středa 26. ledna 2011

Surfwise (2007)

režie, scénář: Doug Pray
hrají: Juliette Paskowitz, David Paskowitz, Jonathan Paskowitz
viděno 26. 1. 2011

Doc: "The primitive man had to fight every day not to be hungry. The modern man has to fight every day to be hungry." Bezprostředně po shlédnutí nemůžu posuzovat, jak skvěle filmařsky to bylo zvládnuto. Můžu jenom poděkovat, že jsem mohla někomu takovému nakouknout do hlavy. Izzy: "I shouldn't be here. I've got my autistic son home that's violent and hitting and biting and I shouldn't be here. But I am out of respect for a very special person, you know, my dad who I love and respect and don't understand." Když nad tím tak přemýšlím, tak všechno se točí kolem otce a to je pochopitelné, ale co matka? Zajímalo by mě, co by řekli o ní, kdyby byli požádáni.


neděle 23. ledna 2011

Počátek (2010)

Inception
režie, scénář: Christopher Nolan
hrají: Leonardo DiCaprio, Cillian Murphy, Marion Cotillard
viděno 23. 1. 2011

Musím říct, že lituju každého, jehož sny jsou takhle nudné a ubíjející. Ceciliáne, máš na víc. --- Copak tohle jsou vůbec sny? Věc stejně šedá jako realita, s tím rozdílem, že vám někdo pod nosem umí ohnout silnici? S tím mám problém, s tím mám velký problém. Nemůžu přistoupit na svět, kde lze ve snu porušovat fyzikální zákony, ve snu přece žádné fyzikální zákony neexistují. Čas ve snu neběží, rozhodně ne lineárně, takže mi přijde nemístné, aby měl někdo dojem, že prožil deset, dvacet, třicet let, než se probudí. A kdyby ano, docela určitě by jen tak nepřepnul zpátky do života před životem ve snu. Hlava by mu vybouchnula nebo by po zbytek života jen slintal a zíral do zdi. Dva různí lidé by jeden stejný sen vnímali jinak, protože sny nejsou Matrix a nefuguje to s nimi tak, že se strčí trubka do hlavy a všichni se ocitnou v prvním levelu a následují šipky na podlaze. Takové sny nejsou. Ne. A tady končí veškteré šance, že bych tento film někdy přijala. Mimo to je velmi mužský, postrádám nějaký ženský element, a také už se ani nesnaží vypadat komplexně, jen efektně a monstrózně. Ne můj šálek kávy.



sobota 22. ledna 2011

Černá labuť (2010)

Black Swan
režie: Darren Aronofsky
scénář: Mark Heyman, Andres Heinz, John J. McLaughlin
hrají: Natalie Portman, Mila Kunis, Vincent Cassel, Barbara Hershey
viděno 22. 1. 2011

Ach jo, ach jo, ach jo, tak už je mi natuty jasné, že po Fontáně se moje cesty s Aronofským začaly rozcházet. Wrestler mě jenom nebavil, kdežto Black Swan už mě vyloženě naštvala. Už v průběhu sledování jsem si psala rozčílené poznámky, kterým se pokusím dát nějakou formu, ale spíš to aby bude snůška nesouvislých výkřiků. Tak jdeme na to. - Všichni vypadají jako naprostí psychopatové už od začátku, chybí mi stádium, kdy by všechno vypadalo jako v ráji a teprve potom se to hrozivě odkrylo. Postrádám vývoj. - Kamera a její pohyby mi na začátku hodně vadily, ale potom jsem si uvědomila, že to je záměrně, takže aspoň za to bod nahoru. To bylo disturbing, když už nic jiného. - Hudba mě silně zklamala. Byla celá podivně vyhroceně fatalistická, podobný dojem mám i z celého filmu. Tak strašně se to snaží vypadat a působit tajemně a významně, až je to ve výsledku beznadějně prázdné. - Z tolika růžové by se zbláznil každý. - S mamkou jsme vždycky vedly spor ohledně dvojice Keira - Natalie. Máma říkala, že Natalie je jenom sexy, zatímco Keira umí i hrát, já prosazovala opak. Teď už si tím nejsem jistá. Je mi jasné, že Natalie bude za svůj výkon zde velmi chválena a nejspíš i ceněna a oceňována, ale pro mě přesvědčivá nebyla. Podívala jsem se na její filmografii a zpětně naznala, že jediný opravdový výkon pro mě předvedla v Leonovi a ve všech ostatních filmech je k uzoufání stejná. A kromě ní film nic jiného nenabízel, ach jo. K čemu je mi krásně křivohubý Vincent, když mu není dán prostor a nakonec jen vyšumí? Nebo Winona. Zajímá vůbec někoho dotahování motivů do konce? Mně teda pouhé prohlášení, že to bylo dokonalé, nestačí. Já to chci vidět. ---- A teď, když mě na to upozornil spolužák a já to porovnala s Pianistkou, tak musím říct, že podobnost je zarážející až skandální a začínám Aronofského podezřívat z bezduché plagiace.


čtvrtek 20. ledna 2011

Hluboký spánek (1946)

The Big Sleep
režie: Howard Hawks
scénář: William Faulkner
hrají: Humphrey Bogart, Lauren Bacall, John Ridgely
viděno 20. 1. 2011

Na každý klasický film se dívám s jakousi zvrácenou touhou, že se mi líbit nebude, že bude nudný a plytký a já budu moct ukázat na všechny, kteří ho adorují, a říct, že jsou povrchní a patolízaví a bez vlastního názoru a že jim máma dávala špatnou přesnídávku a oni nosili bryndák nakřivo a vůbec že se budu moct vyřádit a potom budu smutná, že mě film nepřekvapil, že nás nemohou čekat světlé zítřky, protože včerejšky byly noir. A proto jsem velmi ráda, když zjistím, že Humphrey Bogart opravdu byl roztomilý.


sobota 8. ledna 2011

Zvrácený (2002)

Irréversible
režie, scénář: Gaspar Noé
hrají: Belluci, Cassel, Dupontel
viděno 8. 1. 2011

Hm, jaký to zajímavý vjem, skoro se mi během závěrečných sekvencí filmu dralo na mysl, že jsem byla proti svojí vůli vzdělána. Procházím teď jakýmsi obdobím života, kdy mám tendenci vymezovat se vůči své předchozí etapě, kdy jsem adorovala filmy zobrazující násilí (zejména) proto, že jsem si připadala jako veliký borec, že se na to vůbec vydržím upřeně dívat a neucukávám pohledem někam vedle. Přirozenou reakcí na to je, že teď mám zase tendenci jakýkoliv film, který dle mého "neopodstatněně" zobrazuje násilí, velmi brzy odsoudit. Během první poloviny sledování Irreversible jsem si zformovala názor, že film je zbytečný a nesnaží se nic říct, jenom šokovat "ty slušné" a tak dále a tak dále. Jenomže potom... ta zelená tráva! Ty květované šaty! Ta deka! Ta kniha!


středa 5. ledna 2011

Zjizvená tvář (1932)

Scarface: The Shame Of A Nation
režie: Howard Hawks
scénář: Ben Hecht, Howard Hawks
hrají: Paul Muni, Ann Dvorak, Karen Morley
viděno 5. 1. 2011

Mám takový dojem, že toto je film, který prošlapával cestu těm bijákům, proti kterým v dnešní době velmi brojím, totiž bijákům, kde hlavním hrdinou je špatný člověk a kde zobrazované násilí nevzbuzuje žádnou pozornost a bere se jako samozřejmost. Z nějakých důvodů ale tento film uznávám, možná právě proto, že jde nevyšlapanou cestou. Kromě toho mi zprostředkoval asi tak tisíckrát příjemnější divácký zážitek než gansterky Nového Hollywoodu (které mě k smrti nebaví). A na úplný závěr, Paul Muni je ve své roli naprosto odzbrojující.