středa 12. prosince 2018

Crash (2004)

USA/Německo
režie: Paul Haggis
scénář: Paul Haggis, Robert Moresco
hrají: Don Cheadle, Jennifer Esposito, Michael Peña
viděno 12. 12. 2018

Po důkladném přemýšlení jsem dospěla k názoru, že hlavní důvod, proč je ten film tak na ránu, je použitá hudba. Ono by tedy asi samo o sobě i stačilo, že je fikční svět tak směšně zahuštěn do té míry, že většina herců má dvě tři scény (což by bylo i na představení a nadnesení nějakého osobního dramatu docela málo, natož na nějaký vývoj) a tím to pro ně hasne, a každé jejich slovo, pohyb a čin tím pádem musí být jedině k těžkopádnému tématu, kterým nás Haggis mlátí přes hlavu jako Monty Pythonovo brnění mrtvou rybou. Ale ta hudba, ta rádoby srdceryvná, návodná, kýčovitá, jednorozměrná hudba to prostě posílá do říše pekel okamžitě a bez pochyb. Dokazuje neschopnost svých tvůrců nabídnout nadhled, skrýt myšlenku trochu pod povrch, zapojit diváka do pátrání po jádru pudla, vyvolat jakoukoliv jinou diskuzi než jestli si tento paskvil zaslouží Oscara v porovnání s ostatními snímky toho roku. Nicméně kdyby mi někdo namířil bouchačku do obličeje a řekl, že musím na filmu vyzdvihnout aspoň jednu dobrou věc, tak to bude Michael Peña.


Stalo se jedné noci (1934)

It Happened One Night
USA
režie: Frank Capra
scénář: Robert Riskin + Samuel Hopkins Adams (povídka)
hrají: Clark Gable, Claudette Colbert, Walter Connolly
viděno 12. 12. 2018

Inu, zdá se, že o typech (a kvalitách) femme fatale zlatého věku Hollywoodu se mám ještě mnoho co učit. Claudette Colbert je naprosto famózní a bezprostřední a všechna čest, opravdu. Obecně jsem velmi příjemně překvapená tím, jak subtilně a meziřádkově se filmařům to zamilovávání podařilo odvyprávět, navíc v rámci žánru komedie. I Clark Gable postupně odhazuje masku a odhaluje roztomilou a zranitelnou stránku svého šviháka, což mě vede k myšlence, že možná nebyl tak namyšlený a sebestředný jako jiní herci té doby, kteří odmítali před kamerou odhalit jakoukoli slabost. Zajímavé mi přijde i to, že obě mužské autority, otec a šéf novin, ačkoliv v průběhu filmu vystupují jako profesionální drsňáci, na konci ukážou pochopení a rovněž projeví lásku ke svým poddaným, abych tak řekla. Zkrátka, nečekala jsem takovou citlivost, ale děkuji za ni! A byla to i sranda.