Mladý Frankenstein (1974)

Young Frankenstein
USA
režie: Mel Brooks
scénář: Gene Wilder, Mel Brooks + Mary Shelley (kniha)
hrají: Gene Wilder, Peter Boyle, Marty Feldman
viděno 6.6.2021

Sakra, myslím, že teď miluji Martyho Feldmana.

Frankensteinova nevěsta (1935)

Bride of Frankenstein
USA
režie: James Whale
scénář: William Hurlbut, John L. Balderston, Philip MacDonald, R.C. Sherriff + Mary Shelley (kniha)
hrají: Boris Karloff, Colin Clive, Valerie Hobson
viděno 23.5.2021

Já tedy nevím, jestli jsem se jenom nedívala ve špatné náladě, ale přijde mi, že tohle pokračovaní pošlapalo všechny principy, kvůli kterým byl původní Frankenstein dobrý/zajímavý. Úvod s autory byl sice super, konec v laboratoři a syčení extrémně super, všechno, co udělal Boris hyper mega super, ale ten zbytek... 

Nesnesitelné vedlejší postavy v čele se starou služkou a snoubenkou, Henry je impotentní idiot i nadále, doktor Ďábel a jeho kufr s lahvemi úsměvný až směšný... V druhé půlce se to všechno zlepší, ale při celkovém pohledu atmosféra utrpěla velkou ránu. Film se zaobírá spoustou blbostí, aby se mohl obratně vyhnout tomu, co by mohlo na příběhu být opravdu zajímavé.

Frankenstein (1931)

USA
režie: James Whale
scénář: Garrett Fort, Francis Edward Faragoh + Mary Shelley (kniha)
hrají: Boris Karloff, Colin Clive, Mae Clarke
viděno 21.5.2021

Blbé je, že Borisovi bych s radostí dala všechny možné komplimenty a ani u toho nemrkla, zatímco ke zbytku filmu mám zase milion rýpavých poznámek, takže z toho zákonitě vznikne nic neříkající průměrné hodnocení. 

A středem všech mých výtek je přirozeně to, jak filmaři buďto nechápou postavu Viktora Frankensteina (ve filmu přejmenován na Henryho) nebo záměrně manipulují emoce, aby se mu dalo fandit. Já ho vášnivě nenávidím už od té doby, co jsem před lety četla knihu, a určitě má místo v mém osobním "top 10 most hated fictional characters of all time". Každý pokus o jeho přetvoření v sympatického protagonistu mě tudíž naplňuje extrémním vztekem. 

Místo toho temného, hlubokého zla (o kterém je pro mě knížka) se film se věnuje těm líbivým věcem, pseudogotickým kulisám, mob mentalitě a exploataci "ohyzdného" stvoření. Dělá to sice dobře a působivě, ale pořád tím pomáhá vyšlapávat cestu žánrovým filmům, které jsou očesané o veškeré zajímavé nuance. Útočí na nejnižší pudy, místo aby kladl otázky.

Jules a Jim (1962)

Jules and Jim - Jules et Jim
Francie
režie: François Truffaut
scénář: François Truffaut, Jean Gruault + Henri-Pierre Roché (kniha)
hrají: Jeanne Moreau, Oskar Werner, Henri Serre
viděno 3.4.2021

-"Keep in mind that words can't have the same meaning across languages, because they're not of the same gender. Unlike in French, "war", "death" and "moon" are masculine in German, while "sun" and "love" are feminine. "Life" is neuter."

Mám o sobě představu, že dokážu být hravá, ale tento film by mi to rozmluvil a ještě by mě snad donutil hravost odsuzovat. Příliš mužská optika na to, abych se v tom vůbec chtěla nějak orientovat.

Úžasná událost (1936)

Mr. Deeds Goes to Town
USA
režie: Frank Capra
scénář: Robert Riskin
hrají: Gary Cooper, Jean Arthur, George Bancroft
viděno 23.3.2021

Ach ano, ta pradávná lidská fantazie praštit právníka do obličeje a nebýt za to potrestán. 

Popravdě řečeno nevím, co si o tomto filmu myslet, a nejsem si úplně jistá, jestli pomůže počkat, až si to rozmyslím, neboť jsem si skoro jistá, že v takovém případě na svoje dojmy zapomenu a film se mi postupně vypaří z paměti. Samozřejmě se okamžitě nabídlo srovnání s Mr. Smith Goes To Washington, který mi přišel názorově ucelenější a zkrátka takový lépe artikulovaný. 

Mr. Deeds je příliš (a nebo příliš málo) narušován tou komediální rovinou, aby se ve mně něco doopravdy pohnulo. Gary Cooper je samozřejmě skvělý a mám ho raději než Jimmyho Stewarta, ale ten celek kolem něj... Rovnováha mezi komedií, romancí a militantní naivitou mě spíš stresuje jako něco, co by se mohlo každou chvíli zbortit, a s filmy, které se nemohou rozhodnout, co vlastně chtějí být, mám odjakživa vnitřní problém. Za škatulku komedie se totiž autoři často schovávají, aby je nemohl nikdo obvinit z toho, že se takzvaně berou moc vážně, i když točí o vážných věcech. Není to asi vyloženě případ Mr. Deedse, ale když už jsem k tomuto moudru přemýšlením nad tímto filmem dospěla, tak ho k němu i napíšu.

Taková zvláštní rodinka (2001)

The Royal Tenenbaums
USA
režie: Wes Anderson
scénář: Wes Anderson, Owen Wilson
hrají: Anjelica Huston, Gwyneth Paltrow, Luke Wilson, Owen Wilson
viděno 30.12.2020

Nevím, jak je na tom s mentálním zdravím Wes Anderson, protože na základě jeho filmů to člověk zcela posoudit nemůže (ale aspoň trošku to posoudit jde a pane jo), ale Owen Wilson určitě bojuje s bipolární poruchou a sebedestruktivní depresí celý život a pane jo. Mám proto velký problém film vnímat jako komedii a asi bych si i troufla říct, že tak snad ani není myšlený. Smysl pro humor tvůrce neurčuje žánr filmu. Já sama bych Tenenbaumy zařadila do kategorie "psychoanalýza až psychoterapie". Ti vnitřní démoni jsou více či méně viditelní v každém Wesově filmu, ale tady je ten materiál nejsyrovější, nejbolavější a nejnepříjemnější ke sledování. Když například koukám na jakýkoliv film s Lukem Wilsonem (včetně Pravé blondýnky), tak musím myslet na to, že našel svého bratra Owena po pokusu o sebevraždu a zachránil mu tím život, a každý film s Lukem Wilsonem mi tak zcela nevědomky zprostředkovává jisté trauma. Jak velké trauma mi tedy způsobí tento film, když svoje žíly otevírá napřímo? Ale možná moji optiku zkreslují moji vlastní démoni a většina diváků tak nejspíš vidí trochu jiný film než já, když si Takovou zvláštní rodinku pustí. Šťastní to lidé.

Ledová bouře (1997)

The Ice Storm
USA/Francie
režie: Ang Lee
scénář: James Schamus + Rick Moody (kniha)
hrají: Joan Allen, Christina Ricci, Elijah Wood, Sigourney Weaver
viděno 30.12.2020

Celkem by mě zajímalo, jak je možné, že hudba Mychaela Danny k Ledové bouři je jedním z mých nejoblíbenějších soundtracků už celá léta, aniž bych ten film předtím viděla. Každopádně je tohle jedním z těch filmů, na které si pravděpodobně nejsem úplně schopna utvořit svůj vlastní osobní názor, protože si pamatuji, že to byl oblíbený film mojí mamky, a všechny oblíbené věci mojí mamky se stávají pomníčkem a svatostánkem vzpomínky na ni a jako takové je nemůžu a nejspíš vědomě ani podvědomě nejsem schopna zpochybňovat. 

Nicméně snad můžu napsat, že kromě nesmírně melancholické hudby mnou velmi rezonovala souhra toho, co se ve filmu odehrávalo, s prostředím, ve kterém se to odehrávalo: holé kmeny stromů, záplavy listí na zemi, vítr, chlad, ten odosobněný dům, a samozřejmě led.