Ecce homo! (1928)

The Crowd
režie: King Vidor
scénář: King Vidor, John V. A. Weaver
hrají: James Murray, Eleanor Boardman, Bert Roach
viděno 30. 12. 2009

Trochu nevím, co si o tomhle filmu myslet. Rozumem vím, že mi téma a obsah přijdou zajímavé, ale vůbec mě nebavilo na to koukat.

Evangelium sv. Matouše (1964)

Il Vangelo secondo Matteo/The Gospel According to St. Matthew
režie, scénář: Pier Paolo Pasolini
hrají: Enrique Irazoqui, Margherita Caruso, Susanna Pasolini
viděno 28. 12. 2009

"Kdo miluje svého otce nebo svou matku více nežli mne, není mne hoden." K filmu toho moc co říct nemám, ale prostě si musím přisadit, že opravdu nemám ráda sebestředné a majetnické lidi. A vůbec celkově lidi, co mají tendence předělávat ostatní k obrazu svému a ty nepředělatelné spálit věčným ohněm. To se mi na tom našem světě líbí, přátelé, že si každý můžeme říkat, co chceme.

Smoke (1995)

režie: Wayne Wang, Paul Auster (uncredited)
scénář: Paul Auster
hrají: Harvey Keitel, William Hurt, Forest Whitaker, Harold Perrineau
viděno 28. 12. 2009

You're innocent when you dream. Tenhle film obdivuji zejména z dramaturgického hlediska. Také jsem zpozorovala, že když byla při promítání závěrečné vánoční povídky místnost naplněna asi dvěma desítkami Američanů, dvěma Češkami a jedním stařičkým pánem ze Skotska, tak pouze dvě Češky a pán ze Skotska plakali jako želvy.

Tenkrát v Americe (1984)

Once Upon a Time in America
režie: Sergio Leone
scénář: Sergio Leone, Ernesto Gastaldi (povídka)
hrají: Robert De Niro, James Woods, Elizabeth McGovern
viděno 27. 12. 2009

Vycizelovaný melodram zasazený do takového světa a takové názorové roviny, že se s ním nikdy nemůžu ani částečně ztotožnit. A proto pro mě navždy nebude ničím jiným než šutrem na kraji cesty a je mi docela jedno, jak moc velkou cenu má.

Nesmiřitelní (1992)

Unforgiven
režie: Clint Eastwood
scénář: David Webb Peoples
hrají: Clint Eastwood, Gene Hackman, Morgan Freeman
viděno 26. 12. 2009

Dobrý film (ale dobrý je za tři! než bys řek švec), ale pořád tak nějak musím přemýšlet nad těmi přívlastky "realistický, nemilosrdný, bez příkras" a podobně. Některé části byly drsnější, ale mlácení hrdinů i řezání prostitutek už tady bylo i předtím. A zbytek mi stejně přišel velmi silně "ideologicky", rozuměj eastwoodovsky zabarven. Romantické záběry na vlahou tvář pořezané kurvy, která se zřejmě marně zamilovává do stárnoucího kovboje? Hrdlo prdlo. Krátkozraký křehký mladík, který se schovává za slupku chladnokrevného zabijáka? Hajzl z povolání v důchodu, který při pohledu na sviňskou "slušnou" společnost rezignuje na snahu vymanit se z dřívějších škatulek? Šerif drsňák-dobrák, podle toho s kým zrovna mluví? Pokud tohle nejsou typická příkrasová schémata, tak co to je? Nejvíc se mi líbily scény, ve kterých se hlavní protagonisté vůbec nevyskytovali, nebo byli jaksi postaveni mimo střed zájmu - zabití v lomu/písku/co-to-bylo (postava Roba Campbella mi vůbec byla sympatická, ten jeho jeliman mi asi jediný přirostl k srdci) nebo třeba krystalický strach v očích šerifových pohůnků, když se připravují na příjezd nájemného zabijáka.

Chyťte Cartera (1971)

Get Carter
režie, scénář: Mike Hodges
hrají: Michael Caine, Ian Hendry, Britt Ekland
viděno 18. 12. 2009

Film tak strašně nudný, že nejsem schopná říci, jestli mi přišel dobrý nebo špatný, čili ani pořádně nemůžu rozhodnout o hvězdičkách. Na začátku jsem si ještě říkala, že bych mohla nakonec chrochtat blahem, ale čím víc se film posunul, tím víc jsem si uvědomovala, že je mi veškeré dění absolutně volné. Ať si umře tenhle, ať si umře tamten, a tuhle taky zmlať, jen do toho...

Alonzo, muž bez rukou (1927)

The Unknown
režie: Tod Browning
scénář: Waldemar Young
hrají: Lon Chaney, Norman Kerry, Joan Crawford
viděno 18. 12. 2009

Jeden z nejlepších filmů němé éry. Nebo mám spíš říct jeden z těch, které se mi líbily nejvíc? Místo toho radši řeknu, že Tod Browning je podle mě jeden z nejlepších režisérů počátku kinematografie. Zručnost jeho typu velmi oceňuji. Taky se mi hodně líbil hudební doprovod. Psýcha na druhou. I když netuším, jestli byl originální, nebo se jednalo o moderní dodělek.

Evropa ´51 (1952)

Europa '51/No Greater Love
režie: Roberto Rossellini
scénář: Federico Fellini, Brunello Rondi
hrají: Ingrid Bergman, Alexander Knox, Rossana Rory
viděno 17. 12. 2009

Když slova jsou od toho, aby se mluvila, a skutky jsou od toho, aby se činily. A to v docela exkluzivním provedení.

Cabiriiny noci (1957)

Le Notti di Cabiria/The Nights of Cabiria
režie: Federico Fellini
scénář: Federico Fellini, Pier Paolo Pasolini, Maria Molinari (kniha)
hrají: Giulietta Masina, François Périer, Dorian Gray
viděno 16. 12. 2009

Musím říct, že výkon hlavní hrdiny mi připomněl to, co předvádí Renée Zellweger v Návratu do Cold Mountain (což mi nebylo až tak po chuti). Giulietta Masina mi byla rozhodně sympatičtější a rozhodně mi připadala přesvědčivější než Renée, ale ten způsob vytváření "buranky" - gesta, ruce v bok, nervózní krok, hlučnost, pokřivený obličej... vyložený "dežaví". Nicméně si mě snímek svou atmosférou a způsobem vyprávění ukradl víc než ukřičená blondýna (ač tam šlo hlavně o ni).

Mluv s ní (2002)

Hable con ella/Talk To Her
režie, scénář: Pedro Almodóvar
hrají: Javier Cámara, Darío Grandinetti, Leonor Watling
viděno 16. 12. 2009

Takové absurdium natočené kompletně vážně. Takže se mi ve výsledku nechtělo ani smát, ani plakat. Jestli je to dobře, nevím. Každopádně se mi hodně líbilo pár jednotlivých scén a záběrů, takže závěrem asi můžu říct, že jsem si to sledování užila. A jo, když se tak zkoumám povzdálí, tak to ve mně vzbudilo citovou odezvu.

Good Bye, Lenin! (2003)

režie, scénář: Wolfgang Becker
hrají: Daniel Brühl, Katrin Saß, Maria Simon
viděno 15. 12. 2009

Musím říct, že mi děsivě vadilo používání hudby z Amelie. Za jedno mi to přijde jako vaření polívky z polívky a spoléhání na "přidanou hodnotu", za druhý mi k povaze příběhu a způsobu vyprávění ta pomalá klavírní hudba ani nesedla. Tím pádem mi ani to celé vypořádávání s minulostí nemohlo připadat ideální, a to taky proto, že bylo až příliš idylické. To se mi to pěkně kecá. Ještě by se taky dalo říct, že po tom lámání nohou z úvodu jsem čekala jinší kalibr.

Zlaté opojení (1925)

The Gold Rush
režie, scénář: Charles Chaplin
hrají: Charles Chaplin, Mack Swain, Henry Bergman
viděno 13. 12. 2009

Film mě zase až tak moc nebavil, ale u některých scén jsem opravdu překvapeně koukala, takže ať se moje předpojaté srdce brání jak chce, nakonec dávám vyšší hodnocení než jsem původně zamýšlela. Nicméně se pořád utvrzuji v tom, že až na velké výjimky mi Chaplinův humor nic moc neříká.

Růžoví plameňáci (1972)

Pink Flamingos
režie, scénář: John Waters
hrají: Divine, David Lochary, Edith Massey
viděno 12. 12. 2009

To byla tedy nuda. A hlavně laciná nuda. Kdo přišel na to, že k zábavě stačí vzít chlapa, říct o něm, že je žena, nechat ho sem tam něco sežrat nebo vykouřit? No a pár dalších věcí teda, abych nežrala. Stejně je to ale dobrý leda tak na infarkty pro nepřipravené, ale na legraci pro zvrácené ne. Nicméně jak jsem tak poslouchala ten soundtrack, tak mi to připadalo jako nějakej špatnej Tarantino, respektive je jasný, na co se Kentán v tý videopůjčovně koukal, když byl mladej a nezkaženej.

Krtek (1970)

El Topo/The Mole
režie, scénář: Alejandro Jodorowsky
hrají: Alejandro Jodorowsky, Brontis Jodorowsky, Roberth John
viděno 6. 12. 2009, komentář ze dne 6. 12. 2014

2014: Už jsem na to přišla. Jodorowského estetika mi připomíná ilustrace Borise Jirků. Také mne fascinuje, že je to mnohem dojemnější, než si pamatuji. Zvlášť práce s hudbou. A všeobecně mě dojímá, jak jsem za posledních pět let dospěla. (Úryvek z původního komentáře z roku 2009: "Za všechny ty filmařský a divácký věcičky bych dala jasně plnej knedlík, protože jsem zvrhlej pozérskej narcistickej antisociální mizantropní prasák...") Tehdy jsem ještě nepsala spisovně a také spoustu věcí nechápala. Dnes nevidím na Krtkovi zvrhlého nic (respektive to, co je zvrhlé, je zástupce zvrhlosti samotné a tak je to správně) a některým aspektům rozumím víc (nebo jinak), než předtím. Jsem zvědavá, jak ho uvidím 6. prosince 2019. Protože jsem se na film spontánně podívala na den přesně, měla bych z toho totiž dozajista udělat tradici.

Nebe nad Berlínem (1987)

Der Himmel über Berlin/Wings of Desire
režie: Wim Wenders
scénář: Wim Wenders, Richard Reitinger
hrají: Bruno Ganz, Solveig Dommartin, Otto Sander, Peter Falk
viděno 5. 12. 2009

Krásná "alternativní oddychovka". Když obraz prvně zbarevněl, myslela jsem, že radostí vyskočím až ke stropu. A to se mi líbí vždycky, znovuobjevování již objeveného. A nakonec si ještě začnu říkat, že Bruno Ganz fakt válí. S culíčkem byl k sežrání, v přebarevném obleku potom taky. Jo. Tohle mi prostě sedlo.

Satyrikon (1969)

Satyricon
režie: Federico Fellini
scénář: Federico Fellini, Brunello Rondi, Petronius (kniha)
hrají: Martin Potter, Hiram Keller, Salvo Randone
viděno 3. 12. 2009

Pořád jsem si říkala, co mi na tom přišlo tak divné, a teď jsem na to přišla. Nic. Právě že nic mi na tom nepřipadalo divné, a to jsem očekávala ultrasmršť divnosti. Dneska mi samotný fakt, že je někdo homosexuál, nepřijde dostatečně provokující ani tendenčně dekadentní. No a ty věci okolo... vždyť to vídáme denně na ulici.

Fantom opery (1925)

The Phantom of the Opera
režie: Rupert Julian, Edward Sedgwick, Lon Chaney
scénář: Gaston Leroux
hrají: Lon Chaney, Mary Philbin, Norman Kerry
viděno 3. 12. 2009

Mýtus kolem Fantoma opery se mě celkově moc nedotýká, z pozdějšího muzikálu podle mě za něco stojí jenom jedna jediná melodie, příběh je slabý a nezáživný. Tohle zpracování tyto moje názory nemohlo příliš oslabit. Pro mě absolutně mimo.