Taková zvláštní rodinka (2001)

The Royal Tenenbaums
USA
režie: Wes Anderson
scénář: Wes Anderson, Owen Wilson
hrají: Anjelica Huston, Gwyneth Paltrow, Luke Wilson, Owen Wilson
viděno 30.12.2020

Nevím, jak je na tom s mentálním zdravím Wes Anderson, protože na základě jeho filmů to člověk zcela posoudit nemůže (ale aspoň trošku to posoudit jde a pane jo), ale Owen Wilson určitě bojuje s bipolární poruchou a sebedestruktivní depresí celý život a pane jo. Mám proto velký problém film vnímat jako komedii a asi bych si i troufla říct, že tak snad ani není myšlený. Smysl pro humor tvůrce neurčuje žánr filmu. Já sama bych Tenenbaumy zařadila do kategorie "psychoanalýza až psychoterapie". Ti vnitřní démoni jsou více či méně viditelní v každém Wesově filmu, ale tady je ten materiál nejsyrovější, nejbolavější a nejnepříjemnější ke sledování. Když například koukám na jakýkoliv film s Lukem Wilsonem (včetně Pravé blondýnky), tak musím myslet na to, že našel svého bratra Owena po pokusu o sebevraždu a zachránil mu tím život, a každý film s Lukem Wilsonem mi tak zcela nevědomky zprostředkovává jisté trauma. Jak velké trauma mi tedy způsobí tento film, když svoje žíly otevírá napřímo? Ale možná moji optiku zkreslují moji vlastní démoni a většina diváků tak nejspíš vidí trochu jiný film než já, když si Takovou zvláštní rodinku pustí. Šťastní to lidé.

Ledová bouře (1997)

The Ice Storm
USA/Francie
režie: Ang Lee
scénář: James Schamus + Rick Moody (kniha)
hrají: Joan Allen, Christina Ricci, Elijah Wood, Sigourney Weaver
viděno 30.12.2020

Celkem by mě zajímalo, jak je možné, že hudba Mychaela Danny k Ledové bouři je jedním z mých nejoblíbenějších soundtracků už celá léta, aniž bych ten film předtím viděla. Každopádně je tohle jedním z těch filmů, na které si pravděpodobně nejsem úplně schopna utvořit svůj vlastní osobní názor, protože si pamatuji, že to byl oblíbený film mojí mamky, a všechny oblíbené věci mojí mamky se stávají pomníčkem a svatostánkem vzpomínky na ni a jako takové je nemůžu a nejspíš vědomě ani podvědomě nejsem schopna zpochybňovat. 

Nicméně snad můžu napsat, že kromě nesmírně melancholické hudby mnou velmi rezonovala souhra toho, co se ve filmu odehrávalo, s prostředím, ve kterém se to odehrávalo: holé kmeny stromů, záplavy listí na zemi, vítr, chlad, ten odosobněný dům, a samozřejmě led.

Pro Samu (2019)

For Sama
Velká Británie
režie: Waad Al-Khateab, Edward Watts
hrají: Waad Al-Kateab, Hamza Al-Khateab, Sama Al-Khateab
viděno 28.12.2020

-"She's saing 'Mum, why did you give birth to me? It's been nothing but war since the day I was born.'" 

Já sama nemám slov.

Stíny zapomenutých předků (1964)

Shadows of Forgotten Ancestors - Těni zabytych predkov
Sovětský Svaz
režie: Sergej Paradžanov
scénář: Sergej Paradžanov + Michail Michajlovič Kocjubinskij (kniha)
hrají: Ivan Mikolajčuk, Larisa Kadočnikova, Taťjana Běstajeva
viděno 27.12.2020

"So their life went on. Workdays - for work, holidays - for sorcery. Tomorrow is spring."

Magický realismus je stejně můj nejoblíbenější žánr.

Spartakus (1960)

Spartacus
USA
režie: Stanley Kubrick
scénář: Dalton Trumbo, Calder Willingham, Peter Ustinov + Howard Fast (kniha)
hrají: Kirk Douglas, Charles Laughton, Peter Ustinov, Herbert Lom, Woody Strode, Tony Curtis
viděno 25.12.2020

-"I'm Brian and so is my wife." 

Zajímavé, že u Ben Hura jsem se u každé scény připomínající Život Briana nemohla ubránit smíchu, kdežto u Spartaka navzdory všemu dojatě brečím. Herci jsou velmi, velmi skvělí, a řekla bych, že hlavně oni film pozvedají nad úroveň ostatních sandál snímků. Mně osobně nejvíc potěšil samozřejmě Kirk, ale i Herbert Lom, Woody Strode, Tony Curtis a zejména Ustinov, který podává "nejmodernější" výkon a byl za to po zásluze odměněn (což mě nicméně vzhledem k tendencím Oscarů trochu překvapuje). 

Jako celek to ale navzdory mé aktuální posedlosti Kubrickem působí prostě jako starý (zastaralý) film, který mě nezajímá. Je monumentální i na nepotřebných místech a spousta věcí v něm není nezbytná (je zbytná?) Osvěžující alespoň je, že se to neohání náboženstvím (a možná právě to je důvod, proč u Spartaka upřímně brečím a nemám ani nejmenší tendenci se mu pošklebovat). Naprosto náhodný fakt na závěr: když jsem si hledala články o Kubrickově náboženském vyznání, tak na mě vyskočilo, že měl IQ 200, což jsem doteď nevěděla.

Červené střevíčky (1948)

The Red Shoes
Velká Británie
režie: Michael Powell, Emeric Pressburger
scénář: Michael Powell, Emeric Pressburger, Keith Winter + Hans Christian Andersen (pohádka)
hrají: Moira Shearer, Anton Walbrook, Marius Goring
viděno 19.12.2020

Velmi, velmi intensivní. Těch detailů a smysluplných rekvizit. Jak zcela odděleně od ostatních vypadá Lermontov ve slunečních brýlích a klobouku, vsadím se, že to byla inspirace za vzhledem Coppolova omlazeného Draculy v Londýně. Jak jinak najednou vypadá Craster v koženém plášti. Ale co je pro mě úplně nejzásadnější, že tanečnici hraje tanečnice, tělem i duší. Není nic horšího, než když je na tom film založen a herečky tanec jenom předstírají. (Vybaví se mi víc takových filmů, ale nejvíc remake Suspirie.) 

-"You're a magician, Boris, to have produced all this in three weeks, and from nothing." -"Not even the best magician in the world can produce a rabbit out of a hat if there isn't already a rabbit in the hat."

Přepadení (1939)

Stagecoach
USA
režie: John Ford
scénář: Dudley Nichols, Ben Hecht
hrají: Claire Trevor, John Carradine, John Wayne
viděno 15.12.2020

Provizorně, musím se ještě zamyslet nad tím, jestli mi to vadí politicky/ideologicky, nebo jestli mám jenom óchat a áchat nad tím, jak jsou Claire Trevor a John Carradine krásní. Ale sleduji teď hodně indigenous umělců, tak mi to asi vadí.

Komorná (2016)

The Handmaiden - Agasshi
Jižní Korea
režie: Chan-wook Park
scénář: Chan-wook Park, Seo-kyeong Jeong + Sarah Waters (kniha)
hrají: Min-hee Kim, Tae-ri Kim, Jeong-woo Ha
viděno 14.12.2020

Nevím, nevím. Chan-wook Park má sice talent jak na stavění knižních adaptací na hlavu, tak na překračování hranic, které jsou za hranicemi, o nichž se předtím myslelo, že jsou nepřekročitelné (a jeho Žízeň bude navždycky jeden z mých nejoblíbenějších filmů), ale stejně mě nedokázal úplně přesvědčit. V mých očích je to málo podvratné na to, aby se to výrazně lišilo od těch předčítaných povídek, ale aspoň je to víc upřímné, alespoň tak jsem se to rozhodla vnímat.

Bílý žár (1949)

White Heat
USA
režie: Raoul Walsh
scénář: Ivan Goff, Ben Roberts +Virginia Kellogg (povídka)
hrají: James Cagney, Edmond O'Brien, Margaret Wycherly
viděno 11.12.2020

Pane jo. To je tak chladnokrevný film, že se vůbec divím, že jim to prošlo. Cagney samozřejmě skvělý, ale pro mě byla nejpříjemnějším překvapením postava a výkon Margaret Wycherly. Velmi odhodlaná mamka.

Portrét dívky v plamenech (2019)

Portrait of a Lady on Fire - Portrait de la jeune fille en feu
Francie
režie, scénář: Céline Sciamma
hrají: Adèle Haenel, Noémie Merlant, Luàna Bajrami, Valeria Golino,
viděno 9.12.2020

Nelíbilo se mi, že z ní necítila barvy.

Lawrence z Arábie (1962)

Lawrence of Arabia
Velká Británie
režie: David Lean
scénář: Robert Bolt, Michael Wilson + T. E. Lawrence (kniha)
hrají: Peter O'Toole, Omar Sharif, Alec Guinness, Anthony Quinn
viděno 8.12.2020

Tak jasně, že tam nejsou žádné mluvící ženské role, když je to tak moc gay film, jak to jenom v roce 1962 šlo. A není divu, Omar Sharif je nebesky krásný. Mně osobně by stačila ta první, vizuálně a zvukově dokonalá, půlka o poušti a vnitřních démonech, ta druhá dobyvačná a politická část už mi tak výjimečná nepřipadala. Body navíc za soundtrack a skvělé výkony herců ve vedlejších rolích.