pátek 31. března 2017

Kachní polévka (1933)

Duck Soup
USA
režie: Leo McCarey
scénář: Bert Kalmar, Harry Ruby, Arthur Sheekman, Nat Perrin
hrají: The Four Marx Brothers, Margaret Dumont, Raquel Torres, Louis Calhern
komentář ze dne 31. 3. 2017

Měla jsem dojem, že mi zůstává utajeno, v čem spočívá legrace tohoto filmu. Některé gagy jsou srozumitelné a funkční, něco mi přijde laciné a pár věcí má dokonce nakročeno k tomu mě naštvat - ale co když jim jenom nerozumím? Já mám pomocnou mapovací síť vytyčenou mezi Busterem Keatonem (absurdní divadlo), Chaplinem (politicky humanistický humor) a Haroldem Lloydem (rodinná zábava) a tady ty bratry si neumím patřičně změřit a zařadit. Jestli takové spojení jde vůbec použít, tak mě rozčiluje, že nerozumím základu té jejich anarchie. Z čeho vycházejí a kam míří? Zůstávají morálně rovní nebo ne? Vyjadřují se k politice nebo jenom dělají srandu? V Chaplinově Diktátorovi nezůstává žádné místo na pochybnosti, kdežto tady si můj analytický mozeček neví rady. Jsou to Monty Pythoni své doby nebo spíš předchůdci Sachy Barona Cohena? Chápal tehdejší divák jejich skryté úmysly a nebo tam žádné nejsou a nemá se nad tím přemýšlet? Samé zmatky. A závěrem: Proč jsou tam ženy jenom v župáncích, podprsenkách a megavýstřizích? Protože, víte co, z mužů jsou tam vidět maximálně kolena. A nikdo se na ně mlčky nesápe. Míň kombiné, víc podkov.



úterý 28. března 2017

Příchozí (2016)

Arrival
USA
režie: Denis Villeneuve
scénář: Eric Heisserer + Ted Chiang (povídka)
hrají: Amy Adams, Jeremy Renner, Forest Whitaker
viděno 28. 3. 2017

No dobře, tak ten jeden hlavní twist si film schovává hezky a za ten ho chválím. Amy Adams nejsem schopna přijmout jako kladnou hrdinku. Jeremy Renner je zcela nevyužitý. Což myslím platí o potenciálu celého filmu. Přála bych si, aby byl scénář/tempo/message mnohem ráznější, strožejší, konkrétnější, nekompromisnější. A doprovázený úplně jinou hudbou, dobrý bože. Pryč se všemi záběry, kdy se Louise probouzí, možná, jenom možná, tam můžou nechat ten úplně poprvé, ale k čemu jsou všechny ostatní? Sama sobě občas říkám, že bych měla hodnotit to, co vidím, a nikoliv to, co bych si já sama na daném místě představovala. A v tomhle případě jsem viděla bezobsažný sled módně estetizovaných záběrů. Ani jeden vztah, prezentovaný na plátně, mi nepřišel uvěřitelný. A už jsem zase negativní jak bič, ach jo, tak já se teď zase vzdálím k filmům, které mi radost přinášejí.