Ďáblové (1971)

The Devils
Velká Británie
režie: Ken Russell
scénář: Ken Russell + John Whiting (divadelní hra) + Aldous Huxley (kniha)
hrají: Vanessa Redgrave, Oliver Reed, Michael Gothard
viděno 14.1.2023

Pane bože.

Candyman (1992)

USA
režie: Bernard Rose
scénář: Bernard Rose + Clive Barker (povídka)
hrají: Virginia Madsen, Tony Todd, Vanessa Williams
viděno 21.11.2022

Chm, říkám si, jestli Tony Todd náhodou není nejvíc cool duch v historii lidstva. Každopádně, celou dobu jsem si byla poměrně jistá, že to budou velmi silné čtyři hvězdičky, protože to, v čem je film dobrý, je fakt děsně dobré, skoro až slovy nepopsatelné, ale zároveň je tam trocha zmatečnosti a nesmyslů a tak. Ale potom jsem se rozbrečela, když obyvatelé Cabrini-Green přišli na hřbitov, a vůbec se celkově zamyslela nad tím, jak výjimečný svou vrstevnatostí, možnými interpretacemi, ale hlavně temností a bezvýchodností příběhu mi film připadal. Hrdinka přijde opravdu úplně o všechno, a jak viscerálně... Candyman sice v závěru zakřičí "Ne-e!", ale já si ho přidám do sbírky filmů, kde záporák vyhraje. 

P.S.: Philip Glass!

Oči bez tváře (1960)

Les Yeux sans visage - Eyes Without a Face
Francie/Itálie
režie: Georges Franju
scénář: Pierre Boileau, Thomas Narcejac, Jean Redon, Claude Sautet, Pierre Gascar + Jean Redon (kniha)
hrají: Pierre Brasseur, Edith Scob, Alida Valli
viděno 3.10.2022

Ó můj bože, tak na tuto pohádku jsem nebyla v žádném případě připravena. (Hudba!) Během sledování jsem myslela na Spoorloos, další takový z kategorie filmů, které mi stačí vidět jednou a potom už se k nim nikdy nevrátit a přesto o nich navždy budu prohlašovat, že jsou moje nejoblíbenější. Oba filmy mají společné to, že navzdory svému "žánrovému zařazení" nijak nepoužívají zažité konvence a postupy, které jsou s danými žánry vědomě i podvědomě spojované. Vzniká tak výsostně nadskutečný, nadpozemský, nadčasový zážitek. A nakonec ještě musím zmínit Holy Motors, další ze slovy úplně nepopsatelných zážitků, protože teď zjišťuji, že žena s maskou tam odsud (jeden z mých nejoblíbenějších filmových konců vůbec) je právě zdejší žena s maskou Edith Scob.

Rocks (2019)

Velká Británie
režie: Sarah Gavron
scénář: Theresa Ikoko, Claire Wilson
hrají: Bukky Bakray, Kosar Ali, D'angelou Osei Kissiedu
viděno 26.5.2022

Předem jsem se trochu bála, protože většina filmů s podobnou tématikou ukazuje školy dětí chudých imigrantů jako doslovné peklo na zemi. I Rocks si sáhne na dno, ale jiným způsobem, a co si budeme povídat, brečela jsem. The power of friendship. Mladé herečky byly úplně fantastické (a malý bratr samozřejmě též), spolu s režisérkou a scenáristkou se jim povedlo vytvořit něco tak přesné, citlivé a civilní, že to skoro bylo jako sledovat "opravdový život". Ode mě to bude nejspíš něco jako ultimátní pochvala, protože "sociální" žánr a filmy hrající si na realitu obvykle nevyhledávám, právě proto, že málokterý tvůrce (v mých očích) zvládá vybalancovat fakt, že to někdo navzdory všemu cíleně vyfabuloval, jistou míru amaterismu díky často nehereckému obsazení, a vybrání si pozice na cestě mezi empatií a exploitací. Tady ovšem štáb odvedl skvělou práci a ani jedna z těchto možných námitek mi během sledování nepřišla na mysl. A ne že by ty dva filmy šly stylisticky porovnávat, ale trochu mi to pocitově připomnělo Fish Tank.

Duše (2020)

Soul
USA
režie: Pete Docter, Kemp Powers
scénář: Pete Docter, Mike Jones, Kemp Powers
hrají: Jamie Foxx, Richard Ayoade, Rachel House
viděno 18.2.2022

Jeden divácký komentář na IMDB byl opatřen nadpisem "děckám bych to nepouštěl" a s tím se dá myslím celkem souhlasit. Brečela jsem několikrát jako želva, spíš v průběhu než na konci. Jediné, co se mi vlastně "nelíbilo" byla postava 22, protože škatulka ukecaného otravného side-kicka je trošku ohraná, a Tina Fey jí nedokázala vtisknout nějaké charisma nebo vlastní osobnost, oproti ostatním postavám/hlasům působí opravdu hodně genericky. Byla jsem na sebe velmi pyšná, že jsem poznala po hlase Rachel House. Ta žena je fantastická a šla bych za ní do kamkoliv.

Taková zvláštní rodinka (2001)

The Royal Tenenbaums
USA
režie: Wes Anderson
scénář: Wes Anderson, Owen Wilson
hrají: Anjelica Huston, Gwyneth Paltrow, Luke Wilson, Owen Wilson
viděno 30.12.2020

Nevím, jak je na tom s mentálním zdravím Wes Anderson, protože na základě jeho filmů to člověk zcela posoudit nemůže (ale aspoň trošku to posoudit jde a pane jo), ale Owen Wilson určitě bojuje s bipolární poruchou a sebedestruktivní depresí celý život a pane jo. Mám proto velký problém film vnímat jako komedii a asi bych si i troufla říct, že tak snad ani není myšlený. Smysl pro humor tvůrce neurčuje žánr filmu. Já sama bych Tenenbaumy zařadila do kategorie "psychoanalýza až psychoterapie". Ti vnitřní démoni jsou více či méně viditelní v každém Wesově filmu, ale tady je ten materiál nejsyrovější, nejbolavější a nejnepříjemnější ke sledování. Když například koukám na jakýkoliv film s Lukem Wilsonem (včetně Pravé blondýnky), tak musím myslet na to, že našel svého bratra Owena po pokusu o sebevraždu a zachránil mu tím život, a každý film s Lukem Wilsonem mi tak zcela nevědomky zprostředkovává jisté trauma. Jak velké trauma mi tedy způsobí tento film, když svoje žíly otevírá napřímo? Ale možná moji optiku zkreslují moji vlastní démoni a většina diváků tak nejspíš vidí trochu jiný film než já, když si Takovou zvláštní rodinku pustí. Šťastní to lidé.

Ledová bouře (1997)

The Ice Storm
USA/Francie
režie: Ang Lee
scénář: James Schamus + Rick Moody (kniha)
hrají: Joan Allen, Christina Ricci, Elijah Wood, Sigourney Weaver
viděno 30.12.2020

Celkem by mě zajímalo, jak je možné, že hudba Mychaela Danny k Ledové bouři je jedním z mých nejoblíbenějších soundtracků už celá léta, aniž bych ten film předtím viděla. Každopádně je tohle jedním z těch filmů, na které si pravděpodobně nejsem úplně schopna utvořit svůj vlastní osobní názor, protože si pamatuji, že to byl oblíbený film mojí mamky, a všechny oblíbené věci mojí mamky se stávají pomníčkem a svatostánkem vzpomínky na ni a jako takové je nemůžu a nejspíš vědomě ani podvědomě nejsem schopna zpochybňovat. 

Nicméně snad můžu napsat, že kromě nesmírně melancholické hudby mnou velmi rezonovala souhra toho, co se ve filmu odehrávalo, s prostředím, ve kterém se to odehrávalo: holé kmeny stromů, záplavy listí na zemi, vítr, chlad, ten odosobněný dům, a samozřejmě led.

Pro Samu (2019)

For Sama
Velká Británie
režie: Waad Al-Khateab, Edward Watts
hrají: Waad Al-Kateab, Hamza Al-Khateab, Sama Al-Khateab
viděno 28.12.2020

-"She's saing 'Mum, why did you give birth to me? It's been nothing but war since the day I was born.'" 

Já sama nemám slov.

Stíny zapomenutých předků (1964)

Shadows of Forgotten Ancestors - Těni zabytych predkov
Sovětský Svaz
režie: Sergej Paradžanov
scénář: Sergej Paradžanov + Michail Michajlovič Kocjubinskij (kniha)
hrají: Ivan Mikolajčuk, Larisa Kadočnikova, Taťjana Běstajeva
viděno 27.12.2020

"So their life went on. Workdays - for work, holidays - for sorcery. Tomorrow is spring."

Magický realismus je stejně můj nejoblíbenější žánr.

Červené střevíčky (1948)

The Red Shoes
Velká Británie
režie: Michael Powell, Emeric Pressburger
scénář: Michael Powell, Emeric Pressburger, Keith Winter + Hans Christian Andersen (pohádka)
hrají: Moira Shearer, Anton Walbrook, Marius Goring
viděno 19.12.2020

Velmi, velmi intensivní. Těch detailů a smysluplných rekvizit. Jak zcela odděleně od ostatních vypadá Lermontov ve slunečních brýlích a klobouku, vsadím se, že to byla inspirace za vzhledem Coppolova omlazeného Draculy v Londýně. Jak jinak najednou vypadá Craster v koženém plášti. Ale co je pro mě úplně nejzásadnější, že tanečnici hraje tanečnice, tělem i duší. Není nic horšího, než když je na tom film založen a herečky tanec jenom předstírají. (Vybaví se mi víc takových filmů, ale nejvíc remake Suspirie.) 

-"You're a magician, Boris, to have produced all this in three weeks, and from nothing." -"Not even the best magician in the world can produce a rabbit out of a hat if there isn't already a rabbit in the hat."

Bílý žár (1949)

White Heat
USA
režie: Raoul Walsh
scénář: Ivan Goff, Ben Roberts +Virginia Kellogg (povídka)
hrají: James Cagney, Edmond O'Brien, Margaret Wycherly
viděno 11.12.2020

Pane jo. To je tak chladnokrevný film, že se vůbec divím, že jim to prošlo. Cagney samozřejmě skvělý, ale pro mě byla nejpříjemnějším překvapením postava a výkon Margaret Wycherly. Velmi odhodlaná mamka.

Portrét dívky v plamenech (2019)

Portrait of a Lady on Fire - Portrait de la jeune fille en feu
Francie
režie, scénář: Céline Sciamma
hrají: Adèle Haenel, Noémie Merlant, Luàna Bajrami, Valeria Golino,
viděno 9.12.2020

Nelíbilo se mi, že z ní necítila barvy.

Delikatesy (1991)

Delicatessen
Francie
režie: Marc Caro, Jean-Pierre Jeunet
scénář: Jean-Pierre Jeunet, Marc Caro, Gilles Adrien
hrají: Dominique Pinon, Marie-Laure Dougnac, Karin Viard
viděno 18.11.2020

Ačkoliv je to na první pohled sled zdánlivě nesouvisejících epizodek velmi tence pospojovaných jednou dějovou linkou, tak je to ve skutečnosti ukázka klasické bezodpadkové dramaturgie, kde je vše přítomné v obraze beze zbytku využito, od Australana po dvakráte vyspravovaný kondom.

Rocky (1976)

USA
režie: John G. Avildsen
scénář: Sylvester Stallone
hrají: Sylvester Stallone, Talia Shire, Burgess Meredith
viděno 21.2.2020

Já brečela jako miminko, ale ne u konce, nýbrž u té scény, kde Rocky huláká na celý barák na toho stařečka, co se mu přišel nabídnout jako manažer. Opravdický konec je trošku unavený a jako kdyby z nedostatku času už nedodělaný, ale ne zas tolik, aby mi to nějak vadilo. Neexistuje možnost, že by nějaký další "díl" byl lepší než tohle nebo mohl ještě něco dalšího k tématu říct, nebo si to alespoň nedovedu představit. Vždyť to je film jak z nové vlny, málo slov, emoce, až na dřeň odhalené lidství, abych citovala Comeback. No sakra.

Zahaleni stínem (2016)

Under the Shadow
Velká Británie/Jordánsko/Katar
režie, scénář: Babak Anvari
hrají: Narges Rashidi, Avin Manshadi, Bobby Naderi
viděno 8.2.2020

Best film ever. Když už bych ho měla k něčemu přirovnat, tak k Polanskiho Hnusu. Zatímco Polanski se skrz atributy hororového žánru vyrovnává s psychickým nepohodlím svojí hrdinky, její stres pramení zejména z jejího vlastního nitra a tlak společnosti je spíš upozaděn, tak Zahaleni stínem to má přesně naopak: Hrdinka a její nitro odolávají náporům zvenčí a režisér její utrpení překládá a vizualizuje pomocí srozumitelných prvků strašidelného filmu. 

Ve spoustě zdejších komentářů se objevuje zmínka zhruba ve smyslu "hrdinka se celou dobu chová jako kráva", jako kdyby to byla chyba filmu, kterou divák bystře odhalil, aniž by si jaksi zapomněl také všimnout, že o tom to celé přece bylo. O frustraci, o únavě, o strachu a o nemožnosti se bránit. Vždyť všude kolem zuří válka. VÁLKA! Hrdinka je neustále pod útokem jakožto občanka svého státu, je pod útokem jako osoba s politickým názorem v nesvobodné zemi, je pod útokem jako osoba, která touží po seberealizaci, je pod útokem už jenom za to, že se narodila jako žena. Film navíc ani její chování a podrážděné reakce nijak neobhajuje, naopak ji za ně velmi vytrestá a prožene ji peklem. Samozřejmě má každý právo prohlásit, že ho film nezaujal, že mu přišel špatný, že ho prostě nebavil, ale tako nějako nerada slyším, když filmu o šílení z něčeho nepředstavitelného někdo vyčítá, že se v něm někdo chová jako šílený.

Maják (2019)

The Lighthouse
USA/Kanada
režie: Robert Eggers
scénář: Robert Eggers, Max Eggers
hrají: Robert Pattinson, Willem Dafoe, Valeriia Karaman
viděno 29.1.2020

-"If I had a steak... I'd fuck it."

Nevím, proč mi trvalo tak dlouho to přiznat: kluci neudělali nic špatně.

Děsivé dědictví (2018)

Hereditary
USA
režie, scénář: Ari Aster
hrají: Toni Collette, Gabriel Byrne, Alex Wolff, Milly Shapiro
viděno 22. 12. 2019

Oceňuji VRSTEVNATOST filmu, mám teď nad čím přemýšlet. Nejvíc fascinující je to, jakým způsobem má Ari Aster absolutní kontrolu nad tím, co a jak vypráví.

Jednou už jsem jinde psala, že nemám ráda, když tvůrci/umělci šíří svou vlastní nemoc skrz své dílo mezi své publikum. (Příklad: von Trier a Jack staví dům: osobní vnitřní boj umělce mezi megalomanií a pocitem totální vlastní nedůležitosti/zamindrákovanosti prorůstá do filmu jako odporný zčernalý nádor a výsledné umělecké dílo tak nenabízí žádné řešení, jenom metastázuje do každého, kdo se na film podívá.)

Aster bere svoje velmi osobní a velmi bolestivé utrpení, prohlédne a prohmatá a procítí si ho ze všech stran a potom zkonstruuje film, ve kterém nikdy nic nemá pouze jeden význam. Když syn stojí v temné chodbě před pokojem svých rodičů, zezadu ho osvětlují blesky bouře, není mu vidět ve tmě do tváře a je z něj jenom hrozivá temná silueta, je to prvek půjčený z milionu hororů, kde děsivé děti dělají děsivé věci, aby to vypadalo děsivě, a v tuhle chvíli je to ve filmu i opodstatněné, protože on je původcem té mimo obraz slyšené bolesti, ale také on sám je oběť, nad kterou se stahují mraky.

Zároveň je to poctivé hmatatelné rodinné drama, ve kterém by si každý zasloužil/potřeboval silné objetí, pochopení a nejspíš mnoho hodin terapie, a nic z toho bohužel nepřijde, protože jejich životy jsou ovládány loutkoherci, kteří jim píšou po zdech nekromantické invokace a monitorují a směrují každý jejich krok.

A přestože všechno, co jsem právě popsala, zní jako skok do nejhlubší, nejsmrtelnější bažiny, tak se filmu povede skončit výsostně terapeuticky (a pořád věrně svému žánru). Provede nás peklem, ale skrz naskrz a pokračuje dál, za katarzí, nenechá nás uvíznout a utopit se. Je to film, kde záporák vyhraje a všechno skoční špatně, ale je to tak krásné, tak samozřejmé a tak osvobozující. Chci, aby takhle fungovaly všechny moderní horory, nechci nutně napsat, že by "měly znamenat i něco víc", protože to by měly snad všechny filmy, ne, ale rozhodně chci, aby byly pořádné a podvratné. (James Wan si může jít trhnout nohou.)

Představte si, že jste herec, a někdo vám nabídne takovýhle scénář. To musí být absolutní blaho. Myslím si, že jak Toni Collette, tak Alex Wolff si zasloužili minimálně nominaci na Oscara. ♥

Nit z přízraků (2017)

Phantom Thread
Velká Británie/USA
režie a scénář: Paul Thomas Anderson
hrají: Daniel Day-Lewis, Vicky Krieps, Lesley Manville
viděno 23. 11. 2019

-"Whatever you do, do it carefully." 

Konečně páně Andersonův film, ve kterém poznávám své vlastní rezervovaně vášnivé šílenství.

Město bohů (2002)

City of God - Cidade de Deus
Brazílie/Francie
režie: Fernando Meirelles, Kátia Lund
scénář: Bráulio Mantovani + Paulo Lins (kniha)
hrají: Alexandre Rodrigues, Leandro Firmino, Matheus Nachtergaele
viděno 24. 9. 2019

Pane jo, bez použití mozku, jen srdce, jsem měla dojem, jako kdybych viděla film (to médium) poprvé v životě. Děti jsou naše budoucnost.

Stezky slávy (1957)

Paths of Glory
USA
režie: Stanley Kubrick
scénář: Stanley Kubrick, Calder Willingham, Jim Thompson + Humphrey Cobb (kniha)
hrají: Kirk Douglas, Ralph Meeker, Adolphe Menjou
viděno 12.8.2019

Krucipísek, po takových filmech se člověku chce se zabít. Myslím, že jsem si doteď pořádně neuvědomila, jaký je Kirk Douglas poklad, a co je úplně šílené, že byl naživu v době, kdy se ten film odehrává, a je naživu i teď, když píšu tenhle komentář.