Ecce homo! (1928)

The Crowd
režie: King Vidor
scénář: King Vidor, John V. A. Weaver
hrají: James Murray, Eleanor Boardman, Bert Roach
viděno 30. 12. 2009

Trochu nevím, co si o tomhle filmu myslet. Rozumem vím, že mi téma a obsah přijdou zajímavé, ale vůbec mě nebavilo na to koukat.

Evangelium sv. Matouše (1964)

Il Vangelo secondo Matteo/The Gospel According to St. Matthew
režie, scénář: Pier Paolo Pasolini
hrají: Enrique Irazoqui, Margherita Caruso, Susanna Pasolini
viděno 28. 12. 2009

"Kdo miluje svého otce nebo svou matku více nežli mne, není mne hoden." K filmu toho moc co říct nemám, ale prostě si musím přisadit, že opravdu nemám ráda sebestředné a majetnické lidi. A vůbec celkově lidi, co mají tendence předělávat ostatní k obrazu svému a ty nepředělatelné spálit věčným ohněm. To se mi na tom našem světě líbí, přátelé, že si každý můžeme říkat, co chceme.

Smoke (1995)

režie: Wayne Wang, Paul Auster (uncredited)
scénář: Paul Auster
hrají: Harvey Keitel, William Hurt, Forest Whitaker, Harold Perrineau
viděno 28. 12. 2009

You're innocent when you dream. Tenhle film obdivuji zejména z dramaturgického hlediska. Také jsem zpozorovala, že když byla při promítání závěrečné vánoční povídky místnost naplněna asi dvěma desítkami Američanů, dvěma Češkami a jedním stařičkým pánem ze Skotska, tak pouze dvě Češky a pán ze Skotska plakali jako želvy.

Tenkrát v Americe (1984)

Once Upon a Time in America
režie: Sergio Leone
scénář: Sergio Leone, Ernesto Gastaldi (povídka)
hrají: Robert De Niro, James Woods, Elizabeth McGovern
viděno 27. 12. 2009

Vycizelovaný melodram zasazený do takového světa a takové názorové roviny, že se s ním nikdy nemůžu ani částečně ztotožnit. A proto pro mě navždy nebude ničím jiným než šutrem na kraji cesty a je mi docela jedno, jak moc velkou cenu má.

Nesmiřitelní (1992)

Unforgiven
režie: Clint Eastwood
scénář: David Webb Peoples
hrají: Clint Eastwood, Gene Hackman, Morgan Freeman
viděno 26. 12. 2009

Dobrý film (ale dobrý je za tři! než bys řek švec), ale pořád tak nějak musím přemýšlet nad těmi přívlastky "realistický, nemilosrdný, bez příkras" a podobně. Některé části byly drsnější, ale mlácení hrdinů i řezání prostitutek už tady bylo i předtím. A zbytek mi stejně přišel velmi silně "ideologicky", rozuměj eastwoodovsky zabarven. Romantické záběry na vlahou tvář pořezané kurvy, která se zřejmě marně zamilovává do stárnoucího kovboje? Hrdlo prdlo. Krátkozraký křehký mladík, který se schovává za slupku chladnokrevného zabijáka? Hajzl z povolání v důchodu, který při pohledu na sviňskou "slušnou" společnost rezignuje na snahu vymanit se z dřívějších škatulek? Šerif drsňák-dobrák, podle toho s kým zrovna mluví? Pokud tohle nejsou typická příkrasová schémata, tak co to je? Nejvíc se mi líbily scény, ve kterých se hlavní protagonisté vůbec nevyskytovali, nebo byli jaksi postaveni mimo střed zájmu - zabití v lomu/písku/co-to-bylo (postava Roba Campbella mi vůbec byla sympatická, ten jeho jeliman mi asi jediný přirostl k srdci) nebo třeba krystalický strach v očích šerifových pohůnků, když se připravují na příjezd nájemného zabijáka.

Chyťte Cartera (1971)

Get Carter
režie, scénář: Mike Hodges
hrají: Michael Caine, Ian Hendry, Britt Ekland
viděno 18. 12. 2009

Film tak strašně nudný, že nejsem schopná říci, jestli mi přišel dobrý nebo špatný, čili ani pořádně nemůžu rozhodnout o hvězdičkách. Na začátku jsem si ještě říkala, že bych mohla nakonec chrochtat blahem, ale čím víc se film posunul, tím víc jsem si uvědomovala, že je mi veškeré dění absolutně volné. Ať si umře tenhle, ať si umře tamten, a tuhle taky zmlať, jen do toho...

Alonzo, muž bez rukou (1927)

The Unknown
režie: Tod Browning
scénář: Waldemar Young
hrají: Lon Chaney, Norman Kerry, Joan Crawford
viděno 18. 12. 2009

Jeden z nejlepších filmů němé éry. Nebo mám spíš říct jeden z těch, které se mi líbily nejvíc? Místo toho radši řeknu, že Tod Browning je podle mě jeden z nejlepších režisérů počátku kinematografie. Zručnost jeho typu velmi oceňuji. Taky se mi hodně líbil hudební doprovod. Psýcha na druhou. I když netuším, jestli byl originální, nebo se jednalo o moderní dodělek.

Evropa ´51 (1952)

Europa '51/No Greater Love
režie: Roberto Rossellini
scénář: Federico Fellini, Brunello Rondi
hrají: Ingrid Bergman, Alexander Knox, Rossana Rory
viděno 17. 12. 2009

Když slova jsou od toho, aby se mluvila, a skutky jsou od toho, aby se činily. A to v docela exkluzivním provedení.

Cabiriiny noci (1957)

Le Notti di Cabiria/The Nights of Cabiria
režie: Federico Fellini
scénář: Federico Fellini, Pier Paolo Pasolini, Maria Molinari (kniha)
hrají: Giulietta Masina, François Périer, Dorian Gray
viděno 16. 12. 2009

Musím říct, že výkon hlavní hrdiny mi připomněl to, co předvádí Renée Zellweger v Návratu do Cold Mountain (což mi nebylo až tak po chuti). Giulietta Masina mi byla rozhodně sympatičtější a rozhodně mi připadala přesvědčivější než Renée, ale ten způsob vytváření "buranky" - gesta, ruce v bok, nervózní krok, hlučnost, pokřivený obličej... vyložený "dežaví". Nicméně si mě snímek svou atmosférou a způsobem vyprávění ukradl víc než ukřičená blondýna (ač tam šlo hlavně o ni).

Mluv s ní (2002)

Hable con ella/Talk To Her
režie, scénář: Pedro Almodóvar
hrají: Javier Cámara, Darío Grandinetti, Leonor Watling
viděno 16. 12. 2009

Takové absurdium natočené kompletně vážně. Takže se mi ve výsledku nechtělo ani smát, ani plakat. Jestli je to dobře, nevím. Každopádně se mi hodně líbilo pár jednotlivých scén a záběrů, takže závěrem asi můžu říct, že jsem si to sledování užila. A jo, když se tak zkoumám povzdálí, tak to ve mně vzbudilo citovou odezvu.

Good Bye, Lenin! (2003)

režie, scénář: Wolfgang Becker
hrají: Daniel Brühl, Katrin Saß, Maria Simon
viděno 15. 12. 2009

Musím říct, že mi děsivě vadilo používání hudby z Amelie. Za jedno mi to přijde jako vaření polívky z polívky a spoléhání na "přidanou hodnotu", za druhý mi k povaze příběhu a způsobu vyprávění ta pomalá klavírní hudba ani nesedla. Tím pádem mi ani to celé vypořádávání s minulostí nemohlo připadat ideální, a to taky proto, že bylo až příliš idylické. To se mi to pěkně kecá. Ještě by se taky dalo říct, že po tom lámání nohou z úvodu jsem čekala jinší kalibr.

Zlaté opojení (1925)

The Gold Rush
režie, scénář: Charles Chaplin
hrají: Charles Chaplin, Mack Swain, Henry Bergman
viděno 13. 12. 2009

Film mě zase až tak moc nebavil, ale u některých scén jsem opravdu překvapeně koukala, takže ať se moje předpojaté srdce brání jak chce, nakonec dávám vyšší hodnocení než jsem původně zamýšlela. Nicméně se pořád utvrzuji v tom, že až na velké výjimky mi Chaplinův humor nic moc neříká.

Růžoví plameňáci (1972)

Pink Flamingos
režie, scénář: John Waters
hrají: Divine, David Lochary, Edith Massey
viděno 12. 12. 2009

To byla tedy nuda. A hlavně laciná nuda. Kdo přišel na to, že k zábavě stačí vzít chlapa, říct o něm, že je žena, nechat ho sem tam něco sežrat nebo vykouřit? No a pár dalších věcí teda, abych nežrala. Stejně je to ale dobrý leda tak na infarkty pro nepřipravené, ale na legraci pro zvrácené ne. Nicméně jak jsem tak poslouchala ten soundtrack, tak mi to připadalo jako nějakej špatnej Tarantino, respektive je jasný, na co se Kentán v tý videopůjčovně koukal, když byl mladej a nezkaženej.

Krtek (1970)

El Topo/The Mole
režie, scénář: Alejandro Jodorowsky
hrají: Alejandro Jodorowsky, Brontis Jodorowsky, Roberth John
viděno 6. 12. 2009, komentář ze dne 6. 12. 2014

2014: Už jsem na to přišla. Jodorowského estetika mi připomíná ilustrace Borise Jirků. Také mne fascinuje, že je to mnohem dojemnější, než si pamatuji. Zvlášť práce s hudbou. A všeobecně mě dojímá, jak jsem za posledních pět let dospěla. (Úryvek z původního komentáře z roku 2009: "Za všechny ty filmařský a divácký věcičky bych dala jasně plnej knedlík, protože jsem zvrhlej pozérskej narcistickej antisociální mizantropní prasák...") Tehdy jsem ještě nepsala spisovně a také spoustu věcí nechápala. Dnes nevidím na Krtkovi zvrhlého nic (respektive to, co je zvrhlé, je zástupce zvrhlosti samotné a tak je to správně) a některým aspektům rozumím víc (nebo jinak), než předtím. Jsem zvědavá, jak ho uvidím 6. prosince 2019. Protože jsem se na film spontánně podívala na den přesně, měla bych z toho totiž dozajista udělat tradici.

Nebe nad Berlínem (1987)

Der Himmel über Berlin/Wings of Desire
režie: Wim Wenders
scénář: Wim Wenders, Richard Reitinger
hrají: Bruno Ganz, Solveig Dommartin, Otto Sander, Peter Falk
viděno 5. 12. 2009

Krásná "alternativní oddychovka". Když obraz prvně zbarevněl, myslela jsem, že radostí vyskočím až ke stropu. A to se mi líbí vždycky, znovuobjevování již objeveného. A nakonec si ještě začnu říkat, že Bruno Ganz fakt válí. S culíčkem byl k sežrání, v přebarevném obleku potom taky. Jo. Tohle mi prostě sedlo.

Satyrikon (1969)

Satyricon
režie: Federico Fellini
scénář: Federico Fellini, Brunello Rondi, Petronius (kniha)
hrají: Martin Potter, Hiram Keller, Salvo Randone
viděno 3. 12. 2009

Pořád jsem si říkala, co mi na tom přišlo tak divné, a teď jsem na to přišla. Nic. Právě že nic mi na tom nepřipadalo divné, a to jsem očekávala ultrasmršť divnosti. Dneska mi samotný fakt, že je někdo homosexuál, nepřijde dostatečně provokující ani tendenčně dekadentní. No a ty věci okolo... vždyť to vídáme denně na ulici.

Fantom opery (1925)

The Phantom of the Opera
režie: Rupert Julian, Edward Sedgwick, Lon Chaney
scénář: Gaston Leroux
hrají: Lon Chaney, Mary Philbin, Norman Kerry
viděno 3. 12. 2009

Mýtus kolem Fantoma opery se mě celkově moc nedotýká, z pozdějšího muzikálu podle mě za něco stojí jenom jedna jediná melodie, příběh je slabý a nezáživný. Tohle zpracování tyto moje názory nemohlo příliš oslabit. Pro mě absolutně mimo.

Světla velkoměsta (1931)

City Lights
režie, scénář: Charles Chaplin
hrají: Virginia Cherrill, Charles Chaplin, Albert Austin, Jean Harlow
viděno 29. 11. 2009

„Sbohem...,“ řekla liška. „Tady je to mé tajemství, úplně prostinké: správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.“ „Co je důležité, je očím neviditelné,“ opakoval malý princ, aby si to zapamatoval.

Utrpení Panny Orleánské (1928)

La Passion de Jeanne d'Arc/The Passion of Joan of Arc
režie: Carl Theodor Dreyer
scénář: Joseph Delteil, Carl Theodor Dreyer
hrají: Maria Falconetti, Antonin Artaud, Eugene Silvain, André Berley
viděno 26. 11. 2009

Jdeme do detailu. Za to jsem ráda. Ztvárnění takového odstínu passion, kterému vůbec nerozumím. Za to jenom pokrčím rameny. Pro mě je svatost něčím jiným než trpitelstvím. A Artaud byl fešák jako hrom.

Pandořina skříňka (1929)

Die Büchse der Pandora/Pandora's Box
Německo
režie: Georg Wilhelm Pabst
scénář: Ladislaus Vajda + Frank Wedekind (kniha)
hrají: Louise Brooks, Fritz Kortner, Francis Lederer
viděno 26. 11. 2009, komentář ze dne 10. 6. 2017

Film se dost nevyváženě zmítá mezi strohou nekompromisností a rozvleklou naivitou. Jestli oni si ti muži nepředstavují ženy jako Hurvínek válku. Až do soudního procesu je to nádherně a výmluvně nasnímané kruté divadlo, které by se docela určitě obešlo bez jakýchkoli mezititulků. Potom se žánr/podání překlopí do jakési podivně překomplikované soap opery v undergroundovém kasínu, kde se toho sice docela dost "stane", ale kdyby celá pasáž ve filmu vůbec nebyla, tak by to podle mě za jedno skoro nebylo poznat (co se týče dějové souslednosti) a za druhé by to byl zcela určitě výrazně lepší film. A závěrečná londýnská kapitola je zase skvělá, zlá a působivá a výsostně filmovými postupy důstojně uzavírá to, s čím režisér začal v první části filmu.

Takže myslím vlastně říkám, že filmové řemeslo bylo odvedeno se ctí, ale nedošlo k dobrému převodu knižního dějového oblouku do filmového.

"Je divné, že chlast člověk na dluh dostane, ale chleba ne."

Chamtivost (1924)

režie: Erich von Stroheim
scénář: June Mathis
hrají: Zasu Pitts, Gibson Gowland, Jean Hersholt
viděno 25. 11. 2009

Mistrkus, fakt že ano. Ale musím říct, že prodloužená verze mě oproti kratší hodně iritovala, ty fotky mě prostě rušily.

Ryba jménem Wanda (1988)

A Fish Called Wanda
režie: Charles Crichton, John Cleese
scénář: John Cleese
hrají: John Cleese, Jamie Lee Curtis, Kevin Kline, Michael Palin
viděno 5. 11. 2009

To je strašné, nikdo nemládne. Ale roztomilí jsou lidé pořád stejně, tak aspoň něco. A tenhle film je zhruba takový. Roztomilý. Prostě šla bych s ním na zmrzlinu, hodně se na něj usmívala, pěkně si to odpoledne užila, ale potom bych šla umírat touhou kvůli citově chladným, krutým, egoistickým vrstevníkům. A budou to oni, koho si budu pamatovat, ne nějakýho zmrzliňáka.

Hirošima, má láska (1959)

Hiroshima mon amour/Hiroshima My Love
režie: Alain Resnais
scénář: Marguerite Duras
hrají: Emmanuelle Riva, Eidži Okada, Bernard Fresson
viděno 31. 10. 2009

"Nebylo nad čím plakat." Touhle, nebo podobně řečenou, větou ze začátku filmu se můžu já osobně vyjádřit i k celku. Brilantní začátek, silně oslovující a vypovídající první polovina. Čím víc se snímek ale blížil ke konci, tím míň jsem v něm dokázala najít něco zajímavého.

Stvořeni pro lásku (2000)

Fa yeung nin wa/In the Mood for Love
režie, scénář: Kar-wai Wong
hrají: Tony Leung Chiu Wai, Maggie Cheung
viděno 4. 10. 2009

Hudba se hypnoticky opakuje, jako by nám chtěla naznačit, že všechny lásky v našem životě jsou stejné. Mučivě, vášnivě stejné. Vlastně ne. Vždycky je tady ta jedna, ta jediná. ♥♥♥

Nosferatu - fantom noci (1979)

Nosferatu: Phantom der Nacht/Nosferatu: Phantom Of The Night
režie: Werner Herzog
scénář: Werner Herzog, Bram Stoker (kniha)
hrají: Klaus Kinski, Isabelle Adjani, Bruno Ganz
viděno 4. 10. 2009

Brilantní předúvodnětitulková scéna. Srdce Morien plesá zvětšujícím se nadšením. Ta hudba, to morbidno! Pseudoumrlá gotická kráska z hluboké hrůzy se s jekotem probouzející, p-a-r-á-d-a! Zbytek, jen nevěřícný užas. Zděšení? Snad. Ne nad schopností tvůrců. Nad odvíjejícím se filmovým médiem kanou oklamané slzy, děs, hrůza, skřeky, zoufalství, marné otázky: "CO to je?" Co to k tomu hraje? Jak to hrají? Proč TO vůbec dělají, takhle znásilňovat chtivé. Není kostlivcům lépe ve skříni? Schreckovi tam ale pravděpodobně moc dobře není, nejspíš se obrací, chrastí, chroptí, vypařuje.

District 9 (2009)

Jihoafrická republika/USA/Nový Zéland/Kanada
režie: Neill Blomkamp
scénář: Neill Blomkamp, Terri Tatchell
hrají: Sharlto Copley, David James, Jason Cope
viděno 3. 10. 2009, komentář ze dne 18. 8. 2017

Hm, tak se mi od 3. 10. 2009, kdy jsem tento film viděla poprvé, vážně změnil pohled. Měla jsem takové podezření. Nápovědou mi byl původní komentář, nejenže obsahující slova zakončená nespisovnými koncovkami, ale i spojení jako "slibný námět zprasit", "absolutně nepřesvědčivý", "proč je civilní náhled zakončen bezhlavou střílečkou" a "ne, prostě ne". Dnes mi stačí podívat se na krevetího tatínka, který miluje svého krevetího synka, a hned mé kamenné srdce pookřeje a jsem schopna zamyslet se nad tím, o čem film chce vyprávět a jak toho dosahuje. Na to, aby se mi doopravdy zapsal do srdíčka, se mi film i nyní zdá dost hlasitý, ukřičený a výbuchovitý, ale kdo já jsem, abych někomu vyčítala postmoderní křížení žánrů a bezhlavé střílečky, pokud je používá k objektivně posouditelnému filmovému dobru, a dost možná dokonce i chytrému a chytře? Velký posun nastal také v tom, že jsem právě omylem místo posun napsala psoun a že se mi nyní Sharlto Copley zdá roztomilý a respektuji ho jako protagonistu, i když by se mi přece jenom víc líbilo, kdyby dospěl k nějakému charakternímu posunu dřív než na úplně možnou poslední chvíli. Závěrem se tedy omlouvám za svou dřívější předpojatost a jestli někdy natočíte to pokračování, děcka, tak nevyvádějte blbosti.

Solaris (1972)

Солярис/Soljaris
režie: Andrej Tarkovskij
scénář: Andrej Tarkovskij, Stanisław Lem (kniha)
hrají: Natalja Bondarčuk, Donatas Banionis, Jüri Järvet, Anatolij Solonicyn
viděno 28. 9. 2009

Když jsem přemýšlela, co k Solaris napsat, protože ponechat to jen tak bez komentáře, to se mi nějak nechce, napadla mě ze všeho nejdřív slova z intimní divadelní hry, co jsem nedávno četla. Ústy hlavní hrdinky se tam autorka rozhořčuje nad tím, že kdykoliv muže sužuje nějaká potíž, je tato povýšena na problém celého lidstva, zatímco když se něco onálepkuje přívlastkem "ženské", je to odsunuto na druhou kolej, ať se tím zabývají ti přecitlivělí asociálové a neobtěžují s tím uvědomělou většinu. Tím nechci na tenhle film nechci nějak výrazně aplikovat feministická kritéria či bůh ví co, jenom bych to použila jako jakési podobenství mého přístupu. Dvě hvězdičky jsou totiž v tomhle případě spíš symbolické a moc konkrétního toho o mém názoru neříkají. Film vnímám jako komplexní a sofistikovanou výpověď jednoho člověka, který by mohl zastupovat skupinu podobně smýšlejících. A já do ní nepatřím. Nebudu si tady sypat popel na hlavu a říkat, že jsem asi moc hloupá, že k tomu možná jednou dojdu, že se na to podívám znovu a pokusím se víc soustředit, že je to moc dlouhé a že po zkrácení bych ihned výtky neměla nebo by byly menší. Nebudu to říkat, protože si to nemyslím. Ten film mě prostě nezajímá.

Čaroděj ze země Oz (1939)

The Wizard of Oz
režie: Victor Fleming
scénář: L. Frank Baum, Noel Langley, Florence Ryerson, Edgar Allan Woolf
hrají: Judy Garland, Margaret Hamilton, Frank Morgan
viděno 18. 9. 2009

Nikdy (a hlavně jako dítě) jsem nechápala tu dospěláckou snahu rvát malým dětem pod nos takhle strašně bipolární filmy. Na jednu stranu infantilní, až by z toho zarytý intelektuál zvracel, na druhou stranu drastické, až z toho děti získávají psychopatické předpoklady. A to samé u všech těch Sněhurek a Lvích králů a podobně...

Kolo života (1923)

La Roue/The Wheel
režie, scénář: Abel Gance
hrají: Séverin-Mars, Ivy Close, Gabriel de Gravone
viděno 18. 9. 2009

Podle mě nejlepší Gancův film. Sledování jsem si užila mnohem víc než Napoleona. Bude to tím, že komorní příběh několika lidí je pro mne poutavější než snaha o opulentní dějinnou fresku. V sevřenosti je mnohem větší drama a můžu si víc užít kamerové a střihové vychytávky.

Collateral (2004)

USA
režie: Michael Mann
scénář: Stuart Beattie
hrají: Tom Cruise, Jamie Foxx, Jada Pinkett Smith
viděno 29. 8. 2009

-"Man, I don't know any Rwandans." -"You don't know the guy in the trunk, either."

Bez chuti. Bez zápachu. O čem to bylo? Pamatuji si kamennou tvář Toma Cruise. Pamatuji si také, že ji mívá i ve filmech, kde nehraje kamenné lidi. Proti své vůli vzdělán. Kdo - divák, drožkař. Noční město? Noční můra.

Doktor Živago (1965)

Doctor Zhivago
režie: David Lean
scénář: Robert Bolt, Boris Pasternak (kniha)
hrají: Omar Sharif, Julie Christie, Geraldine Chaplin
viděno 25. 8. 2009

Pro mě to pouze zajímavá a v jistém smyslu krutá kamera zvedá z šedin kategorie "rozvláčně zpracovaná rozvláčná klasika".

Bláhové ženy (1922)

Foolish Wives
režie, scénář: Erich von Stroheim
hrají: Erich von Stroheim, Miss DuPont, Rudolph Christians
viděno 25. 8. 2009

Mám Stroheima mnohem raději jako herce než jako režiséra (ačkoliv Chamtivost uctívám, ó bóže), ale tady se nám sešel vzácný okamžik, kde mě jako režisér, ale ani jako herec vůbec nezajímá. Množství stopáže (Jde takové slovní spojení vůbec použít? Používám ho proto, abych naznačila, jak moc moc moc dlouhý se mi film zdál.) mi přijde zcela neadekvátní skutečnému obsahu.

Čarodějnictví v průběhu věků (1922)

Häxan/Witchcraft Through the Ages
režie, scénář: Benjamin Christensen
hrají: Maren Pedersen, Tora Teje, Benjamin Christensen
viděno 25. 8. 2009

Já to snad zvednu na těch pět hvězdiček, hlavně když se podívám na to krásné staroškolské maskování, žádné jedničky a nuly, ale opravdoví čerti, opravdové chlupy, opravdové rohy, opravdové nahé zadky a opravdové špičaté uši, to už se dneska jen tak nevidí. Ale na tomhle filmu mě zaujala nejen výprava. Kdyby se odstranila jásavá originální hudba a dodalo se tam něco ze syntetizátoru, opravdu nervydrásajícího, tak by z toho byl odstašujícně krutý a ironický pohled na hony na čarodějnice, takhle má výsledek přece jen víc zakulacené hrany. A přímo zbožňuju tu část o hysterkách. Nevím, jestli je to pravda nebo ne, ale od téhle chvíle píchám všechny svoje ženské známé do zad a chechtám se jim.

Doktor Mabuse, dobrodruh (1922)

Dr. Mabuse, der Spieler - Ein Bild der Zeit/Dr. Mabuse, Parts 1 and 2
režie: Fritz Lang
scénář: Fritz Lang, Thea von Harbou
hrají: Rudolf Klein-Rogge, Alfred Abel, Bernhard Goetzke
viděno 23. 8. 2009

Musím říct, že Závěť doktora Mabuse jsem si užila mnohem víc, ale nejsem schopna říct, jestli to znamená, že Závěti dobře posloužila výhoda zvuku, jestli za tu dobu Lang vyrostl jako režisér nebo zda Závěť zkrátka odpovídá mému vkusu víc než Dobrodruh.

Tenká červená linie (1998)

The Thin Red Line
USA
režie: Terrence Malick
scénář: Terrence Malick + James Jones (kniha)
hrají: Sean Penn, Adrien Brody, James Caviezel, Ben Chaplin
viděno 23. 8. 2009, komentář ze dne 8. 4. 2017

Po zatím třech filmech Terrence Malicka musím říct, že ne vždy mi jeho silně rozpoznatelný rukopis přijde jako dobrá věc. Na Tenké červené linii mě asi nejvíc vyvádí z míry diskrepance mezi obrazem a voiceoverem. Malicka považuji za mistra vyobrazení každého jednotlivého vojáka jako jedinečné individuality, velmi jednoduše je to najednou film o vojácích a nikoliv o válce a to je krásné. A kam se hrabe Spielberg, musím dodat. V komentáři/voiceoveru ale najednou zní všichni velmi podobně, přemýšlejí podobně, jejich osobnost je najednou pryč. To mě nesmírně mate a nejspíš mi to i brání se na film doopravdy napojit. S plynutím času tento problém místy trošičku zeslábne, zejména když se dostane na stručnější myšlenky těch "méně hlavních" vojáků, ale v té době už film běží docela dlouho a já se musím přiznat, že jsem z něj unavená. Použitá hudba tomu také nepomáhá - jak moc jsem toužila slyšet elektrickou kytaru nebo jakýkoliv jiný ostrý zvuk vyjma střílení.

Chápu, že už v této tříhodinové verzi musel režisér extrémně zkracovat svoji původní vizi, takže jsem zmatená, co vlastně navrhnout jako řešení. Velmi často jiným filmům vyčítám, že si nechávají příliš málo času na jednotlivé emoce, a tady bych chtěla doporučit zkracování? Vezměme si Bena Chaplina a jeho ženu - nepamatuji si nejspíš všechny epizody vzpomínek, ale z těch delších jsme viděli minimálně návštěvu mola na mořském pobřeží, brodění v moři ve žlutých šatech, milování doma za zataženými závěsy, houpání na houpačce. Kdyby některá z těchto epizod vypadla, nebo všechny až na jednu, jak moc by to film zasáhlo? Byl by to jiný film? Přišel by o svou jedinečnost nebo by za cenu malé oběti získal na spádu? Nevím. Jisté je, že díky tomu odbíhavému, do sebe zahleděnému vyprávění to zcela jistě není film pro mne. Sice obdivuji mozek, který řídí oko kamery, ale neprožívám příběh, který se před ní odehrává.

Nejpůsobivější scény: Jared Leto pozoruje, jak se mění světlo nad krajinou. Matt Doran se dotýká citlivky stydlivé. Ptáče se vylíhne na bitevním poli. James Caviezel vidí tvář muže pohřbeného v hlíně. Co mají všechny tyto scény společné? Není potřeba, aby se v nich mluvilo, jsou výmluvné samy o sobě. Ráda bych toho víc tímto způsobem.

Země bez chleba (1933)

Las Hurdes/Land Without Bread
režie, scénář: Luis Buñuel
viděno 22. 8. 2009

Silný myšlenkový stimul rovněž třeba ocenit. Kvůli tomuhle filmu jsem se hodně napřemýšlela a rozhodně se k tomu ještě hodlám vrátit.

Nanuk - člověk primitivní (1922)

Nanook of the North
režie, scénář: Robert J. Flaherty
hrají: Allakariallak, Nyla, Cunayou, Allee, Allegoo
viděno 21. 8. 2009

Síla dokumentu, popřípadě dokumentárního filmu, dle mého spočívá zejména ve zpětné konfrontaci se skutečností. Když vidím takovýhle snímek, který o sobě hrdě hlásá, že je dokumentární, potom si někde přečtu, že na základě inscenovaných scén předkládá svoji vizi skutečnosti způsobem "tohle se někde děje a děje se to teď", a nakonec se ještě dozvím, že představitel hlavní postavy několik měsíců po natáčení zemřel hlady, potom bude ona konfrontace a vytváření názoru a prožívání reflexe určitě zajímavé.

Célina a Julie si vyjely na lodi (1974)

Céline et Julie vont en bateau/Celine and Julie Go Boating
režie: Jacques Rivette
scénář: Juliet Berto, Dominique Labourier, Bulle Ogier, Marie-France Pisier, Jacques Rivette
hrají: Juliet Berto, Dominique Labourier, Bulle Ogier, Marie-France Pisier, Barbet Schroeder, Jean Douchet, Philippe Clévenot
viděno 20. 8. 2009

Jedna z nejkrásnějších filmových odměn, jakých se mi kdy dostalo. Jak se občas říká, že každý hledá film, který by chtěl vidět znovu poprvé, tak pro mě by to byl tento. Tak promyšlené a přesné vyprávění musím obdivovat. Mnoho scén je postavených tak, že kdyby byly z filmu vyňaty, fungovaly by jako absurdní groteska i samostatně, zároveň je vše provázané a navzájem se doplňující. Líbil se mi kontrast civilnosti hereček s neobvyklou normalitou nastolenou jednáním jejich postav. I když směr vývoje děje nebyl nijak překvapující, přece bylo velmi zábavné ho sledovat a objevovat. A když konečně přišla na řadu ta loď, zůstala jsem němá. Podle mého se tak povznášející pocit s mnoha superlativy nesnese, takže už radši skončím. ♥♥♥

Putovala jsem se Zombií (1943)

I Walked with a Zombie

USA
režie: Jacques Tourneur
scénář: Curt Siodmak, Ardel Wray + Inez Wallace (povídka), Charlotte Brontë (kniha)
hrají: James Ellison, Frances Dee, Tom Conway
viděno 19.8.2009, komentář 8.9.2022

A cenu o nejvíce zavádějící filmový plakát získává... Takový druh zážitku jsem rozhodně nečekala. Kytarista a jeho píseň. Muž tančící s meči. Všudypřítomná hra stínů, světla a představivosti probuzené atmosférou. Jsou tam dobově poplatné pasáže, jako kupříkladu jakákoliv rozmluva mezi hlavní hrdinkou a manželem a obecně přístup mužů k ženám a jich všech k partnerství a sexualitě a vůbec lidství. A potom samozřejmě celý ten problém exoticismu a kolonialismu. Nicméně bych řekla, že se tvůrcům podařilo udržet to civilní a komorní a nedělají ze svých POC karikatury ani záporáky. Vyznavači voodoo působí hlavně jako katalyzátor pro drámo v rodině plantážníka, a jaké chladně odtažité drámo to je. Konec by byl úplně fantastický, kdyby si odpustili ten finální voice-over a skončilo odchodem do moře.

2001: Vesmírná odysea (1968)

2001: A Space Odyssey
režie: Stanley Kubrick
scénář: Stanley Kubrick, Arthur C. Clarke
hrají: Keir Dullea, Gary Lockwood, William Sylvester
viděno 18. 8. 2009

(Everybody's dead, Dave, everybody's dead.) Podobně jako Tarkovského Solaris, ten film mě prostě nezajímá, ve smyslu že jeho téma i provedení jde zcela mimo můj okruh zájmů, bez ohledu na kvalitu samotnou. Nemyslím si tudíž, že by to bylo tím, že nejsem dostatečně intelektuálně na výši. Jsem na jiné mimoběžce.

Memento (2000)

USA
režie: Christopher Nolan
scénář: Christopher Nolan + Jonathan Nolan (povídka)
hrají: Guy Pearce, Carrie-Anne Moss, Joe Pantoliano
viděno 17. 8. 2009, komentář aktualizován 8. 3. 2018

Memento je tak formálně roztomilé, až se úplně zdráhám dát plný počet hvězdiček. Když jsem přemýšlela, co se mi na filmu líbilo úplně nejvíc, tak jsem dospěla k tomu, že využití Guye Pearce. Nejsem si jistá, jestli jsem ho vůbec viděla někde jinde hrát pořádně, ale tady s ním Nolan čaruje takovým způsobem, až by jeden mohl být ošálen, že se jedná o áčkového herce. A Carrie-Anne je tu tak ďábelská mrcha, až se divím, že ji nevídáme na plátnech častěji. (Ale to zase říkám zpětně, asi je třeba uznat, že na přelomu tisíciletí byla obsazovaná do zajímavých projektů.)

"Hele, honím toho chlapa. Prásk, prásk. Ne, on honí mě." - Asi takový ten film je. Nekoukám na něj, on kouká na mě.

Usmívající se paní Beudetová (1922)

La Souriante madame Beudet/The Smiling Madame Beudet
režie: Germaine Dulac
scénář: Germaine Dulac, Denys Amiel, André Obey
hrají: Germaine Dermoz, Alexandre Arquillière
viděno 16. 8. 2009

Jeden z nejlepších filmů němé éry, řekla bych, nebo rozhodně jeden z nejzajímavějších, už jen v tom, jaké problémy řeší a jak se na ně dívá. Domácí rituály a stereotypy (skvěle použité přemisťování vázy s květinami po stolečku), myšlenkové procesy jak její, tak jeho, používání třetího člověka jako zbraně proti svému partnerovi, výhružky a sliby, které nikdy nemíním naplnit... To jsou všechno věci odkoukané ze života, na které si mohu šáhnout a které jsou i pro mě velmi uvěřitelné, což je třeba pocit, který jsem z Griffitových, o mnoho slavnějších, snímků nikdy neměla. Plus zajímavé impresionistické vidění, které kašle na nějakou bombastičnost a zůstává parádně sevřené a atmosférické.

Noční můra v Elm Street (1984)

A Nightmare on Elm Street
režie, scénář: Wes Craven
hrají: Robert Englund, Ronee Blakley, Heather Langenkamp
viděno 16. 8. 2009

Velký problém tohohle filmu vidím v té naprosto otřesné osmdesátkové produkci. Protože i když si myslím, že spousta starých věcí může být kvůli své neumělosti a naivitě proklatě stylová a zábavně špatná, tak tahle strašná syntetizátorová hudba v kombinaci s napomádovanými účesy nějakým způsobem účinkuje tak, že mi vstávají všechny chlupy na těle, ale určitě ne tak, že by se mi to líbilo. Takhle na mě film působí, jako by pár dost dobrých nápadů (třeba natočení a sestříhání Tininy smrti, potom Nancy v koupelně, gejzíry a jazyky a tak) bylo umístěno do velkého smotku skelné vaty a já si měla do něj skočit, abych se k těm scénám dostala. Když už mě má svědit a pálit celé tělo, tak bych za to chtěla víc. (Ať jsou si klidně nagelovaní, ale jinou hudbu, prosííím.)

Within Our Gates (1920)

režie, scénář: Oscar Micheaux
hrají: Evelyn Preer, Flo Clements, James D. Ruffin
viděno 16. 8. 2009

Vzhledem k tématu a historickým souvislostem důležitý film, co se týče diváckého zážitku ovšem celkem postradatelný. A to říkám i o Griffithovi, jen aby bylo jasno.

Mutant (2006)

Gwoemul/The Host
režie, scénář: Joon-ho Bong
hrají: Kang-ho Song, Doo-na Bae, Hae-Il Park
viděno 15. 8. 2009

Jo, je to blbost na entou, ale je strašná prdel to sledovat. - O tři roky později říkám: Jéžiš, to je geniální! A závěrečná scéna! Vypne televizi nohou! Já ho miluju. - A ještě o nějakou chvíli později: A vůbec to není blbost!

Deset dní, které otřásly světem (1927)

Десять дней, которые потрясли мир/Октябрь/Oktyabr/October/Ten Days That Shook the World
režie, scénář: Grigorij Alexandrov, Sergej M. Ejzenštejn
hrají: Vladimir Popov, Vasili Nikandrov
viděno 14. 8. 2009

Montáž fajn, ačkoliv jak byl začátek strhující a mistrně vyprávěný, tak čím víc ke konci jsem si říkala, že jak film lpí na popsání každé nuance, tak tím zároveň ztrácí na tempu a dovedla bych si ho představit kratší a hutnější. Veliký problém ale mám problém s tím, jak silně emocionálně a vlastně i pudově dokáže člověkem hnout podívaná na ty správně vybrané věci. První zdvihání mostů budiž toho příkladem. Toho se bojím. A už jenom úvodní titulek, který oznamuje, že se snímek snaží revoluční události popsat s co největší možnou mírou realismu, postavený do kontrastu s vědomostmi dnešního diváka, že stalinisté nechali film přestříhat, aby ukazoval tu správnou pravdu.

Cesta na východ (1920)

Way Down East
režie: D. W. Griffith
scénář: Anthony Paul Kelly
hrají: Lillian Gish, Richard Barthelmess, Lowell Sherman
viděno 14. 8. 2009

Pro mě mají Griffithovy filmy hodnotu jako materiály zachycující svou dobu, ale ani tak si nedovedou udržet moji pozornost.

Babe - galantní prasátko (1995)

Babe
režie: Chris Noonan
scénář: George Miller, Chris Noonan, Dick King-Smith (kniha)
hrají: Miriam Margolyes, Hugo Weaving, James Cromwell
viděno 10. 8. 2009

A jednoho krásného dne se zamyslelo, vzbouřilo, vyhnalo svoje pány pryč a na bránu přidělalo ceduli Farma zvířat. A kdybych se měla nějak sofistikovaněji vyjádřit k tomu, proč mám s tímhle filmem problém, protože někdo mi vyčítal, že nemůžu přece strhávat filmy pro děti "jenom proto, že jsou pro děti", tak se vyjádřím: Koukám, že tenhle film je adaptace knížky a to je přesně moje pointa. Myslím si, že takovouhle látku by si měly děti číst. Proč ji přežvýkávat do zplošťující a nijaké filmové podoby, která neobsahuje žádnou přidanou hodnotu.

Saló aneb 120 dnů sodomy (1975)

Salò o le 120 giornate di Sodoma/Salo, or the 120 Days of Sodom
režie: Pier Paolo Pasolini
scénář: Pier Paolo Pasolini, Sergio Citti, Pupi Avati, Marquis de Sade (kniha)
hrají: Paolo Bonacelli, Giorgio Cataldi, Umberto Paolo Quintavalle
viděno 10. 8. 2009

Byla jsem ochotna přistoupit na režisérovu hru. Říkala jsem si, že bych hodnotila výš, kdyby to nebylo tak strašně zdlouhavé. Jenže ta zdlouhavost k tomu asi patří, pokud to má být zobrazení a kritika konzumu, jak jsem to pochopila, takže to tomu vyčíst nemůžu. K srdci mi to nepřirostlo, emoce moc nevzbudilo [očekávala jsem něco daleko horšího + (vložená poznámka: přála bych si tenhle film vidět, aniž bych o něm cokoliv věděla předem)], postavy byly dost ploché (hahaha), zahrané přesně v této intenci, myšlenka tam nějaká byla nebo jsem si ji částečně domyslela, určitě si myslím, že jsem narazila na ironii, ta by se ostatně při mírném posunutí úhlu pohledu dala přehrabovat lopatou (scéna, kdy všichni lžou, aby si zachránili zadek, otočení dalekohledu při závěrečné kochačce). Líbila se mi kamera a kulisy. Jinak už nemám co dodat, kromě toho, že mi prostě jako bestiální přijdou jiné věci než pobuřující filmy. V tomhle směru je docela zajímavé sledovat reakce lidí víc než samotný film, ale bez filmu by to nešlo. Potrefená husa nejvíc kejhá nebo jak to bylo. --- A taky si nemůžu odpustit reakci pana Letce: "Tenhle film je o hovně. Doslova."

Once (2006)

Irsko
režie, scénář: John Carney
hrají: Glen Hansard, Markéta Irglová, Geoff Minogue
viděno 10. 8. 2009

Tomuhle filmu rozumím špatně. Hudebně bych film pochválila maximálně z toho hlediska, že má Glen v pokoji na dveřích plakát Ramones, jinak mě tenhle typ emocionální-nebo-co-to-je muziky nebere. A zbytek byl příliš umělý na to, abych viděla něco jiného než neherce nehrát. Křehký příběh se pro mě nedostavil.