Jeskyně zapomenutých snů (2010)

Cave of Forgotten Dreams
režie, scénář: Werner Herzog
viděno 3. 12. 2011

"Past is definitely lost." Nemám co jiného než napsat o snech. A i to se mi zdá v tomto případě mírně nadbytečné.

Peeping Tom (1960)

režie: Michael Powell
scénář: Leo Marks
hrají: Karlheinz Böhm, Moira Shearer, Anna Massey
viděno 26. 11. 2011

Výborný film, kterému k tomu, aby se stal černou dírou a pohltil svět, chybí jen velmi málo. Kdyby jen film obsahoval víc takových pasáží, jako když kamera spočine na dívce s poškozeným rtem. To, že například Anna Massey v roli osudové dívky vypadá tak, jak vypadá, a chová se tak, jak se chová, na rozdíl od těch, co to zmiňují jako výtku, vidím jako plus, které spolu s další spoustou detailů dělají z Peeping Toma tak znepokojivý, specificky krásný a svojský svět. ♥

Strom života (2011)

The Tree Of Life
režie, scénář: Terrence Malick
hrají: Brad Pitt, Sean Penn, Jessica Chastain
viděno 29. 10. 2011

Kdo jsi? Kde jsi? Probuď se! Jaks to udělal? Pročs to udělal? Zašeptej! Zašeptej víc! Drž mě! Podbarvi to hudbou, která to maximálně shodí! Jak to všechno vzniklo! Ptej se! Plač! Polib si!

Barry Lyndon (1975)

režie, scénář: Stanley Kubrick
hrají: Ryan O'Neal, Marisa Berenson, Patrick Magee
viděno 24. 10. 2011

Pokračuji ve svém rouhání napříč Kubrickovou filmografií. Na Barryho Lyndona jsem se dívala z povinnosti a teprve těsně před koncem jsem zjistila, že už jsem ho jednou viděla a stačila na to úplně zapomenout. Pro mne nezajímavost.

Byl jsem při tom (1979)

Being There
režie: Hal Ashby
scénář: Robert C. Jones
hrají: Peter Sellers, Shirley MacLaine, Melvyn Douglas
viděno 11. 10. 2011

Milý deníčku, tohle je mnohem divnější film, než se na první pohled zdá. Ten konec, ten konec, ten konec!

Pravidla hry (1939)

La règle du jeu/The Rules of the Game
režie, scénář: Jean Renoir
hrají: Nora Gregor, Paulette Dubost, Mila Parély
viděno 14. 6. 2011

Co na mě nejsilněji zapůsobilo, to byly herecké výkony. Když hostitel na konci divadelní vložky představoval svůj ultimátní sbírkový předmět, srdíčko se i svíralo dojetím. Potom samozřejmě kamera. Z příběhu samotného jsem nijak zvlášť nadšená nebyla, spíš opravdu z toho, jak byl podáván. Konec je hodně oldschoolový.

Tváře (1968)

Faces
režie, scénář: John Cassavetes
hrají: John Marley, Gena Rowlands, Lynn Carlin
viděno 1. 6. 2011

Nevím, jak moc se nechám předem ovlivnit názory cizích lidí. Ráda bych si myslela, že málo nebo vůbec, ale asi to není pravda. Těsně před tím, než jsem se podívala na Faces, tak jsem od nejmenované osoby slyšela, že na její vkus se ve filmu moc mluví, ona má dojem přeplněnosti a nedovede si to užít. A přesně tento pocit jsem během sledování měla taky. Ale snad to s tou mojí stádností není tak strašné, protože zároveň mi před filmem někdo jiný říkal, že to je nejlepší film na světě. Doufala jsem, že to budu mít taky tak, ale místo toho jsem pořád nervózně čekala, kdy to začne být tím nejlepším filmem na světě, a říkala si, že se tam fakt moc nějak kecá.

Mezi zdmi (2008)

Entre les murs/The Class
režie: Laurent Cantet
scénář: Laurent Cantet, Robin Campillo, François Bégaudeau
hrají: François Bégaudeau, Agame Malembo-Emene, Angélica Sancio
viděno 1. 6. 2011

Jak pravil nejmenovaný pedagog FAMU: "Jestli takhle vypadá hodnověrný vzorek budoucí francouzské společnosti, tak je západní civilizace odsouzena k zániku." Vadilo mi dost věcí, předně to, že mě opravdu nebavilo se na film dívat. Nejspíš za to můžou moje latentní sklony k elitářství nebo co. Další věc, učitel se podle mě zachoval dost špatně, aniž by film nějak akcentoval to, že je to naschvál, že chce ukázat to, že i on je jenom člověk. Všechny ve filmu ukázané situace, které vedly k vyhrocení situace se Souleymanem například vyprovokovala Esmeralda, ale nikdo ji za to nikdy nepokáral, ani jí to nedal nijak najevo. Učitel problémového studenta po celou dobu hájil, ale nakonec ho potopil proto, že se nechtěl přiznat, že přirovnal studentky k rajdám. Zkrátka všechno, co se na plátně dělo, vedlo pouze k mému rozčarování, ale ne takovému tomu zdravému rozčarování, za které bych byla ráda. Ke zcela patologickému rozčarování, které jenom posiluje můj nezájem o ghetto filmy. K čemu je mi autenticita, když film vyvolává nulový dojem.

Onibaba (1964)

The Demon
režie, scénář: Kaneto Šindó
hrají: Nobuko Otowa, Džicuko Jošimura, Kei Sató
viděno 4. 5. 2011

Ohoho, Onibabo, kde jsi byla celý můj život? Od dětství jsem toužila koukat na filmy, které by mě dovedly k takovýmto zážitkům (Já jsem člověk, já jsem člověk!), a i když to se mnou vypadalo bledě (povědomí pouze o americké produkci 90. let), tak jsem naštěstí usnula v lotosové zahradě, na hlavu mi spadlo jablko a mně se rozsvítilo. Filmový střihu a selektivní práce se zvukem, budižte pochváleni. ♥

Malý řezník (1997)

The Butcher Boy
režie, scénář: Neil Jordan
hrají: Sean McGinley, Fiona Shaw, Aisling O'Sullivan
viděno 13. 4. 2011

Neil Jordan býval mým oblíbeným režisérem, ale už jím není. Uvědomila jsem si, že tam byl hlavně kvůli Interview s upírem a trošku ještě kvůli Snídani na Plutu, a to byly velmi špatné důvody. To kvůli tomu, že v prvním případě mám v oblibě místo režiséra film jako takový, a v druhém zase Cilliana Murphyho. Jordanův rukopis je výrazný, matematicky přesný, a s mým vkusem se neslučuje. Uřvaný realismus tohoto filmu to demonstruje velmi pěkně. I když přece jenom má trochu smyslu pro humor, to mu zase musím nechat.

Cesta do fantazie (2001)

Sen to Chihiro no kamikakushi/Spirited Away
režie, scénář: Hayao Miyazaki
hrají: Takaši Naitó, Rjúnosuke Kamiki, Bunta Sugawara
viděno 6. 4. 2011

Toto je pro mě typický zástupce "vot-tze-fak" filmů, a to o to víc, když po konci zjistím, že se mi líbil. Zajímalo by mě, jak moc s oblibou tohoto filmu stoupá u diváků latentní pedofilie. A nebo to prostě smyjeme obelixovským výrokem, že Japonci jsou blázni?

Hra na pláč (1992)

The Crying Game
režie, scénář: Neil Jordan
hrají: Forest Whitaker, Miranda Richardson, Stephen Rea
viděno 22. 3. 2011

Já to nikdy nemůžu vidět tak, jako to viděla moje mamka v roce 1992, protože já už jsem viděla Hvězdnou bránu.

Opravdová kuráž (2010)

True Grit
režie, scénář: Ethan Coen, Joel Coen
hrají: Jeff Bridges, Matt Damon, Hailee Steinfeld
viděno 15. 3. 2011

Na filmech od Coenů jsem si vždycky nejvíc cenila toho, že je na první pohled rozeznatelné, že to je film od Coenů. A taky to bylo gargantuovsky zábavné. Tento film v mých očích nesplňuje ani jednu z těchto podmínek. Cynickou absurditu pro mě nahradilo konvenční podivno s několika wtf momenty. Není to film pro mě.

Oklahoma! (1955)

režie: Fred Zinnemann
scénář: Sonya Levien, William Ludwig
hrají: Gordon MacRae, Gloria Grahame, Gene Nelson
viděno 6. 3. 2011

Asi je to tak všude, u nás si Pražáci hrajou na bodré Moraváky, Amíci si zase hrajou na uvřískané Jižany, ach jo. To už mám snad radši ty muzikály, kde pořád někdo poskakuje a okopává chodník, než když se mám pět minut dívat na dva špinavý chlapy, jak se drsně potí v kutlochu a teskně pějí.

The Social Network (2010)

režie: David Fincher
scénář: Aaron Sorkin
hrají: Jesse Eisenberg, Andrew Garfield, Armie Hammer, Rooney Mara
viděno 5. 3. 2011, komentář ze dne 6. 5. 2016

Uplynulo pět let a už chápu, proč tam byl veslařský závod. Už také nejsem takový ten hater an sich kvůli tomu samotnému spojení "sociální síť", ale tentokrát jsem znuděná tím, že to má tu nejméně zajímavou možnou strukturu: Někdo potenciálně slavný se rozkmotřil s někým hodně slavným, podle jeho úhlu pohledu vznikne pohledná módní kniha a pohotoví filmaři ji přežvýkají do uniformního filmového rámce, kde ignorují specifické detaily reálných událostí, hrotí konflikty podle prefabrikovaných plot-pointových pravidel, přidají tam zhrzenou lásku a ideálně z ní udělají vypravěčský rámec, postaví proti sobě krasavce a autisty a jsou tak všeobecně cool. Úplně stejně (nudně) je vystavěn i The Fifth Estate o Assangovi a WikiLeaks, ačkoliv ten je ještě trošku víc bulvární a pitomý. Víc než nenávidění jsem si při tomto sledování procítila dvojčata, bavila jsem se sledováním chyb v klíčování obličeje na obličej a podobných kravinek. Od minula pořád platí, že ironická "Baby, You're a Rich Man", pro kterou mám v srdci velmi speciální místečko, dodává v mých očích filmu nějaké body navíc, které si objektivně nezaslouží. Jako jedno finální popisné slovo vyjadřující mé aktuální pocity jsem vybrala adjektivum "dětinský".

Bio Ráj (1988)

Nuovo cinema Paradiso/Cinema Paradiso
režie: Giuseppe Tornatore
scénář: Giuseppe Tornatore, Vanna Paoli
hrají: Philippe Noiret, Enzo Cannavale, Salvatore Cascio
viděno 5. 3. 2011

Inu, je to film o lásce k filmu, ale já si lásku představuji jinak a cítím ji jinak. Dalo by se říci, že já bych byla ta, co se devadesáté deváté noci zvedne, vezme židli a odejde pryč.

Slovo (1955)

Ordet/The Word
režie: Carl Theodor Dreyer
scénář: Kaj Munk
hrají: Sylvia Eckhausen, Birgitte Federspiel, Ejner Federspiel
viděno 3. 3. 2011

Za všechny filmové aspekty dávám vykřičníky, za všechny obsahové zase otazníky.

Hodný, zlý a divný (2008)

Joheunnom Nabbeunnom Isanghannom/The Good, The Bad, The Weird
režie: Jee-woon Kim
scénář: Jee-woon Kim, Min-seok Kim
hrají: Byeong-heon Lee, Kang-ho Song, Woo-sung Jung
viděno 19. 2. 2011

Ve chvíli, kdy začala hrát Don't Let Me Be Misunderstood, jsem se už prakticky válela smíchem po podlaze. Ale přesto jsem si myslela, že by to mohlo být hudebně nápaditější, kromě téhle písně, kterou už jsem tedy znala, mi žádná jiná v hlavě neutkvěla. Ale k čertu s tím! To je aspoň biják! Kang-ho Song je králem pod horami. Čím jsem starší, tím víc také oceňuji, když si tvůrci nechají dost času, aby mohli všechno hezky barevně nakreslit - aneb když film začne jako pramínek a končí jako mocná řeka posilněná mnoha přítoky. To je panečku krásné přirovnání, musím se pochválit.

Pianistka (2001)

La Pianiste/The Piano Teacher
režie: Michael Haneke
scénář: Michael Haneke, Elfriede Jelinek (kniha)
hrají: Isabelle Huppert, Benoît Magimel, Annie Girardot
viděno 18. 2. 2011

Těžký film na hodnocení. Já bych tolik chtěla dát pět hvězdiček, protože strašně moc věcí se mi líbilo a byla jsem pohlcena, zasažena, vzrušena, rozrušena, ale zároveň se mi několik věcí nelíbilo a já je nemůžu ignorovat. Hádám, že jsem tak trochu pervert, a proto mi vadilo, že jsem v podtónu snímku zachytila zprávu, že perverti jsou magoři. S tím já nesouhlasím, já si tak nějak myslím, že perverti jsou perverti.

Šepoty a výkřiky (1972)

Viskningar och rop/Cries and Whispers
režie, scénář: Ingmar Bergman
hrají: Harriet Andersson, Kari Sylwan, Ingrid Thulin, Liv Ullmann
viděno 6. 2. 2011

Předně musím říct, že ačkoliv je mé hodnocení nejvyšší, není stoprocentní. Tento film disponuje naprosto dokonalou první částí, která způsobila, že mé srdce začalo krvácet a brečela jsem kvůli ní asi čtvrt hodiny. A ne jen takové to obvyklé zavzlykání a pár ukáplých slziček, opravdu hluboký, vnitřní pláč. Předčasné umírání ženy na nemoc je téma, které se mě bytostně dotýká a to, jakým způsobem to téma režisér pojednává, je shodné s mými vzpomínkami. Nekomentovaná, agonická smrt bez úsměvů a prohlášení o tom, jak se dotyční těší na lepší svět. Ne. --- To, co se děje zhruba od 45 minuty, už se nese v jiném duchu a tam už zaujímám jenom roli pozorovatele, nikoliv toho, kdo to celé prožívá, jako u první části. Pořád to zůstává velmi dobrým filmem, ale nemám ten dojem, že by se mě skleněný střep někde dotknul.

Lesní jahody (1957)

Smultronstället/Wild Strawberries
režie, scénář: Ingmar Bergman
hrají: Victor Sjöström, Bibi Andersson, Ingrid Thulin
viděno 5. 3. 2011

Mám neblahý dojem, že jsem film úplně nepochopila. Ale také jsem si říkala, že bych se mohla jednou vykašlat na ten svůj klatý rozum a pokusit se plně procítit to, co ve mně vyvolal dojemný? stařec procházející svým nešťastným? životem. Ani po letech, kdy jsem se k filmu vrátila, ale pořád nechápu tu posedlost starých mužů prvními láskami. Bibi Andersson mi zde velmi silně připomínala Scarlett Johansson.

Králova řeč (2010)

The King's Speech
režie: Tom Hopper
scénář: David Seidler
hrají: Colin Firth, Geoffrey Rush, Helena Bohnam Carter
viděno 2. 2. 2011

Ó můj bože, já jsem plakala! Nicméně to pravděpodobně bylo výtečným Ludwigem van. Na imdb jsem se dočetla, že titulní role byla psána na tělo Paulovi Bettanymu, a musím říct, že toho si jako křehkého uzlíčka, který potřebuje zachránit, aby v sobě našel lva, dovedu představit mnohem lépe. Colin Firth rozhodně nepůsobí jako tápající zranitelný muž, nýbrž jako pevná zakořeněná skála, o kterou by se nejeden s radostí opřel.

Surfwise (2007)

režie, scénář: Doug Pray
hrají: Juliette Paskowitz, David Paskowitz, Jonathan Paskowitz
viděno 26. 1. 2011

Doc: "The primitive man had to fight every day not to be hungry. The modern man has to fight every day to be hungry." Bezprostředně po shlédnutí nemůžu posuzovat, jak skvěle filmařsky to bylo zvládnuto. Můžu jenom poděkovat, že jsem mohla někomu takovému nakouknout do hlavy. Izzy: "I shouldn't be here. I've got my autistic son home that's violent and hitting and biting and I shouldn't be here. But I am out of respect for a very special person, you know, my dad who I love and respect and don't understand." Když nad tím tak přemýšlím, tak všechno se točí kolem otce a to je pochopitelné, ale co matka? Zajímalo by mě, co by řekli o ní, kdyby byli požádáni.

Počátek (2010)

Inception
režie, scénář: Christopher Nolan
hrají: Leonardo DiCaprio, Cillian Murphy, Marion Cotillard
viděno 23. 1. 2011

Musím říct, že lituju každého, jehož sny jsou takhle nudné a ubíjející. Ceciliáne, máš na víc. --- Copak tohle jsou vůbec sny? Věc stejně šedá jako realita, s tím rozdílem, že vám někdo pod nosem umí ohnout silnici? S tím mám problém, s tím mám velký problém. Nemůžu přistoupit na svět, kde lze ve snu porušovat fyzikální zákony, ve snu přece žádné fyzikální zákony neexistují. Čas ve snu neběží, rozhodně ne lineárně, takže mi přijde nemístné, aby měl někdo dojem, že prožil deset, dvacet, třicet let, než se probudí. A kdyby ano, docela určitě by jen tak nepřepnul zpátky do života před životem ve snu. Hlava by mu vybouchnula nebo by po zbytek života jen slintal a zíral do zdi. Dva různí lidé by jeden stejný sen vnímali jinak, protože sny nejsou Matrix a nefuguje to s nimi tak, že se strčí trubka do hlavy a všichni se ocitnou v prvním levelu a následují šipky na podlaze. Takové sny nejsou. Ne. A tady končí veškteré šance, že bych tento film někdy přijala. Mimo to je velmi mužský, postrádám nějaký ženský element, a také už se ani nesnaží vypadat komplexně, jen efektně a monstrózně. Ne můj šálek kávy.

Černá labuť (2010)

Black Swan
režie: Darren Aronofsky
scénář: Mark Heyman, Andres Heinz, John J. McLaughlin
hrají: Natalie Portman, Mila Kunis, Vincent Cassel, Barbara Hershey
viděno 22. 1. 2011

Ach jo, ach jo, ach jo, tak už je mi natuty jasné, že po Fontáně se moje cesty s Aronofským začaly rozcházet. Wrestler mě jenom nebavil, kdežto Black Swan už mě vyloženě naštvala. Už v průběhu sledování jsem si psala rozčílené poznámky, kterým se pokusím dát nějakou formu, ale spíš to aby bude snůška nesouvislých výkřiků. Tak jdeme na to. - Všichni vypadají jako naprostí psychopatové už od začátku, chybí mi stádium, kdy by všechno vypadalo jako v ráji a teprve potom se to hrozivě odkrylo. Postrádám vývoj. - Kamera a její pohyby mi na začátku hodně vadily, ale potom jsem si uvědomila, že to je záměrně, takže aspoň za to bod nahoru. To bylo disturbing, když už nic jiného. - Hudba mě silně zklamala. Byla celá podivně vyhroceně fatalistická, podobný dojem mám i z celého filmu. Tak strašně se to snaží vypadat a působit tajemně a významně, až je to ve výsledku beznadějně prázdné. - Z tolika růžové by se zbláznil každý. - S mamkou jsme vždycky vedly spor ohledně dvojice Keira - Natalie. Máma říkala, že Natalie je jenom sexy, zatímco Keira umí i hrát, já prosazovala opak. Teď už si tím nejsem jistá. Je mi jasné, že Natalie bude za svůj výkon zde velmi chválena a nejspíš i ceněna a oceňována, ale pro mě přesvědčivá nebyla. Podívala jsem se na její filmografii a zpětně naznala, že jediný opravdový výkon pro mě předvedla v Leonovi a ve všech ostatních filmech je k uzoufání stejná. A kromě ní film nic jiného nenabízel, ach jo. K čemu je mi krásně křivohubý Vincent, když mu není dán prostor a nakonec jen vyšumí? Nebo Winona. Zajímá vůbec někoho dotahování motivů do konce? Mně teda pouhé prohlášení, že to bylo dokonalé, nestačí. Já to chci vidět. ---- A teď, když mě na to upozornil spolužák a já to porovnala s Pianistkou, tak musím říct, že podobnost je zarážející až skandální a začínám Aronofského podezřívat z bezduché plagiace.

Hluboký spánek (1946)

The Big Sleep
režie: Howard Hawks
scénář: William Faulkner
hrají: Humphrey Bogart, Lauren Bacall, John Ridgely
viděno 20. 1. 2011

Na každý klasický film se dívám s jakousi zvrácenou touhou, že se mi líbit nebude, že bude nudný a plytký a já budu moct ukázat na všechny, kteří ho adorují, a říct, že jsou povrchní a patolízaví a bez vlastního názoru a že jim máma dávala špatnou přesnídávku a oni nosili bryndák nakřivo a vůbec že se budu moct vyřádit a potom budu smutná, že mě film nepřekvapil, že nás nemohou čekat světlé zítřky, protože včerejšky byly noir. A proto jsem velmi ráda, když zjistím, že Humphrey Bogart opravdu byl roztomilý.

Zvrácený (2002)

Irréversible
režie, scénář: Gaspar Noé
hrají: Belluci, Cassel, Dupontel
viděno 8. 1. 2011

Hm, jaký to zajímavý vjem, skoro se mi během závěrečných sekvencí filmu dralo na mysl, že jsem byla proti svojí vůli vzdělána. Procházím teď jakýmsi obdobím života, kdy mám tendenci vymezovat se vůči své předchozí etapě, kdy jsem adorovala filmy zobrazující násilí (zejména) proto, že jsem si připadala jako veliký borec, že se na to vůbec vydržím upřeně dívat a neucukávám pohledem někam vedle. Přirozenou reakcí na to je, že teď mám zase tendenci jakýkoliv film, který dle mého "neopodstatněně" zobrazuje násilí, velmi brzy odsoudit. Během první poloviny sledování Irreversible jsem si zformovala názor, že film je zbytečný a nesnaží se nic říct, jenom šokovat "ty slušné" a tak dále a tak dále. Jenomže potom... ta zelená tráva! Ty květované šaty! Ta deka! Ta kniha!

Zjizvená tvář (1932)

Scarface: The Shame Of A Nation
režie: Howard Hawks
scénář: Ben Hecht, Howard Hawks
hrají: Paul Muni, Ann Dvorak, Karen Morley
viděno 5. 1. 2011

Mám takový dojem, že toto je film, který prošlapával cestu těm bijákům, proti kterým v dnešní době velmi brojím, totiž bijákům, kde hlavním hrdinou je špatný člověk a kde zobrazované násilí nevzbuzuje žádnou pozornost a bere se jako samozřejmost. Z nějakých důvodů ale tento film uznávám, možná právě proto, že jde nevyšlapanou cestou. Kromě toho mi zprostředkoval asi tak tisíckrát příjemnější divácký zážitek než gansterky Nového Hollywoodu (které mě k smrti nebaví). A na úplný závěr, Paul Muni je ve své roli naprosto odzbrojující.