USA
režie: Ivan Reitman
scénář: Dan Aykroyd, Harold Ramis, Rick Moranis
hrají: Bill Murray, Harold Ramis, Sigourney Weaver
viděno 29. 11. 2006, komentář ze dne 2. 5. 2017
Komedie, u které jsem se nesmála. Možná je to tím, že jsem film poprvé viděla až v pozdějším věku, kdy už jsem měla osobní parametry pro humor nastavené úplně jinak a kolektivní nostalgie nemohla ovlivnit moje vidění. Místo toho se tak u Krotitelů vždycky všemu divím a nechápu, co se na tom všem líbí a proč to má tak kultovní status. Předně mi přijde, že se v tom filmu nic neděje a tak se místo zábavy mám čas divit nad tím, že ten svět jako takový má velmi nevyjasněná pravidla. Ti titulní duchové jsou duchové zemřelých? Démoni z pekla? Bohové paralelních realit? Divné zelené bloby s chutí na hot dog? Všechno dohromady? Co to je za guláš? (A protože se později hodlám věnovat srovnání s filmem z roku 2016, tak tady rovnou musím říct, že ten nový film tento nesmyslný mišmaš přebírá a taky to tam nechápu.)
Další věc, kterou nechápu, a zajímalo by mě, jestli je podmíněná dobou vzniku, protože možná trochu je, že scénář se velmi málo, nebo skoro vůbec, nevěnuje postavám a zobrazování vztahu mezi nimi. Ačkoliv sem tam padnou hlášky typu "sbírám spóry" nebo "musel jsem ti zabránit, aby sis vyvrtal díru do lebky", tak o jejich postavách skoro nic nevíme, nemají žádné vlastní identity a i jejich přátelství je značně fiktivní, předpokládá se, ale vlastně ve filmu není vidět. Místo dostaneme takové flákačky jako bezobsažné montáže generických záběrů podbarvených vlezlou hudbou, které jsou skoro vždycky průser, protože jenom vyplňují čas, během kterého by se mohlo dít něco doopravdy se vztahujícího k zápletce nebo k posílení fikčního světa. Například postava Ernieho Hudsona je tam připsána z nevysvětlených důvodů s neexistující kvalifikací a doopravdy by tam být nemusela, protože tam chudák celou dobu jenom je a nic nedělá, pokud se nepočítá hraní druhých houslí. A postava Billa Murrayho, které se dostává nejvíce nějakého vykreslení, je bohužel totální úchyl a sexuální loudil hraničící s porušováním nějakého zákona, takže jakkoliv mě může bavit hercova stoická tvář, jeho postava je prasák a prasáci mě nebaví. Největší sympatie si tak z mé strany vysloužil démon s dobrým vkusem na strážce brány a klíčníky, který se jenom chtěl dostat do zkaženého světa a celý ho zničit, to je vlastně pochopitelné. Celé je to takové divně sexuální, včetně té chlípně zpívané písničky, jako puberťácký film, kde omylem hrají úplně dospělí lidé.
A když říkám, že se tam nic neděje, tak myslím ta místa, kde to není záměrně. Je super, když hrdinové na své cestě za vítězstvím narazí na nečekaného protivníka a tím je schodiště do dvacátého druhého patra, které musí vyjít pěšky, ale co ta sekvence, která k tomu předchází? Krotitelé přichází k domu, nad kterým je podle všeho otevřená díra do pekla nebo ještě hůř, kolem domu stojí davy lidí a reportéři a ti všichni skandují jejich jména a chtějí si s nimi potřást rukou a získat rozhovor, zatímco oni se klaní a přijímají gratulace. Se vším profesionálním respektem mě k tomu napadá jediný komentář a to totiž: WTF? A potom praskne silnice, naše čtyřka spadne do díry, chvilka napětí, vylezou ven a dostanou další dávku potlesku a obdivu a teprve po tom se vydávají něco dělat... wtf? Jako kdyby film neměl dramaturga, který by komikům zakazoval dělat si, co se jim zachce, a hladit si ego na místě, kde by měl být propracovaný zábavný produkt. V podstatě pro mě platí, že nejvíce zábavná věc, která se týká tohoto filmu, je epizoda Epic Rap Battles Of History, která proti Ghosbusterům nasadila Mythbustery a je to skutečně epické.
A teď přijde ta opravdu rouhačská část. Když jsem se teď na film dívala znovu, abych mohla napsat o filmu víc než první větu tohoto komentáře, tak už jsem věděla, že existuje onen ženský reboot z roku 2016. A říkala jsem si: "Ou jé, nebaví mě originál, to by mě nemusel bavit ani reboot, podívám se na oba filmy po sobě a potom napíšu, proč mě to obojí nebavilo, a doporučím internetovým trollům, aby film nenáviděli z opravdových důvodů a nikoliv jen proto, že jsou v hlavní roli ženy." No a co se nestalo, navzdory všem předpokladům mě ten nový film bavil! Protože on není tomu roku 1984 zas tak moc podobný. Má své vlastní chyby (má hlavní výtka asi je, že by hlavní hrdinky nemusely být tolik hlasité - Melissa McCarthy nemá snad jedinou repliku pronesenou klidným hlasem), ale přináší i spoustu původních (a vtipných!) nápadů. Nabízí propracovanější a funkčnější fikční svět, představí nám všechny svoje protagonisty, ukáže v praxi jejich schopnosti a zabývá se sílou jejich vzájemného přátelství, ach, už brečím dojetím. A hlavně, hlavně žádné z nich žádný duch neolizuje klitoris, což se o původním filmu bohužel říct nedá.
Žádné komentáře:
Okomentovat