo. Nechci v žádném případě podceňovat schopnosti Johna Boormana (ani dobové možnosti), ale počet věcí, které se mi zdály nechtěně směšné, dosáhl takové úrovně, že jsem se nebyla na film schopná vůbec napojit.

Myslím, že to začalo hned tím soubojem banjí. Tu scénu beru vážně a nic se mi na ní nezdálo nepovedeného, ale v kontextu celého filmu si nejsem úplně jistá, jak ji mám vnímat. Je to jakási temná předzvěst krajiny a lidí, kteří myslí a chovají se úplně jinak, než na co jsou city boys zvyklí, a chlapec sám potom také hlídá bod, odkud není návratu, když "hrdinové" vyjedou na řeku a podplují ho pod mostem, což si řeknu jako člověk vzdělaný v principech mytologických příběhů a obecné dramaturgie a bla bla, ale zvuk banja ve mně zrovna moc nevzbuzuje pocity temna nebo nepokoje a hlavně Voight, který tam je a všechno vidí a očividně je znepokojen, se z ničeho nepoučí a potom jde na břeh a začne klábosit s ozbrojenými démony z lesa. A obecně předpokládám, že film je o mužích, kteří na to, že se vydávají uniknout do přírody před složitostmi civilizace, projevují obdivuhodnou neschopnost poslouchat své instinkty nebo si správně vyložit signály a znamení, jež jim padají do cesty.

To vlastně zní dobře a jako hodno prozkoumání, ale bohužel mi tři zásadní věci brání zúčastnit se tohoto výletu:

1. Extrémně marné herecké výkony. Voight funguje jen jako takový pohledný panák a Reynoldsovi se snad daří přehrávat i ve scénách, ve kterých není přítomen. Scéna hádky nad mrtvolou je potom tak názorným hereckým workshopem na téma "jak nedělat drama", že jsem se u sledování skoro styděla.

2. Podivné skoky v čase a střídání realistických-nerealistických fyziologických důsledků toho, čím si chlapci prošli. Nejdivnější je lovecký výlet na útes - to ti dva jako den a noc stáli v ledové vodě, zatímco náš neochotný hrdina nahoře spal a bál se? Burt Reynolds sice omdlel a natřeli ho na bílo, ale tlouštík se zdá úplně v pohodě, ani rýmečka nebo nic, co? A Voight je po propíchnutí šípem taky podezřele fyzicky aktivní.

3. Neobratné dobové triky. Tady mám na mysli hlavně ve dne natočenou modrou noc se slunečními odlesky na hladině a zpoceném těle, díky kterým to vypadá, jako že všichni umřeli a jsou nyní trestáni za svou hloupost v očistci, kde musí prožívat své utrpení znova a znova. Umělá ručička v závěrečné snové sekvenci je potom takový poslední hřebíček do rakve. A nebo nevím, jestli jsem to jenom špatně pochopila a ono to má být béčko, které si mám užívat proto, že je špatné?

Texaský masakr motorovou pilou (1974)

The Texas Chainsaw Massacre
USA
režie: Tobe Hooper
scénář: Tobe Hooper, Kim Henkel
hrají: Gunnar Hansen, Marilyn Burns, Edwin Neal
viděno 25. 3. 2019

Well, I'm never... something ever again. Intenzivní existenciální drama, během kterého mě napadalo přání žít někde hodně daleko od všech lidí smíchané s hořkým pocitem, že by to ničemu nepomohlo.

Čínská čtvrť (1974)

Chinatown
USA
režie: Roman Polanski
scénář: Robert Towne, Roman Polanski
hrají: Jack Nicholson, Faye Dunaway, John Huston
komentář 22.3.2019

Já jsem si říkala, že to je příliš dobré na to, aby jim to vydrželo až do konce. Z dokonalého horečnatého snu jsem se probudila ve chvíli, kdy si to všichni začali slovně vysvětlovat... a bylo to hořké probuzení. Chápu, že chtěl svůj tragický konec, a proti tomu nic nemám, jenom ten způsob, jakým k němu postavy doklopýtají, je oproti předchozímu plynulému mučeníčku prostě neobratný a neuspokojivý. Alespoň čtyřicet procent mého potlesku patří pouze Jerrymu Goldsmithovi.

Francouzská spojka (1971)

The French Connection
USA
režie: William Friedkin
scénář: Ernest Tidyman + Robin Moore (kniha)
hrají: Gene Hackman, Fernando Rey, Roy Scheider
viděno 4.3.2019

Sakra, kluci se s tím nepářou. Žádné osobní detaily, žádné emocionální bláboly. Asi začnu milovat Roye Scheidera. Fernando Rey byl skvělý. A William Friedkin ještě žije. Co si asi myslí o dnešních filmech.

Apokalypsa (1979)

Apocalypse Now
USA
režie: Francis Ford Coppola
scénář: John Milius, Francis Ford Coppola + Joseph Conrad (kniha)
hrají: Martin Sheen, Marlon Brando, Laurence Fishburne
komentář 25.2.2019

-"Are my methods unsound?" -"I don't see any method at all, sir."

Líbila se mi všudypřítomná bílá či barevná mlha a také myšlenka, že jde pouze o všeobjímající chaos. A dokud byli chlapci ve člunu, tak jsem byla vlastně spokojená a říkala si, že předsudky a obavy, s jakými jsem se k Apokalypse odhodlávala, nebyly oprávněné. (#teamfullmetaljacket #teamnelíbísemikmotr) Nicméně příjezd do brandovesnice byl pro mě extrémním zklamáním po tak rozmáchlé přípravě a nedokázal lépe a jinak do slov a obrazů přeložit či transformovat peklo, kterému jsme byli svědky během cesty proti proudu. Například vypravěčův voice-over na řece dával smysl, tam si prohlížel vojenské záznamy o plukovníkovi a dával nám tím najevo, co si o něm myslí a jak se vyvíjí jeho vztah k němu a k úkolu, protože plukovník sám nebyl přítomen a čas konat byl ještě daleko. Po příjezdu do vesnice už není potřeba mluvit, protože vše bylo řečeno a na všechny jeho nejhorší strachy se můžeme podívat očima, on ale v komentáři pokračuje a neříká nic nového, opakuje ty stejné teze a navíc ještě vysvětluje plukovníkovy promluvy, což je v tu chvíli otravné, nadbytečné a antiklimaktické. Také tím, že se ve vesnici střídá den a noc a den a noc a den a noc, film úplně přichází o momentum, které si do té doby budoval nestálým postupem vpřed za tímto jedním cílem... aby byl najednou rozmělněn do mnoha nenavazujících scén odělených stmívačkami?! Intenzita se rozplývá a pointu mám hledat ve zfetované mánii Dennise Hoppera a improvizační manýře Marlona Branda? Plukovník Kurz by měl říkat něco, co ještě nebylo řečeno, a nebo preferovaněji mlčet, ale klidně bych tam i viděla jeho osmnáctiminutový monolog a po něm aby došlo k finálnímu střetu, ale ne tuhletu rozmašírovanou nijakost poskládanou z náhodných "zajímavých" ala rebelský-výkřik hlášek. A nebo aby kamera prostě zůstala ve člunu a dívala se do džungle, zatímco Martin Sheen se vylodí a odejde vykonat své dílo. Celá ta návštěva vesnice je prostě redundantní a nesvědčí o ničem moc jiném než o Brandově neochotě spolupracovat s vypointovaným scénářem. A to mi zkrátka ke katarzi nestačí. We have met the enemy and he is us.

Drsný Harry (1971)

Dirty Harry
USA
režie: Don Siegel
scénář: Harry Julian Fink, Rita M. Fink, Dean Riesner, Terrence Malick, John Milius
hrají: Clint Eastwood, Reni Santoni, Andrew Robinson
viděno 17. 1. 2019

Jestli jsem někdy viděla nějaká další pokračování, tak už si to nepamatuju a nemůžu provést pořádné srovnání, ale každopádně platí následujicí: Na Dirty Harrym oceňuji zejména, že je to úplně čistý (hihi), přímý a jasný film bez odboček, bez nimrání v osobním životě (jak inspektora, tak záporáka) a bez přílišného lpění na vysvětlování politických inklinací a interpretací. I když se postavy zrovna baví o tom, jestli je nebo není nějaký zákon úplně na prd, tak jejich dialog zůstává věcný a nespadá do skrytého vypravěčství či komentování. Divák se sám rozhodně, jestli s takovou postavou souhlasí nebo jestli ho takový "message" filmu uráží, ale film sám se nestaví do role kazatele. I když jsou tam teda všude ty kříže a Ježíšové, tak nevím, jak moc jsem si nasedla na lopatu. Další věc, co mě mile překvapila, že ten film není sexistický ani misogynistický, protože vzhledem k angažmá Clinta Eastwooda jsem tak nějak automaticky předpokládala, že bude.

F jako falzifikát (1974)

F for Fake
Francie/Írán/Západní Německo
režie: Orson Welles
scénář: Orson Welles, Oja Kodar
hrají: Orson Welles, Oja Kodar, Elmyr de Hory
viděno 12.12.2018

-"It's pretty, but is it art?"

Sakryš, ti megalomanští puntíčkáři už dneska rozhodně nejsou takoví, jako bývali. Orson svůj dokument o padělatelích umění podává s větším spádem a poutavostí, než jakými oplývá většina dnešních blockbusterů, a na mém diváckém blahu to jde rozhodně poznat. Jediné, co bych mu trochu vytkla, že ta jeho hra s podvodem na diváka je mnohem snázeji prohlédnutelná, než si nejspíš sám myslel, a hlavně že je tam nejspíš nepotřebná. Mně ta první hodina nasytila dost. Zároveň je také myslím jasné, odkud ukradl, totiž okopíroval, totiž kde našel inspiraci Nolan pro úvod ke svému filmu o podvodnících, chci říct kouzelnících.

Přineste mi hlavu Alfreda Garcii (1974)

Bring Me the Head of Alfredo Garcia
Mexiko/USA
režie: Sam Peckinpah
scénář: Sam Peckinpah, Gordon T. Dawson
hrají: Warren Oates, Isela Vega, Janine Maldonado
viděno 16. 4. 2018

Přiznám se bez mučení, že jsem se u filmu věnovala ručním pracím, takže neměl moji naprostou a nepřerušenou pozornost, ale i tak si myslím, že to nebyla jenom moje vina, že jsem měla celou dobu velmi silný pocit, jako bych náhodně přepínala mezi několika nesouvisejícími filmy na různých kanálech.

Prolog a konec shodně dost božské, a kdyby mi někdo teoreticky odvykládal premisu a obecný děj, tak by mi to připadalo jako super nápad, ale když se na to doopravdy podívám, tak wtf? Skoro všechno, o čem jiní kritici píšou, že je na filmu cenné, mi připadá nesmyslné, a to je ještě ke všemu stejný pocit, jaký ve mně vyvolával i zatím jediný další film, který jsem od Peckinpaha viděla, a to Pat Garrett a Billy Kid. (A Warren Oates je zde ve své roli stejně machisticky nechutně oslizlý jako James Coburn tam, takže to je asi ten Peckinpahův proslulý rukopis?)

Jestli je pravda, že Oates režiséra během natáčení naučil brát kokain, tak se ovšem nedivím, že vůbec nechápu, o čem tento film medituje, a taky se tím vlastně dost vysvětluje. Jako by neexistovala žádná korelace mezi milionem těch defilujících emocí, respektive mezi těmi způsoby, jakými se je rozhodl režisér před kamerou organizovat.

Taxikář (1976)

Taxi Driver
USA
režie: Martin Scorsese
scénář: Paul Schrader
hrají: Robert De Niro, Jodie Foster, Cybill Shepherd
komentář ze dne 27. 11. 2017

Já mám takové podezření, že mi téměř všechny zásadní filmy Nového Hollywoodu nic neříkají, a Taxikář je jenom další hřebíček do rakve, který to potvrzuje. Sice mám o tom filmu nastudované první poslední a všechno jsem četla, přelomové tohle, syrové tamto, kariéru definující všechno, ale když se na něj dívám, tak prostě a jednoduše nechápu, o čem to je a co se tam děje.

O hlavním hrdinovi nevím vůbec nic a on celým filmem projde kompletně nezměněný: nezmoudří, nezesílí, nevyléčí se, nenajde spojení se světem, nezblázní se, neumře. Nic. Postava Jodie Foster (i Cybill Shepherd, když jsme u toho) je tam tak málo, že velmi špatně rozumím tomu, proč je tak často dávána do souvislosti s reputací filmu. Je to sice ona, jejíž život kvůli filmu projde největší změnou, ale tadá, je to mimo plátno a někdo to odříká v nespolehlivě emocionálně neprůhledném dopise. Nechápu tento film.

Muž, který spadl na Zemi (1976)

The Man Who Fell to Earth
Velká Británie
režie: Nicolas Roeg
scénář: Paul Mayersberg + Walter Tevis (kniha)
hrají: David Bowie, Rip Torn, Candy Clark
viděno 6. 10. 2017

Myslela jsem si, že nic nezní jako potenciálně nejlepší film v dějinách než "psychedelický dokument o příchodu velebného Davida Bowieho mezi pozemšťany a popis požehnání a kleteb, které s sebou Nejvyšší přináší". Bohužel jsem si o filmu dělala přehnané naděje. Co vypadalo v první čtvrthodině jako dechberoucí použití surrealismu ve službách existenciální sci-fi se postupně proměnilo v nesouvislé, nezajímavé a neumělé klopýtání, které by mohlo skončit v jakémkoliv místě a nebo pokračovat navždy, tzn. moje touha po smyslu a myšlenkovém přesahu zůstala neukojena.

Z filmu mám podobný pocit jako z Bezstarostné jízdy, ergo zdá se mi tak přeplněn drogovým spoléháním, že "to podstatné" se vyjeví samo bez cílené snahy filmařů, a spojen s dobou vzniku, že je pro mě, střízlivou a vymaněnou z toku času, z velké části nesrozumitelný. Jako nejzásadnější zjištění jsem si tedy odnesla fakt, že už vím, odkud si Snyderovi Watchmeni vypůjčili tu brilantně opulentní místnost se stromovými tapetami (včetně suchého listí na umělém tráva koberci), tenisovým stolem a křišťálovým lustrem.

Horečka sobotní noci (1977)

Saturday Night Fever
USA
režie: John Badham
scénář: Norman Wexler
hrají: John Travolta, Karen Lynn Gorney, Donna Pescow
viděno 19. 7. 2017

-"You want a dream girl? Then go to sleep and have a nightmare."

Z tohohle jsem měla velmi silný pocit, že se dívám na aktualizaci Rebela bez příčiny. Oproti roku 1955 se hodně posunula hranice toho, co všechno můžou tvůrci ukázat, ale ten základní pocit, že je to všechno zaranžované a falešné, zůstává. Když například po super legrační předstíraně drsné bitce v hospodě, kde jsou všechny rány očividně jenom na oko, nikdo nikoho doopravdy nemlátí a všichni si dávají velký pozor, aby si navzájem neublížili, hrdinové odjíždějí v autě a mají na sobě krásně nalíčené tržné rány s jasně červenou krví, vypadá skoro už jako parodie.

Na druhou stranu jsem vůbec nečekala, že bude charakter Travoltovy role tak zajímavý, vrstevnatý a navzdory všemu, co jsem zatím řekla, uvěřitelný. Scénář je sice dost těžkopádný, ale myslím, že Tony i já jsme nakonec byli proti svojí vůli vzděláni.

A to jsem se jako hodná holka ovládla a nenechala se ovlivnit svým názorem na všechnu tu hudbu, protože a) Bee Gees v mé hlavě budou vždy jen ti zubatí chlapci, co zpívají Massachusetts a za b) když se tahle disco hudba pokouší vystihnout temnější stránky života, je to zase spíš směšné.

MASH (1970)

USA
režie: Robert Altman
scénář: Ring Lardner Jr. + Richard Hooker (kniha)
hrají: Donald Sutherland, Elliott Gould, Tom Skerritt, Sally Kellerman
komentář ze dne 3. 1. 2017

Pro pořádek je potřeba uvést, že následný seriál jsem v dětství sledovala častěji než večerníček, takže ten bude v mých představách při jakémkoliv srovnávání vždycky představovat zlatý standard. A když už jsem v tom uvádění, tak pro zjednodušení bude dobré říci, že jsem tento film nepochopila. Nějakým způsobem "rozumím" tomu, co se tam děje, a jaké asi byly tvůrčí záměry za jednotlivými rozhodnutími, ale zvolený směr nechápu (kdyby se k chápání používalo srdce) a občas mi jde opravdu hodně proti srsti.

S celým filmem to mám nějak podobně jako s úvodní písní "Suicide is painless". Bez kontextu je to skoro děsivé, jak se zpočátku zdá neškodná a líbivá, ale s každým dalším zamyšlením se stává hloupější a nebezpečnější - zejména kvůli textu a unylému tónu interpreta, který nenaznačuje moc odstupu nebo probíhajících rošťáren. Použití písně ve filmu samotném během poslední večeře jí mírně napravuje reputaci, protože tam jí díky sledu událostí mohu částečně odpustit.

A toť právě i můj soud nad celým filmem. Některé momenty můžou být působivé, ale celek není zkomponován tak, abych to ocenila. Moje oblíbené antiválečné satiry vypadají jinak. Už jen co se týče roku 1970, tak u mě vyhrává Hlava 22 na celé čáře. Tam se s absurditou pracuje tak, že tomu rozumím hlavou i srdcem a obojí plesá. Oproti tomu jdou Altmanovy způsoby mimo mne. Ponižování Šťabajzny v ní odhaluje tu křehkost, kterou toužil ukázat? Co to probůh?!

Psanec Josey Wales (1976)

The Outlaw Josey Wales
USA
režie: Clint Eastwood
scénář: Philip Kaufman, Sonia Chernus + Forrest Carter (kniha)
hrají: Clint Eastwood, Chief Dan George, Sam Bottoms, Will Sampson
komentář ze dne 19. 9. 2016

Ta románová struktura zůstává opravdu hodně, hm, kašel, románová, ale říct to Clintovi do očí jako výtku bych si netroufla. Taky jsem si nedávno uvědomila, že mám nějak naučeno vnímat všechnu jeho tvorbu jako osobní politické prohlášení, zatímco on skrze filmy provozuje osobní politický komentář - což v pokoji moji hlavy značně mění situaci a zatím na to musím vědomě myslet, abych mu nekřivdila.

V mezičase si dojetím pláču nad plejádou vedlejších postav utvářejících výslednou formu. Postřelený Jamie, monologující Watie a hrdě vztyčený Deset medvědů jsou mí jasní favorité, z uvedených důvodů. Se samotnou postavou Joseyho to bude komplikovanější - je to zvláštní hybrid mezi Clintovým bezejmenným a regulérní postavou z filmů založených na charakterech - oproti bezejmennému známe jeho původ, zázemí, okolnosti, ale přesto z něj (a zejména mimo kameru) vznikla legenda s kvazi nadpřirozenými schopnostmi, pro kterou neplatí stejné zákony a pravidla jako pro lidi, kteří pijí stejnou vodu a bojují stejné boje jako on.

Srdíčkem prozatím preferuji sevřenost, pojmenovanost a přiznanou magičnost Tuláka z širých plání, ale uvidíme, k čemu dospěji časem - můj tatínek si Psance pouští minimálně jednou do roka, takže příležitostí k revizi bude víc než dost.

Skleněné peklo (1974)

The Towering Inferno
USA
režie: John Guillermin, Irwin Allen
scénář: Stirling Silliphant
hrají: Steve McQueen, Paul Newman, William Holden, Faye Dunaway, Fred Astaire, Richard Chamberlain, Jennifer Jones
viděno 25. 8. 2015

Viděla jsem víc lepších filmů o lidské pýše. Ale pocit zhoubné monumentality z toho divák získá, to zase ano. Já mám u tohohle typu filmů problém s tím, že při takovém množství postav není příliš času ani prostoru pro emocionální investování do osudů a ze všech jsou jenom takové pokusné myšky. Říkám si: "Faye Dunaway neumře, na to je moc slavná, ale tuhle paní neznám, chudák paní, ta někam nejspíš spadne." A takováhle schematizace a objektifikace (pořád nevím, jestli je to opravdové slovo) lidského prožitku mi nedělá dobře. Ten odstup je pro mě ve své podstatě děsivější než všechny plameny a výšky dohromady.

Závěrečné zmoudřelé hlášky tří hlavních mužů potom v takovém světle působí směšně a školometsky a míjí se jakýmkoliv účinkem. Kombinaci nejpůsobivější/nejumírněnější/nejpravděpodobnější závěr dějového oblouku u mě vyhrál Fred Astaire - a za povšimnutí stojí to, že svůj "message" předal beze slov a se zvířetem v náručí.

Co se týče napínavosti, tak jsem si u filmu pletla šálu a v klíčových situacích mi utekly tři oka, takže čistě z tohoto hlediska by si film zasloužil plný počet bludišťáků. Po zprůměrování mi ale vychází průměr.

Spáč (1973)

Sleeper
USA
režie, scénář: Woody Allen
hrají: Woody Allen, Diane Keaton, John Beck
komentář ze dne 14. 8. 2015

-"Musíte pochopit, že všichni, které jste kdy znal, jsou dvě stovky let mrtví." -"Ale vždyť všichni jedli organickou rýži!"

Je to zběsilá smršť nekoordinovaných nápadů, nebo to tak aspoň působí. Aluze na němou grotesku (a zvlášť asi Chaplina v Moderní době) je také silná a všudypřítomná. Vždycky jsem toužila použít slovo aluze ve větě, tak doufám, že jsem to udělala správně. Asi je to tím, že Woody sekal filmy jako Baťa cvičky a tak celý film i jeho fikční svět působí "jenom jako", jenom herci pobíhající v kulisách. Jistý nápad a úvaha jde na pozadí vycítit, ale je opracovaný a provedený jen s minimální dávkou pečlivosti. Nevypadá to zkrátka jako dílo tryskající ze srdce, což je mnou preferovaný druh filmů, zvlášť když pojednává o boji za svobodu. Možná to je ta pointa a Woody nevěří na boj a na svobody, ale v tom případě by za mě pořád dostal ne. A ještě jsem zapomněla dodat, že minimálně polovinu něžných citů, které ve mně Spáč vzbudil, si zasloužil scénou hry na Branda a Vivien Leigh.