Hra na pláč (1992)

The Crying Game
režie, scénář: Neil Jordan
hrají: Forest Whitaker, Miranda Richardson, Stephen Rea
viděno 22. 3. 2011

Já to nikdy nemůžu vidět tak, jako to viděla moje mamka v roce 1992, protože já už jsem viděla Hvězdnou bránu.

Opravdová kuráž (2010)

True Grit
režie, scénář: Ethan Coen, Joel Coen
hrají: Jeff Bridges, Matt Damon, Hailee Steinfeld
viděno 15. 3. 2011

Na filmech od Coenů jsem si vždycky nejvíc cenila toho, že je na první pohled rozeznatelné, že to je film od Coenů. A taky to bylo gargantuovsky zábavné. Tento film v mých očích nesplňuje ani jednu z těchto podmínek. Cynickou absurditu pro mě nahradilo konvenční podivno s několika wtf momenty. Není to film pro mě.

Oklahoma! (1955)

režie: Fred Zinnemann
scénář: Sonya Levien, William Ludwig
hrají: Gordon MacRae, Gloria Grahame, Gene Nelson
viděno 6. 3. 2011

Asi je to tak všude, u nás si Pražáci hrajou na bodré Moraváky, Amíci si zase hrajou na uvřískané Jižany, ach jo. To už mám snad radši ty muzikály, kde pořád někdo poskakuje a okopává chodník, než když se mám pět minut dívat na dva špinavý chlapy, jak se drsně potí v kutlochu a teskně pějí.

The Social Network (2010)

režie: David Fincher
scénář: Aaron Sorkin
hrají: Jesse Eisenberg, Andrew Garfield, Armie Hammer, Rooney Mara
viděno 5. 3. 2011, komentář ze dne 6. 5. 2016

Uplynulo pět let a už chápu, proč tam byl veslařský závod. Už také nejsem takový ten hater an sich kvůli tomu samotnému spojení "sociální síť", ale tentokrát jsem znuděná tím, že to má tu nejméně zajímavou možnou strukturu: Někdo potenciálně slavný se rozkmotřil s někým hodně slavným, podle jeho úhlu pohledu vznikne pohledná módní kniha a pohotoví filmaři ji přežvýkají do uniformního filmového rámce, kde ignorují specifické detaily reálných událostí, hrotí konflikty podle prefabrikovaných plot-pointových pravidel, přidají tam zhrzenou lásku a ideálně z ní udělají vypravěčský rámec, postaví proti sobě krasavce a autisty a jsou tak všeobecně cool. Úplně stejně (nudně) je vystavěn i The Fifth Estate o Assangovi a WikiLeaks, ačkoliv ten je ještě trošku víc bulvární a pitomý. Víc než nenávidění jsem si při tomto sledování procítila dvojčata, bavila jsem se sledováním chyb v klíčování obličeje na obličej a podobných kravinek. Od minula pořád platí, že ironická "Baby, You're a Rich Man", pro kterou mám v srdci velmi speciální místečko, dodává v mých očích filmu nějaké body navíc, které si objektivně nezaslouží. Jako jedno finální popisné slovo vyjadřující mé aktuální pocity jsem vybrala adjektivum "dětinský".

Bio Ráj (1988)

Nuovo cinema Paradiso/Cinema Paradiso
režie: Giuseppe Tornatore
scénář: Giuseppe Tornatore, Vanna Paoli
hrají: Philippe Noiret, Enzo Cannavale, Salvatore Cascio
viděno 5. 3. 2011

Inu, je to film o lásce k filmu, ale já si lásku představuji jinak a cítím ji jinak. Dalo by se říci, že já bych byla ta, co se devadesáté deváté noci zvedne, vezme židli a odejde pryč.

Slovo (1955)

Ordet/The Word
režie: Carl Theodor Dreyer
scénář: Kaj Munk
hrají: Sylvia Eckhausen, Birgitte Federspiel, Ejner Federspiel
viděno 3. 3. 2011

Za všechny filmové aspekty dávám vykřičníky, za všechny obsahové zase otazníky.