sobota 31. října 2009

Hirošima, má láska (1959)

Hiroshima mon amour/Hiroshima My Love
režie: Alain Resnais
scénář: Marguerite Duras
hrají: Emmanuelle Riva, Eidži Okada, Bernard Fresson
viděno 31. 10. 2009

"Nebylo nad čím plakat." Touhle, nebo podobně řečenou, větou ze začátku filmu se můžu já osobně vyjádřit i k celku. Brilantní začátek, silně oslovující a vypovídající první polovina. Čím víc se snímek ale blížil ke konci, tím míň jsem v něm dokázala najít něco zajímavého.


neděle 4. října 2009

Stvořeni pro lásku (2000)

Fa yeung nin wa/In the Mood for Love
režie, scénář: Kar-wai Wong
hrají: Tony Leung Chiu Wai, Maggie Cheung
viděno 4. 10. 2009

Hudba se hypnoticky opakuje, jako by nám chtěla naznačit, že všechny lásky v našem životě jsou stejné. Mučivě, vášnivě stejné. Vlastně ne. Vždycky je tady ta jedna, ta jediná. ♥♥♥


Nosferatu - fantom noci (1979)

Nosferatu: Phantom der Nacht/Nosferatu: Phantom Of The Night
režie: Werner Herzog
scénář: Werner Herzog, Bram Stoker (kniha)
hrají: Klaus Kinski, Isabelle Adjani, Bruno Ganz
viděno 4. 10. 2009

Brilantní předúvodnětitulková scéna. Srdce Morien plesá zvětšujícím se nadšením. Ta hudba, to morbidno! Pseudoumrlá gotická kráska z hluboké hrůzy se s jekotem probouzející, p-a-r-á-d-a! Zbytek, jen nevěřícný užas. Zděšení? Snad. Ne nad schopností tvůrců. Nad odvíjejícím se filmovým médiem kanou oklamané slzy, děs, hrůza, skřeky, zoufalství, marné otázky: "CO to je?" Co to k tomu hraje? Jak to hrají? Proč TO vůbec dělají, takhle znásilňovat chtivé. Není kostlivcům lépe ve skříni? Schreckovi tam ale pravděpodobně moc dobře není, nejspíš se obrací, chrastí, chroptí, vypařuje.


sobota 3. října 2009

District 9 (2009)

Jihoafrická republika/USA/Nový Zéland/Kanada
režie: Neill Blomkamp

scénář: Neill Blomkamp, Terri Tatchell
hrají: Sharlto Copley, David James, Jason Cope
viděno 3. 10. 2009, komentář ze dne 18. 8. 2017

Hm, tak se mi od 3. 10. 2009, kdy jsem tento film viděla poprvé, vážně změnil pohled. Měla jsem takové podezření. Nápovědou mi byl původní komentář, nejenže obsahující slova zakončená nespisovnými koncovkami, ale i spojení jako "slibný námět zprasit", "absolutně nepřesvědčivý", "proč je civilní náhled zakončen bezhlavou střílečkou" a "ne, prostě ne". Dnes mi stačí podívat se na krevetího tatínka, který miluje svého krevetího synka, a hned mé kamenné srdce pookřeje a jsem schopna zamyslet se nad tím, o čem film chce vyprávět a jak toho dosahuje. Na to, aby se mi doopravdy zapsal do srdíčka, se mi film i nyní zdá dost hlasitý, ukřičený a výbuchovitý, ale kdo já jsem, abych někomu vyčítala postmoderní křížení žánrů a bezhlavé střílečky, pokud je používá k objektivně posouditelnému filmovému dobru, a dost možná dokonce i chytrému a chytře? Velký posun nastal také v tom, že jsem právě omylem místo posun napsala psoun a že se mi nyní Sharlto Copley zdá roztomilý a respektuji ho jako protagonistu, i když by se mi přece jenom víc líbilo, kdyby dospěl k nějakému charakternímu posunu dřív než na úplně možnou poslední chvíli. Závěrem se tedy omlouvám za svou dřívější předpojatost a jestli někdy natočíte to pokračování, děcka, tak nevyvádějte blbosti.