Kabinet doktora Caligariho (1919)

Das Kabinett des Doktor Caligari/The Cabinet of Dr. Caligari 
režie: Robert Wiene 
scénář: Carl Mayer, Hans Janowitz 
hrají: Werner Krauss, Conrad Veidt, Hans Heinrich von Twardowski 
viděno 23. 8. 2008 

Nutno říci, že jsem si zpočátku říkala, že film u mě propadne jako Nosferatu nebo Dracula - že jsem zkrátka příliš tele na to, abych dokázala film vnímat i přes velmi "nízké datum výroby". Jenomže moje expresionistické já se během úvodních minut aktivovalo na akční radius (ano, nemám tušení, co to znamená, ale přijde mi, že to dobře zní) a potom už jsem se nechala jenom unášet dokonalým obrazem. Moment, kdy se Cesar probudí - famozní. A také vzhledem k tomu, že jsem vždy trpěla úchylkou na bledé muže s vystouplými lícními kostmi a kruhy pod očima, tak tady jich mám hotové senoseče. (Alan jasně vede. Škoda, že se nezdrží déle.) A při pohledu na kulisy si říkám, že teď konečně vím, kam si Tim Burton chodí pro inspiraci. Navíc film disponuje pro mě opravdu fantastickou perličkou - grafické zobrazení vnitřního našeptávačského hlasu: "Du musst Caligari werden." (Pozn. aut.: Psáno v dobách před tím, než se ze mě stal filmový geek, dnes už samozřejmě jak Drákulu, tak Nosferáta zbožňuju.)

Temný rytíř (2008)

The Dark Knight
režie: Christopher Nolan
scénář: Jonathan Nolan, Christopher Nolan
hrají: Christian Bale, Heath Ledger, Maggie Gyllenhaal
viděno 15. 8. 2008

Batman začíná má všeho akorát a já ho za to zbožňuju. Temný rytíř má všeho mnoho, příliš mnoho na můj vkus. Ale protože žiji v časové rovině, ve které jsem viděla i třetí díl, Temný rytíř povstal, má ode mne tento druhý díl ještě respekt, protože alespoň není slabomyslný. A musím říct, že scéna se ztišeným zvukem, ve které Joker prchá z policejní stanice, vystrkuje hlavu z okýnka auta a užívá si vítr, se mi dokonce velice líbí.

Věk nevinnosti (1993)

The Age of Innocence
režie: Martin Scorsese
scénář: Jay Cocks, Martin Scorsese
hrají: Daniel Day-Lewis, Michelle Pfeiffer, Winona Ryder
viděno 6. 9. 2008

Citově vyčpělé, dlouhé a prázdné.

Dracula (1931)

režie: Tod Browning
scénář: Hamilton Deane, John L. Balderston
hrají: Bela Lugosi, Dwight Frye, Helen Chandler
viděno 3. 8. 2008

Ách jo, nebála jsem se u Záhady Blair Witch, nebála jsem se ani u tohohle - co se to se mnou děje? V případě božského/ďábelského Bély asi platí, že je lepší snít, že jednou ten film s ním uvidím, než se na něj podívat a přijít o iluze. ---- Po dalším promítání musím dodat, že sice jsem se pořád nebála, ale našla jsem si k dílu svoji pěšinku. Béla na sebe strhává veškerou pozornost (někdy až neprávem, řekla bych, ty časté detaily na jeho obličej), jeho dikce je úžasná (jako by recitoval verše - „We will be leaving / tomorrow evening“). Pozornost si podle mě ale taky zaslouží představitel Renfielda, který během filmu vystřídá dva protichůdné modely chování. Přesto jako by se charakter jeho postavy vůbec nezměnil – pořád zůstává otrokem cizí vůle, jenom vystřídá pána. Z bezmyšlenkovitého důvěřování civilizaci, racionalitě a svým nadřízeným přejde ve fanatické uctívání nadpřirozena a pudovosti. Slabošský zůstává i ve chvílích, kdy se na moment oprostí od Drákulova vlivu a snaží se varovat okolí. Dwight Frye zvládl tuto (ne)proměnu velmi dobře zosobnit. Také mě zaujala jemná ironie, která se celým filmem proplétá. Třeba když se postavy dohadují o původu malých ranek na krku napadených, tak je vylovena otázka: „Co je to mohlo způsobit?“ -„Hrabě Drákula,“ pronese potom mimo záběr služka. Uvádí tím právě příchozího hosta, ale zároveň jako by zodpovídala onen dotaz. Proti knize je výrazně omezen motiv lásky a sebeobětování, v textu prezentovaném jako jeden z klíčů k záchraně. Role žen jsou celkově v příběhu potlačeny téměř na minimum. Jak Drákulovy nevěsty, které už nenávratně padly, tak Mína, o jejíž spásu se bojuje, nemají příliš šanci se projevovat. Působí jenom jako loutky a oběti mužů. Ale to už bych asi chtěla po filmařích neúměrně moc, kdybych trvala na emancipovaném vyznění, vždyť to byl v podstatě jen dobový blockbuster, kde (stejně jako dnes) ženy hrály úlohu krásného přívěsku. "I never drink... wine." ♥

Záhada Blair Witch (1999)

The Blair Witch Project
režie, scénář: Daniel Myrick, Eduardo Sánchez
hrají: Heather Donahue, Joshua Leonard, Michael C. Williams, Bob Griffin
viděno 26. 6. 2008

Propásla jsem svou šanci vidět ten film tak, aby se mi líbil, tedy někdy ve dvanácti ve společnosti hysterických přátel. Momentů, kdy jsem se bála, bylo sakra pěkně málo oproti těm, kdy jsem si přála, aby ty tři magory už někdo zavařil do guláše, aby přestali řvát.

2023: Ale navzdory tomu se z filmu v průběhu let stal můj comfort movie.

Funny Games (1997)

režie, scénář: Michael Haneke
hrají: Susanne Lothar, Ulrich Mühe, Arno Frisch
viděno 22. 6. 2008

Nevstoupíš dvakrát do téže řeky. Chachá, tím se neřídí ani filmoví (anti)hrdinové, ani režisér, který si natočil doslovný remake této pošahané perly (jež jsem viděla dřív než tento originál). Musím říci, že každá verze na mě dýchá jiným způsobem a zatím nemůžu ani říct, která lepším. Je to spíš jako když si "zastara" přečtete knížku, která se vám "zamlada" líbila a najednou zjišťujete, že si ji pamatujete jinak. ♥♥♥ A ještě bych byla ráda, kdyby se mi podařilo napsat tento komentář tak, aby vyzněl trochu méně nadšeně, protože ve skutečnosti je za ním strašná depka. (Ale také okouzlení kinematografií.) Nicméně se jedná o jeden z mála filmů (takhle z hlavy si vybavím jenom americký protějšek a Spoorloos), kde mi nevadí, že je o utrpení nevinných.

Ptáci (1963)

The Birds
režie: Alfred Hitchcock
scénář: Evan Hunter, Daphne Du Maurier (kniha)
hrají: Tippi Hedren, Rod Taylor, Jessica Tandy
viděno 20. 6. 2008

Myslím, že už nikdy nevlezu do telefonní budky. Radši se nechat uklovat, než potom nemoct ven. Když se to vezme kolem a kolem, tak u původní povídky jsem se asi bála víc, ale to proto, že tam bylo víc popisu opeřenců a jejich zlověstného číhání, kdežto Alfie se ve filmu věnuje spíše dějové lince, která je úplně jiná než právě v té povídce. To ale neznamená, že by mě film nebavil. Když šla máti pokecat na farmu, tak mě málem klepla pepka, i když bylo jasné, že něco takového přijde. To je bohužel ten problém, když člověk moc čte, máloco ho potom překvapí.