Skleněné peklo (1974)

The Towering Inferno
USA
režie: John Guillermin, Irwin Allen
scénář: Stirling Silliphant
hrají: Steve McQueen, Paul Newman, William Holden, Faye Dunaway, Fred Astaire, Richard Chamberlain, Jennifer Jones
viděno 25. 8. 2015

Viděla jsem víc lepších filmů o lidské pýše. Ale pocit zhoubné monumentality z toho divák získá, to zase ano. Já mám u tohohle typu filmů problém s tím, že při takovém množství postav není příliš času ani prostoru pro emocionální investování do osudů a ze všech jsou jenom takové pokusné myšky. Říkám si: "Faye Dunaway neumře, na to je moc slavná, ale tuhle paní neznám, chudák paní, ta někam nejspíš spadne." A takováhle schematizace a objektifikace (pořád nevím, jestli je to opravdové slovo) lidského prožitku mi nedělá dobře. Ten odstup je pro mě ve své podstatě děsivější než všechny plameny a výšky dohromady.

Závěrečné zmoudřelé hlášky tří hlavních mužů potom v takovém světle působí směšně a školometsky a míjí se jakýmkoliv účinkem. Kombinaci nejpůsobivější/nejumírněnější/nejpravděpodobnější závěr dějového oblouku u mě vyhrál Fred Astaire - a za povšimnutí stojí to, že svůj "message" předal beze slov a se zvířetem v náručí.

Co se týče napínavosti, tak jsem si u filmu pletla šálu a v klíčových situacích mi utekly tři oka, takže čistě z tohoto hlediska by si film zasloužil plný počet bludišťáků. Po zprůměrování mi ale vychází průměr.

Na Větrné hůrce (1939)

Wuthering Heights
USA
režie: William Wyler
scénář: Charles MacArthur, Ben Hecht, John Huston + Emily Brontë (kniha)
hrají: Merle Oberon, Laurence Olivier, Flora Robson, Geraldine Fitzgerald
viděno 19. 8. 2015

Líbil se mi ten všudypřítomný vítr. Jinak ve věčném souboji různých adaptací, kdo bude (nej)větší bestií tohoto tragického příběhu, se tady tvůrci rozhodli pro Cathy, která byla opravdu nesnesitelná a povrchní a panovačná, jak to jenom šlo.

Při dnešním pokusu o objektivní pohled (tedy například odhlédnutí od toho, že herci jsou skoro vždy pohlední a v minulosti to platilo stoprocentně) je nepochopitelné, proč vznešenému a hrdě napřímenému Laurenci Olivierovi všichni nadávají do špinavých nečestných bytostí. Dnes by se tomu nejspíš řeklo špatná castingová volba.

Protože jsem nedávno viděla aktualizovanou adaptaci, kde byl dům a prostředí a život předveden v rámci možností co nejvíce realisticky, tak se musím trochu pobaveně usmívat nad tou idealizovanou představou života na bohem opuštěném vřesovišti - ale to je chyba(?) velké spousty dobových filmů.

V tom prostu, který dostala, na mě ohromně zapůsobila Geraldine Fitzgerald, jednak proto, že Isabella byla vždycky moje nejoblíbenější postava, a potom také proto, že její výkon dle mého nejvíc ze všech herců naplňuje obsah slova nadčasový.

 Jinak mě nejvíce vzrušuje představa, že by celé tělo tohoto filmu představovalo pouze expozici vrcholící tím, že zhrzený milenec nad její smrtelnou postelí zakáže duši své lásky v pokoji odejít, a můj ideální snový film by obsahoval desítky let stárnutí na vřesovišti s duchem a nikdy pořádně nezavřenou bránou do zásvětí v pláních za domem.

Kdyby... (1968)

If....
Velká Británie
režie: Lindsay Anderson
scénář: David Sherwin, John Howlett
hrají: Malcolm McDowell, David Wood, Richard Warwick, Christine Noonan, Rupert Webster
viděno 16. 8. 2015

-"Aries. That's Mick. No matter how strong the urge, resist any temptation to go into battle this month. Otherwise, you run the risk of not only being on the wrong side but possibly in the wrong war."

Ach, to je tak krásné. (V poslední době jsem místo dokonalé začala používat slovo krásné, a v tomhle případě mám ještě na mysli také ironické a absurdní. Možná bych použila i bizarní, ale tam si pořád nemůžu zvyknout na to d, které tam nepatří.). Všechny ty detaily v jednotlivých scénkách. A jakým způsobem probíhá dvoření! (Mám ráda tygry. A svádění na hrazdě.) Vždycky jsem také měla slabost pro film vyprávěný v pojmenovaných kapitolách a to je tady použito trefně "chladně a prakticky".

 Jako výpověď/prohlášení je to bezchybný film, ačkoliv takový ten, do kterého nejsem investována srdcem, ale mozkem. Jean Vigo by byl myslím pyšný. (Bonusová pochvala: Ředitel řekne "Chlapci, chlapci, poslouchejte rozum." A revolver vytáhne dívka.) A ještě musím říci, že z nějakého důvodu nemám ráda, když se tenhle film spojuje s případy střílení (v amerických) školách 21. století, protože kontext a význam obou fenoménů je naprosto odlišný.

Trojka z mravů (1933)

Zéro de conduite: Jeunes diables au collège/Zero For Conduct
Francie
režie, scénář: Jean Vigo
hrají: Jean Dasté, Robert le Flon, Du Verron
viděno 14. 8. 2015

Zastávám ten názor, že děti jsou jediný způsob, jak změnit svět (k lepšímu, měla bych dodat), protože jejich hlavičky jsou nositelkami ideologií, podle kterých se potom svět zmítá. Tenhle film kromě dětí dává důraz i na tu druhou polovinu, a to na učitele, na bytosti, které jim do hlaviček ty ideologie dostávají. Nemyslím, že to byl od začátku autorův záměr, ale dnes Trojka z mravů funguje hlavně jako iniciační črta, která místo plnohodnotného prožitku hlavně probouzí chuť po revoltě a touhu tvořit.

Spáč (1973)

Sleeper
USA
režie, scénář: Woody Allen
hrají: Woody Allen, Diane Keaton, John Beck
komentář ze dne 14. 8. 2015

-"Musíte pochopit, že všichni, které jste kdy znal, jsou dvě stovky let mrtví." -"Ale vždyť všichni jedli organickou rýži!"

Je to zběsilá smršť nekoordinovaných nápadů, nebo to tak aspoň působí. Aluze na němou grotesku (a zvlášť asi Chaplina v Moderní době) je také silná a všudypřítomná. Vždycky jsem toužila použít slovo aluze ve větě, tak doufám, že jsem to udělala správně. Asi je to tím, že Woody sekal filmy jako Baťa cvičky a tak celý film i jeho fikční svět působí "jenom jako", jenom herci pobíhající v kulisách. Jistý nápad a úvaha jde na pozadí vycítit, ale je opracovaný a provedený jen s minimální dávkou pečlivosti. Nevypadá to zkrátka jako dílo tryskající ze srdce, což je mnou preferovaný druh filmů, zvlášť když pojednává o boji za svobodu. Možná to je ta pointa a Woody nevěří na boj a na svobody, ale v tom případě by za mě pořád dostal ne. A ještě jsem zapomněla dodat, že minimálně polovinu něžných citů, které ve mně Spáč vzbudil, si zasloužil scénou hry na Branda a Vivien Leigh.

Zmizení staré dámy (1938)

The Lady Vanishes
Velká Británie
režie: Alfred Hitchcock
scénář: Sidney Gilliat, Frank Launder + Ethel Lina White (kniha)
hrají: Margaret Lockwood, Michael Redgrave, Naunton Wayne, Basil Radford
viděno 12. 8. 2015

Proč je vlastně Hitchcock zvaný mistrem napětí a nikoliv mistrem humoru? Během toho filmu mě podvědomí silně nabádalo představovat si, jak by to vypadalo, kdyby natočil film ve spolupráci s Monty Pythony. To by totiž musela být čirá krása nesmírná. Vždyť on tam má králíky v klobouku stoicky přihlížející bitce kouzelníka se samozvaným detektivem! A potom scéna muže, který si chce s bílým ubrouskem zachránit život je zase z úplně jiného žánru, ale stejně tak působivá. Možná byl Hitch mistr všeho.

Jinak když jsem před rokem viděla poprvé Michaela Redgravea (v Secret Beyond the Door), tak jsem ho měla jen za pohledného panáka a vůbec by mě nenapadlo, že mu postupem času přijdu tolik na chuť. A dvojice těch sportem posedlých gentlemanů (které jsem dřív viděla v Přízracích noci, ale tady jsou vlastně originální) je taky dost božská, takovým tím studeným odtažitým zatuhlým způsobem, ach, chci s nimi chodit na čaj každý čtvrtek.

Sněhurka: Jiný příběh (2012)

Blancanieves
Španělsko
režie, scénář: Pablo Berger
hrají: Macarena García, Inma Cuesta, Maribel Verdú, Daniel Giménez Cacho, Sergio Dorado
viděno 8. 8. 2015

Mé srdce se pohnulo. ♥♥♥ Je to tak povznášející jakož i depresivní, že se ihned zařazuje na seznam ultimátních pohádek do čela s Kachyňovou Malou mořskou vílou. Velká radost z aktualizace a práce s mýtickými motivy a následné spiklenecké pousmání za zvládnuté využití formy němého filmu.

Viděla jsem Maribel Verdú zatím jenom ve třech filmech, ale v každém hraje úplně jinou ženu tak přesvědčivě, že mám problém si uvědomit, že je to pořád "pouze" ona. Stejně tak ráda vidím film s tolika druhy ženských postav vykreslených skrze přesné a citlivé detaily. Čestnou zmínkou bych ještě obdařila zobrazení vztahu dcery s otcem.

A celkově platí, že přes počáteční nedůvěru/nevědomost jsem se už v prvních minutách dostala k oněmění a bezpodmínečnému obdivu, které mi vydržely až do konce. (Viz první věta komentáře.)

Zlatý věk (1930)

L'Âge d'or/The Age Of Gold
Francie
režie: Luis Buñuel
scénář: Salvador Dalí, Luis Buñuel + Marquis de Sade (kniha)
hrají: Gaston Modot, Luis Buñuel, Max Ernst, Paul Éluard
komentář ze dne 2. 8. 2015

Kdyby se mě kouzelná rybka zeptala na tři přání, tak jedno z nich by nejspíš bylo, aby mohl Luis Buňuel vstát z hrobu, obeznámit sám sebe se současným stavem kinematografie (a světa) a potom natočit jeden film. Úplně jsem od minula zapomněla, jak je to ostré.

Američan v Paříži (1951)

An American In Paris
USA
režie: Vincente Minnelli
scénář: Alan Jay Lerner
hrají: Gene Kelly, Leslie Caron, Georges Guétary, Nina Foch, Oscar Levant
komentář ze dne 1. 8. 2015

To se zdá tak nepřirozené, že by byla taková spousta dospělých lidí takhle optimistická. Ale vášnivý duševní orchestr zamračeného klavíristy, to už je jiná. Lise je také zajímavá bytost, stejně jako Milo. Jsem potěšena místními ženami. A nevím, jestli je to mou momentální náladou či co, ale ačkoliv to ani v nejmenším není můj žánr, výsledek na mě vcelku zapůsobil mírou práce, která do něj byla vložena.

Mimo mé srdce potom zcela jde, jakým způsobem film zavrhuje realitu. Já si celou dobu pod povrchem představovala, jak bojuje ve válce, zabíjí lidi, prožívá peklo, a potom jde do Paříže a maluje tam ulice. A tím se film také možná ospravedlnil? Ty přišroubované úsměvy. Sakryš, takovou dávku existencialistických rozvah jsem od tohohle filmu nečekala.

-"And I'm not trying to rob you of your precious male initiative."