úterý 10. března 2015

V pravé poledne (1952)

High Noon
režie: Fred Zinnemann
scénář: Carl Foreman
hrají: Gary Cooper, Lloyd Bridges, Katy Jurado, Grace Kelly, Lee Van Cleef
komentář ze dne 10. 3. 2015

Takže, první z věcí, o které se nutně musím zmínit, je Katy Jurado. Pořád jsem si říkala, že tu její vzpurnou a fascinující tvář odněkud znám - a ona je to ta razantní pistolnice, která v Pattu Garretovi a Billu Kidovi pláče za zvuků "Knockin' On Heaven's Door", že jí zastřelili manžela. A manžel pláče s ní. Ačkoliv během sledování filmů jsem s tou scénou měla celkem problém, postupem času mi nějak přirostla k srdci. A ve spojení s jejím výkonem v "pravém poledni" (když říká Grace Kelly, že mít takového chlapa, tak si sežene zbraň a půjde bojovat po jeho boku!) se z ní stává moje oblíbená herečka/hrdinka. Zpět k filmu. Na něm nemůžu nic než obdivovat tu nekompromisnost a přímost, jakou se ubírá ke své pointě. Jde o srabství zakořeněné v lidech, ale také mi líbí ten vzkaz, že cesta může být cíl = ve vztahu k tomu, jak dlouho se na závěrečnou konfrontaci připravujeme a jak dlouho ona sama nakonec trvá. Záběrování je klasické, ale pořád dost rozkošné. Je tam taková ta zlověstná scéna, kdy dvě ženy na voze projíždějí kolem stojícího šerifa a ohlížejí se za ním, jak se jim zmenšuje, ach. Hodně se mi líbí práce s hudbou - temná variace na ústřední melodii, která hraje těsně před příjezdem vlaku, je božská. I úvodní intro je skvělé, díky hudbě i díky tomu, že Lee Van Cleef je možná zlý, ale rozhodně je krásný.


Žádné komentáře:

Okomentovat