čtvrtek 27. prosince 2007

Pretty Woman (1990)

režie: Garry Marshall
scénář: J.F. Lawton
hrají: Richard Gere, Julia Roberts, Ralph Bellamy
viděno 27. 12. 2007

Nic jiného než (pod)průměr. A vzhledem k tomu, že hlavní hvězdy filmu jsem nikdy neměla ráda, tak nevím nevím proč se zrovna z téhle "romkom" stal takový kult. Například Přes palubu! od stejného režiséra s Goldie Hawn a Kurtem Russelem se mi líbí stokrát víc a je i přibližně tolikrát vtipnější.


neděle 23. prosince 2007

My Fair Lady (1964)

USA
režie: George Cukor
scénář: Alan Jay Lerner + George Bernard Shaw (hra)
hrají: Audrey Hepburn, Rex Harrison, Jeremy Brett
viděno 23. 12. 2007, komentář ze dne 23. 4. 2017

Když já prostě nechápu smysl (pointu) klasických filmových muzikálů. Nebo možná konkrétně tohoto filmového muzikálu, který se zdá být otrockým převodem divadelní hry na plátno a na filmové vyjadřovací prostředky zvysoka kašle. Dál nechápu písničkovou/zpěvovou míchanici - Higgins a Pickering ve svých "zpívaných" partech civilně mluví, Líza a Freddy jsou předabovaní profesionálními zpěváky, kteří exhibují neústrojnými stylizovanými trylky, a otec Doolittle předvádí jednoduchý šumařský zpěv. Pokud si hrajeme na stylizovaná čísla (Ascot v provedení jednoznačně vede), proč jsou tam hudební čísla sestávající z toho, že Higgins pět minut chodí po své knihovně nebo Freddy sám stojí pět minut na ulici?

A když už jsme u toho, vážně jsme potřebovali slyšel velmi nabobtnalou svatební píseň otce Doolittlea a sledovat jeho nevinné dovádění s nevěstkami? Začlenění jeho dějové linky nechápu asi ze všeho úplně nejvíc, pravděpodobně ze stejného důvodu, z jakého jsem nebyla schopná dočíst "Dobrý člověk ještě žije" od Romaina Rollanda. Respektive nejspíš rozumím tomu, proč ho do své hry zařadil G. B. Shaw, ale film sociální kritiku používá jenom jako další papundeklovou rekvizitu neangažovaného spektáklu než jako opravdický příspěvek ke společenské debatě. O čemž ostatně svědčí i to, že největší kontroverze vyvolalo "vystrnadění" Julie Andrewsové z její broadwayové role slavnější Audrey Hepburn.

Já na celém filmu považuji za nejcennější to, že Líza sama se rozhodne za profesorem přijít, protože chce zlepšit svůj život. I proto mě mrzí, že film samotný se k postavě dívky chová stejně jako Higgins, považuje ji za nejzářivější chloubu své práce, ale největší pozornost věnuje všemu kolem, jenom ne jí. Velká část její proměny se odehrává mimo záběr. Místo vyjádření svých pocitů skrze nové schopnosti, které v sobě objevila, dostaneme záběr, jak strojeně schází ze schodů, je nastrojená a muži na ni zírají. V přístupu k hlavní hrdince mi tedy film přijde hodně "předpotopní". Jiní filmaři ve stejné době o vztahu muže a ženy prezentovali filmy jako Onibaba, Hnus, Písečná žena, Červená pustina, a já mám padat na zadek z toho, že pohledná žena je ještě pohlednější, když se na ni navěsí diamanty?

(A nezapomeňme, že 1964 je rok Perného dne, co se týče hudby.)
Zkrátka, My Fair Lady není film pro mě.




čtvrtek 20. prosince 2007

Perný den (1964)

A Hard Day's Night
režie: Richard Lester
scénář: Alun Owen
hrají: John Lennon, Paul McCartney, George Harrison, Ringo Starr, Wilfrid Brambell, Victor Spinetti
viděno 20. 12. 2007

Buďto jsou Brouci znační exhibicionisté nebo Richard Lester dobře vede. Nebo oboje plus mistrovská hudba a místně až absurdně vtipné scény - Lennon ve vaně, Můžete nám vrátit náš míč?, John a Millie, George v reklamní agentuře, Paulův dědeček na policejní stanici... a tak by se dalo pokračovat a pokračovat. Mám to ráda. A jak bych nazvala ten účes? Arthur. ♥♥♥♥ Zajímavým filmům dávám jedno srdíčko, srdcovkám tři srdíčka, ale Brouci dostanou čtyři, jako jediní.


Život Briana (1979)

Life of Brian
režie: Terry Jones
scénář: Graham Chapman, Terry Gilliam, Michael Palin, Terry Jones, John Cleese, Eric Idle
hrají: Graham Chapman, John Cleese, Terry Gilliam, Eric Idle, Terry Jones, Michael Palin, Carol Cleveland, George Harrison
komentář ze dne 20. 12. 2007

Co jiného kromě kanalizace, medicíny, vzdělávání, vína, pořádku, zemědělství, silnic, viaduktů, práva a literatury pro nás kdy Římané udělali, ha?


Faunův labyrint (2006)

El Laberinto del Fauno/Pan’s Labyrinth
režie, scénář: Guillermo del Toro
hrají: Ivana Baquero, Doug Jones, Sergi López, Ariadna Gil, Maribel Verdú
viděno 20. 12. 2007

"Svět patří těm, kteří ví, kam se dívat." ♥♥♥ Jelikož patřím k té sortě lidí jako dětská hrdinka - tedy k snílkům, kteří "skutečného" života moc neužijí, tento film jsem si užila velmi. Plátno mu neskutečně prospívá, potom mám pocit, že jsem to já, kdo leze ke kořenům starého stromu a tak všelijak podobně. U scény s proslulým pojídačem dětí jsem měla celou dobu vytřeštěné oči, částečně taky proto, že skončila a dál už nic! Jeho potenciál mi přišel značně nevyužitý. Scéna masakru partyzánů mi zase vyrazila dech - to když zraněný voják odstrkoval hlaveň zbraně od svojí hlavy... no síla. Obě představitelky osudových žen v příběhu mi připomínaly pohádkové princezny, tak jak jsem si je představovala jako malá, a představitelka Ofelie opravdu hraje dobře. A tu ukolébavku jsem si pak broukala ještě dlouho.


Bratříčku, kde jsi? (2000)

O Brother, Where Art Thou?
režie: Joel Coen, Ethan Coen
scénář: Joel Coen, Ethan Coen
hrají: George Clooney, John Turturro, Tim Blake Nelson
viděno 20. 12. 2007

George Clooney hraje! A daří se mu to, je vtipný a sympatický (ani nevěřím, že to tak vůbec můžu říct). Tento výlet s bratry jsem si docela užila.


čtvrtek 6. prosince 2007

Cesta na Měsíc (1902)

Le Voyage dans la lune/A Trip to the Moon
režie, scénář: Georges Méliès 
viděno 6. 12. 2007

Poprvé jsem z tohoto filmu viděla jenom útržky v rámci naučného pořadu v brněnské hvězdárně. Jelikož jsem tehdy byla ještě usmrkaný prcek a navíc i filmový neznaboh, domnívala jsem se, že jde o legrační grotesky natočené za tím účelem, aby dětičky v přítmí promítacího sálu hvězdárny neusínaly, nýbrž se sem tam zvesela a od srdce zasmály směšným panáčkům. Jaké bylo moje potěšení, když jsem snímek zhlédla celý, obohacena navíc o okolnosti jeho vzniku. Opravdu parádní záležitost a člověku nemusí být jenom osm let.



čtvrtek 4. října 2007

Osvícení (1980)

The Shining
USA/Velká Británie
režie: Stanley Kubrick
scénář: Stanley Kubrick, Diane Johnson + Stephen King (kniha)
hrají: Jack Nicholson, Shelley Duvall, Danny Lloyd, Scatman Crothers
viděno 4. 10. 2007, komentář ze dne 27. 4. 2017

-„All day work and no play makes Jack a dull boy.“ Pokaždé, když přijde řeč na tento film, začne můj taťka o tom, že super super, Nicholson maniakální k zbláznění (muhaha), ale že si určitě musím přečíst ještě tu knížku, protože tam se teprve dozvím, proč a jak se to všechno děje, a že se tam King mnohem víc věnuje historii hotelu a bývalým mafiánským majitelům a vůbec. A já si pro sebe říkám, že právě to by pro mě byl možná problém, protože King často neví, kdy přestat, a nahlas se snažím vysvětlit, že o to Kubrickovi nejde, že on překládá slova vysvětlení do pocitů a pocity do obrazů a ve výsledném filmu tak nechybí nic, co člověk potřebuje, aby byl proti vlastní vůli vzdělán (rozuměj vystrašen k smrti). Vždycky, když si vzpomenu na "redrum", tak se bojím jít v noci potmě na záchod. Jinými slovy, film, u kterého se leknu, i když se objeví pouze titulek "úterý".

Líbí se mi, jak Kubrick v jenom rozhovoru zmiňuje Kafku, když popisuje svoje rozhodnutí být civilní a realistický při adaptování výchozího materiálu: „Jeho (Kafkovy) povídky jsou fantastické a alegorické, ale jeho styl psaní je jednoduchý a přímý, skoro žurnalistický. Většina lidí, co se ho pokouší adaptovat, to úplně ignoruje a snaží se udělat všechno co nejvíc divné a snové.“ Ten rozhovor jsem si přečetla teprve poté, co jsem narazila na nějakou příšerně dlouhou a extrémně podrobnou fanouškovskou analýzu filmového Osvícení (analýza má dvacet jedna kapitol a k tomu několik dalších souborů s poznámkami a rešeršemi a několik hodin doprovodných videí). Namátkou: Autor v ní rozebírá třeba význam štaflí stojících na začátku filmu v chodbě (padne i přirovnání k pyramidě na americké jednodolarovce) nebo to, že Jack Torrance symbolizuje amerického prezidenta Woodrowa Wilsona, protože dva lidé na závěrečné fotografii z večírku roku 1921 jsou v obličeji mírně podobní Wilsonovi a jeho ženě Edith a že žena na fotografii má na šatech brož ve tvaru srdce zkříženého s holubicí a že skutečná Edith Wilson dostala od Francouzů diamantovou brož Holubice míru. Náhoda? Nemyslím si! Obvykle rozhovory s režiséry nevyhledávám, protože si myslím, že všechno podstatné už by mělo být ve filmu samotném. Po přečtení této analýzy jsem potřebovala trochu uklidnit a Kubrickův styl přemýšlení mě rozhodně uklidnil a dovolil mi nedbat na holubice a pyramidy. Zpátky k mé vlastní recenzi.

Realistický, ale svým způsobem velmi podvratný přístup k filmu ústí v to, že největší děsivá síla filmu tkví v sérii nenápadných detailů. Například už od prvního zhlédnutí před mnoha a mnoha lety jsem si říkala, že vidím největší problém v tom, že Nicholson vypadá jako blázen ještě předtím, než se oficiálně zblázní. A teprve poměrně nedávno mě dostihlo plíživé uvědomění, že ona to je pravda. Jack se s příchodem do hotelu nijak nezměnil, všechno zlo si už přinesl uvnitř sebe a hotel mu jenom poradil, jakým způsobem svou zlost soustředěně ventilovat. To je kruté. To je zlé. Jen si poslechněte, co v jednu chvíli řekne barmanovi: "Just a little problem with the old sperm bank upstairs." Jéžišku, on je tak odporný člověk, že mávání sekerou skoro vypadá jako projev jeho něžnější stránky. A je to zvlášť působivé, protože Wendy v podání Shelley Duvall je jedna z mých nejoblíbenějších filmových matek a Danny v podání Dannyho Lloyda je jeden z mých nejoblíbenějších filmových synů. Při scéně, kdy spolu tito dva bloudí zeleným bludištěm, Dagmar pravidelně brečí prostým dojetím z toho, jak krásný vztah spolu ti dva mají. Jak on je vedle ní malý a jak se drží za ruce. Kdyby ti dva neměli ani sebe, bylo by to absolutně nelidské. A speciálně miluji, že chlapec je svým rodičům rovnocenný partner, chová se velmi chytře a je aktivním účastníkem probíhajících událostí, tzn. že netrpí klasickými neduhy malých dětí v (amerických) filmech.

A jako myšlenkové cvičení si odnáším představu, jaké to je vidět úryvky minulosti a budoucnosti, ale nevědět, co je co, co se už stalo a co se teprve stane.


úterý 25. září 2007

Mulholland Drive (2001)

Mulholland Dr.
režie, scénář: David Lynch
hrají: Naomi Watts, Laura Harring, Ann Miller
viděno 25. 9. 2007

První film, u kterého jsem ječela, řvala, šílela hrůzou. Jmenovitě u scény za bistrem. To byl snad první okamžik v životě, kdy jsem opravdu VĚŘILA, že mi pukne srdce strachy. - Jinak miluji, jak všechno závisí na úhlu pohledu. Ale Lost Highway mám stejně raději, přijde mi mistrovštější.


úterý 4. září 2007

Poslední skotský král (2006)

The Last King of Scotland
režie: Kevin Macdonald
scénář: Peter Morgan, Jeremy Brock, Giles Foden (kniha)
hrají: Forest Whitaker, James McAvoy, Kerry Washington, Gillian Anderson
viděno 4. 9. 2007, komentář ze dne 9. 5. 2015

Jsem velmi smutná z toho, jak plytký a naivní je vnitřní svět tohoto filmu a bohužel i jeho ústřední příběh. Oba úhlavní mužové totiž měli šanci předvést něco výjimečného. Forest Whitaker se ve svém portrétu naneštěstí nedostal dál než do fáze expozice svých schopností a tělesné utrpení Jamese McAvoye zůstalo nevykoupeno jakoukoliv adekvátní obětí (fyzickou či psychickou) ze strany diváka. Podezřívám z toho fakt, že navzdory všem možnostem a okolnostem se film drží sterilní škatulky životopisného filmu, ještě k tomu dost politicky korektního a vyskládaného jenom ze standardizovaných struktur na místo konkrétních osobitých detailů. Jako příklad uvádím to, že film používá v obrazové složce uvozovací záběry měst, lidí a krajin jako vystřižených z televizních přírodopisných dokumentů, místo aby si všímal něčeho relevantního pro naše hrdiny nebo zachycoval temnící se prostředí Nicholasovy mysli nějakým pregnantnějším způsobem. Také mě hluboce znepokojuje, že je někdo ochoten se kvůli Nicholasovi nechat zastřelit - tento muž, jak je ve filmu zobrazen, toho není hoden. Tím mne minula i poslední myšlenka filmu, nechápu, jaké má být jeho vyznění.


úterý 3. července 2007

Americká krása (1999)

American Beauty
režie: Sam Mendes
scénář: Alan Ball
hrají: Kevin Spacey, Thora Birch, Wes Bentley
viděno 3. 7. 2007

Já už mám takový podivný zvyk přistupovat k filmům, které se nějak podezřele líbí všem, s despektem. V případě Americké krásy byl ten despekt tak velký, že napoprvé jsem si film vůbec nedokázala užít a ani se do něj patřičně vcítit (a taky to bylo nejspíš otřesným televizním dabingem). Postupem času jsem ale názor změnila a říkám, tenhle film ve mně vyvolává takové pocity, jaké vzbuzuje i písnička Because od Beatles, která (tedy v cover-verzi) hraje i k závěrečným titulkům. Takže se film nehodí k jednoduchému odsouzení, alespoň zatím ne. "Smile, you're at Mr. Smiley's."


sobota 5. května 2007

Forrest Gump (1994)

režie: Robert Zemeckis
scénář: Eric Roth
hrají: Tom Hanks, Robin Wright, Gary Sinise
viděno 5. 5. 2007

Život je jako role toaletního papíru. Trháš, trháš, všechno v cajku, ale jednou papír dojde a ty skončíš se špinavou krdelí. ---- Dodatek: Při četbě knihy Malé dějiny filmu od Jarka Kupśće jsem našla další roztomilý komentář k tomu, proč je Forrest fuj: "Počkej, Forreste! Miliony lidí zbožňují tvou přihlouplou nevinnost. Ale starého profesora Flickera neoklameš! Tvoje postava symbolizuje všechno, co je na moderní společnosti problematické: jdeš životem, aniž bys zaměstnával mozek, hraješ fotbal, bojuješ ve válce, běžíš maraton a dosahuješ obchodního úspěchu, aniž by ses o něj snažil, zatímco ti kolem tebe, kterým na lidstvu záleží, ztrácejí nohy nebo umírají na Aids, jako by svědomí bylo v dnešním světě hlavním hříchem! Co to má být za poselství?!"