USA
režie: Leo McCarey
scénář: Bert Kalmar, Harry Ruby, Arthur Sheekman, Nat Perrin
hrají: The Four Marx Brothers, Margaret Dumont, Raquel Torres, Louis Calhern
komentář ze dne 31. 3. 2017
Měla jsem dojem, že mi zůstává utajeno, v čem spočívá legrace tohoto filmu. Některé gagy jsou srozumitelné a funkční, něco mi přijde laciné a pár věcí má dokonce nakročeno k tomu mě naštvat - ale co když jim jenom nerozumím? Já mám pomocnou mapovací síť vytyčenou mezi Busterem Keatonem (absurdní divadlo), Chaplinem (politicky humanistický humor) a Haroldem Lloydem (rodinná zábava) a tady ty bratry si neumím patřičně změřit a zařadit. Jestli takové spojení jde vůbec použít, tak mě rozčiluje, že nerozumím základu té jejich anarchie. Z čeho vycházejí a kam míří? Zůstávají morálně rovní nebo ne? Vyjadřují se k politice nebo jenom dělají srandu? V Chaplinově Diktátorovi nezůstává žádné místo na pochybnosti, kdežto tady si můj analytický mozeček neví rady. Jsou to Monty Pythoni své doby nebo spíš předchůdci Sachy Barona Cohena? Chápal tehdejší divák jejich skryté úmysly a nebo tam žádné nejsou a nemá se nad tím přemýšlet? Samé zmatky. A závěrem: Proč jsou tam ženy jenom v župáncích, podprsenkách a megavýstřizích? Protože, víte co, z mužů jsou tam vidět maximálně kolena. A nikdo se na ně mlčky nesápe. Míň kombiné, víc podkov.
Žádné komentáře:
Okomentovat