Hodný, zlý a divný (2008)

Joheunnom Nabbeunnom Isanghannom/The Good, The Bad, The Weird
režie: Jee-woon Kim
scénář: Jee-woon Kim, Min-seok Kim
hrají: Byeong-heon Lee, Kang-ho Song, Woo-sung Jung
viděno 19. 2. 2011

Ve chvíli, kdy začala hrát Don't Let Me Be Misunderstood, jsem se už prakticky válela smíchem po podlaze. Ale přesto jsem si myslela, že by to mohlo být hudebně nápaditější, kromě téhle písně, kterou už jsem tedy znala, mi žádná jiná v hlavě neutkvěla. Ale k čertu s tím! To je aspoň biják! Kang-ho Song je králem pod horami. Čím jsem starší, tím víc také oceňuji, když si tvůrci nechají dost času, aby mohli všechno hezky barevně nakreslit - aneb když film začne jako pramínek a končí jako mocná řeka posilněná mnoha přítoky. To je panečku krásné přirovnání, musím se pochválit.

Pianistka (2001)

La Pianiste/The Piano Teacher
režie: Michael Haneke
scénář: Michael Haneke, Elfriede Jelinek (kniha)
hrají: Isabelle Huppert, Benoît Magimel, Annie Girardot
viděno 18. 2. 2011

Těžký film na hodnocení. Já bych tolik chtěla dát pět hvězdiček, protože strašně moc věcí se mi líbilo a byla jsem pohlcena, zasažena, vzrušena, rozrušena, ale zároveň se mi několik věcí nelíbilo a já je nemůžu ignorovat. Hádám, že jsem tak trochu pervert, a proto mi vadilo, že jsem v podtónu snímku zachytila zprávu, že perverti jsou magoři. S tím já nesouhlasím, já si tak nějak myslím, že perverti jsou perverti.

Šepoty a výkřiky (1972)

Viskningar och rop/Cries and Whispers
režie, scénář: Ingmar Bergman
hrají: Harriet Andersson, Kari Sylwan, Ingrid Thulin, Liv Ullmann
viděno 6. 2. 2011

Předně musím říct, že ačkoliv je mé hodnocení nejvyšší, není stoprocentní. Tento film disponuje naprosto dokonalou první částí, která způsobila, že mé srdce začalo krvácet a brečela jsem kvůli ní asi čtvrt hodiny. A ne jen takové to obvyklé zavzlykání a pár ukáplých slziček, opravdu hluboký, vnitřní pláč. Předčasné umírání ženy na nemoc je téma, které se mě bytostně dotýká a to, jakým způsobem to téma režisér pojednává, je shodné s mými vzpomínkami. Nekomentovaná, agonická smrt bez úsměvů a prohlášení o tom, jak se dotyční těší na lepší svět. Ne. --- To, co se děje zhruba od 45 minuty, už se nese v jiném duchu a tam už zaujímám jenom roli pozorovatele, nikoliv toho, kdo to celé prožívá, jako u první části. Pořád to zůstává velmi dobrým filmem, ale nemám ten dojem, že by se mě skleněný střep někde dotknul.

Lesní jahody (1957)

Smultronstället/Wild Strawberries
režie, scénář: Ingmar Bergman
hrají: Victor Sjöström, Bibi Andersson, Ingrid Thulin
viděno 5. 3. 2011

Mám neblahý dojem, že jsem film úplně nepochopila. Ale také jsem si říkala, že bych se mohla jednou vykašlat na ten svůj klatý rozum a pokusit se plně procítit to, co ve mně vyvolal dojemný? stařec procházející svým nešťastným? životem. Ani po letech, kdy jsem se k filmu vrátila, ale pořád nechápu tu posedlost starých mužů prvními láskami. Bibi Andersson mi zde velmi silně připomínala Scarlett Johansson.

Králova řeč (2010)

The King's Speech
režie: Tom Hopper
scénář: David Seidler
hrají: Colin Firth, Geoffrey Rush, Helena Bohnam Carter
viděno 2. 2. 2011

Ó můj bože, já jsem plakala! Nicméně to pravděpodobně bylo výtečným Ludwigem van. Na imdb jsem se dočetla, že titulní role byla psána na tělo Paulovi Bettanymu, a musím říct, že toho si jako křehkého uzlíčka, který potřebuje zachránit, aby v sobě našel lva, dovedu představit mnohem lépe. Colin Firth rozhodně nepůsobí jako tápající zranitelný muž, nýbrž jako pevná zakořeněná skála, o kterou by se nejeden s radostí opřel.