pátek 24. ledna 2020

Roma (2018)

Mexiko/USA
režie, scénář: Alfonso Cuarón
hrají: Yalitza Aparicio, Marina de Tavira, Carlos Peralta
viděno 24. 1. 2020

Celý film je pro mě jako scéna požáru při oslavách Nového roku. Nevím, proč tam je, ani co mám cítit.

středa 22. ledna 2020

Vzpoura na lodi Bounty (1935)

Mutiny on the Bounty
USA

režie: Frank Lloyd
scénář: Margaret Booth, Jules Furthman, Carey Wilson, Talbot Jennings + Charles Nordhoff, James Norman Hall (kniha)

hrají: Charles Laughton, Clark Gable, Franchot Tone
viděno 22. 1. 2020

Neřekla bych, že používání titulkových karet značí neobratnost při přechodu z němého na zvukový film, ale spíš nezkušenost/bezradnost při adaptaci knižní předlohy do filmového jazyka. Za mě je dobře, když dialogy fungují jako pomocník vykreslování charakterů postav a nikoliv jako posuvníky děje. Románová struktura je zkrátka jiná než "tradiční" filmový oblouk a vlastně mi přijde, když si tak vzpomenu na desítky (a možná stovky) svých komentářů k různým adaptacím, že spíš menšina (hollywoodských) scénáristů si to umí uvědomit a dokáže zpřeházet (nikoliv) osekat knižní příběh tak, aby bezchybně fungoval i na plátně.

Jinak je to samozřejmě maso. Zajímalo by mě, jaké to bylo vidět Vzpouru v době svého vzniku. Docela jsem se napřemýšlela, jestli by někdo z herců uspěl/prošel i v dnešní době, jestli by se některý z jejich výkonů dal označit za nadčasový. Ačkoliv jeho postava nejvíc vypadá jako karikatura, tak bych řekla, že by se to snad dalo říct o Charlesi Laughtonovi. Ti druzí dva byli spíš jen panáci. (Neznám knihu ani žádnou jinou adaptaci.)


pondělí 20. ledna 2020

Šanghajský expres (1932)

Shanghai Express
USA

režie: Josef von Sternberg
scénář: Jules Furthman

hrají: Marlene Dietrich, Clive Brook, Anna May Wong
viděno 20. 1. 2020

Sákra, Anna May Wong byla taky pěkná bohyně, ačkoliv na ni myslím kvůli Marlene všichni zapomínají. V podstatě mě tam ten "romantický" příběh rušil, stačila by mi politická tíseň. Paní s pejskem jsem chtěla dát ránu pěstí. Tak zní můj erudovaný názor.

Největší showman (2017)

The Greatest Showman
USA

režie: Michael Gracey
scénář: Jenny Bicks, Bill Condon

hrají: Hugh Jackman, Rebecca Ferguson, Zendaya
viděno 20. 1. 2020

Přemýšlím, jestli je možné, že prostě nesnáším zábavu. Nebo drama. Nebo štěstí. Nebo život. Grrr. Panebože, to byl ale pitomý prázdný film. Intenzita muzikálových čísel je od začátku stejná, takže nemají kam gradovat, a protože se film nevěnuje ničemu jinému, tak je to celé... o ničem? Když se například zamyslím nad tím, proč tam byla epizoda s postavou Rebeccy Ferguson, tak reálně nevím, jak bych to v kůži tvůrce ospravedlnila jinak než protože se jim chtělo to tam dát. Životopisné filmy bývají většinou bláboly, ale tenhle tedy vzdá pokus popisovat život velmi brzy.

neděle 22. prosince 2019

Děsivé dědictví (2018)

Hereditary
USA

režie, scénář: Ari Aster
hrají: Toni Collette, Gabriel Byrne, Alex Wolff, Milly Shapiro
viděno 22. 12. 2019

Oceňuji VRSTEVNATOST filmu, mám teď nad čím přemýšlet. Nejvíc fascinující je to, jakým způsobem má Ari Aster absolutní kontrolu nad tím, co a jak vypráví.

Jednou už jsem jinde psala, že nemám ráda, když tvůrci/umělci šíří svou vlastní nemoc skrz své dílo mezi své publikum. (Příklad: von Trier a Jack staví dům: osobní vnitřní boj umělce mezi megalomanií a pocitem totální vlastní nedůležitosti/zamindrákovanosti prorůstá do filmu jako odporný zčernalý nádor a výsledné umělecké dílo tak nenabízí žádné řešení, jenom metastázuje do každého, kdo se na film podívá.)

Aster bere svoje velmi osobní a velmi bolestivé utrpení, prohlédne a prohmatá a procítí si ho ze všech stran a potom zkonstruuje film, ve kterém nikdy nic nemá pouze jeden význam. Když syn stojí v temné chodbě před pokojem svých rodičů, zezadu ho osvětlují blesky bouře, není mu vidět ve tmě do tváře a je z něj jenom hrozivá temná silueta, je to prvek půjčený z milionu hororů, kde děsivé děti dělají děsivé věci, aby to vypadalo děsivě, a v tuhle chvíli je to ve filmu i opodstatněné, protože on je původcem té mimo obraz slyšené bolesti, ale také on sám je oběť, nad kterou se stahují mraky.

Zároveň je to poctivé hmatatelné rodinné drama, ve kterém by si každý zasloužil/potřeboval silné objetí, pochopení a nejspíš mnoho hodin terapie, a nic z toho bohužel nepřijde, protože jejich životy jsou ovládány loutkoherci, kteří jim píšou po zdech nekromantické invokace a monitorují a směrují každý jejich krok.

A přestože všechno, co jsem právě popsala, zní jako skok do nejhlubší, nejsmrtelnější bažiny, tak se filmu povede skončit výsostně terapeuticky (a pořád věrně svému žánru). Provede nás peklem, ale skrz naskrz a pokračuje dál, za katarzí, nenechá nás uvíznout a utopit se. Je to film, kde záporák vyhraje a všechno skoční špatně, ale je to tak krásné, tak samozřejmé a tak osvobozující. Chci, aby takhle fungovaly všechny moderní horory, nechci nutně napsat, že by "měly znamenat i něco víc", protože to by měly snad všechny filmy, ne, ale rozhodně chci, aby byly pořádné a podvratné. (James Wan si může jít trhnout nohou.)

Představte si, že jste herec, a někdo vám nabídne takovýhle scénář. To musí být absolutní blaho. Myslím si, že jak Toni Collette, tak Alex Wolff si zasloužili minimálně nominaci na Oscara. ♥

čtvrtek 5. prosince 2019

Za zvuků hudby (1965)

The Sound of Music
USA

režie: Robert Wise
scénář: Ernest Lehman

hrají: Julie Andrews, Christopher Plummer, Eleanor Parker
viděno 5. 12. 2019

Pořád jsem si říkala, že celkem dobrý, ale že kdyby tam nebyly furt ty písničky, že by mě to bavilo víc. A potom začala zpívat matka představená a už jsem brečela jak želva.

Nicméně když se člověk zamyslí nad tím, jaké další filmy vznikaly v půlce šedesátých let, tak je to prostě film ve všech směrech předpotopní.

sobota 23. listopadu 2019

Nit z přízraků (2017)

Phantom Thread
Velká Británie/USA

režie a scénář: Paul Thomas Anderson
hrají: Daniel Day-Lewis, Vicky Krieps, Lesley Manville
viděno 23. 11. 2019

-"Whatever you do, do it carefully." 

Konečně páně Andersonův film, ve kterém poznávám své vlastní rezervovaně vášnivé šílenství.