Collateral (2004)

USA
režie: Michael Mann
scénář: Stuart Beattie
hrají: Tom Cruise, Jamie Foxx, Jada Pinkett Smith
viděno 29. 8. 2009

-"Man, I don't know any Rwandans." -"You don't know the guy in the trunk, either."

Bez chuti. Bez zápachu. O čem to bylo? Pamatuji si kamennou tvář Toma Cruise. Pamatuji si také, že ji mívá i ve filmech, kde nehraje kamenné lidi. Proti své vůli vzdělán. Kdo - divák, drožkař. Noční město? Noční můra.

Doktor Živago (1965)

Doctor Zhivago
režie: David Lean
scénář: Robert Bolt, Boris Pasternak (kniha)
hrají: Omar Sharif, Julie Christie, Geraldine Chaplin
viděno 25. 8. 2009

Pro mě to pouze zajímavá a v jistém smyslu krutá kamera zvedá z šedin kategorie "rozvláčně zpracovaná rozvláčná klasika".

Bláhové ženy (1922)

Foolish Wives
režie, scénář: Erich von Stroheim
hrají: Erich von Stroheim, Miss DuPont, Rudolph Christians
viděno 25. 8. 2009

Mám Stroheima mnohem raději jako herce než jako režiséra (ačkoliv Chamtivost uctívám, ó bóže), ale tady se nám sešel vzácný okamžik, kde mě jako režisér, ale ani jako herec vůbec nezajímá. Množství stopáže (Jde takové slovní spojení vůbec použít? Používám ho proto, abych naznačila, jak moc moc moc dlouhý se mi film zdál.) mi přijde zcela neadekvátní skutečnému obsahu.

Čarodějnictví v průběhu věků (1922)

Häxan/Witchcraft Through the Ages
režie, scénář: Benjamin Christensen
hrají: Maren Pedersen, Tora Teje, Benjamin Christensen
viděno 25. 8. 2009

Já to snad zvednu na těch pět hvězdiček, hlavně když se podívám na to krásné staroškolské maskování, žádné jedničky a nuly, ale opravdoví čerti, opravdové chlupy, opravdové rohy, opravdové nahé zadky a opravdové špičaté uši, to už se dneska jen tak nevidí. Ale na tomhle filmu mě zaujala nejen výprava. Kdyby se odstranila jásavá originální hudba a dodalo se tam něco ze syntetizátoru, opravdu nervydrásajícího, tak by z toho byl odstašujícně krutý a ironický pohled na hony na čarodějnice, takhle má výsledek přece jen víc zakulacené hrany. A přímo zbožňuju tu část o hysterkách. Nevím, jestli je to pravda nebo ne, ale od téhle chvíle píchám všechny svoje ženské známé do zad a chechtám se jim.

Doktor Mabuse, dobrodruh (1922)

Dr. Mabuse, der Spieler - Ein Bild der Zeit/Dr. Mabuse, Parts 1 and 2
režie: Fritz Lang
scénář: Fritz Lang, Thea von Harbou
hrají: Rudolf Klein-Rogge, Alfred Abel, Bernhard Goetzke
viděno 23. 8. 2009

Musím říct, že Závěť doktora Mabuse jsem si užila mnohem víc, ale nejsem schopna říct, jestli to znamená, že Závěti dobře posloužila výhoda zvuku, jestli za tu dobu Lang vyrostl jako režisér nebo zda Závěť zkrátka odpovídá mému vkusu víc než Dobrodruh.

Tenká červená linie (1998)

The Thin Red Line
USA
režie: Terrence Malick
scénář: Terrence Malick + James Jones (kniha)
hrají: Sean Penn, Adrien Brody, James Caviezel, Ben Chaplin
viděno 23. 8. 2009, komentář ze dne 8. 4. 2017

Po zatím třech filmech Terrence Malicka musím říct, že ne vždy mi jeho silně rozpoznatelný rukopis přijde jako dobrá věc. Na Tenké červené linii mě asi nejvíc vyvádí z míry diskrepance mezi obrazem a voiceoverem. Malicka považuji za mistra vyobrazení každého jednotlivého vojáka jako jedinečné individuality, velmi jednoduše je to najednou film o vojácích a nikoliv o válce a to je krásné. A kam se hrabe Spielberg, musím dodat. V komentáři/voiceoveru ale najednou zní všichni velmi podobně, přemýšlejí podobně, jejich osobnost je najednou pryč. To mě nesmírně mate a nejspíš mi to i brání se na film doopravdy napojit. S plynutím času tento problém místy trošičku zeslábne, zejména když se dostane na stručnější myšlenky těch "méně hlavních" vojáků, ale v té době už film běží docela dlouho a já se musím přiznat, že jsem z něj unavená. Použitá hudba tomu také nepomáhá - jak moc jsem toužila slyšet elektrickou kytaru nebo jakýkoliv jiný ostrý zvuk vyjma střílení.

Chápu, že už v této tříhodinové verzi musel režisér extrémně zkracovat svoji původní vizi, takže jsem zmatená, co vlastně navrhnout jako řešení. Velmi často jiným filmům vyčítám, že si nechávají příliš málo času na jednotlivé emoce, a tady bych chtěla doporučit zkracování? Vezměme si Bena Chaplina a jeho ženu - nepamatuji si nejspíš všechny epizody vzpomínek, ale z těch delších jsme viděli minimálně návštěvu mola na mořském pobřeží, brodění v moři ve žlutých šatech, milování doma za zataženými závěsy, houpání na houpačce. Kdyby některá z těchto epizod vypadla, nebo všechny až na jednu, jak moc by to film zasáhlo? Byl by to jiný film? Přišel by o svou jedinečnost nebo by za cenu malé oběti získal na spádu? Nevím. Jisté je, že díky tomu odbíhavému, do sebe zahleděnému vyprávění to zcela jistě není film pro mne. Sice obdivuji mozek, který řídí oko kamery, ale neprožívám příběh, který se před ní odehrává.

Nejpůsobivější scény: Jared Leto pozoruje, jak se mění světlo nad krajinou. Matt Doran se dotýká citlivky stydlivé. Ptáče se vylíhne na bitevním poli. James Caviezel vidí tvář muže pohřbeného v hlíně. Co mají všechny tyto scény společné? Není potřeba, aby se v nich mluvilo, jsou výmluvné samy o sobě. Ráda bych toho víc tímto způsobem.

Země bez chleba (1933)

Las Hurdes/Land Without Bread
režie, scénář: Luis Buñuel
viděno 22. 8. 2009

Silný myšlenkový stimul rovněž třeba ocenit. Kvůli tomuhle filmu jsem se hodně napřemýšlela a rozhodně se k tomu ještě hodlám vrátit.

Nanuk - člověk primitivní (1922)

Nanook of the North
režie, scénář: Robert J. Flaherty
hrají: Allakariallak, Nyla, Cunayou, Allee, Allegoo
viděno 21. 8. 2009

Síla dokumentu, popřípadě dokumentárního filmu, dle mého spočívá zejména ve zpětné konfrontaci se skutečností. Když vidím takovýhle snímek, který o sobě hrdě hlásá, že je dokumentární, potom si někde přečtu, že na základě inscenovaných scén předkládá svoji vizi skutečnosti způsobem "tohle se někde děje a děje se to teď", a nakonec se ještě dozvím, že představitel hlavní postavy několik měsíců po natáčení zemřel hlady, potom bude ona konfrontace a vytváření názoru a prožívání reflexe určitě zajímavé.

Célina a Julie si vyjely na lodi (1974)

Céline et Julie vont en bateau/Celine and Julie Go Boating
režie: Jacques Rivette
scénář: Juliet Berto, Dominique Labourier, Bulle Ogier, Marie-France Pisier, Jacques Rivette
hrají: Juliet Berto, Dominique Labourier, Bulle Ogier, Marie-France Pisier, Barbet Schroeder, Jean Douchet, Philippe Clévenot
viděno 20. 8. 2009

Jedna z nejkrásnějších filmových odměn, jakých se mi kdy dostalo. Jak se občas říká, že každý hledá film, který by chtěl vidět znovu poprvé, tak pro mě by to byl tento. Tak promyšlené a přesné vyprávění musím obdivovat. Mnoho scén je postavených tak, že kdyby byly z filmu vyňaty, fungovaly by jako absurdní groteska i samostatně, zároveň je vše provázané a navzájem se doplňující. Líbil se mi kontrast civilnosti hereček s neobvyklou normalitou nastolenou jednáním jejich postav. I když směr vývoje děje nebyl nijak překvapující, přece bylo velmi zábavné ho sledovat a objevovat. A když konečně přišla na řadu ta loď, zůstala jsem němá. Podle mého se tak povznášející pocit s mnoha superlativy nesnese, takže už radši skončím. ♥♥♥

Putovala jsem se Zombií (1943)

I Walked with a Zombie

USA
režie: Jacques Tourneur
scénář: Curt Siodmak, Ardel Wray + Inez Wallace (povídka), Charlotte Brontë (kniha)
hrají: James Ellison, Frances Dee, Tom Conway
viděno 19.8.2009, komentář 8.9.2022

A cenu o nejvíce zavádějící filmový plakát získává... Takový druh zážitku jsem rozhodně nečekala. Kytarista a jeho píseň. Muž tančící s meči. Všudypřítomná hra stínů, světla a představivosti probuzené atmosférou. Jsou tam dobově poplatné pasáže, jako kupříkladu jakákoliv rozmluva mezi hlavní hrdinkou a manželem a obecně přístup mužů k ženám a jich všech k partnerství a sexualitě a vůbec lidství. A potom samozřejmě celý ten problém exoticismu a kolonialismu. Nicméně bych řekla, že se tvůrcům podařilo udržet to civilní a komorní a nedělají ze svých POC karikatury ani záporáky. Vyznavači voodoo působí hlavně jako katalyzátor pro drámo v rodině plantážníka, a jaké chladně odtažité drámo to je. Konec by byl úplně fantastický, kdyby si odpustili ten finální voice-over a skončilo odchodem do moře.

2001: Vesmírná odysea (1968)

2001: A Space Odyssey
režie: Stanley Kubrick
scénář: Stanley Kubrick, Arthur C. Clarke
hrají: Keir Dullea, Gary Lockwood, William Sylvester
viděno 18. 8. 2009

(Everybody's dead, Dave, everybody's dead.) Podobně jako Tarkovského Solaris, ten film mě prostě nezajímá, ve smyslu že jeho téma i provedení jde zcela mimo můj okruh zájmů, bez ohledu na kvalitu samotnou. Nemyslím si tudíž, že by to bylo tím, že nejsem dostatečně intelektuálně na výši. Jsem na jiné mimoběžce.

Memento (2000)

USA
režie: Christopher Nolan
scénář: Christopher Nolan + Jonathan Nolan (povídka)
hrají: Guy Pearce, Carrie-Anne Moss, Joe Pantoliano
viděno 17. 8. 2009, komentář aktualizován 8. 3. 2018

Memento je tak formálně roztomilé, až se úplně zdráhám dát plný počet hvězdiček. Když jsem přemýšlela, co se mi na filmu líbilo úplně nejvíc, tak jsem dospěla k tomu, že využití Guye Pearce. Nejsem si jistá, jestli jsem ho vůbec viděla někde jinde hrát pořádně, ale tady s ním Nolan čaruje takovým způsobem, až by jeden mohl být ošálen, že se jedná o áčkového herce. A Carrie-Anne je tu tak ďábelská mrcha, až se divím, že ji nevídáme na plátnech častěji. (Ale to zase říkám zpětně, asi je třeba uznat, že na přelomu tisíciletí byla obsazovaná do zajímavých projektů.)

"Hele, honím toho chlapa. Prásk, prásk. Ne, on honí mě." - Asi takový ten film je. Nekoukám na něj, on kouká na mě.

Usmívající se paní Beudetová (1922)

La Souriante madame Beudet/The Smiling Madame Beudet
režie: Germaine Dulac
scénář: Germaine Dulac, Denys Amiel, André Obey
hrají: Germaine Dermoz, Alexandre Arquillière
viděno 16. 8. 2009

Jeden z nejlepších filmů němé éry, řekla bych, nebo rozhodně jeden z nejzajímavějších, už jen v tom, jaké problémy řeší a jak se na ně dívá. Domácí rituály a stereotypy (skvěle použité přemisťování vázy s květinami po stolečku), myšlenkové procesy jak její, tak jeho, používání třetího člověka jako zbraně proti svému partnerovi, výhružky a sliby, které nikdy nemíním naplnit... To jsou všechno věci odkoukané ze života, na které si mohu šáhnout a které jsou i pro mě velmi uvěřitelné, což je třeba pocit, který jsem z Griffitových, o mnoho slavnějších, snímků nikdy neměla. Plus zajímavé impresionistické vidění, které kašle na nějakou bombastičnost a zůstává parádně sevřené a atmosférické.

Noční můra v Elm Street (1984)

A Nightmare on Elm Street
režie, scénář: Wes Craven
hrají: Robert Englund, Ronee Blakley, Heather Langenkamp
viděno 16. 8. 2009

Velký problém tohohle filmu vidím v té naprosto otřesné osmdesátkové produkci. Protože i když si myslím, že spousta starých věcí může být kvůli své neumělosti a naivitě proklatě stylová a zábavně špatná, tak tahle strašná syntetizátorová hudba v kombinaci s napomádovanými účesy nějakým způsobem účinkuje tak, že mi vstávají všechny chlupy na těle, ale určitě ne tak, že by se mi to líbilo. Takhle na mě film působí, jako by pár dost dobrých nápadů (třeba natočení a sestříhání Tininy smrti, potom Nancy v koupelně, gejzíry a jazyky a tak) bylo umístěno do velkého smotku skelné vaty a já si měla do něj skočit, abych se k těm scénám dostala. Když už mě má svědit a pálit celé tělo, tak bych za to chtěla víc. (Ať jsou si klidně nagelovaní, ale jinou hudbu, prosííím.)

Within Our Gates (1920)

režie, scénář: Oscar Micheaux
hrají: Evelyn Preer, Flo Clements, James D. Ruffin
viděno 16. 8. 2009

Vzhledem k tématu a historickým souvislostem důležitý film, co se týče diváckého zážitku ovšem celkem postradatelný. A to říkám i o Griffithovi, jen aby bylo jasno.

Mutant (2006)

Gwoemul/The Host
režie, scénář: Joon-ho Bong
hrají: Kang-ho Song, Doo-na Bae, Hae-Il Park
viděno 15. 8. 2009

Jo, je to blbost na entou, ale je strašná prdel to sledovat. - O tři roky později říkám: Jéžiš, to je geniální! A závěrečná scéna! Vypne televizi nohou! Já ho miluju. - A ještě o nějakou chvíli později: A vůbec to není blbost!

Deset dní, které otřásly světem (1927)

Десять дней, которые потрясли мир/Октябрь/Oktyabr/October/Ten Days That Shook the World
režie, scénář: Grigorij Alexandrov, Sergej M. Ejzenštejn
hrají: Vladimir Popov, Vasili Nikandrov
viděno 14. 8. 2009

Montáž fajn, ačkoliv jak byl začátek strhující a mistrně vyprávěný, tak čím víc ke konci jsem si říkala, že jak film lpí na popsání každé nuance, tak tím zároveň ztrácí na tempu a dovedla bych si ho představit kratší a hutnější. Veliký problém ale mám problém s tím, jak silně emocionálně a vlastně i pudově dokáže člověkem hnout podívaná na ty správně vybrané věci. První zdvihání mostů budiž toho příkladem. Toho se bojím. A už jenom úvodní titulek, který oznamuje, že se snímek snaží revoluční události popsat s co největší možnou mírou realismu, postavený do kontrastu s vědomostmi dnešního diváka, že stalinisté nechali film přestříhat, aby ukazoval tu správnou pravdu.

Cesta na východ (1920)

Way Down East
režie: D. W. Griffith
scénář: Anthony Paul Kelly
hrají: Lillian Gish, Richard Barthelmess, Lowell Sherman
viděno 14. 8. 2009

Pro mě mají Griffithovy filmy hodnotu jako materiály zachycující svou dobu, ale ani tak si nedovedou udržet moji pozornost.

Babe - galantní prasátko (1995)

Babe
režie: Chris Noonan
scénář: George Miller, Chris Noonan, Dick King-Smith (kniha)
hrají: Miriam Margolyes, Hugo Weaving, James Cromwell
viděno 10. 8. 2009

A jednoho krásného dne se zamyslelo, vzbouřilo, vyhnalo svoje pány pryč a na bránu přidělalo ceduli Farma zvířat. A kdybych se měla nějak sofistikovaněji vyjádřit k tomu, proč mám s tímhle filmem problém, protože někdo mi vyčítal, že nemůžu přece strhávat filmy pro děti "jenom proto, že jsou pro děti", tak se vyjádřím: Koukám, že tenhle film je adaptace knížky a to je přesně moje pointa. Myslím si, že takovouhle látku by si měly děti číst. Proč ji přežvýkávat do zplošťující a nijaké filmové podoby, která neobsahuje žádnou přidanou hodnotu.

Saló aneb 120 dnů sodomy (1975)

Salò o le 120 giornate di Sodoma/Salo, or the 120 Days of Sodom
režie: Pier Paolo Pasolini
scénář: Pier Paolo Pasolini, Sergio Citti, Pupi Avati, Marquis de Sade (kniha)
hrají: Paolo Bonacelli, Giorgio Cataldi, Umberto Paolo Quintavalle
viděno 10. 8. 2009

Byla jsem ochotna přistoupit na režisérovu hru. Říkala jsem si, že bych hodnotila výš, kdyby to nebylo tak strašně zdlouhavé. Jenže ta zdlouhavost k tomu asi patří, pokud to má být zobrazení a kritika konzumu, jak jsem to pochopila, takže to tomu vyčíst nemůžu. K srdci mi to nepřirostlo, emoce moc nevzbudilo [očekávala jsem něco daleko horšího + (vložená poznámka: přála bych si tenhle film vidět, aniž bych o něm cokoliv věděla předem)], postavy byly dost ploché (hahaha), zahrané přesně v této intenci, myšlenka tam nějaká byla nebo jsem si ji částečně domyslela, určitě si myslím, že jsem narazila na ironii, ta by se ostatně při mírném posunutí úhlu pohledu dala přehrabovat lopatou (scéna, kdy všichni lžou, aby si zachránili zadek, otočení dalekohledu při závěrečné kochačce). Líbila se mi kamera a kulisy. Jinak už nemám co dodat, kromě toho, že mi prostě jako bestiální přijdou jiné věci než pobuřující filmy. V tomhle směru je docela zajímavé sledovat reakce lidí víc než samotný film, ale bez filmu by to nešlo. Potrefená husa nejvíc kejhá nebo jak to bylo. --- A taky si nemůžu odpustit reakci pana Letce: "Tenhle film je o hovně. Doslova."

Once (2006)

Irsko
režie, scénář: John Carney
hrají: Glen Hansard, Markéta Irglová, Geoff Minogue
viděno 10. 8. 2009

Tomuhle filmu rozumím špatně. Hudebně bych film pochválila maximálně z toho hlediska, že má Glen v pokoji na dveřích plakát Ramones, jinak mě tenhle typ emocionální-nebo-co-to-je muziky nebere. A zbytek byl příliš umělý na to, abych viděla něco jiného než neherce nehrát. Křehký příběh se pro mě nedostavil.

Frigo, oběť krevní msty (1923)

Our Hospitality
režie: John G. Blystone, Buster Keaton
scénář: Clyde Bruckman
hrají: Buster Keaton, Natalie Talmadge
viděno 8. 8. 2009

Busteru Keatonovi je vlastní takové fluidum a taková vizáž, že mi docela stačí, aby jen tak smutně seděl a do rohu se díval, a už mě baví to sledovat. Jenže jeho jednoduché dějové zápletky (na rozdíl od Chaplina, který mi přijde, na svůj komický vzhled spoléhá docela často a daleko méně zábavně) jsou nacpané tolika ozvláštňujícími nápady, že člověk nestíhá od začátku do konce žasnout. I tenhle film je jimi prošpikovaný skrz naskrz. Satirická narážka na stav železnice je například nejen třeskutě vtipná, ale taky aktuální dodnes, řekla bych, a kdykoliv někam jedu vlakem, tak si na tuhle parádní jízdu vzpomenu.

King Kong (1933)

režie: Merian C. Cooper, Ernest B. Schoedsack
scénář: James Ashmore Creelman, Ruth Rose
hrají: Fay Wray, Robert Armstrong, Bruce Cabot
viděno 7. 8. 2009

-"Není ten chlap šílenej?" -"Jen nadšenej." Tak jo, tohle je blockbuster, jaký jsem schopná zkouknout, aniž bych měla pocit, že se mnou tvůrci ošklivě hrajou jenom o penízky do kasiček. Ono to tak sice je, ale netlačilo se mi to během sledování na mysl tak okatě. Možná je to i tím, že to není technicky na takové úrovni jako pozdější verze, takže to nepůsobí jako namachrovaná onanie. Myslím, že podobným filmům hodně uškodilo, když se přenesly do áčkové kategorie. Navíc se mi líbilo, že se film nebere tak strašně vážně jako třeba Jacksonova verze, zkrátka jsem měla pocit, že je ponechán prostor myslet si o Denhamovi s těma jeho puškama a kamerama, že je nejspíš opravdu pošahanej. Taky ten kontrast naivních líbaček na palubě a rozmačkaných lidiček všude možně stál za to. Taky mě zaujalo, jak ten chlápek lezl na strom, aby na něj dinosaurus líp dosáhnul a nemusel se pro něj ohýbat. Cesta do pravěku přesně v americkém stylu běží-li to na nás, tak to zastřelíme, natočíme a prodáme. Svatá makrelo.

Muž s kinoaparátem (1929)

Человек с Киноаппаратом/Chelovek s kino-apparatom/The Man with the Movie Camera
režie, scénář, hrají: Dziga Vertov
viděno 5. 8. 2009

Zajímavé mi přijde zejména to, že tvůrci považovali tento pohled na svět za nejpravdivější, jakého lze dosáhnout.

Křižník Potěmkin (1925)

Bronenosec Poťomkin/The Battleship Potemkin
režie, scénář: Sergej M. Ejzenštejn
hrají: Alexandr Antonov, Grigorij Alexandrov, Ivan Bobrov
viděno 4. 08. 2009

Nějak mě ta kolektivní soudružská radost nejímá. Klipovitý střih a hysterické davy filmovou perlu nedělají. A skoro bych se přidala k těm, kteří by chtěli slyšet, co tenhle film bez dialogů říká... Válka je mír? Nevědomost je síla?

Frigo jako Sherlock Holmes (1924)

Sherlock Jr.
režie: Buster Keaton
scénář: Jean C. Havez, Joseph A. Mitchell, Clyde Bruckman
hrají: Buster Keaton, Kathryn McGuire, Erwin Connelly
viděno 4. 8. 2009

Vynikající. Kéž by aspoň třetina dnešních komedií dokázala být takovýmhle způsobem vtipná. Fantazie je největší dar, já to říkám pořád, a u Bustera Keatona jsem ochotna bez uzardění tvrdit, že on opravdu žádné meze ničemu neklade.