sobota 4. prosince 2010

Potíže s Arizonou/Zmatky v Arizoně (1987)

Raising Arizona
režie, scénář: Ethan Coen, Joel Coen
hrají: Nicolas Cage, Holly Hunter, John Goodman
viděno 4. 12. 2010

Faking jé. Až jsem si říkala, proč tohle není taky takový kult jako Big Lebowki nebo Fargo. I když možná je, jenom já o tom nevím, ale to spíš ne, protože na tohle moc nenarážím ve formě popkulturních referencí. Ježiš, poslouchej se Dagmar, co to píšeš za kecy. Prostě se mi fakt líbilo, jak si film dělá prdel ze všecho a ze všech, zejména z rodičovství a Američanů. A někdo prej říkal, že i z Poláků, ale to mi ani nepřišlo, dva vtipy zase není tolik, a ty ostatní, jestli tam byly, jsem nepostřehla. Už to děláš zase, přestaň si povídat sama se sebou!


Lesní duch (1982)

The Evil Dead
režie, scénář: Sam Raimi
hrají: Bruce Campbell, Ellen Sandweiss, Richard DeManincor
viděno 4. 12. 2010

Já ty zamilované lidi nechápu, proč pořád jezdí na chaty do lesů, když jediné, co se jim tam kdy stane, je děsně protivná smrt? No dobře, tím jsem ukojila svoji egoistickou část, abych dala najevo, jak strašně morálně na výši se oproti tomuto filmu cítím. A také nesmím zapomínat na to, že tohle je zřejmě zakladatel toho žánru týnejdžrů jedoucích si do lesa pro smrt, takže kritizovat ho za to, že jsem se narodila o dvacet let později a tím pádem už znám ty miliony epigonů je velmi nespravedlivé. Ale jdeme dál. Vcelku mě zklamalo, že některé části, zejména ty na začátku, vypadaly tak pěkně výtvarně stylizovaně - močál, listí ve vodě, trouchnivějící dřevo, mlha ve tmě, lidé stojící u auta a sledující svého kamaráda co šmátrá po klíči, dívka sedící mezi vlajícími záclonami, dveře v podlaze - a zbytek byl prostě obrazový kýč kálící na estetiku sakra zvysoka. Předpokládám, že to byl záměr, každopádně mně by se prostě líbilo, kdyby se mi to líbilo celé, i s těmi démony. Jistě, červi, krev, blbé úsměvy a jiné věci tam musí být, ale nemůžou být hezké? Uf, jsem to ale slepice. Nicméně scéna s hádáním karet byla parádní, to se musí nechat.


Manhattan (1979)

režie, scénář: Woody Allen
hrají: Woody Allen, Diane Keaton, Michael Murphy
viděno 4. 12. 2010

Tak, jak to vidím já, poměrně slabý Woody. Asi opravdu dělám chybu v tom, že se v posledním čtvrt roce systematicky dívám na všechny filmy, co kdy natočil, protože začínám být skutečně přesycena. Samostatně bych si možná řekla, že to je dobrý ukecaný film o lidech, jejichž problémům sice nerozumím, nicméně fajn, ale teď si řeknu, sakra, starochu, neumíš to líp?


pátek 3. prosince 2010

Zločiny a poklesky (1989)

Crimes and Misdemeanors
režie, scénář: Woody Allen
hrají: Martin Landau, Woody Allen, Alan Alda
viděno 3. 12. 2010

Nalezla jsem se znuděna a věru nevím, čím to bylo. Možná jsem se nedonutila věnovat filmu dostatek pozornosti. Také by se ovšem dalo říct, že si film nedokázal získat moji pozornost.


neděle 17. října 2010

Kmotr (1972)

The Godfather
režie: Francis Ford Coppola
scénář: Francis Ford Coppola, Mario Puzo (+ kniha)

hrají: Al Pacino, Marlon Brando, Diane Keaton, John Cazale
viděno 17. 10. 2010, aktualizace komentáře 23. 8. 2016

Film jsem viděla několikrát v domnění, že se na něj dívám poprvé. Mezi jednotlivými promítání jsem vždy zapomněla, že už jsem to viděla, a uvědomila jsem si to až někdy ke konci, umrtvena procesem sledování. Vlastně se tomu ani nedivím, protože jsem postupem času dospěla k tomu, že mafiánské filmy nejsou pro mě. Většinou jsou o penězích, moci a strachu ze smrti, což mě nezajímá. Postupem času jsem se naučila ocenit Alovu démonicky děsivou proměnu, která ale tkví pouze v čím dál víc vyprázdněné krutosti jeho pohledu. Na plátně ze všech individuálních postav tráví asi nejvíc času, ale přesto se k němu film/scénář/Coppola nechová jako k hlavní postavě. Mám problém s tím, že na to, jak je film celkově doslovný, tak v jeho psychologii dělá mlčenlivé skoky přes spoustu důležitých kroků, možná i důležitějších než ty, které jsou vidět. Brando mě zase tolik nehypnotizuje, jiné jeho spontánnější polohy mám raději. John Cazale se vyskytuje všeho všudy asi ve čtyřech scénách a kromě pozvání děvek na pokoj neudělá nic, z toho jsem byla zklamaná. S Diane Keaton se zametá jako s koštětem, což má souvislost s násilím páchaném na Pacinově lince. Takže bych kolem a kolem byla raději za sevřenější formát než pokus o epickou fresku. A záměrně/rouhačsky jsem použila slovo pokus, ano.


středa 13. října 2010

Divoká planeta (1973)

La Planète sauvage/Fantastic Planet 
režie: René Laloux 
scénář: Roland Topor, Stefan Wul (kniha) 
hrají: Jean Topart, Hubert de Lapparent, Gérard Hernandez, Miroslav Masopust, Hana Maciuchová, Jorga Kotrbová 
viděno 13. 10. 2010

Zjevení z jiného světa, téměř doslova. Pamatuji si, že už před lety jsem obdivovala tento kolektivní výtrysk fantazie prakticky na hranici závisti, a platí to pořád. Tehdy jsem byla fascinovaná tím, jak to všechno vypadá (koneckonců, promítání bylo v rámci dějin animace jako příklad dokreslovaného papírku). Dneska jsem na film omylem narazila v televizi, tak jsem si ho dala znovu a mnohem víc mě tentokrát zarazilo, o čem to vlastně je! Kam se hrabe jiný nejmenovaný film o velkých modrých ufonech. Ale to srovnání mě napadlo až teď, během sledování jsem na takové blbosti neměla vůbec čas. Tento film si bere celou pozornost. ♥



sobota 2. října 2010

Falešná hra s králíkem Rogerem (1988)

Who Framed Roger Rabbit
USA

režie: Robert Zemeckis
scénář: Peter S. Seaman, Jeffrey Price + Gary K. Wolf (kniha)
hrají: Bob Hoskins, Christopher Lloyd, Joanna Cassidy
viděno 2. 10. 2010

Kéž by si 1001 filmů odpustilo zařazovat podobné snímky. Dívala jsem na Prasátko Babe, dívala jsem se na Lvího králee, vydržela jsem i tohle, u čeho všeho ještě budu trpět? A docela mě naštvalo, že femme fatale vůbec není sexy a potom mě taky... naštvalo všechno ostatní.

Pořád si myslím, že i děti mají mozek a proto by se pro ně měly točit takové filmy, které s tím počítají. Ale já vlastně nevím, má tohle být film pro děti? Nebo pro dospělé? Nebo je to jedno, protože bych asi nerozuměla ani jedné možnosti.

Pořád se alespoň snažím přijít na to, jestli je ta formální vychytávka použitá chytře, ale taky mi přijde, že ne. Jedině začátek si trochu hraje s očekáváním a převrací ho, ale kromě Baby Hermana jsou všichni tooňáci přesně tak pitomí, jako se na první pohled zdají. Asi bych byla ráda, kdyby se film nějak pořádněji postavil k tomu očividnému rasismu (a sexismu), jímž se jeho vnitřní vesmír zcela oddává. Sice možná porazili toho jednoho kapitalistického záporáka, ale celá ta znepokojivá segregovaná společnost pokračuje neotřesena. Ale to neznamená, že bych nerespektovala Chhristophera Lloyda. Pořád bych ho chtěla za muže, ale to není nic nového, zvlášť když mu prakticky létají blesky z očí.


čtvrtek 23. září 2010

Bílá stuha (2009)

Das Weiße Band - Eine deutsche Kindergeschicht/The White Ribbon
režie, scénář: Michael Haneke
hrají: Christian Friedel, Leonie Benesch, Ulrich Tukur, Ursina Lardi
viděno 23. 9. 2010

Miluju to! Miluju to! Všechny ty detaily, rakve, záclony, povozy, miluju to! Poloprázdný kino, zrnitý obraz, střih, u kterého člověk přemýšlí, jestli náhodou střihač nenasadil špatnou cívku, miluju to! Bůh a klece a láska a spát bez večeře. (Je jasné, že Hanekeho film má Hanekeho nekonec. Já bych tam ovšem hodila atomovku, aby všichni vyletěli do povětří.)


pondělí 20. září 2010

Úsvit mrtvých (1978)

Dawn of the Dead
režie, scénář: George A. Romero
hrají: Ken Foree, Gaylen Ross, David Emge
viděno 20. 9. 2010

Musím říct, že film chvílemi nebyl přesně to, co jsem myslela, že bude, ale ve výsledku jsem nakonec byla spokojená. Ačkoliv extatické stavy jako po Noci oživlých mrtvol se nedostavily. Nejvíc mi vadily právě skoky v koncepci mrtvol. V Noci je jejich role stylizovaná, symbolická a naprosto zřejmá. Tady je na začátku ukázáno, že mají jakýsi "bitevní potenciál" a zároveň přesah co se týče zažitých instinktů. Na těch vnitřních hnadlech máme pravděpodobně zkoumat, co jsme to my lidi vlastně za lidi. Jenomže potom přicházejí scény, které podle mého odporují vnitřní logice, kterou předchozí příběh vystavěl. Například na začátku hrdinové dělají za sklem kravál, aby zombíky někam nalákali, a zombíci za tím kraválem jdou a snaží se za sklo dostat. Ve chvíli, kdy do obchodu vjede banda motorkářů a hipíků, čili potencionální hora žrádla, tak se naši milí neživí jen tak potácejí na místě, jako by čekali, až nezvaní hosté zase vypadnou a oni se budou moct dál vozit na jezdících schodech. Nikdo se na nikoho houfně nevrhá, to až později, přitom podle předchozích scén by měli jít po nich. Ale za pasáže ze začátku filmu, těsně po příchodu do obchoďáku, musím Úsvit stejně trochu zbožňovat. Protože to, co se odehrává po puštění hudby, vytrysknutí vodotrysků a rozjetí schodů, je prostě krása.


neděle 19. září 2010

Napoleon (1927)

Napoléon
režie, scénář: Abel Gance
hrají: Albert Dieudonné, Antonin Artaud, Abel Gance
viděno 19. 9. 2010

Nejlepší na tomhle filmu mi přijde poznámka studenta režie, který po promítání povídal: "Na co ukazovat ples v jedné minutě, když jde ukázat v patnácti minutách." A potom ještě dotaz studenta fotografie, který na promítání nebyl: "Jde vůbec pustit si ten film a strávit příjemné čtyři hodiny?" Asi se na mě projevuje deformace studentky scenáristiky, protože mám chuť popisovat vše opisem. Uf. Nejvíc mě asi zaujala Maratova vražda a potom poslední hodina, škoda ovšem, že se k ní člověk musí tak náročně prokousávat.


čtvrtek 9. září 2010

Když Harry potkal Sally (1989)

When Harry Met Sally...
režie: Rob Reiner
scénář: Nora Ephron
hrají: Billy Crystal, Meg Ryan, Carrie Fisher
viděno 9. 9. 2010

Škoda, že se v druhé půlce vtip vytrácí a zůstává jenom přesládlé čekání, kdy se konečně jeden z nich rozběhne a vyřkne "ta" slova.


středa 8. září 2010

Fena (1931)

La Chienne/The Bitch
režie, scénář: Jean Renoir
hrají: Michel Simon, Janie Marèse, Georges Flamant
viděno 8. 9. 2010

"Následující hra není ani komedie, ani drama. Nemá žádné morální cokoli a nedokazuje vůbec nic." Jako u některých dalších filmů je třeba zde uvést, že jsem film viděla v době, kdy jsem se ještě neuměla dívat na filmy, takže bůh ví, jak jsem to tehdy vlastně viděla.




neděle 5. září 2010

Zabriskie Point (1970)

režie: Michelangelo Antonioni
scénář: Michelangelo Antonioni, Sam Shepard, Tonino Guerra, Clare Peploe
hrají: Marc Frechette, Daria Halprin, Paul Fix
viděno 5. 9. 2010

Pouštím to, koukám, koukám, říkám si: co z toho bude? Ví bůh! (Ale ten byl tedy skvostný.) Rozmlsaná Zvětšeninou, těšila jsem se na ultimátní zážitek. Žel, ten se nedostavil, spíš jakási lhostejná nuda. Dlouhé vlasy, málo intenzity. A ještě jsem se v zajímavostech dočetla, že měl Antonioni k dispozici píseň L'America od Doors a nepoužil ji. Kdyby se ubralo na stopáži a podkreslilo tou hypnotickou hudební depkou, vznikl by takový film, jaký bych si představovala. - Konec je nicméně vcelku poetický a také si nyní myslím, že jsem film viděla příliš brzo. Třeba se k němu někdy vrátím.


M - Vrah mezi námi (1931)

M - Eine Stadt sucht einen Mörder
režie: Fritz Lang
scénář: Thea von Harbou, Fritz Lang
hrají: Peter Lorre, Ellen Widmann, Inge Landgut
viděno 5. 9. 2010

Hned svým začátkem mě film absolutně odzbrojil. Takovou bezmoc, že na filmovém plátně se dějí špatné věci a nejde jim nijak zabránit, jsem dlouho necítila. Zřejmě je to díky tomu, že ve filmu není přítomen ani ždibec patosu, ani kapka citového vydírání. Lang zůstává věcný, přesný, stručný. Absence hudebního podkresu je velice pozitivní, ve mě zvyšovala napětí až na únosnou hranici. To bohužel povolovalo v momentech, kdy se na plátně hodně mluvilo. Nejsilnější je podle mě snímek v momentech, kdy víc "jenom" ukazuje.


Odpolední osidla (1943)

The Meshes of the Afternoon
režie: Maya Derren, Alexander Hammid
scénář: Maya Derren
hrají: Maya Derren, Alexander Hammid
viděno 5. 9. 2010

Tenhle film je tak snově nadpozemský, že mě inspiroval k tvorbě dřív, než jsem ho vůbec viděla. Už první, zcela dokonalá scéna mě absolutně odzbrojila a také přivedla k myšlence, že bych si měla rozšířit slovní zásobu pozitivních slov, protože mi přijde jaksi nedostatečné častovat podobné filmy slovy jako dokonalý, úžasný nebo fantastický. Práce se symboly, ženskou krásou, tajemnem, obrazem, stíny, hudbou... květiny a schody. Ach. ♥♥♥


sobota 4. září 2010

The 39 Steps (1935)

režie: Alfred Hitchcock
scénář: Charles Bennett, Ian Hay, John Buchan (kniha)
hrají: Robert Donat, Madeleine Carroll, Lucie Mannheim
viděno 4. 9. 2010

Až budu velká, přeju si, abych mohla psát jednu knihu za druhou pořád o tom stejném, jenom trošku jinak, a všem se to stále tolik líbilo, jako se všem líbí Hitchcockovy filmy. Mně tohleto totiž zabraňuje v kinematografickém požitku. A čím víc jsem těch filmů od něj viděla, tím je to horší.


pátek 3. září 2010

Veřejný nepřítel (1931)

The Public Enemy
režie: William A. Wellman
scénář: Kubec Glasmon, John Bright, Harvey F. Thew
hrají: James Cagney, Jean Harlow, Edward Woods
viděno 3. 9. 2010

Gangsterky jsou filmy, které nevyhledávám a které mě zpravidla nebaví, bez ohledu na to, jestli je natočili před sto lety nebo včera. Tahle má oproti těm ostatním tu výhodu, že má přidanou hodnotu. Není to soutěž v tom, který z prominentních herců vypadá jako věrohodnější italský přistěhovalec, ani maraton pro kostyméry a vižásty, na jehož konci je zlatá soška pro toho, kdo to vymyslí víc retro. Tohle je historický exkurz. A tak to pro mě i zůstalo. Podivila jsem se, že femme fatale bylo pouhých dvacet let, a můžu jít dál.


Noc oživlých mrtvol (1968)

Night of the Living Dead
režie, scénář: George A. Romero
hrají: Duane Jones, Judith O'Dea, Karl Hardman
viděno 3. 9. 2010

3. 9. 2010: Viděla jsem 30th Anniversary Edition a to bylo tedy zatraceně působivé. Dokonce mám dojem, že se ani nebudu pokoušet sehnat původní film, protože bych si ráda zapamatovala tohle. Nejsem schopná posoudit, co všechno bylo dotočeno a co je původní (z textů na netu jsem pochopila, že zejména ten kazatel), každopádně celek šlapal jako hodinky snad v každém směru. Rozhodně se mi líbilo to, že film byl natočený způsobem, jako kdyby šlo kupříkladu o soudní drama či jinak vysoce seriózní nebo aspoň na tento post útočící film. Herci byli mňamkózní, stejně tak scénář a kamera. Jde o nezávislý snímek a přesto je každý záměr komponovaný s velkým důrazem na estetiku, mňam mlask. A třešinkou, kterou jsem si nechala na závěr, je pochvala hudby, kterou pro tu po-třicetiletou verzi napsal Scott Vladimir Licina. ♥ Ta se podílela na extázi, která se mě během filmu zmocňovala, alespoň z jedné třetiny, ne-li víc. Právě kvůli tomu bych snad tu pravou starou verzi vidět ani nechtěla, protože si Noc oživlých mrtvol nedovedu představit bez té mrazopudné strachomuziky. --- 17. 10. 2022 Tož už jsem viděla i tu původní verzi a taky dobrý.

Cizinci ve vlaku (1951)

Strangers on a Train
režie: Alfred Hitchcock
scénář: Raymond Chandler, Patricia Highsmith (kniha)
hrají: Farley Granger, Ruth Roman, Robert Walker
viděno 3. 9. 2010

Tak trochu jsem doufala, že z toho vlaku po celou dobu nevylezou. No, nemůže mít člověk všechno. Hodně věcí mi připadalo zdlouhavých, například ten tenisový zápas, a taky hudba mi přišla dost nevhodně zvolená. Jásavé trylky ve chvílích napětí nebo klasické koulení, když se někdo políbí, to se mi tedy vůbec nelíbilo.


čtvrtek 26. srpna 2010

Gimme Shelter (1970)

režie: Albert Maysles, David Maysles, Charlotte Zwerin
hrají: Mick Jagger, Keith Richards
viděno 26. 8. 2010

Už Woodstock dost dobře ukazoval, proč s hipíky a takovými monstrózními akcemi nemůžu soucítit, tohle je jenom takový doslovnější epilog. A je samozřejmě velmi smutné, že to odnese hudba, která je bezbranná vůči lidské hlouposti sjednocené takhle velkým davem. --- A mám potřebu po šesti letech napsat doslov: Kdo by to byl čekal, že jedním z nejdepresivnějších filmů, co jsem kdy viděla, se stane dokument o koncertě rockové kapely. Kdykoliv teď slyším Under My Thumb, tak mám okamžitě dojem, že zítra musí skončit svět.


středa 25. srpna 2010

VALL-I (2008)

WALL-E
režie: Andrew Stanton
scénář: Andrew Stanton, Jim Reardon
hrají: Ben Burtt, Elissa Knight, Jeff Garlin
viděno 25. 8. 2010

Místy vcelku zajímavý hudební podkres, ale jinak mě to nebavilo. Tak nějak nechápu smysl animáků. K čemu máme oči, k čemu máme herce, proč se učit dokonale napodobovat skutečnost, když ona už tady je?


sobota 14. srpna 2010

Adaptace (2002)

Adaptation.
režie: Spike Jonze
scénář: Charlie Kaufman
hrají: Nicolas Cage, Meryl Streep, Tilda Swinton
viděno 14. 8. 2010

Vcelku zajímavý film, ale bohužel ne svojí kvalitou. Myslím si, že jsem ho nepochopila, takže ho nemůžu docenit. Můj pohled byl zhruba takový: Ze začátku se mi to líbilo, Cage, kterého nemusím, mě vcelku bavil, Streep, kterou nemusím, mě nerušila. Těšila jsem se na to, jaké zajímavé psycho se z toho postupně vyvine. Jenomže ouha. Ono se to vyvinulo tak, že jsem se čím dál tím víc nudila a jenom se těšila, až to skončí. Moje očekávání se naplnilo - skončilo to. Jenomže nic víc. Katarze se tentokráte nekonala.


úterý 10. srpna 2010

Hana a její sestry (1986)

Hannah and Her Sisters
režie, scénář: Woody Allen
hrají: Barbara Hershey, Carrie Fisher, Michael Caine, Mia Farrow, Dianne Wiest
viděno 10. 8. 2010

-"Mám ráda písně o mimozemšťanech, copak ty ne?" -"Ne, když je zpívají mimozemšťané." -> Woody si dělá srandu z punku. A to byl ještě slabej koncert, nebylo tam pogo a vůbec... A jen tak mimochodem, film byl dobrej. Nepůsobil na mě ani pesimisticky, ani cynicky, buď je něco se mnou, nebo s Woodym. Ironie je krásná věc.


pondělí 9. srpna 2010

Sweet Sweetback's Badassss Song (1971)

Sweet Sweetback's Baadasssss Song
režie, scénář: Melvin Van Peebles
hrají: Melvin Van Peebles, John Amos, Mario Van Peebles, Ed Rue
viděno 9. 8. 2010

Abych pravdu řekla, na filmu mě nic nechytlo, ani hudební podkres mi nepřišel nějak mimořádný. Nuda a šeď, mlha v rezavé rýně.


Philadelphia (1993)

režie: Jonathan Demme
scénář: Ron Nyswaner
hrají: Tom Hanks, Denzel Washington, Roberta Maxwell
viděno 9. 8. 2010

Zvláštní, už od prvních tónů jsem věděla, že se mi tohle líbit nebude. A jakmile vešel na scénu žovielně žertující, život plnými doušky hltající Tom Hanks, bylo to definitivně potvrzeno. Já toho chlapa prostě nemám ráda a dalo by se říct, že mi svou přítomností znempříjemňuje a otravuje každý film, kde se objeví. Za jedno mi není sympatický jeho styl herectví, za druhé mi není sympatický on sám a taky máme zcela evidentně absolutně odlišný vkus, protože si vybírá role přesně takových týpků, se kterými bych se nikdy nemohla ani nechtěla kamarádit - a většinou ani nechtěla koukat na filmy, ve kterých vystupují. Kdybych měla demonstrovat, proč bych s Andy Beckettem nešla na kafe, tak proto, že lidem diktuje, co si mají myslet, když poslouchají hudbu. Tedy, tolik nenávistných vět a to jsem se ani nevyjádřila k obsahu filmu. Nemám ráda filmy, které se mě snaží přinutit někoho litovat. K tomu mám dospět sama, oni mi to nemusí říkat! Nedívám se na někoho skrz prsty proto, že by byl homosexuál, ale zase jenom kvůli tomu, že je, ho nezačnu ultimátně milovat. Myslím si, že bych klidně mohla umřít, aniž bych viděla tento film.


neděle 8. srpna 2010

Purpurová růže z Káhiry (1985)

The Purple Rose of Cairo
režie, scénář: Woody Allen
hrají: Mia Farrow, Jeff Daniels, Dianne Wiest
viděno 8. 8. 2010

"Nemůžeš se naučit být skutečný. To je jako kdyby ses chtěl učit být trpaslíkem. Někteří z nás jsou skuteční, někteří ne." Jak sladké.


sobota 7. srpna 2010

Serpico (1973)

režie: Sidney Lumet
scénář: Waldo Salt, Peter Maas (kniha)
hrají: Al Pacino, John Randolph, Biff McGuire
viděno 7. 8. 2010

Co se týče Pacina tančícího, jak Sidney píská, jednoznačně preferuji Psí odpoledne. Ani Serpico není špatný film, ale přišel mi míň sevřený, míň syrový, míň všechno. Nelíbila se mi sentimentální utahaná hudba.


pondělí 26. července 2010

Rašomon (1950)

Rashômon
režie: Akira Kurosawa
scénář: Akira Kurosawa, Shinobu Hashimoto
hrají: Toshirô Mifune, Machiko Kyô, Masayuki Mori
viděno 26. 7. 2011

"Slyšel jsem někoho plakat. Kdo to plakal?" Mimo jiné miluji, jak to všechno vypadá. A jak se drahoušek pohybuje. A jak se dívá při soudu na mraky. A drdol. A smích. A jak se dívá kamera (stvořitel?) na slunce přes stromy. A jak jsou ruce mrtvoly zkroucené, když na ně kouká vytřeštěnec. A jak má žena klobouk se závojem. A jak jsou lidé zbabělí, i když to zas až tak nemiluji. "Nestarám se o to, že je to lež, dokud mne to baví."


středa 14. července 2010

Dotek zla (1958)

Touch Of Evil
režie: Orson Welles
scénář: Orson Welles, Whit Masterson (kniha)
hrají: Charlton Heston, Janet Leigh, Orson Welles
viděno 14. 7. 2010

Především geniální hudba, v návaznosti na to atmosféra. Dál taky nevím, jak to ten Orson dělal, ale obraz je zkrátka skvostný! (To platí ke všem filmům, ale nikde jinde jsem to myslím ještě nenapsala, tak si tady vyrovnávám manko, vykřičník vykřičník.) Osobně bych řekla, že je to asi nejlepší film, který jsem od něj zatím viděla, ačkoli... Proces mám pořád trošku víc radši, srdíčkem.


sobota 3. července 2010

Mladí muži za pultem/Podvodníci z New Jersey (1994)

Clerks.
režie, scénář: Kevin Smith
hrají: Brian O'Halloran, Jeff Anderson, Marilyn Ghigliotti
viděno 3. 7. 2010

Tak nějak zjišťuju, že mi humor Kevina Smithe nic neříká.


čtvrtek 24. června 2010

Dracula (1958)

Horror of Dracula
režie: Terence Fisher
scénář: Jimmy Sangster, Bram Stoker (kniha)
hrají: Peter Cushing, Christopher Lee, Michael Gough
viděno 24. 6. 2010

Docela průplachový film. Jedním okem dovnitř, druhým okem... Jenom jsem si říkala, co to je za magory, že nechávají mrtvoly v hrobkách jen tak, bez víka...


pátek 18. června 2010

Střihoruký Edward (1990)

Edward Scissorhands
režie: Tim Burton
scénář: Caroline Thompson
hrají: Johnny Depp, Winona Ryder, Dianne Wiest
komentář ze dne 18. 6. 2010

"Nemůžeš sáhnout na nic, aniž bys to nejdřív nezničil." Při zpětném pohledu zjišťuji, že nejraději mám Tima Burtona do Ospalé díry. Od té doby mi jeho filmy připadají jen jako takové bizarní kombinace sebou samých. Edward je takový film, že potěší něžné duše i naprosté cyniky (soudím podle sebe) a vystačí si s málem, aby toho dosáhl. Netřeba žádných blbých digitálních triků, ať žijí makety. Je to pohádka, je to jinotaj, je to satira. Trefní herci, úžasná hudba. Paráda.


neděle 13. června 2010

Přelet nad kukaččím hnízdem (1975)

One Flew Over the Cuckoo's Nest
režie: Miloš Forman
scénář: Lawrence Hauben, Bo Goldman, Ken Kesey (kniha)
hrají: Jack Nicholson, Louise Fletcher, Brad Dourif, Christopher Lloyd, Will Sampson, Danny DeVito komentář ze dne 13. 6. 2010

Jak praví kapela Traband: Indiáni ve městě, indiáni ve mně jste, indiáááni! Jeden z nejpovznášejícnějších depresivních konců, co znám, a proto ho zbožňuju. Co nelze filmu upřít je skvělá volba herců. Takovouhle snůšku individuí potkat v metru, tak se buďto otočím a uteču nebo si sednu mezi ně a začnu po cizích lidech házet šachové figurky. Knihu jsem nečetla, takže nevím, jestli je to dobrá adaptace, rozhodně to ale je dobrý film. ♥♥♥


neděle 23. května 2010

Ať žije svoboda (1931)

À nous la liberté/Freedom For Us
režie, scénář: René Clair
hrají: Henri Marchand, Raymond Cordy, Rolla France
viděno 23. 5. 2010

Myslím si, že jen málo filmům s popěvky se ode mne dostane uznání. Podle mého mají filmy dosáhnout kýženého efektu tím, že se v nich kecá. Nicméně ti nejsilnější tvůrci se poznají toho, že mě dostanou, i když třeba nekecají, jenom tam stojí na hlavě nebo tak něco. To nicméně nebyl případ tohoto filmu.


sobota 22. května 2010

Tabu (1931)

Tabu: A Story of the South Seas
režie: Friedrich W. Murnau
scénář: Friedrich W. Murnau, Robert J. Flaherty
hrají: Matahi, Anne Chevalier, Bill Bambridge
viděno 22. 5. 2010

Dívám se tak na ty veslující svalnaté opálené mladíky a říkám si: "Ty Dagmar, to je ti nějaké povědomé, co k tomu hraje!" A vskutku, ona to Má vlast! Kvituji s povděkem, že si film vystačí s minimem doprovodného textu.


středa 5. května 2010

Zloději kol (1948)

Ladri di biciclette/The Bicycle Thief
režie: Vittorio De Sica
scénář: Luigi Bartolini, Cesare Zavattini, Suso Cecchi d'Amico, Vittorio De Sica, Oreste Biancoli, Adolfo Franci, Gerardo Guerrieri
hrají: Lamberto Maggiorani, Enzo Staiola, Lianella Carell
viděno 5. 5. 2010

Velice emotivní film. Nevím, jak to v té éře černobílého filmu dělali. Stačilo se podívat do tváře herce, nebo často neherce, a v ní bylo všechno, co člověk potřebuje vědět. V jednoduchosti je krása, asi tak.


neděle 2. května 2010

Hombre (1967)

režie: Martin Ritt
scénář: Harriet Frank Jr., Irving Ravetch, Elmore Leonard (kniha)
hrají: Paul Newman, Fredric March, Richard Boone
viděno 2. 5. 2010

Paul Newman s indiánským hárem vypadá líp než Paul Newman bez indiánského hára! Jestli to ale nebude tím, že mám ráda indiánská hára.


čtvrtek 22. dubna 2010

Podivnější než ráj (1984)

Stranger Than Paradise
režie, scénář: Jim Jarmusch
hrají: John Lurie, Eszter Balint, Richard Edson
viděno 22. 4. 2010

I put a spell on you je dokonalá kulisa pro... to.


Suspiria (1977)

režie, scénář: Dario Argento
hrají: Jessica Harper, Stefania Casini, Flavio Bucci
viděno 22. 4. 2010

Kultovní kult kultu, kultovně. Takhle se to dělá s hudbou, děťátka. Naprostá vymazlenost vymazlenosti, mňam, mňam, mlask. Nemůžu to dostat z uší ani z vizuální paměti. Ať žije červená barva! ♥♥♥



pondělí 19. dubna 2010

Tři barvy: Modrá (1993)

Trois couleurs: Bleu/Three Colors: Blue
režie, scénář: Krzysztof Kieslowski
hrají: Juliette Binoche, Florence Pernel, Hélène Vincent
viděno 19. 4. 2010

Spojení s hudbou je jednou z nejsilnějších zbraní filmu, tou další je bezpochyby Juliette Binoche. Dál už záleží jenom na vkusu a cítění diváka.


sobota 17. dubna 2010

Lovec jelenů (1978)

The Deer Hunter
režie: Michael Cimino
scénář: Deric Washburn
hrají: Christopher Walken, Robert De Niro, John Cazale, John Savage
viděno 17. 4. 2010

Nevím, jestli mě film opravdu neoslovil, nebo jsem se na něj jen dívala ve špatné náladě. Já jsem sice neměla špatnou náladu, naopak, měla jsem abnormálně dobrou náladu, a v tom to právě vězí: Má mysl byla asi na takovém obláčku, že za ní ani ta nejrychlejší a nejzbloudilejší kulka nebyla schopná doletět.


čtvrtek 15. dubna 2010

Mrtvý muž (1995)

Dead Man
režie, scénář: Jim Jarmusch
hrají: Johnny Depp, Gary Farmer, Lance Henriksen, Michael Wincott
viděno 15. 4. 2010

Už se těším, až mi do hlavy voperují Newtonův mozek. Protože potom bude všechno vypadat takhle a ještě si v takovém světe budu moct dělat co chci, třeba šplhat po stromech nebo skákat do kaluží. Záporáci mě nebavili. Před druhou projekcí jsem si poslechla dlouhou promluvu pana Dufka, který tento film ctí, a hned se zážitek úplně proměnil. Někdy je to o tom zasvěceném úvodu pravda. -"Do you know my poetry?"


neděle 11. dubna 2010

Spoorloos (1988)

The Vanishing
režie: George Sluizer
scénář: Tim Krabbé, George Sluizer
hrají: Bernard - Pierre Donnadieu, Gene Bervoets, Johanna ter Steege
viděno 11. 4. 2010

Mám ráda, jak už se tak mezi námi perverty říká, příběhy ze života. Ještě, že se cizí jazyky, zejména germánské a románské, učím sledováním filmů doma na gauči a ne putováním po autentických místech. Pouze jednomu jazyku jsem se na učila místně, ale také jsem se mu musela rychle odnaučit, protože už mi nebude znovu dopřán. Ale to jsem trochu odbočila od tématu. JÁ TEN FILM ŽERU! A protože už teď umím psát srdíčka do komentářů, tak až takhle: ♥♥♥


úterý 6. dubna 2010

Invaze lupičů těl (1956)

Invasion of the Body Snatchers
režie: Don Siegel
scénář: Daniel Mainwaring
hrají: Kevin McCarthy, Dana Wynter, Larry Gates
viděno 6. 4. 2010

Až budu mimoplanetární entita a rozhodnu se znormalizovat nějakou civilizaci, udělám to přesně takhle. I s těma luskama, respektive hlavně s těma luskama, a všude na ulicích budou bilboardy a na nich se budou promítat obrázky líhnutí. Paráda. A taky všem těm jedincům naimplantuju něco do hlavy, aby viděli jenom černobíle.


sobota 20. března 2010

Lola běží o život (1998)

Lola rennt/Run Lola Run
režie, scénář: Tom Tykwer
hrají: Franka Potente, Moritz Bleibtreu, Herbert Knaup
viděno 20. 3. 2010

Ze začátku mě to vyloženě rozčilovalo, potom se to trochu zlepšilo. Ale pořád se mi ten film nelíbil. Nevím jak to, nevím proč, ale vždyť to sakra nemusím pořád vědět...


středa 17. března 2010

Dvojí život Veroniky (1991)

La Double vie de Véronique/The Double Life of Veronique
režie: Krzysztof Kieslowski
scénář: Krzysztof Kieslowski, Krzysztof Piesiewicz
hrají: Irène Jacob, Philippe Volter
komentář ze dne 17. 3. 2010

Pokud má film hudbu, ze které mi srdce krvácí, musel by se opravdu hodně a hlavně aktivně snažit, aby se mi nelíbil. Ale když má takovouhle hudbu, tajemnou hrdinku a ještě tajemnějšího loutkáře, je takřka nemožné, aby se mi nakonec nezadřel pod kůži a nezačal tam rezonovat při každém okamžiku, kdy mi ho něco jenom malilinko připomene. Asi začnu mít slabost pro filmy z roku, kdy jsem se narodila. Kdyby byly všechny jako Dvojí život Veroniky, byl bych utrašťastný člověk. ♥♥♥


středa 10. března 2010

Mexická jízda (2001)

Y tu mamá también/And Your Mother Too
režie: Alfonso Cuarón
scénář: Alfonso Cuarón, Carlos Cuarón
hrají: Diego Luna, Gael García Bernal, Maribel Verdú
viděno 10. 3. 2010

Asi mě nikdy nepřestane fascinovat, jak jsou ti kluci dobří a přesní. Nicméně čím jsem starší, tím pro mě začíná být tento film o něčem úplně jiném než dřív. Dřív to byla otázka, podle čeho si člověk vybírá, do čeho se zamiluje. Dnes to ještě neumím pojmenovat, ale můžu snad říct, že mimo jiné o tom, podle čeho si člověk vybírá, komu se svěří s nejniternějšími věcmi.



úterý 9. března 2010

Šťastni spolu (1997)

Cheun gwong tsa sit/Happy Together
režie, scénář: Kar-wai Wong
hrají: Leslie Cheung, Tony Leung Chiu Wai, Chen Chang
viděno 9. 3. 2010

Na film s tak navýsost strhujícím, poetickým, jednoduchým a kdo ví jakým ještě názvem jsem se nesmírně těšila, nicméně teď musím jenom konstatovat, že mnou prošuměl bez nějakého hlubšího "zadření se" nějaké myšlenky za jakýkoliv záhyb mého těla. Zůstal tam akorát vymazlený vizuál, smutný pohled Tonyho Leunga a afektovanost Leslieho Cheunga. A nesmírný pocit prázdna, ale pravděpodobně ne takového, jaké si režisér představoval.


neděle 14. února 2010

Hanebný pancharti (2009)

Inglorious Basterds
USA/Německo
režie, scénář: Quentin Tarantino
hrají: Mélanie Laurent, Daniel Brühl, Christoph Waltz, August Diehl
viděno 14. 2. 2010, komentář aktualizace 11. 2. 2018

Ach jo, znovu a znovu se dívám na Hanebný pancharty ve snaze zjistit, jestli se mi ten film líbí nebo ne. A nejvíc mému úsilí hází klacky pod nohy mistr režisér osobně, protože na každou skvělou věc přijde se dvěma mínus-skvělými. Vynalezl si speciální šablonu/formu na dělání filmů a tu teď pravděpodobně až do skonání světa bude znovu a znovu naplňovat. A paradoxně při tom bude čím dál víc a víc vyprázdněný. V Panchartech se velmi nebezpečně přibližuje hranici mezi snesitelností a nesnesitelností, a protože jsem cestovatel z budoucnosti, tak vím, že už to bude jenom horší. Tak jako lord Voldemort při každé další vraždě roztrhne svou duši a stane se víc zrůdou a méně člověkem, tak i Tarantino při každé další opakované, nekonečně dlouhé, ne tolik vtipné, a ani ne tolik nutné promluvě některého ze svých hrdinů přichází o kousek pověsti inovátora a geniálního kombinátora, za nějž jsem ho kdysi považovala.

Recyklování příběhových, stylistických i hudebních motivů z předchozích filmů je vůbec choroba, kterou jsou Pancharti prolezlí skrz naskrz. Možná je to tím, že mu scénář uzrával v hlavě během dlouhých let, kdy pracoval na jiných věcech, každopádně to ale následný dojem nepůvodnosti neomlouvá. Takže když slyším hudbu, která Nevěstu doprovázela při boji s Šílenou Osmaosmdesátkou, nebo zase jednou při napjaté přestřelce novopečený rodič používá svého statusu k vyjednání své osobní záchrany, jsem tím vlastně otrávená, i když bych třeba nechtěla být, protože jiné momenty filmu mi přijdou super.

Ale když už jsem u toho vyčítání mu, že dělá ty samé věci pořád dokola, tak zrovna jedna věc, kterou neudělal, by mě zajímala, kdyby ji zkusil udělat. A totiž že by uskutečnil původní plán a po vzoru Kill Billa vyrobil Pancharty jako dvojdílo, jehož jednotlivé části by byly stylově i tematicky trochu jiné a vzájemně by se spíše doplňovaly, než že by se navzájem vyloženě potřebovaly. (Ovšem za předpokladu, že by měl pro oba filmy dost opravdového obsahu a nebyl by to jenom rádoby cool znějící balast.) Protože tím, že od tohoto plánu upustil, získal jeden film, jehož jednotlivé součásti spolu pohromadě úplně nedrží, a pro mne je to občas silně frustrující.

Film hodně vzbuzuje dojem, že se jedná o hrubý sestřih z většího celku a že v plánu bylo mnohem víc věcí, o kterých divák nic neví, ale postavy to zažily a nejspíš počítají s tím, že my to také víme. A hlavně tím vzniká ta podivná nerovnováha mezi hlavními postavami a jejich skutečným a domnělým vlivem na příběh, který se ve filmu odehrává. Ano, ten starý dobrý argument, že titulní Pancharti by ve filmu nemuseli vůbec být a skoro nic by se nezměnilo. V tenhle moment je potřeba zmínit to, že já jsem velký fanda toho, když se filmaři nekoukají na příručky a "pravidla" a dělají si, co chtějí (když to ve výsledku funguje a dopadne tak, "jak má"). Kill Billovi bych si nedovolila ani na vteřinu vyčítat odbočky k epizodám vedlejších postav, které nejsou fatálně spojené s hlavním konfliktem, protože tam do sebe ta mozaika dokonale zapadá a nikde nemám pocit hluchého místa a konec rozumově i pocitově vyplývá z předchozích viděných událostí. V Panchartech to naopak skřípe, a občas hodně hlasitě.

Já za hlavní postavu filmu považuji Shoshannu. Její osud je nosným rámcem celého kolosu. Její ruka doslova roztáčí celou tu mašinerii. A film se k ní tak po značnou část svého trvání i chová. Velmi se mi líbí, jak je neustále nucena přizpůsobovat se neočekávaným a brutálním zásahům zvenčí. Velmi velmi moc se mi líbí, jak je navržena a použita postava Fredricka Zollera a jak si ji Daniel Brühl vychutnává. A vysloveně zbožňuji, jak Tarantino použije mediální obraz obou dvou, aby dopověděl jejich příběh do hořce triumfálního konce. Jenomže pan režisér jako by pořád  neměl dost a nebo ho to snad někdy před chvílí přestalo bavit a prostě se najednou rozhodne, že hlavní postavy jsou vlastně Pancharti a Landa a odskočí si s nimi pryč ukončit film někde jinde a ještě navíc i v trochu jiném žánru a to je pro mne najednou gargantuovské zklamání. A Tarantino si ani nedokáže odpustit poznámku o mistrovském díle na úplném konci, a to už mám vyloženě pocit, že mě naschvál provokuje, jenom mě, která se krčím pod tím obrovským plátnem ve tmě. Tak víš co, ty pacholku, na mě to tedy nefunguje, abys věděl. Tenhle film pro mě osobně postrádá onen metaforický kufřík svítící zlatě a o masterpiecu si můžeš nechat zdát.

P.S.: Z těch mnoha situací tohoto filmu, ve kterých herci předvádí svoje schopnosti vrstvit, co všechno jejich postavy vědí a nevědí, ukazují a neukazují, co hrají jako herci a co hrají jako postavy, jsem se rozhodla udělil zlaté medaile Melanii Laurent a Augustu Diehlovi, kteří byli v mých očích prostě nejskvělejší.


čtvrtek 4. února 2010

Poslední tango v Paříži (1972)

Last Tango in Paris / Ultimo tango a Parigi / Le dernier Tango à Paris
Itálie / Francie

režie, scénář: Bernardo Bertolucci
hrají: Marlon Brando, Maria Schneider, Maria Michi
komentář ze dne 25. 11. 2016

Nemyslím, že vůbec můžu pochopit, o čem ten film je. Kdybych se měla za takového předpokladu pokusit ho přece jenom pochopit, tak mi přijde veskrze špatný.

Při prvním setkání hlavních postav se oba pohybují v jedné polovině plátna a skrz celou druhou půlku projíždí auto. Proč? Proč je zabírá z takového úhlu? Při detailech se Marlon šourá pomalu co noha nohu mine, při navazujícím velkém celku jde přes most rychle a bez zastavování. Proč jsou všechny záběry na "prázdné" ulice Paříže tak náhodné a nic neznamenající, jako by je vybíral někdo, kdo to město vůbec nezná a nemá k němu žádný vztah?

Proč hraje Maria hlavní roli, když není schopna slovy ani bez nich vyjádřit jednotlivé emoce, natož přechod mezi nimi? Co bylo smyslem její dějové linky s režisérem - mně připadala jenom směšná. Co vůbec znamenal ten konec, opravdu měl být její dějový oblouk o tom, že je hloupá bezcitná sobecká bestie, nebo jsem si to jen špatně vyložila? Měli jsme jí fandit?

Ale cítím, že už se dostávám do hodně negativních otáček, což nějak úplně nechci. Nechám film těm, pro které něco znamená, a sama se půjdu znovu podívat na Tramvaj do stanice Touha. Ale nedá mi to, abych nevynesla poslední soud: Tango mi jedním slovem přijde nepřipravené. Scénář působí jako první nástřel, většina dialogů jako improvizace, nic jako by nemělo své místo nebo důvod. Prostě tomu filmu nerozumím.