Duše (2020)

Soul
USA
režie: Pete Docter, Kemp Powers
scénář: Pete Docter, Mike Jones, Kemp Powers
hrají: Jamie Foxx, Richard Ayoade, Rachel House
viděno 18.2.2022

Jeden divácký komentář na IMDB byl opatřen nadpisem "děckám bych to nepouštěl" a s tím se dá myslím celkem souhlasit. Brečela jsem několikrát jako želva, spíš v průběhu než na konci. Jediné, co se mi vlastně "nelíbilo" byla postava 22, protože škatulka ukecaného otravného side-kicka je trošku ohraná, a Tina Fey jí nedokázala vtisknout nějaké charisma nebo vlastní osobnost, oproti ostatním postavám/hlasům působí opravdu hodně genericky. Byla jsem na sebe velmi pyšná, že jsem poznala po hlase Rachel House. Ta žena je fantastická a šla bych za ní do kamkoliv.

Královna (2006)

The Queen
Velká Británie/Francie/Itálie
režie: Stephen Frears
scénář: Peter Morgan
hrají: Helen Mirren, Michael Sheen, Helen McCrory
komentář 1.2.2022

Když se na to nedívám z filmařského hlediska, tak mi to přijde nedůstojné i zdvořilé zároveň. Takový ten střední proud, vlastně jsou všichni trochu sympaťáci, trochu idioti, že, to jsme si poplakali, jdeme dál. Nakonec si říkám, že je to pro mě nejzajímavější jako film o kontextu, a tak o něm budu i nadále přemýšlet.

Edith Piaf (2007)

La Vie en rose - La Môme
Francie/Velká Británie/Česko
režie: Olivier Dahan
scénář: Isabelle Sobelman, Olivier Dahan
hrají: Marion Cotillard, Sylvie Testud, Emmanuelle Seigner
komentář 24.01.2022

Mám ráda, když jsou podobné filmy víc o díle než o umělcově životě. (K čemuž tady nedošlo.) Aspoň že film nabídl srovnání, jak píseň vyzní, když ji u klavíru zpívá skladatel, a jak to vypadá, když ji uchopí portrétovaná interpretka. 

Po určitém polemizování si říkám, že mi skoky v čase, kterým někteří přičítají na vrub odtažitost a nemožnost napojit se na dění, nevadily. Byl to nástroj, jak "obyčejnému" (Předvídatelnému? Přísahám, že všechny životní osudy všech skvělých zpěváků jsou totožné.) příběhu dodat alespoň nějakou autorskou strukturu a nádech hvězdné tajemnosti. 

Když mě konec dojal a rozplakal, bylo to hudbou, která mu dala obrysy i obsah, a nikoliv životem, který mu předcházel.

Krásná hašteřilka (1991)

The Beautiful Troublemaker - La Belle noiseuse
Francie/Švýcarsko
režie: Jacques Rivette
scénář: Jacques Rivette, Pascal Bonitzer, Christine Laurent + Honoré de Balzac (povídka)
hrají: Michel Piccoli, Emmanuelle Béart, Jane Birkin
viděno 19. 1. 2022

Když jsem Hašteřilku viděla poprvé (14. 5. 2011), měla jsem dojem, že mě to nebaví nebo že tomu nerozumím. Dnes vím, že mě dráždil ten princip umělce, který trpí (nebo ještě hůř, trápí ostatní), aby měl o čem tvořit. Zatím jsem ale v procesu zjišťování, jaký postoj k němu zaujmu. Pořád se mi ještě nechce vidět ten obraz.

Mladý Frankenstein (1974)

Young Frankenstein
USA
režie: Mel Brooks
scénář: Gene Wilder, Mel Brooks + Mary Shelley (kniha)
hrají: Gene Wilder, Peter Boyle, Marty Feldman
viděno 6.6.2021

Sakra, myslím, že teď miluji Martyho Feldmana.

Frankensteinova nevěsta (1935)

Bride of Frankenstein
USA
režie: James Whale
scénář: William Hurlbut, John L. Balderston, Philip MacDonald, R.C. Sherriff + Mary Shelley (kniha)
hrají: Boris Karloff, Colin Clive, Valerie Hobson
viděno 23.5.2021

Já tedy nevím, jestli jsem se jenom nedívala ve špatné náladě, ale přijde mi, že tohle pokračovaní pošlapalo všechny principy, kvůli kterým byl původní Frankenstein dobrý/zajímavý. Úvod s autory byl sice super, konec v laboratoři a syčení extrémně super, všechno, co udělal Boris hyper mega super, ale ten zbytek... 

Nesnesitelné vedlejší postavy v čele se starou služkou a snoubenkou, Henry je impotentní idiot i nadále, doktor Ďábel a jeho kufr s lahvemi úsměvný až směšný... V druhé půlce se to všechno zlepší, ale při celkovém pohledu atmosféra utrpěla velkou ránu. Film se zaobírá spoustou blbostí, aby se mohl obratně vyhnout tomu, co by mohlo na příběhu být opravdu zajímavé.

Frankenstein (1931)

USA
režie: James Whale
scénář: Garrett Fort, Francis Edward Faragoh + Mary Shelley (kniha)
hrají: Boris Karloff, Colin Clive, Mae Clarke
viděno 21.5.2021

Blbé je, že Borisovi bych s radostí dala všechny možné komplimenty a ani u toho nemrkla, zatímco ke zbytku filmu mám zase milion rýpavých poznámek, takže z toho zákonitě vznikne nic neříkající průměrné hodnocení. 

A středem všech mých výtek je přirozeně to, jak filmaři buďto nechápou postavu Viktora Frankensteina (ve filmu přejmenován na Henryho) nebo záměrně manipulují emoce, aby se mu dalo fandit. Já ho vášnivě nenávidím už od té doby, co jsem před lety četla knihu, a určitě má místo v mém osobním "top 10 most hated fictional characters of all time". Každý pokus o jeho přetvoření v sympatického protagonistu mě tudíž naplňuje extrémním vztekem. 

Místo toho temného, hlubokého zla (o kterém je pro mě knížka) se film se věnuje těm líbivým věcem, pseudogotickým kulisám, mob mentalitě a exploataci "ohyzdného" stvoření. Dělá to sice dobře a působivě, ale pořád tím pomáhá vyšlapávat cestu žánrovým filmům, které jsou očesané o veškeré zajímavé nuance. Útočí na nejnižší pudy, místo aby kladl otázky.