úterý 27. listopadu 2018

REVENANT Zmrtvýchvstání (2015)

The Revenant
USA/Hong Kong/Tchaj-wan
režie: Alejandro González Iñárritu
scénář: Mark L. Smith, Alejandro González Iñárritu + Michael Punke (kniha)
hrají: Domhnall Gleeson, Will Poulter, Forrest Goodluck
viděno 27. 11. 2018

-"I found God" he used to say. "And while sitting there and basking in the glory and sublimity of mercy... I shot and ate that son of a bitch." 

Před sledováním jsem si přečetla, že: Revenant in French also means (reverting to) "spirit" or "ghost". Což mě samozřejmě velmi natěšilo, ale i přese všechny horečkové snové vize jsem neměla pocit, že by se film dotkl duchovní roviny. Vlastně mám ve výsledku dojem, že se jedná o křížence Malickova Nového světa a Jarmuschova Mrtvého muže, přičemž se Revenantovi nedaří dosáhnout kvality ani jednoho z nich. A když to srovnám ještě s Birdmanem, do kterého se mi původně vůbec nechtělo, ale hned po prvních pár vteřinách jsem od filmu vůbec nemohla odlepit oči, jak byl hypnotizující, tak tady jsem se musela vyloženě nutit, abych se vůbec dokoukala do konce. A to jsem člověk, který by raději strávil celý život v lese, než aby jednou vkročil do víru velkoměsta. Vlastně nemám ani moc ráda, když v sobě Terrence Malick přespříliš probouzí svého vnitřního Terrence Malicka, natož abych to ještě snášela u ostatních režisérů. Inarritu podle mě vlastně udělal nejzásadnější chybu v tom, že filmu dodal lidského záporáka a hrdinovi jinou motivaci než jednoslovné "přežít", protože mi přijde, že tím paradoxně mizí důvod, proč by ten film měl existovat. "Přežít, abych zabil vraha svého syna" je extrémně klišé motivace pro tak nehostinné, dravé a kruté prostředí, jaké se filmu podařilo poskládat dohromady. Slušel by tomu mnohem víc nihilistický příběh osamělého zálesáka, který bojuje o svůj život, protože nic jiného neumí a nezná. A ještě víc bych za něco takového bojovala s přihlédnutím k tomu, že Tom Hardy vypadá pořád moc inteligentně na to, abych mu takovou roli uvěřila, a tím pádem spadá jeho herecký výkon do kategorie nepříjemně se sledujícího pitvoření, které rozhodně není důstojnou protiváhou Leova minimalismu. (A taky tedy dodám, že jsem výjimečně ráda, že když už mu tu sošku chtěli mermomocí dát, tak že mu ji dali zrovna za tenhle film a ne třeba za Letce nebo Vlka z Wall Street. I když mě osobně jako herec nezajímá už tak patnáct let.) Domhnall Gleeson teprve podruhé přenáší trochu závaží ze strany "hezký muž" na stranu "dobrý herec". Forresta Goodlucka jdu sledovat na Instagramu. Willa Poultera si přidávám do sbírky herců, kteří krásně brečí. A jako poslední zmínku jsem si nechala poznatek, že mě úplně neskutečně rozčilovala kombinace té prvoplánovité "západní filmové" hudby, která jako by se snažila každý záběr, ke kterému hrála, nafouknout a dodat mu falešný pocit důležitosti, spolu s tím japonským hudebním minimalismem, který doprovázel například finální souboj, a který skvěle vystihoval primordiální pudy a emoce, o kterých pro mě celý film byl nebo měl být. Kdyby tak byl podkreslený celý film, nejspíš bych mluvila úplně jinak, a určitě i hodně dalších lidí, kteří mu vyčítají mělkost a pozérství. Inu, třebas se na Revenanta podívám znovu za deset let a zklamání mě přejde, ale zatím sbohem a šáteček.


neděle 11. listopadu 2018

BlacKkKlansman (2018)

USA
režie: Spike Lee
scénář: Spike Lee, David Rabinowitz, Charlie Wachtel, Kevin Willmott + Ron Stallworth (kniha)
hrají: John David Washington, Adam Driver, Topher Grace
viděno 11. 11. 2018

Co si tak vzpomínám, tak to nejspíš bude nejlepší film o lidských právech v Americe, jaký jsem kdy viděla. Je chytrý, citlivý, vyrovnaný, hraje si s formou a žánrovými pravidly a hlavně, hlavně: nenechává se ovládat emocemi jako jiné filmy (a tvůrci) ze stejné kategorie (12 let v řetězech, Zrození národa 2016). Spike Lee zůstává klidný a pečlivý, ujede to pouze v doušce o současnosti, která je hodně nasáklá zeitgeistem a racionální tvůrčí filtr jde stranou. Herci jsou přesní, přirození a uvěřitelní, jsem prostě strašně ráda, že jsem našla film, který se tak drží při zemi a zároveň (a hlavně díky proto, měla bych říct) je maximálně působivý. Soundtrack Terence Blancharda představuje absolutní blaho pro moje uši.


pátek 9. listopadu 2018

Black Panther (2018)

USA
režie: Ryan Coogler
scénář: Ryan Coogler, Joe Robert Cole + Stan Lee, Jack Kirby (komiks)
hrají: Chadwick Boseman, Lupita Nyong'o, Danai Gurira
viděno 9. 11. 2018

Kdybych už nechtěla být Gina Carano a v druhém pořadí Noomi Rapace, tak bych určitě chtěla být Danai Gurira. Kvůli obrovskému hype jsem se velmi obávala zklamání a ze strachu jsem dlouho shlédnutí odkládala, takže jsem se vlastně dočkala samých příjemných překvapení. Sice mě mírně zklamala občas dost genericky znějcí "hrdinská" hudba a pro správnou údernost by to potřebovalo být o pár (desítek) minut kratší, ale tím tak moje výtky končí. Scénář se mi zdá o něco propracovanější, než je to u průměrného miliardového blockbusteru v dnešní době zvykem, zvlášť se mi dost líbí, jak umně propojeně zároveň vypráví origin story i samostatný aktuální příběh. Záporák má výtečnou motivaci, ale jakmile se mu podaří dosáhnout dílčího úspěchu, trochu se zase pro mění na klasického klišé "zničím/ovládnu-celý-svět" panáka. Ale na konec se stejně musím vrátit k tomu, že jsem si extrémně užila komando smělých žen bojovnic. Oujé oujé oujé.


středa 7. listopadu 2018

Samuraj (1967)

The Godson - Le Samouraï
Francie/Itálie
režie: Jean-Pierre Melville
scénář: Jean-Pierre Melville, Georges Pellegrin
hrají: Alain Delon, François Périer, Nathalie Delon
viděno 7. 11. 2018

Myslela jsem si, že chladné a odtažité filmy jsou můj šálek čaje... No, očividně existují čaje, které ještě tak úplně nechápu a nebo prostě vůbec nejsou pro mě a nemá smysl zkoušet to a křivit si úsměv nepříjemnou chutí. Cathy Rosier je božská, ale víc jsem si z filmu neodnesla. Delon (pro mě celkem překvapivě) v sobě nemá dostatek charismatu, aby mě přiměl vkládat si do prázdného rámu vlastní obraz, jak to u podobných filmů bývá.

pondělí 5. listopadu 2018

Dumbo (1941)

USA
režie: Ben Sharpsteen
scénář: Otto Englander
hrají: Edward Brophy, Sterling Holloway, Herman Bing, Verna Felton
viděno 5. 11. 2018

-"Did you ever see an elephant fly?" -"Well, I've seen a dragonfly." 

No sakra, pod vší tou "roztomilostí" se skrývá velmi temný příběh, což sice kvituji s povděkem, ale jinak mám přesně pocit, že to je kombinace kraťasu roztaženého na celovečerák a příkazu shora po předchozích finančních propadácích udělat film za co nejméně peněz. A karikovat animátory, co stávkovali, aby za svou práci dostali pořádně zaplaceno, jako opilecké klauny, to je docela sviňárna.