Duše (2020)

Soul
USA
režie: Pete Docter, Kemp Powers
scénář: Pete Docter, Mike Jones, Kemp Powers
hrají: Jamie Foxx, Richard Ayoade, Rachel House
viděno 18.2.2022

Jeden divácký komentář na IMDB byl opatřen nadpisem "děckám bych to nepouštěl" a s tím se dá myslím celkem souhlasit. Brečela jsem několikrát jako želva, spíš v průběhu než na konci. Jediné, co se mi vlastně "nelíbilo" byla postava 22, protože škatulka ukecaného otravného side-kicka je trošku ohraná, a Tina Fey jí nedokázala vtisknout nějaké charisma nebo vlastní osobnost, oproti ostatním postavám/hlasům působí opravdu hodně genericky. Byla jsem na sebe velmi pyšná, že jsem poznala po hlase Rachel House. Ta žena je fantastická a šla bych za ní do kamkoliv.

Toy Story 3: Příběh hraček (2010)

Toy Story 3
USA
režie: Lee Unkrich
scénář: Michael Arndt
hrají: Tom Hanks, Tim Allen, Joan Cusack
viděno 11.1.2019

Už na druhém díle mi podvědomě asi nejvíc vadilo, jakým způsobem se hračky vyrovnávají s tím, že "jejich" děti rostou a jednou už si s nimi nebudou hrát. A samozřejmě třetí film si z toho udělá hlavní téma a ještě to obrátí do úplně šílené patologie, kdy i desetiletí staré hračky pořád budou vyčítat svému majiteli normální zdravý vývoj a udělají všechno pro to, aby ho zmanipulovaly a zaklely do věčného dítěte navždy. Sice to nakonec zvrtnou do dejme tomu přijatelného poselství, že důležitější je to přátelství, které mají mezi sebou, ale i tak nějak nemůžu tvůrcům odpustit, že do svých "roztomilých" postaviček ukrývají emocionálně upírské bestie a ještě se tváří, že to je v pořádku a že to je vina dětí, že děti stárnou a hračky ne.

Toy Story 2: Příběh hraček (1999)

Toy Story 2
USA
režie: Ash Brannon, John Lasseter, Lee Unkrich
scénář: Andrew Stanton, Rita Hsiao, Doug Chamberlin, Chris Webb
hrají: Tom Hanks, Tim Allen, Joan Cusack
viděno 11.1.2019

Oproti prvnímu filmu jsem si tady nějak víc uvědomovala, jak mě celkem štvou ty random hudební čísla rozprostřená skrz příběh. Jinak šlo tedy všechno jedním okem dovnitř, druhým ven.

Lví král (1994)

The Lion King
USA
režie: Rob Minkoff, Roger Allers
scénář: Irene Mecchi, Linda Woolverton, Michael Baier
hrají: Matthew Broderick, James Earl Jones, Jeremy Irons
viděno 6. 1. 2019

Začátek je celkem pěkně impresionistický, ale samozřejmě/bohužel to hned pomine a po zbytek filmu mě animace už nebaví. Nejlepší písničku má přirozeně záporák v zeleném dýmu, ale ani tak si ji nebo žádnou jinou nepamatuji a nemám potřebu slyšet někdy znovu. A co je proboha s těmi všemi prdícími a krkacími vtipy? Gotické dítě ve mně je prostě hrubě nespokojené.

Toy Story: Příběh hraček (1995)

Toy Story
USA
režie: John Lasseter
scénář: Joss Whedon, Andrew Stanton, Joel Cohen, Alec Sokolow
hrají: Tom Hanks, Tim Allen, Don Rickles
komentář 30.12.2018

Nevím, no. Když jsem film viděla jako dítě, tak mě vůbec nebavil, a teď jako dospělému mi přijde, že Příběh hraček ani není moc dělaný pro děti, spíš pro dospělé posedlé nostalgií, což nejsem, takže mě to taky nebaví. Takže jsou to ve výsledku dvě dobré Buzzovy hlášky a potom čekání na nevyhnutelný happy end.

Dumbo (1941)

USA
režie: Ben Sharpsteen
scénář: Otto Englander
hrají: Edward Brophy, Sterling Holloway, Herman Bing, Verna Felton
viděno 5. 11. 2018

-"Did you ever see an elephant fly?" -"Well, I've seen a dragonfly." 

No sakra, pod vší tou "roztomilostí" se skrývá velmi temný příběh, což sice kvituji s povděkem, ale jinak mám přesně pocit, že to je kombinace kraťasu roztaženého na celovečerák a příkazu shora po předchozích finančních propadácích udělat film za co nejméně peněz. A karikovat animátory, co stávkovali, aby za svou práci dostali pořádně zaplaceno, jako opilecké klauny, to je docela sviňárna.

Sněhurka a sedm trpaslíků (1937)

Snow White and the Seven Dwarfs
USA
režie: David Hand
scénář: Jacob Grimm, Wilhelm Grimm (předloha)
hrají: Lucille La Verne, Adriana Caselotti, Moroni Olsen
komentář 16.9. 2018

-"How do you do?" -"How do you do what?!" 

Jsem mírně, ovšem jen mírně na vážkách, jak tuhle Sněhurku ohodnotit. Na jednu stranu je to první film, který jsem kdy viděla v kině (a dokonce si tu návštěvu i pamatuji, usazení v sále, zhasínání světel a otevírání "the doors of perception"). Na druhou stranu film o spásné síle uklízení příliš nenaplňuje moje představy o poutavé pohádce. A to pořád mluvím z pozice toho dítěte v kině. Film jsem si tedy pustila znovu, abych se na něj podívala jako vzdělaný profesionál, nicméně jsem zjistila, že jsem pořád prosté dítě a kromě jednoho vtipu a několika mírně hororových momentů mě na tom nic nebaví.

VALL-I (2008)

WALL-E
USA
režie: Andrew Stanton
scénář: Andrew Stanton, Jim Reardon + Andrew Stanton (povídka), Pete Docter (povídka)
hrají: Ben Burtt, Elissa Knight, Jeff Garlin
komentář ze dne 25. 11. 2017

-"I don't wanna survive. I wanna live!"

Při zpětném pohledu oceňuji velmi přesně a čistě vybudovanou kombinaci toho nejcyničtějšího a nejnaivnějšího, co si američtí tvůrci nejspíš mohou (mohli) dovolit ukázat ve filmu "pro děti". WALL-E sice trpí syndromem tak moc kladného hlavního hrdiny, až je chvílemi skoro nezajímavý, ale potom se mi zase začne líbit, když inspiruje jak lidskou, tak robotickou osádku lodě k sebeuvědomění, a hned si domyslím, že WALL-E sám není až tak důležitý jako postava, ale spíš jako zosobnění myšlenek, se kterými si film pohrává. Na konci jsem i chvilku zainvestovaně slzela, nejvíc tedy samozřejmě při Also Sprach Zarathustra.

Kouzlo nebe a země (1962)

Heaven And Earth Magic
USA
režie, scénář: Harry Smith
komentář ze dne 31. 7. 2015

Ráda bych ten film viděla někde s živým hudebním doprovodem. Co si ještě pamatuju z dějin avantgardní animace, tak evropští režiséři mě bavili víc (zejména Raoul Servais, a od něj nejvíc Harpya!), ale Smith je také trochu jiný případ. Co se týče stopáže, tak v porovnání s některými díly "konvenční" kinematografie ráda věnuji hodinu svého času mimotělním asociacím, mimo jiné i proto, že já sama se tak daleko tímto směrem vydávat nebudu a je zajímavé se podívat, co tam viděli tací, kteří tam došli. Kromě toho, že je to lekce hravosti vůči všeobjímajícímu pocitu, že vše musí být vážné a důležité, to působí i jako prostředníček vztyčený na všechny a na všechno, kteří jsou ochotni nechat se takovou "malicherností" urazit.

Falešná hra s králíkem Rogerem (1988)

Who Framed Roger Rabbit
USA
režie: Robert Zemeckis
scénář: Peter S. Seaman, Jeffrey Price + Gary K. Wolf (kniha)
hrají: Bob Hoskins, Christopher Lloyd, Joanna Cassidy
viděno 2. 10. 2010

Kéž by si 1001 filmů odpustilo zařazovat podobné snímky. Dívala jsem na Prasátko Babe, dívala jsem se na Lvího králee, vydržela jsem i tohle, u čeho všeho ještě budu trpět? A docela mě naštvalo, že femme fatale vůbec není sexy a potom mě taky... naštvalo všechno ostatní.

Pořád si myslím, že i děti mají mozek a proto by se pro ně měly točit takové filmy, které s tím počítají. Ale já vlastně nevím, má tohle být film pro děti? Nebo pro dospělé? Nebo je to jedno, protože bych asi nerozuměla ani jedné možnosti.

Pořád se alespoň snažím přijít na to, jestli je ta formální vychytávka použitá chytře, ale taky mi přijde, že ne. Jedině začátek si trochu hraje s očekáváním a převrací ho, ale kromě Baby Hermana jsou všichni tooňáci přesně tak pitomí, jako se na první pohled zdají. Asi bych byla ráda, kdyby se film nějak pořádněji postavil k tomu očividnému rasismu (a sexismu), jímž se jeho vnitřní vesmír zcela oddává. Sice možná porazili toho jednoho kapitalistického záporáka, ale celá ta znepokojivá segregovaná společnost pokračuje neotřesena. Ale to neznamená, že bych nerespektovala Chhristophera Lloyda. Pořád bych ho chtěla za muže, ale to není nic nového, zvlášť když mu prakticky létají blesky z očí.