Taková zvláštní rodinka (2001)

The Royal Tenenbaums
USA
režie: Wes Anderson
scénář: Wes Anderson, Owen Wilson
hrají: Anjelica Huston, Gwyneth Paltrow, Luke Wilson, Owen Wilson
viděno 30.12.2020

Nevím, jak je na tom s mentálním zdravím Wes Anderson, protože na základě jeho filmů to člověk zcela posoudit nemůže (ale aspoň trošku to posoudit jde a pane jo), ale Owen Wilson určitě bojuje s bipolární poruchou a sebedestruktivní depresí celý život a pane jo. Mám proto velký problém film vnímat jako komedii a asi bych si i troufla říct, že tak snad ani není myšlený. Smysl pro humor tvůrce neurčuje žánr filmu. Já sama bych Tenenbaumy zařadila do kategorie "psychoanalýza až psychoterapie". Ti vnitřní démoni jsou více či méně viditelní v každém Wesově filmu, ale tady je ten materiál nejsyrovější, nejbolavější a nejnepříjemnější ke sledování. Když například koukám na jakýkoliv film s Lukem Wilsonem (včetně Pravé blondýnky), tak musím myslet na to, že našel svého bratra Owena po pokusu o sebevraždu a zachránil mu tím život, a každý film s Lukem Wilsonem mi tak zcela nevědomky zprostředkovává jisté trauma. Jak velké trauma mi tedy způsobí tento film, když svoje žíly otevírá napřímo? Ale možná moji optiku zkreslují moji vlastní démoni a většina diváků tak nejspíš vidí trochu jiný film než já, když si Takovou zvláštní rodinku pustí. Šťastní to lidé.

Ledová bouře (1997)

The Ice Storm
USA/Francie
režie: Ang Lee
scénář: James Schamus + Rick Moody (kniha)
hrají: Joan Allen, Christina Ricci, Elijah Wood, Sigourney Weaver
viděno 30.12.2020

Celkem by mě zajímalo, jak je možné, že hudba Mychaela Danny k Ledové bouři je jedním z mých nejoblíbenějších soundtracků už celá léta, aniž bych ten film předtím viděla. Každopádně je tohle jedním z těch filmů, na které si pravděpodobně nejsem úplně schopna utvořit svůj vlastní osobní názor, protože si pamatuji, že to byl oblíbený film mojí mamky, a všechny oblíbené věci mojí mamky se stávají pomníčkem a svatostánkem vzpomínky na ni a jako takové je nemůžu a nejspíš vědomě ani podvědomě nejsem schopna zpochybňovat. 

Nicméně snad můžu napsat, že kromě nesmírně melancholické hudby mnou velmi rezonovala souhra toho, co se ve filmu odehrávalo, s prostředím, ve kterém se to odehrávalo: holé kmeny stromů, záplavy listí na zemi, vítr, chlad, ten odosobněný dům, a samozřejmě led.

Pro Samu (2019)

For Sama
Velká Británie
režie: Waad Al-Khateab, Edward Watts
hrají: Waad Al-Kateab, Hamza Al-Khateab, Sama Al-Khateab
viděno 28.12.2020

-"She's saing 'Mum, why did you give birth to me? It's been nothing but war since the day I was born.'" 

Já sama nemám slov.

Stíny zapomenutých předků (1964)

Shadows of Forgotten Ancestors - Těni zabytych predkov
Sovětský Svaz
režie: Sergej Paradžanov
scénář: Sergej Paradžanov + Michail Michajlovič Kocjubinskij (kniha)
hrají: Ivan Mikolajčuk, Larisa Kadočnikova, Taťjana Běstajeva
viděno 27.12.2020

"So their life went on. Workdays - for work, holidays - for sorcery. Tomorrow is spring."

Magický realismus je stejně můj nejoblíbenější žánr.

Spartakus (1960)

Spartacus
USA
režie: Stanley Kubrick
scénář: Dalton Trumbo, Calder Willingham, Peter Ustinov + Howard Fast (kniha)
hrají: Kirk Douglas, Charles Laughton, Peter Ustinov, Herbert Lom, Woody Strode, Tony Curtis
viděno 25.12.2020

-"I'm Brian and so is my wife." 

Zajímavé, že u Ben Hura jsem se u každé scény připomínající Život Briana nemohla ubránit smíchu, kdežto u Spartaka navzdory všemu dojatě brečím. Herci jsou velmi, velmi skvělí, a řekla bych, že hlavně oni film pozvedají nad úroveň ostatních sandál snímků. Mně osobně nejvíc potěšil samozřejmě Kirk, ale i Herbert Lom, Woody Strode, Tony Curtis a zejména Ustinov, který podává "nejmodernější" výkon a byl za to po zásluze odměněn (což mě nicméně vzhledem k tendencím Oscarů trochu překvapuje). 

Jako celek to ale navzdory mé aktuální posedlosti Kubrickem působí prostě jako starý (zastaralý) film, který mě nezajímá. Je monumentální i na nepotřebných místech a spousta věcí v něm není nezbytná (je zbytná?) Osvěžující alespoň je, že se to neohání náboženstvím (a možná právě to je důvod, proč u Spartaka upřímně brečím a nemám ani nejmenší tendenci se mu pošklebovat). Naprosto náhodný fakt na závěr: když jsem si hledala články o Kubrickově náboženském vyznání, tak na mě vyskočilo, že měl IQ 200, což jsem doteď nevěděla.

Červené střevíčky (1948)

The Red Shoes
Velká Británie
režie: Michael Powell, Emeric Pressburger
scénář: Michael Powell, Emeric Pressburger, Keith Winter + Hans Christian Andersen (pohádka)
hrají: Moira Shearer, Anton Walbrook, Marius Goring
viděno 19.12.2020

Velmi, velmi intensivní. Těch detailů a smysluplných rekvizit. Jak zcela odděleně od ostatních vypadá Lermontov ve slunečních brýlích a klobouku, vsadím se, že to byla inspirace za vzhledem Coppolova omlazeného Draculy v Londýně. Jak jinak najednou vypadá Craster v koženém plášti. Ale co je pro mě úplně nejzásadnější, že tanečnici hraje tanečnice, tělem i duší. Není nic horšího, než když je na tom film založen a herečky tanec jenom předstírají. (Vybaví se mi víc takových filmů, ale nejvíc remake Suspirie.) 

-"You're a magician, Boris, to have produced all this in three weeks, and from nothing." -"Not even the best magician in the world can produce a rabbit out of a hat if there isn't already a rabbit in the hat."

Přepadení (1939)

Stagecoach
USA
režie: John Ford
scénář: Dudley Nichols, Ben Hecht
hrají: Claire Trevor, John Carradine, John Wayne
viděno 15.12.2020

Provizorně, musím se ještě zamyslet nad tím, jestli mi to vadí politicky/ideologicky, nebo jestli mám jenom óchat a áchat nad tím, jak jsou Claire Trevor a John Carradine krásní. Ale sleduji teď hodně indigenous umělců, tak mi to asi vadí.

Komorná (2016)

The Handmaiden - Agasshi
Jižní Korea
režie: Chan-wook Park
scénář: Chan-wook Park, Seo-kyeong Jeong + Sarah Waters (kniha)
hrají: Min-hee Kim, Tae-ri Kim, Jeong-woo Ha
viděno 14.12.2020

Nevím, nevím. Chan-wook Park má sice talent jak na stavění knižních adaptací na hlavu, tak na překračování hranic, které jsou za hranicemi, o nichž se předtím myslelo, že jsou nepřekročitelné (a jeho Žízeň bude navždycky jeden z mých nejoblíbenějších filmů), ale stejně mě nedokázal úplně přesvědčit. V mých očích je to málo podvratné na to, aby se to výrazně lišilo od těch předčítaných povídek, ale aspoň je to víc upřímné, alespoň tak jsem se to rozhodla vnímat.

Bílý žár (1949)

White Heat
USA
režie: Raoul Walsh
scénář: Ivan Goff, Ben Roberts +Virginia Kellogg (povídka)
hrají: James Cagney, Edmond O'Brien, Margaret Wycherly
viděno 11.12.2020

Pane jo. To je tak chladnokrevný film, že se vůbec divím, že jim to prošlo. Cagney samozřejmě skvělý, ale pro mě byla nejpříjemnějším překvapením postava a výkon Margaret Wycherly. Velmi odhodlaná mamka.

Portrét dívky v plamenech (2019)

Portrait of a Lady on Fire - Portrait de la jeune fille en feu
Francie
režie, scénář: Céline Sciamma
hrají: Adèle Haenel, Noémie Merlant, Luàna Bajrami, Valeria Golino,
viděno 9.12.2020

Nelíbilo se mi, že z ní necítila barvy.

Lawrence z Arábie (1962)

Lawrence of Arabia
Velká Británie
režie: David Lean
scénář: Robert Bolt, Michael Wilson + T. E. Lawrence (kniha)
hrají: Peter O'Toole, Omar Sharif, Alec Guinness, Anthony Quinn
viděno 8.12.2020

Tak jasně, že tam nejsou žádné mluvící ženské role, když je to tak moc gay film, jak to jenom v roce 1962 šlo. A není divu, Omar Sharif je nebesky krásný. Mně osobně by stačila ta první, vizuálně a zvukově dokonalá, půlka o poušti a vnitřních démonech, ta druhá dobyvačná a politická část už mi tak výjimečná nepřipadala. Body navíc za soundtrack a skvělé výkony herců ve vedlejších rolích.

Četa (1986)

Platoon
Velká Británie/USA
režie, scénář: Oliver Stone
hrají: Willem Dafoe, Tom Berenger, Charlie Sheen
viděno 27.11.2020

Bylo tam pár skvělých pasáží, jako celek, jako autorská výpověď, to pro mě nicméně nefungovalo. Autor ví, o čem vypráví, zároveň ale jako by nevěděl, co tím chce říct. Vše se odráží v hlavní postavě, která střídá povahu (ani ne náladu, ale prostě svoje založení) scénu od scény, a Charlie Sheen je prostě prkno neschopné sdělit nám proč. Spojeno s tuctovým voice-overem to působí jako školní slohovka na téma "válka je špatná". Ale sakra, Vilém je tak andělsky krásný. 

-"Feeling good's good enough."

Delikatesy (1991)

Delicatessen
Francie
režie: Marc Caro, Jean-Pierre Jeunet
scénář: Jean-Pierre Jeunet, Marc Caro, Gilles Adrien
hrají: Dominique Pinon, Marie-Laure Dougnac, Karin Viard
viděno 18.11.2020

Ačkoliv je to na první pohled sled zdánlivě nesouvisejících epizodek velmi tence pospojovaných jednou dějovou linkou, tak je to ve skutečnosti ukázka klasické bezodpadkové dramaturgie, kde je vše přítomné v obraze beze zbytku využito, od Australana po dvakráte vyspravovaný kondom.

Malé ženy (2019)

Little Women
USA
režie: Greta Gerwig
scénář: Greta Gerwig + Luisa May Alcott (kniha)
hrají: Saoirse Ronan, Florence Pugh, Timothée Chalamet
viděno 14. 11. 2020

Panebože. Nenávidím to. Nenávidím Emmu Watson za to, jak hraje, nenávidím Gretu Gerwig za to, jak si představuje "rebelství", nenávidím Florence Pugh z důvodů, které zatím neumím pojmenovat (ale asi to bude to, že se do té role buďto vůbec nehodí a nebo mi ta postava přijde příšerně neobratně adaptovaná, neboť ve Slunovratu jsem ji milovala), nenávidím barevnou paletu kostýmů a výpravy obecně a potom ještě extra nenávidím tu jásavou hudbu Alexandra Desplata. 

Když se ale trochu uklidním a přestanu se zmítat ovládána emocemi, tak velmi upřímně nechápu, o čem ten film vlastně měl být, respektive o co Gretě šlo. Tím, že na přeskáčku pendluje mezi různými časovými rovinami, divákovi znemožňuje vytvořit si k postavám vztah a vůbec si uvědomit, co se s nimi děje, zvlášť když nikdo zjevně nestárne a nijak se nemění. Není to tudíž upřímně vyprávěný příběh několika "malých žen". Ale není to ani reflexivní "komentovaný" pohled na historickou realitu autorky píšící svůj příběh a nakladatele vnucujícího jí změny pro uspokojení konvencí a čtenářského očekávání, protože tenhle moment se tam objevuje jenom v krátké sekvenci pronásledování profesora na nádraží. Politického kontextu se nám taky moc nedostane a politicko-sociální smýšlení Marchových hraje roli jenom v několika epizodických chviličkách. 

Výsledek mi tedy prostě přijde strašně lopotný, neohrabaný, nehotový a nepropracovaný. Laurieho láska k Jo je například přítomna jenom proto, že to tak bylo v knize, ale nemám vůbec dojem, že by se film někdy zastavil a byl dost intimní a tichý na to, aby nám ukázal, že mezi nimi (alespoň z jeho strany) nějaké pouto vzniká. To už víc prostoru dostalo budování vztahu mezi Beth a dědečkem Laurencem. A vůbec je to celé hodně hlasité a ukřičené. Nezanechalo to tudíž ve mně žádné pozitivní pocity a prostě nechápu, co to mělo být, nejde tam o příběh, není to komentář, nepřijde mi to prostě hodno toho pozdvižení, co to vyvolalo.

Thelma a Luisa (1991)

Thelma & Louise
USA/Velká Británie/Francie
režie: Ridley Scott
scénář: Callie Khouri
hrají: Susan Sarandon, Geena Davis, Harvey Keitel
viděno 21.5.2020

Měla si to Callie Khouri raději natočit sama za málo peněz, potom by možná šlo poznat, co to má znamenat.

Den, kdy se zastavila Země (1951)

The Day the Earth Stood Still
USA
režie: Robert Wise
scénář: Edmund H. North, Harry Bates
hrají: Michael Rennie, Patricia Neal, Billy Gray
viděno 20.5.2020

Mno, budu nad tím ještě rozjímat, ale zatím se mi zdá, že mi to k srdci nepřiroste. (Ačkoliv Michael Rennie je vskutku báječný mimozemšťan.) Nemyslím si, že takhle by vypadalo poselství opravdu pokročilejší civilizace. Takhle by si někdo mrzký jako my představoval poselství pokročilejší civilizace.

Kafarnaum (2018)

Capernaum - Cafarnaúm
Libanon/Francie/USA
režie: Nadine Labaki
scénář: Nadine Labaki, Jihad Hojeily, Michelle Keserwany
hrají: Zain Al Rafeea, Boluwatife Treasure Bankole, Yordanos Shifera
viděno 21.4.2020

Přirovnávat k Milionáři z chatrče může jenom někdo, kdo má hodně velkou nedůvěru v potenciální publikum tohoto filmu. Musím o tom ještě přemýšlet, ale přijde mi, že Nadine Labaki nepoužívá své postavy jako lidi, ale jenom jako věci, a z toho nemám dobrý pocit.

Rocky (1976)

USA
režie: John G. Avildsen
scénář: Sylvester Stallone
hrají: Sylvester Stallone, Talia Shire, Burgess Meredith
viděno 21.2.2020

Já brečela jako miminko, ale ne u konce, nýbrž u té scény, kde Rocky huláká na celý barák na toho stařečka, co se mu přišel nabídnout jako manažer. Opravdický konec je trošku unavený a jako kdyby z nedostatku času už nedodělaný, ale ne zas tolik, aby mi to nějak vadilo. Neexistuje možnost, že by nějaký další "díl" byl lepší než tohle nebo mohl ještě něco dalšího k tématu říct, nebo si to alespoň nedovedu představit. Vždyť to je film jak z nové vlny, málo slov, emoce, až na dřeň odhalené lidství, abych citovala Comeback. No sakra.

Pí a jeho život (2012)

Life of Pi
USA/Tchaj-wan/Velká Británie/Kanada
režie: Ang Lee
scénář: David Magee + Yann Martel (kniha)
hrají: Suraj Sharma, Irrfan Khan, Adil Hussain
viděno 20.2.2020

Nesmyslný film. Nechápu, jak baron Prášil souvisí se survivalem a božským dotekem, tedy alespoň ne tak, jak to tito tvůrci předkládají. Zdá se mi, že je to ten druh filmu, který ztratí veškerou svou hodnotu, jakmile se lidé začnou obdivovat nějaké jiné atrakci, a takové filmy... no prostě nemají smysl.

Zahaleni stínem (2016)

Under the Shadow
Velká Británie/Jordánsko/Katar
režie, scénář: Babak Anvari
hrají: Narges Rashidi, Avin Manshadi, Bobby Naderi
viděno 8.2.2020

Best film ever. Když už bych ho měla k něčemu přirovnat, tak k Polanskiho Hnusu. Zatímco Polanski se skrz atributy hororového žánru vyrovnává s psychickým nepohodlím svojí hrdinky, její stres pramení zejména z jejího vlastního nitra a tlak společnosti je spíš upozaděn, tak Zahaleni stínem to má přesně naopak: Hrdinka a její nitro odolávají náporům zvenčí a režisér její utrpení překládá a vizualizuje pomocí srozumitelných prvků strašidelného filmu. 

Ve spoustě zdejších komentářů se objevuje zmínka zhruba ve smyslu "hrdinka se celou dobu chová jako kráva", jako kdyby to byla chyba filmu, kterou divák bystře odhalil, aniž by si jaksi zapomněl také všimnout, že o tom to celé přece bylo. O frustraci, o únavě, o strachu a o nemožnosti se bránit. Vždyť všude kolem zuří válka. VÁLKA! Hrdinka je neustále pod útokem jakožto občanka svého státu, je pod útokem jako osoba s politickým názorem v nesvobodné zemi, je pod útokem jako osoba, která touží po seberealizaci, je pod útokem už jenom za to, že se narodila jako žena. Film navíc ani její chování a podrážděné reakce nijak neobhajuje, naopak ji za ně velmi vytrestá a prožene ji peklem. Samozřejmě má každý právo prohlásit, že ho film nezaujal, že mu přišel špatný, že ho prostě nebavil, ale tako nějako nerada slyším, když filmu o šílení z něčeho nepředstavitelného někdo vyčítá, že se v něm někdo chová jako šílený.

Maják (2019)

The Lighthouse
USA/Kanada
režie: Robert Eggers
scénář: Robert Eggers, Max Eggers
hrají: Robert Pattinson, Willem Dafoe, Valeriia Karaman
viděno 29.1.2020

-"If I had a steak... I'd fuck it."

Nevím, proč mi trvalo tak dlouho to přiznat: kluci neudělali nic špatně.

Drak přichází (1973)

Enter the Dragon
Hongkong/USA
režie: Robert Clouse
scénář: Michael Allin
hrají: Bruce Lee, John Saxon, Jim Kelly
komentář 28.1.2020

Zdá se mi to, nebo je to bondovka... akorát s Brucem? V tom smyslu, že je to dost badass, nebo strašně legrační, podle toho, jak se na to díváte.

Ďábelská svůdkyně (1994)

The Last Seduction
USA
režie: John Dahl
scénář: Steve Barancik
hrají: Linda Fiorentino, Peter Berg, Bill Pullman
komentář 28.1.2020

Škoda, že je to v některých aspektech tak strašně zastaralé, protože pane bože! Všichni tři ústřední aktéři jsou famózní (zvlášť u Billa Pullmana si už nějakou dobu říkám, že je škoda, že víc nehrával v kvalitních filmech) a příběh k tomu má taky nakročeno, nicméně některé momenty, na které se očividně spoléhá jako na šokující nebo překvapivé, tomu podtrhávají nohy, nebo spíš řekněme zanechávají nepříjemnou pachuť a znemožňují filmu být nadčasový. Andělská mrcha.

Shane (1953)

USA
režie: George Stevens
scénář: A.B. Guthrie Jr. + Jack Schaefer (kniha)
hrají: Alan Ladd, Jean Arthur, Van Heflin
komentář 28.1.2020

Jedním okem dovnitř, druhým uchem ven. Nevím, jestli bych v padesátých letech představovala cílové publikum pro tento film, nicméně dnes můžu s jistotou říct, že pro mě nic neznamená. Nejvíc mě asi dráždila kombinace toho barevného optimismu a depresivního obsahu.

Roma (2018)

Mexiko/USA
režie, scénář: Alfonso Cuarón
hrají: Yalitza Aparicio, Marina de Tavira, Carlos Peralta
viděno 24. 1. 2020

Celý film je pro mě jako scéna požáru při oslavách Nového roku. Nevím, proč tam je, ani co mám cítit.

Vzpoura na lodi Bounty (1935)

Mutiny on the Bounty
USA
režie: Frank Lloyd
scénář: Margaret Booth, Jules Furthman, Carey Wilson, Talbot Jennings + Charles Nordhoff, James Norman Hall (kniha)
hrají: Charles Laughton, Clark Gable, Franchot Tone
viděno 22. 1. 2020

Neřekla bych, že používání titulkových karet značí neobratnost při přechodu z němého na zvukový film, ale spíš nezkušenost/bezradnost při adaptaci knižní předlohy do filmového jazyka. Za mě je dobře, když dialogy fungují jako pomocník vykreslování charakterů postav a nikoliv jako posuvníky děje. Románová struktura je zkrátka jiná než "tradiční" filmový oblouk, a vlastně mi přijde, když si tak vzpomenu na desítky (a možná stovky) svých komentářů k různým adaptacím, že spíš menšina (hollywoodských) scénáristů si to umí uvědomit a dokáže zpřeházet (nikoliv) osekat knižní příběh tak, aby bezchybně fungoval i na plátně.

Jinak je to samozřejmě maso. Zajímalo by mě, jaké to bylo vidět Vzpouru v době svého vzniku. Docela jsem se napřemýšlela, jestli by někdo z herců uspěl/prošel i v dnešní době, jestli by se některý z jejich výkonů dal označit za nadčasový. Ačkoliv jeho postava nejvíc vypadá jako karikatura, tak bych řekla, že by se to snad dalo říct o Charlesi Laughtonovi. Ti druzí dva byli spíš jen panáci. 

(Neznám knihu ani žádnou jinou adaptaci.)

Šanghajský expres (1932)

Shanghai Express
USA
režie: Josef von Sternberg
scénář: Jules Furthman
hrají: Marlene Dietrich, Clive Brook, Anna May Wong
viděno 20. 1. 2020

Sákra, Anna May Wong byla taky pěkná bohyně, ačkoliv na ni myslím kvůli Marlene všichni zapomínají. V podstatě mě tam ten "romantický" příběh rušil, stačila by mi politická tíseň. Paní s pejskem jsem chtěla dát ránu pěstí. Tak zní můj erudovaný názor.

Největší showman (2017)

The Greatest Showman
USA
režie: Michael Gracey
scénář: Jenny Bicks, Bill Condon
hrají: Hugh Jackman, Rebecca Ferguson, Zendaya
viděno 20. 1. 2020

Přemýšlím, jestli je možné, že prostě nesnáším zábavu. Nebo drama. Nebo štěstí. Nebo život. Grrr. Panebože, to byl ale pitomý prázdný film. Intenzita muzikálových čísel je od začátku stejná, takže nemají kam gradovat, a protože se film nevěnuje ničemu jinému, tak je to celé... o ničem? Když se například zamyslím nad tím, proč tam byla epizoda s postavou Rebeccy Ferguson, tak reálně nevím, jak bych to v kůži tvůrce ospravedlnila jinak než protože se jim chtělo to tam dát. Životopisné filmy bývají většinou bláboly, ale tenhle tedy vzdá pokus popisovat život velmi brzy.