úterý 25. března 2008

Umučení Krista (2004)

The Passion Of The Christ
USA

režie: Mel Gibson
scénář: Mel Gibson, Benedict Fitzgerald

hrají: James Caviezel, Maia Morgenstern, Monica Bellucci, Rosalinda Celentano
viděno 25. 3. 2008, komentář ze dne 27. 8. 2017

Dlouho, dlouho jsem přemýšlela, co k Umučení napsat, protože mě napadaly jenom samé negativní a agresivní řeči a pro jednou mi přišlo zbytečné věnovat energii takovým myšlenkám. V takové chvíli ráda filmy srovnávám s jinými tvůrci, kteří usilují o podobné cíle a dělají to lépe. Ultimátním filmem o údělu Ježíše Krista pro moderní publikum (když z očividných důvodů pominu Život Briana a Jesus Christ Superstar) v mých očích zůstává Ježíš z Montrealu: Blázen/vyděděnec se uprostřed vyprázdněné marnosti pokouší vytvořit něco opravdového, s obsahem, a zároveň bojuje s pocitem, že je sám stejně jenom nástroj, jenom nádoba. Je to duchovní film o víře a inspiraci. Na takové abstraktní pojmy nebo nedejbože myšlenkové procesy v Umučení vůbec nedojde.

Mel Gibson o filmu řekl: "This is a movie about love, hope, faith and forgiveness. He [Jesus] died for all mankind, suffered for all of us. It's time to get back to that basic message. The world has gone nuts. We could all use a little more love, faith, hope and forgiveness." Nechápu, proč se potom soustředí víc na zobrazení zla, než na inspiraci dobra. Je doslovný a přízemní a uchyluje se k myšlenkovému, obrazovému a hudebnímu kýči. Jakkoliv mi Rosalinda Celentano přijde uhrančivá, tak pro mě je jedním z největších problémů filmu rozhodnutí ke vší zobrazené lidské špatnosti ještě personifikovat zlo/pokušení do figury Satana, který se pohybuje po Zemi a de facto tak zbavuje hříšníky odpovědnosti za jejich činy, protože je sám absolutním zdrojem všeho zla. Gibson prostě nechápe šedou barvu a nechce nechat nic na samostatném posouzení jedince.

Umučení Krista není výtvor duchovně probuzeného člověka, nýbrž dogmatického fanatika. Soustředí se na všechny ty nesprávné a nepodstatné detaily a neuvědomuje si, že tím nenávratně znetvořuje myšlenku, kterou se možná na začátku nechal inspirovat.


středa 12. března 2008

Pokání (2007)

The Atonement
režie: Joe Wright
scénář: Christopher Hampton, Ian McEwan (kniha)
hrají: Keira Knightley, James McAvoy, Saoirse Ronan, Benedict Cumberbatch
viděno 12. 3. 2008

"I gave them their happiness." Ne, ne, ne, ne, ne. Nejdominantnější emoce, která mnou cloumala cestou z kina, bylo rozčílení. Totální rozčílení kvůli postavě Briony, která zachraňuje jen a pouze sebe a ani po desítkách let si to není schopna přiznat. A díky tomu jsem měla film v paměti zapsaný jako prázdný a povrchní a urážlivý, ale co je asi více důležité, tak také jako jeden z těch filmů, na který jsem ještě stihla jít s mojí maminkou do kina. Díky tomu jsem mu dala šanci mě při druhém promítání přesvědčit, že v něm přeci jenom je. A potom se k tomu přidala vášnivá a dobře podložená obhajoba mojí kamarádky, která poukazovala na formální stránku toho, že Wright minimálně jako stroječek velmi přesně ví, co dělá. A posledním argumentem je ten způsob, jakým Benedict Cumberbatch řekne: "You have to bite it." Takže jsem film po letech vzala na milost a už v něm jsem schopná zachytit širší škálu emocí.


sobota 8. března 2008

Big Lebowski (1998)

The Big Lebowski
režie, scénář: Joel Coen, Ethan Coen
hrají: Jeff Bridges, Julianne Moore, Steve Buscemi
viděno 8. 3. 2008

No, já jsem se popadala za břicho. Celou dobu. Ale po takovém to vystřízlivění se ptám, co ten film vlastně říká. What's the moral of the story. Dodnes nevím a možná ani nikdy nebudu vědět.