pondělí 8. února 2016

Seven Chances (1925)

USA
režie: Buster Keaton

scénář: Clyde Bruckman, Jean C. Havez, Joseph A. Mitchell + Roi Cooper Megrue (původní hra)
hrají: Buster Keaton, T. Roy Barnes, Snitz Edwards, Ruth Dwyer
komentář ze dne 8. 2. 2016

Ach ne, co to znamená, že tam má Buster bělochy natřené na černo předstírající, že jsou černoši, a potom jiné opravdické černochy hrající černochy? Toho jsem si předtím nevšimla. Po mírném výzkumu jsem zjistila, že Buster s největší pravděpodobností rasista nebyl a tenhle stav věcí vypovídá o Hollywoodu tehdejší doby a ne o Busterově smýšlení, to bylo víc než všechno otevřené, protože vyrůstal ve vaudevillovém prostředí, kde se setkával s lidmi s celého světa a tak neměl čas pozřít do sebe strach z čehokoliv cizího a jiného. Skuteční černí herci se v rámci politiky filmových studií mohli objevit v komparzních roličkách, ale nemohli se objevit ve vedlejších rolích přímo posouvajících děj. Každopádně k filmu jako takovému: Na Busterových filmech často obdivuji dramaturgii bizarnosti, která se zde projevuje v plné síle. Celý příběh začne vlastně realisticky, sice trochu nadsazeně, ale jakoby docela normálně, obyčejný chlápek smolař se střetne s nějakým problémem a pustí se do jeho řešení, které se shodou nešťastných náhod oddaluje a znemožňuje. A postupně celý možný svět daného příběhu nabobtná do něčeho velmi absurdního až abstraktního, jako v tomhle případě, kdy se nejprve nápaditá honička s partou nevěst přerodí do primordiální potyčky, při které jde o čest a létají cihly, a potom se to zvrhne rovnou do symbolického boje muže proti osudu, který zastupuje umělá lavina kamení ženoucí vše před sebou ku zkáze. Příběh nehraje hlavní roli, Buster se nechává instinktem vést tam, kam ho vedou gagy a jeho vlastní fyzické limity, a bůžku, je to pořádná jízda.


Žádné komentáře:

Okomentovat